V mnoha ohledech se Spojené státy a Ukrajina liší, jak je to jen možné: první je relativně stará federální demokracie s velkou populací a ekonomikou, zatímco druhá je mladá unitární demokracie s populací a ekonomikou, která je jen malým zlomkem té americké. Ukrajinský stranický systém by měl být hodnocen jako extrémně nestabilní, zatímco americký se skládá ze dvou hlavních stran, které dominují politice již více než 150 let. Lze uvést mnoho dalších rozdílů.
Navzdory tomu vypadají Spojené státy v roce 2025 s nově zvoleným prezidentem Donaldem Trumpem a Ukrajina v roce 2010 s nově zvoleným prezidentem Viktorem Janukovyčem v některých ohledech nápadně podobné. Před devíti lety byla americká a ukrajinská politika podivně propletena kvůli nechvalně známému politikovi Paulu Manafortovi. Tato plodná postava a manipulátor autoritářských vládců po celém světě byl v letech 2004 až 2010 významnou postavou v Kyjevě a o šest let později se ocitl v centru pozornosti ve Washingtonu. Účastnil se voleb nejkontroverznějších prezidentů Ukrajiny a Spojených států: Viktora Janukovyče a Donalda Trumpa. Manafortova spolupráce s Janukovyčem (která trvala několik let) a Trumpem (která trvala několik měsíců) předcházela jejich působivým vítězstvím v prezidentských volbách v letech 2010 a 2016.
Navíc Janukovyč a Trump dosáhli podobného politického pokroku, protože oba získali podporu z Ruska během intenzivních volebních kampaní. Samozřejmě, že vměšování Moskvy do volební politiky v Ukrajině a ve Spojených státech bylo v různé míře intenzivní a mělo různé výsledky. v Ukrajině byl Kreml až do roku 2014 vždy klíčovým hráčem ve vnitřních záležitostech a Moskva používala mnoho tajných i méně tajných agentů a nástrojů. Neustálé zasahování Kremlu do ukrajinské politiky však nestačilo k zajištění vítězství proruského Janukovyče v prezidentských volbách v roce 2004, kterých se Moskva aktivně účastnila.
Na druhou stranu ve Spojených státech to byla nominace Donalda Trumpa na prezidenta v letech 2015-2016 a jeho veřejná výzva Rusku, aby „našlo 30 000 chybějících e-mailů [його суперниці від Демократичної партії Гілларі Клінтон]“ přiměl Kreml k intervenci do boje mezi Trumpem a Clintonovou. Zatímco Kreml přímo a otevřeně zasahoval do vnitřních záležitostí Ukrajiny, jeho zapojení do Trumpovy kampaně bylo spíše skryté a nepřímé. Pokud je nám známo, neznamenalo to úplné politické spiknutí mezi Trumpovou kampaní a Kremlem, protože došlo k mnoha případům spolupráce mezi Moskvou a proruskými ukrajinskými politiky.
Zajímavá shoda politických biografií
Nicméně vměšování ruských zpravodajských služeb do volební kampaně ve Spojených státech v roce 2016 bylo rozsáhlé, jak je zdokumentováno v pětisvazkové zprávě Zvláštního výboru Senátu USA pro aktivní kampaně a ruské vměšování do amerických voleb v roce 2016, zveřejněné v letech 2019-2020. Nikdy se s jistotou nedozvíme, zda ruské akce v roce 2016 ovlivnily minimální výsledek prezidentských voleb v tomto roce a zda Trump vděčí za svůj politický úspěch Moskvě. Není však pochyb o tom, že volební kampaň v roce 2016 ve Spojených státech by skončila jinak, nebýt ruské intervence. Něco podobného lze říci o celé historii ukrajinské vnitřní politiky do roku 2022.
V životopisech Janukovyče a Trumpa existují další zajímavé paralely. Přístup obou mužů k politice je transakční, cynický, patriarchální a nezatížený omezeními hodnot, norem a ideologií. V době svého zvolení prezidenty v letech 2010 a 2014 byli Janukovyč i Trump odsouzeni za zločince. Rozsáhlé šíření informací o porušování zákonů však nezabránilo, aby je – stejně jako ve většině ostatních demokratických zemí – jejich politické organizace, tj. Ukrajinská strana regionů a Americká republikánská strana, nominovaly na post hlavy státu. Navíc existují určité podobnosti v tom, jak se Janukovyč a Trump snažili získat a udržet si moc.
