10. března v italských Benátkách ukrajinský voják, který tam přijel na dovolenou, zachránil muže s poraněním nožem. Tato zpráva se rychle rozšířila přes místní a ukrajinská média. mluvil s 32letým Janisem Tereščenkem, zeptal se na jeho službu a podrobnosti záchrany toho chlapa.
Kdy jste bránili Ukrajinu?
V roce 2022. Připojil se k oddílu územní obrany Azov, ze kterého se nakonec stala 3. útočná brigáda. Od roku 2022 jsem v této jednotce a nezměnil jsem ji.
Proč jste se rozhodla pro dobrovolnictví?
Kdyby se mě někdo zeptal, jestli existuje jiná životní možnost, možná bych se tehdy takto nerozhodoval. Ale nezbyly nám žádné možnosti. Nevím, jak můžete žít dál, když si uvědomujete, že v našem životě je takový problém jako Ruská federace. Ne že bych se tak rozhodl, prostě to jinak nešlo.
Jaké povinnosti plníte v armádě?
Jsem průzkumný prapor.
Onehdy vešlo ve známost, že 3. útočná brigáda se stala sborem. Jste hrdí na to, že tam sloužíte?
Věděli jsme o tom už dříve, měli jsme určité plány i v rámci naší jednotky, to znamená, že jsme chápali, co budeme muset udělat v blízké budoucnosti. Jedná se o velmi velký krok pro celý systém ozbrojených sil Ukrajiny. Mluvíme o zvýšení interakční jednotky, získání větší linie odpovědnosti, která bude soustředěna v rukou jednoho velitelství – velitelství sboru. To je významný krok, je to výrazné zlepšení, škálování a ukazuje to, že ukrajinská armáda je na to připravena a je toho schopna, a jakékoli řeči, fantazie nebo propaganda o tom, že se zdá, že jsme v obtížné situaci, nejsou pravdivé.
Neustále se rychle rozvíjíme. Nejsme jedinou brigádou, která se rozšířila na sbor: další brigády o tom budou informovat později. Jsem hrdý na to, že jsem v této rotě, s těmito muži, pod tímto velením v této době.
Odkud pocházíte? Co jste dělal před začátkem totální války?
Z Kryvyj Rih, ale žil v Kyjevě, když začala totální invaze. Obecně platí, že posledních 5-6 let žiji v Kyjevě, pracoval ve škole. Učil jsem různé disciplíny: dějepis, zeměpis, ale v poslední době jsem pracoval jako vychovatel – to je specialista, který doprovází vzdělávání dítěte, se kterým dítě komunikuje a důvěřuje mu.
Chtěli byste se po ukončení služby vrátit do svého předchozího zaměstnání?
Upřímně jsem o tom ještě nepřemýšlel. Často na tuto práci vzpomínám a komunikuji s mnoha bývalými kolegy, komunikuji s ostatními učiteli jiných škol, s ostatními zaměstnanci. Ale bohužel je pro mě těžké si teď představit sama sebe ve vzdělávání.
Proslavil jste se poté, co jste v Benátkách zachránil zraněného chlapa. Řekněte nám více o tom, jak události probíhaly?
Viděl jsem ten shon směrem k hotelu po příjezdu do města. Na nádraží jsme vystoupili z lodi a podařilo se nám ujít pár set metrů. Nebyl to jen ruch turistů na ulici, vypadalo to hrozivě, s náhlými pohyby. Viděl jsem chlapa, který upadl, snažili se mu pomoct, štípnout mu nohu, aby nekrvácela.
Našemu synovi je 5 let a jeho žena navrhla, abychom se této ulici vyhnuli, abychom ho nezranili. Rozhodla jsem se však odvést jeho pozornost, nejprve jsem ho vzala do náruče, ukázala okno, pak jsem mu řekla, aby se postavil na stranu, a na cestách jsem vytáhla z tašky lékárničku. Číšník mi pomohl, přinesl vodu a antiseptikum a dal mi rukavice. Mohl jsem jen posoudit ránu, pochopit, že chlapec přežije, dokud nedorazí sanitka, a odejít. Ale nepřemýšlel jsem o tom. Věděla jsem, že mám škrtidlo a že potřebuji pomoc. Ten chlap měl velké štěstí, i když přišel o hodně krve. Měl mnoho bodných ran, ale jedna byla kritická – stačila rána kyčle, jedno škrtidlo.
