Donald Trump začal zastavovat válku v Ukrajině. Touto frází lze popsat jeho aktivity v našem směru po inauguraci. A tato fráze bude obsahovat všechno – jak skutečnou touhu to zastavit, tak skutečný stav věcí s tímto zastavením, vyjádřený v nedokonalé, neúplné, otevřené formě slovesa – „začal“. Neboť dokončení tohoto procesu je ještě velmi daleko. Samozřejmě ne v časové dimenzi a to pochopil sám Trump, když se odklonil od svých volebních hesel o „24 hodinách“ – nyní opatrně hovoří o „psychologické lhůtě“, protože pouze sám americký prezident může vědět, kdy tato lhůta přijde. (Taková formulace je vlastně nutná – a my to chápeme jen k tomu, aby se vysvětlilo, proč ještě není žádná lhůta. Nuže, protože lhůta ještě nenastala, co je na tom nepochopitelného? Takže.)
Nejnovější prohlášení Donalda Trumpa, jeho nejnovější reakce hlášené médii – zejména hněv nad tím, že Vladimir Putin z nějakého důvodu opět otevřel téma „nelegitimity Volodymyra Zelenského“ – naznačují, že psychologicky nebo nepsychologicky se termín může blížit. Protože je nemožné navždy obtěžovat mocný svět tohoto světa bez následků. Proč se tedy Putin rozhodl hrát tuto hru, ze které jsou všichni na světě unavení, dokonce i ukrajinská opozice (která také zjevně považuje Zelenského za nelegitimního)?
Odpověď je na jedné straně zřejmá. Zpoždění času. Protože ty skutečné… ani důvody, ty prostě existují a Kreml nemá žádné skutečné příležitosti souhlasit s příměřím nebo úplně zastavit válku. Je zde řada rizik. A jejich elity to nepochopí. A „rozhněvaní vlastenci“ budou jen silněji kritizovat a všichni, následujíce příkladu Girkina, nemohou být přesazeni. A společnost, která, jak se ukazuje, ztratila hmatatelnou část sebe sama pro kozí duši, ji nepřijme. Dále, když se ukáže, že situace v ekonomice se jen zhoršuje, že ani v podnicích vojensko-průmyslového komplexu už nejsou ty hloupé peníze, které se už neplatí za mrtvé, jedním slovem, že bez války se vše jen zhoršuje, a dokonce i Záporoží a Cherson, nemluvě o Charkově, Kyjev, Oděsa a ještě více Lvov, „ne naše“…)
Takže zde můžete pochopit dědečka Kremlu. Ale jako vždy si vybere nějakou nejsměšnější možnost z těch dostupných. Protože, jak již bylo zmíněno výše, téma Zelenského legitimity již nikoho nevyvolává, a to ani v Ukrajině, kde by mnozí opravdu chtěli změnit vládu právě tady a teď, a to i bez ohledu na to, zda je legitimní nebo ne, ale prostě ji chtějí změnit na efektivnější a adekvátnější. Co můžeme říci o světě, kde se nikdo nestará o to, zda prezident válčící země sedí na svém křesle legitimně nebo nelegitimně. Mimochodem, Putin sám také není příliš legitimní, když se podíváte na ta hlasování na Krymu atd. Ale to nevadí, před válkou mu volali pravidelně a i po začátku totální kampaně se snažili nějak komunikovat. Protože to je prostě klasický případ „dáma nebo jít“. Když musíte jít, nevěnují pozornost dámě. A v našem případě to opravdu potřebuje každý. Protože válka stále zasahuje celý svět. Především v Evropě. A teď o Trumpovi, který se svými diplomatickými schopnostmi ve formátu „24 hodin“ chlubil až do naprosté slabosti, kterou skrývá pod různými maskami vzácných zemin.
Lze samozřejmě předpokládat, že Putin nebo jeho okolí, kteří mu radí (pokud radí) s určitými kroky, skutečně věří v možnost, že Zelenského nahradí potenciální kapitulátor. Opakovaně jsme se však přesvědčili, že Rusko a ruské elity nepochopily nic o Ukrajině a ukrajinské společnosti. Nejvýraznějším příkladem je myšlenka „Kyjev za tři dny“, ale existuje mnoho dalších příkladů, pravděpodobně počínaje otevřenou podporou Viktora Janukovyče ve volbách v roce 2004. Proto tuto možnost odmítneme jako, promiňte mi to slovo, nelegitimní.
A to je opravdu jen oddalující čas. Ale zde ruský prezident učiní krok, který ho potenciálně zasáhne, a to velmi bolestivě. Ne, ani nemluvíme o rozzlobeném Trumpovi, i když o tom je také. Ale téma „Zelenského nelegitimity“, opakujeme, v očích světového společenství (toho, které samozřejmě sleduje téma naší války a tak či onak se tohoto procesu účastní), vyvolává jen ironický úsměv. Jednoduše řečeno, Putin, který toto téma vytáhl, jím nedokáže přesvědčit ani oponenty, ani příznivce. Jaký závěr však lze učinit v důsledku šlapání na toto nebo podobná témata, je závěr o nedostatečnosti nároků kremelského diktátora, a to jak vůči Ukrajině konkrétně, tak v jeho zahraničněpolitických aktivitách obecně.
Víte, ruský outsider v tomto příběhu připomíná chlapce, který křičel „Vlci! Vlci!“, což naučilo jeho vesničany, že jeho slovům se nemá věřit. A když se vlci v tom příběhu skutečně objevili, víte, co se stalo dál. Ne, jde o to Neznamená to, že se v naší válce objeví „vlci“, tedy skutečné důvody. Konec konců, neexistoval a neexistuje žádný skutečný důvod pro útok na Ukrajinu. Všechny žijí jen v hlavě starého šíleného kadetního důstojníka. Ale ve všech ostatních ohledech příběh velmi přesně kopíruje příběh s chlapcem. Putin tím, že křičel o Zelenského „nelegitimitě“, která mu údajně z nějakého důvodu brání ve vyjednávání, zvykl svět na to, že všechna jeho ostatní tvrzení jsou na stejné úrovni adekvátnosti a realismu.
Ruský tyran se snaží nějak oddálit nevyhnutelné, a tak vlastníma rukama proměňuje všechny možné stopy k alespoň nějakému pozitivnímu výsledku pro sebe ve fikci. Sám přivádí situaci do bodu, kdy jakékoli jeho tvrzení bude vnímáno jako téma „nelegitimity“ je nyní – odpovídající gesto ukazováčku na spánku.
A až na to, že někteří ukrajinští analytici, vychovaní mýty o všemocnosti a genialitě úřadu, z něhož Vladimir Putin vstoupil do politického světa, budou na každé jeho další prohlášení reagovat texty o tom, jak nás tentokrát všechny definitivně přehrál. Dokud nebude jeho nárok shnilý a jeho místo nezaujme další, stejně směšný jako ten předchozí.