V roce 2004, když byl Janukovyč premiérem Ukrajiny, se pokusil stát prezidentem prostřednictvím rozsáhlého podvodu ve druhém kole čtvrtých ukrajinských prezidentských voleb od roku 1991. Tento pokus o nezákonné uchvácení moci byl zmařen Nejvyšším soudem Ukrajiny. Prohlásil výsledky voleb za neplatné a vyhlásil druhé hlasování, které Janukovyč předvídatelně prohrál. Na začátku roku 2021 se Donald Trump jako 45. prezident Spojených států pokusil zvrátit výsledky prezidentských voleb v roce 2020, včetně podněcování davu k útoku na budovu Kapitolu ve Washingtonu a zabránění Kongresu formalizovat vítězství Joea Bidena. Pokus o převrat byl zastaven washingtonskou policií a Kongresem, který schválil výsledky voleb. Poté Moskva veřejně podpořila Janukovyče a Trumpa v tom, že nepřiznali porážku ve volbách v roce 2004 a 2004.020 let.
Na jaře 2010 bývalý premiér Janukovyč nakonec vyhrál prezidentské volby v Ukrajině proti tehdejší premiérce Julii Tymošenkové, když získal méně než 50 % hlasů – 49,33 %, zatímco Julia Tymošenková získala 46,03 %. O čtrnáct a půl roku později vyhrál bývalý prezident Donald Trump v amerických prezidentských volbách v roce 2024 proti úřadujícímu viceprezidentovi, když rovněž získal méně než 50 % hlasů (49,8 %), zatímco Kamala Harrisová získala 48,3 %.
Navíc vítězství Janukovyče i Trumpa v letech 2010 a 2024 byla v těchto chvílích méně podporována Manafortem nebo Ruskem. Místo toho byly z velké části výsledkem neobratnosti ukrajinských a amerických stratégů a aktivistů demokratických voleb. Tato dvě osudová hlasování mohla být pravděpodobně získána dvěma demokratickými kandidáty, kdyby se jejich političtí spojenci a manažeři chovali harmoničtěji.
Zejména dva úřadující prezidenti v době voleb – Viktor Juščenko a Joe Biden – neposkytli Tymošenkové a Harrisové dostatečnou pomoc. Juščenko odmítl podpořit Tymošenkovou ve druhém kole prezidentských voleb v roce 2010 a Biden opožděně stáhl svou kandidaturu z prezidentského klání v USA v roce 2024. Proto se Juščenko i Biden stali částečnými komplici katastrofálního volebního vítězství antidemokratů Janukovyče a Trumpa.
Ve spárech oligarchie
Největší podobností mezi Janukovyčem a Trumpem jsou jejich úzké vazby na největší oligarchy v jejich zemích, stejně jako jejich ochota narušovat vnitřní řád a zahraniční vztahy. Janukovyč v roce 2010 a Trump v roce 2024 měli otevřenou i skrytou podporu nejbohatších lidí ve svých zemích – Rinata Achmetova a Elona Muska, stejně jako mnoha dalších ultrabohatých „oligarchů“. V letech 2010-2013 se Janukovyč pokusil obnovit ukrajinskou plutokracii, která se objevila v 90. letech po rozpadu Sovětského svazu. Naproti tomu Trump se nyní snaží nastolit izolacionistickou oligarchii, která se zdá být v moderních Spojených státech zcela nová (nebo je v některých ohledech vrací do devatenáctého století). V letech 2010 až 2013 Janukovyč prostřednictvím řady politických zvratů podkopal rodící se ukrajinskou demokracii, integraci se Západem a odchod Ruska z poručnictví. Mimo jiné v roce 2010 inicioval změny ústavy ve svůj prospěch a vyjmul cíl členství Ukrajiny v NATO z článku o základech národní bezpečnosti a na konci roku 2013 odmítl podepsat již parafovanou asociační dohodu s Evropskou unií.
Jak víte, toto zpoždění v zahájení evropské integrace Ukrajiny vyvolalo protest na kyjevském náměstí Nezávislosti, který se stal známým jako Euromajdan. Janukovyč se pokusil tento odpor násilně potlačit a tak proměnil malý protest v celonárodní povstání s miliony účastníků. Euromajdan eskaloval do krvavého střetu a nakonec do historické Revoluce důstojnosti, která vedla k Janukovyčovu útěku z Kyjeva, jeho odvolání z funkce prezidenta ukrajinským parlamentem, obnovení ústavy změněné za Janukovyče a podepsání asociační dohody s EU. Samostatně je třeba dodat, že okupace Krymu a válka Ruska proti Ukrajině začala 20. února 2014. Vojenský útok Moskvy na Ukrajinu za účasti pravidelných ruských vojsk tedy začal před všemi výše uvedenými událostmi, a nikoliv, jak se běžně věří, jako reakce na ně.
