Jeden z nejslavnějších britských politiků devatenáctého století a dvojnásobný premiér této tehdy dominantní světové velmoci, lord Palmerston, by byl jen stěží hrdý na srovnání s Donaldem Trumpem. Téměř všechny kroky současného amerického prezidenta od jeho nástupu do úřadu nás však vedou k připomenutí snad nejslavnějšího Palmerstonova citátu, který pronesl jako ministr zahraničních věcí: „Nemáme žádné věčné spojence ani věčné nepřátele. Pouze naše zájmy jsou věčné a neměnné a my jsme povinni se těchto zájmů držet.“ Trumpovo „Amerika na prvním místě“ však zní příliš podobně.
Z určitého hlediska byla politika poloviny a druhé poloviny devatenáctého století upřímnější než její předchůdci a následovníci. Přišli do doby po romantických, ale už ne realistických heslech „svoboda, rovnost, bratrství“ a po také romantické reakci na ně v duchu „vraťme se k pravému řádu“. Ještě větší kontrast vyvstává při srovnání Palmerstonových slov s principy světové politiky vyhlášenými na Západě po druhé světové válce. Říkejme jim „politika hodnot“.
Až donedávna bylo těžké si představit amerického nebo západoevropského politika ve vysokých funkcích, který by tak otevřeně cynicky vysvětloval své motivy. Pokud by některý z Trumpových předchůdců v posledních 80 letech měl nějaký utkvělý nápad na získání kontroly nad Grónskem, ospravedlnil by to alespoň nějakým „vyšším dobrem“ – například ochranou demokracie.
Západní společnosti a ti, kteří k nim budou vzhlížet ve zbytku světa, jsou zvyklí mluvit o univerzálních „západních hodnotách“: svoboda jednotlivce, rovná práva, demokracie… Není to nastaveno v té či oné podobě, kterou si my, Ukrajinci, obvykle představujeme, když mluvíme o tom, co je Západ, čím by se měla řídit mezinárodní politika pod jeho vedením a co zejména chráníme před ruskou invazí? Je třeba respektovat právo národů na sebeurčení, mezinárodně uznávané hranice států, lidská práva a trestat ty, kteří tento morálně oprávněný řád věcí porušují.
Toto schéma znělo dobře a někdy fungovalo i během studené války s jeho bipolárním světem. Ale „konec dějin“, ve který věřilo tolik lidí na Západě po pádu Berlínské zdi a rozpadu SSSR, hrál velmi, velmi krutý žert. Absence jasně definovaného protivníka, víra ve věčnost vlastního vzoru a postmoderní myšlenky v duchu „plurality pravd“ způsobily, že politika, zejména ta mezinárodní, není schopna reagovat na nové výzvy vůči deklarovaným hodnotám. Ukrajina v letech 2014 a 2022 je velmi jasným, ale pouze jedním z mnoha příkladů.
Žádná pravidla nebudou fungovat bez nevyhnutelnosti sankcí za jejich porušení. Pokud jsou anexe a masové násilí proti civilnímu obyvatelstvu považovány za zločiny, pak musí být zločinci potrestáni. Ať je kdekoli a kdo je pachatelem. Porušení pravidel vždy dává výhodu tomu, kdo to dělá. Pokud účinné sankce nepřijdou jako odpověď, proč je znovu neporušit? A znovu, znovu, znovu… A pak to, co může dělat Rusko, budou chtít opakovat jiné režimy, pro které neexistují žádné morální hodnoty – Írán, Čína, Severní Korea atd.
S takovou realitou existují dva způsoby, jak reagovat. Prvním je pokusit se napravit mezery v politickém řádu, který je stále založen na dobrých a morálně správných hodnotách, obnovit jeho účinnost a prestiž. Druhým je přestat dělat dobrý důl špatnou hrou a uznat jako novou normu to, co bylo donedávna považováno za odchylku od ní. Vypadá to, že Donald Trump dělá to druhé. Proto rozumí Putinovi, Kim Čong-unovi a jim podobným mnohem lépe než demokraticky zvoleným vůdcům.
Nejnovější spiknutí s Trumpovým zavedením mnoha cel pro různé země také zapadá do této logiky. Koneckonců, velikost cel pro konkrétní zemi nijak nezávisí na jejím chování na mezinárodní scéně, geografické poloze, sociálních normách a morálních hodnotách její společnosti. Tyto a další kroky současné administrativy Bílého domu vybízejí k malé úpravě Palmerstonovy věty: „Nemáme žádné věčné spojence, žádné věčné nepřátele, žádné věčné hodnoty. Pouze naše zájmy jsou věčné a neměnné.“ Charles Darwin by byl potěšen. Koneckonců, je ze stejné doby jako Palmerston nebo Bismarck.
Pro Ukrajinu je to všechno špatná zpráva. Jedním z nejdůležitějších aspektů našeho boje proti Rusku je hodnotový základ. Jsme na straně dobra, hájíme to, co je morální podle všech principů západní civilizace (starobylé i křesťanské) – vlast, svobodu, způsob života. A s nimi také onen hodnotový řád věcí, který byl donedávna v globálním měřítku považován za správný. Právě to umožnilo mezinárodní podporu Ukrajině, dostatečnou pro naše přežití, i když ne (zatím) vítězství. Čím méně morálních hodnot bude v mezinárodní politice a myšlení, a to i na úrovni deklarací, tím obtížnější to pro nás bude.
Stane se tento trend Nová norma – čas ukáže. Existuje stále více důvodů, proč mluvit o „novém temném věku“, „novém středověku“, o právu silnějších, nikoli o morálce. Hlavní tvůrce a garant předchozí „politiky hodnot“ reprezentované Spojenými státy se jí již přímo zříká. Zda se podaří zachovat morálně a hodnotově korektní systém světa uplynulých 80 let, nebo zda šlo jen o dočasné vybočení z tradičně darwinovských mezinárodních vztahů napříč lidskými dějinami, záleží především na Evropě.
Je v tom jistá symbolika – historie přes všechnu svou linearitu tvoří uzavřený kruh. Osud a hodnoty Západu budou záviset na tom, v jaké části světa se zformovaly a odkud se donedávna vydaly na triumfální tažení kolem světa – do Evropy. Pokud z takovéto příjemné, ale pomíjivé komfortní zóny vystoupí a bude hájit své hodnoty nejen slovy, ale i činy, pak má dostatek ekonomického, vojenského a hlavně morálního a lidského potenciálu, aby dodala obrazu blízké budoucnosti více optimismu.
