Evropský soud pro lidská práva rozhodl o řadě žalob týkajících se nečinnosti Ukrajiny během střetu mezi proruskými a proukrajinskými aktivisty v Oděse 2. května 2014, který vedl ke smrti 47 lidí. Soud uznal porušení ze strany státu, přičemž zdůraznil, že ke střetu aktivistů došlo pod vlivem ruské propagandy. Nahlášený 13. března má Evropská pravda s odvoláním na rozhodnutí ESLP k dispozici.
Soud svým rozhodnutím shledal Ukrajinu vinnou z nečinnosti během střetů v Oděse a uložil státu povinnost zaplatit odškodnění za porušení. Zároveň zdůraznili, že události z 2. května 2014 byly z velké části způsobeny ruskými dezinformacemi a propagandou.
Rozhodnutí ESLP se týká událostí, které způsobily smrt 47 lidí v Oděse. Poté proruští separatisté z takzvaného „antimajdanu“ zaútočili na proukrajinské aktivisty. V důsledku útoku proruských sil byli zabiti dva proukrajinští aktivisté.
Po střetu účastníci proukrajinského pochodu zaútočili na tábor proruských sil na Kulikově poli a následné střety způsobily požár v Domě odborů, kde se nacházeli příznivci „antimajdanu“. V důsledku požáru v Domě odborů zemřelo 42 lidí.
Podle Evropské pravdy se příbuzní 25 lidí zabitých při událostech z 2. května 2014 odvolali k ESLP. Je třeba poznamenat, že mezi žalobci jsou příbuzní dvou proukrajinských aktivistů, tři „náhodní kolemjdoucí“, stejně jako účastníci „antimajdanu“ a příbuzní těch, kteří byli zabiti v Domě odborů. Rozhodnutí soudu zároveň konstatuje, že žalobci nebyli identifikováni na základě ideologických preferencí.
„Navzdory rozdílným názorům účastníků těchto událostí všichni žalobci uplatňovali nároky vůči Ukrajině, především kvůli její nečinnosti, a zdůrazňovali, že stát mohl zabránit tragickým následkům.“– informoval „EP“.
Evropský soud pro lidská práva zároveň několikrát zdůraznil, že hlavním viníkem těchto událostí je Rusko a jeho destabilizující aktivity v Ukrajině.
„Soud se domnívá, že v tragických událostech hrály roli dezinformace a propaganda z Ruska… Neodůvodněné vlně násilí předcházelo neustálé šíření agresivních a emocionálně zabarvených dezinformací a propagandy o nové ukrajinské vládě a podporovatelích Majdanu ze strany ruských úřadů a médií,“ – uvádí se v soudním rozhodnutí.
Podle ESLP většina oděských úředníků odpovědných za násilnosti v Oděse uprchla do Ruska. Většina z nich získala ruské občanství a někteří si tam vybudovali kariéru na pozadí totální rusko-ukrajinské války. Soud však poznamenal, že tyto faktory nezbavují Ukrajinu odpovědnosti jako státu.
Soud se zejména domnívá, že Ukrajina se nepokusila v dobré víře stíhat úředníky, kteří projevili nečinnost ohledně událostí v Oděse. Kromě toho oděská policie „neudělala prakticky nic“, aby zabránila útoku na aktivisty – podle ESLP tehdy policisté ignorovali četné zprávy o přípravě nepokojů.
Je třeba poznamenat, že „dodání hasičských vozů na místo požáru bylo záměrně zpožděno o 40 minut a policie nezasáhla, aby pomohla s evakuací lidí“ z hořící budovy a tehdejší šéf regionálního oddělení Státní pohotovostní služby Volodymyr Bodelan uprchl v roce 2016 do Ruska. Podle soudu to byl právě Bodelan, kdo dal pokyn, aby k uhašení požáru neposílal hasičské vozy, a Ukrajina proti němu však ani nezahájila trestní řízení.
Kromě toho ESLP uznal, že po událostech z 2. května 2014 místní úřady záměrně zničily důkazy na místě tragédie pod záminkou „úklidu“.
Podle rozhodnutí soudu skutečnost, že ukrajinské orgány byly slabé na pozadí ruské agrese na Krymu a Donbasu, je nepřipravila o možnost jednat. V souladu s výše uvedenými faktory ESLP shledal Ukrajinu vinnou z porušení Evropské úmluvy o lidských právech o právu na život.
ESLP rozhodl, že stát musí zaplatit 15 tisíc hřiven. eur na odškodnění příbuzných každé z obětí a dalších 12 tisíc. eura – třem žalobcům, kteří přežili ve Sněmovně odborů, ale utrpěli vážné popáleniny. Je třeba poznamenat, že největší kompenzace ve výši 17 tisíc. Dcera Michaila Vjačeslavova, ruského rodáka a občana Ukrajiny žijícího v Oděse, která zemřela v Domě odborů – podle jeho dcery jí úřady bezdůvodně odmítly vydat tělo jejího otce k pohřbu.
Je třeba poznamenat, že Rusko nebylo stranou soudního sporu ve stížnostech žalobců.