To, co se děje nyní a co se může brzy stát za prezidenta Trumpa ve Spojených státech, se liší od trajektorie vývoje Ukrajiny za Janukovyče. To není překvapivé – politické systémy a společnosti Spojených států a Ukrajiny jsou koneckonců odlišné. Na abstraktní úrovni se však 47. prezident Spojených států nyní snaží změnit směr domácí a zahraniční politiky Spojených států podobným způsobem, o jaký se ve své zemi pokusil čtvrtý prezident Ukrajiny v letech 2010-2013. Zdá se, že americké politické instituce a mezinárodní vztahy za Trumpa procházejí transformací, která může do hloubky konkurovat ukrajinské reorientaci za Janukovyče.
Otázkou za milion dolarů, která je každým týdnem stále aktuálnější, je, zda by finále Trumpova prezidentství mohlo skončit jako finále Janukovyčova prezidentství. Samozřejmě, že Trumpův úplný impeachment – analogicky k odstranění Janukovyče z postu ukrajinského prezidenta ukrajinským parlamentem na konci února 2014 – by měl politicky odlišný výsledek. Trumpa by nahradil pouze viceprezident J.D. Vance, který je Trumpovi ideologicky blízký. Janukovyč byl na druhou stranu na tři měsíce nahrazen předsedou parlamentu Oleksandrem Turčynovem, který byl v opozici vůči Janukovyčovi. Turčynov se stal prozatímním prezidentem Ukrajiny až do června 2014, kdy se úřadu ujal nově zvolený prezident Petro Porošenko, který byl také opozičním politikem Janukovyče.
AmeričankaMaidan
Navzdory těmto a mnoha dalším rozdílům může budoucí trajektorie amerického politického vývoje trochu připomínat trajektorii Ukrajiny v letech 2010-2014. Stále více antidemokratická, destruktivní, plutokratická a/nebo autokratická a/nebo v konečném důsledku nepopulární politika Trumpovy administrativy by mohla vést k masovým demonstracím připomínajícím ukrajinské povstání proti Janukovyčově politice a chování na konci roku 2013. V nejhorším případě by konflikt mezi Trumpovou administrativou a celostátním protestním hnutím mohl eskalovat v násilí a vést ke střetům ne méně nebo dokonce mnohem strašlivějším než ty, které se odehrály v Ukrajině na začátku roku 2014.
Mezinárodní důsledky takové vnitřní eskalace ve Spojených státech mohou být dalekosáhlejší než tragické důsledky vnitřní destabilizace v Ukrajině před jedenácti lety. Na základě předem připravených plánů Kreml rychle využil omezené schopnosti Kyjeva reagovat na ruskou vojenskou expanzi v únoru 2014. V březnu 2014 Rusko anektovalo ukrajinský poloostrov Krym v Černém moři a v dubnu 2014 zahájilo invazi na východní Ukrajinu, jak to popsal ve své knize „Nezjištěná invaze Ruska“ (Přehlížená ruská invaze) Dr. Jakob Gauter.
Jako nejmocnější vojenská supervelmoc na světě by se USA neměly obávat cizí invaze, okupace a anexe cizí mocností – dokud se USA nerozpadnou. Nicméně masové protesty ve Spojených státech, jako byly ty v Ukrajině koncem roku 2013 a jejich eskalace na začátku roku 2014, budou mít důsledky daleko za hranicemi Spojených států. Pokud bude současná Trumpova administrativa pokračovat v ničení politických institucí, ekonomických vztahů a zahraničních vztahů, americká občanská společnost může dříve či později reagovat stejným způsobem, jako reagovali Ukrajinci v roce 2013.
Zda to také povede k hlubokým změnám ve vládě, ústavě a zahraniční politice Spojených států, jak se to stalo v Ukrajině v roce 2014, je v současné době těžké předvídat. Vnitřní nepokoje ve Spojených státech, i když budou násilné a násilné, neučiní zemi tak zranitelnou, jako byla Ukrajina na začátku roku 2014. Nicméně se zdá jisté, že domácí destabilizace ve Spojených státech bude mít dalekosáhlé mezinárodní důsledky, které mohou být nakonec ještě tragičtější než ty, k nimž došlo po ukrajinské revoluci důstojnosti před jedenácti lety.
Přeloženo z polštiny
Text byl publikován v rámci projektu spolupráce mezi námi a polským časopisem Nowa Europa Wschodnia.
Původní název článku: Czy Trump to drugi Janukowycz?