Víte, co se s tím chlápkem děje teď?
Ne, neměl zájem a nekontaktovali mě. Předala jsem ho záchranářům v naprostém stavu, při vědomí, se zastaveným krvácením. Nepochybuji, že mu bylo pomoženo.
Ptali se vás, odkud jste tyto dovednosti vzali, kdo vlastně jste? Protože nejprve média informovala, že chlapce údajně zachránil ruský turista.
Ptali se mě na to různí lidé několikrát. Vypadám jako americký voják, ale řekl jsem, že jsem Ukrajinec. Sanitka a policie věděly, kdo jsem, a policie mě také požádala, abych ukázal své doklady, a já jsem jim poskytl své kontakty. Ale to není to, co bych chtěla dělat na dovolené v Benátkách.
Pokud jde o to, že jsem byl označen za ruského turistu, kontaktoval mě později reportér – poté, co na to upozornili starostliví Ukrajinci. Bylo to již několik hodin po incidentu. Navíc mluvila ukrajinsky: je jasné, že s pomocí tlumočníka, ale už samotná skutečnost je příjemná. Omluvila se a ujistila, že vše napraví, vyjádřila velkou podporu, řekla, že chápe, jak je to zásadní. Na sociálních sítích se mi ale stále zobrazují komentáře, že jsem Ruska.
Nosíte s sebou vždy lékárničku?
Před válkou jsem měl u sebe náplast jako prostředek k poskytování pomoci. V roce 2023 jsem přijel na svou první dovolenou – a od té doby jsem vždy s lékárničkou mimo provoz. Dříve jsem si s sebou bral několik škrtidel, včetně dětských, ale teď už jsem zvyklý jezdit na dovolenou, takže mám jen dvě škrtidla.
Naučili jste se poskytovat první pomoc již v armádě nebo jste věděli, jak na to, ještě před vojnou?
Některé věci jsem věděl, protože jsem pracoval ve škole, ale tohle není ten druh znalostí, který se bude hodit v armádě. Poskytovat neodkladnou péči jsem se učil již u 3. útočné brigády. Medicíně věnujeme velkou pozornost: jak na úrovni týmu, tak na úrovni našeho oddělení. Vyzýváme nás, abychom s sebou nosili škrtidla, i když nejsme ve vojenské uniformě a nejsme ve službě, a pokud ne, můžeme dělat poznámky.
Starosta Benátek vám udělil „Lví cenu“. Jak se to stalo? Jaké emoce jste měli?
Tento čin nehodnotím jako něco příliš hrdinského. v Ukrajině se dějí mnohem strašnější věci. Ve skutečnosti byla situace docela jednoduchá. Prohlédl jsem si chlapcovy rány a rychle jsem použil škrtidlo. Za 10 minut už ho odvezla sanitka. Pak jsem strávil více času mluvením a vysvětlováním s policií.
Nepočítal jsem s tak slavnostní recepcí u starosty, myslel jsem si, že se omezíme na potřesení rukou a díkůvzdání. Ale byla to taková slavnostní událost za účasti tisku, byli tam i další zaměstnanci kanceláře primátora, přivítala mě celá delegace. Když jsme se bavili se starostou, tak kolem nás bylo hodně lidí. S takovou poctou jsem nepočítal. Mé rodině a mně byly nabízeny různé exkurze do muzeí, protože jsem jejich čestným hostem. Souhlasili jsme s jedním – do přírodovědného muzea, protože to můj syn miluje. Kromě toho starosta vyjádřil velkou podporu Ukrajincům a řekl, že na něj udělala dojem práce našich ozbrojených sil. On sám byl v Oděse a viděl práci protivzdušné obrany. Byl jsem potěšen, že jsem to slyšel osobně a jako občan Ukrajiny.
