Zdá se, že narcismus se stává důležitým faktorem ve světové politice. Každý, kdo je schopen zamířit do nejniternějších hlubin vědomí a ohromit představivost amerického prezidenta Donalda Trumpa, má mnohem větší šanci, že bude vyslyšen a vnímán. A každý, kdo říká pravdu a odvolává se na krutou realitu, riskuje, že upadne v nemilost a stane se obětí urážky nebo hněvu majitele Bílého domu.
V kontextu nedávných geopolitických otřesů se mnozí snaží pochopit logiku kontroverzních akcí a podivných kotrmelců administrativy Donalda Trumpa na mezinárodní scéně. Antipatie sedmačtyřicátého amerického prezidenta k ukrajinským úřadům a osobně k Volodymyru Zelenskému se těžko skrývají. Naopak, jeho příznivě blahosklonný a částečně uctivý postoj k Vladimiru Putinovi je skutečně působivý.
Zdá se, že americká administrativa v poslední době dělala vše pro to, aby Rusko neurazila. V souvislosti s rusko-ukrajinskou válkou dokonce platí nevyslovený zákaz používání nežádoucích výrazů, což se Moskvě nemusí líbit. Upřímná štědrost Trumpova týmu vůči ruskému diktátorovi je o to překvapivější na pozadí skutečnosti, že Kreml nepodnikl žádné skutečné kroky k zastavení agrese proti Ukrajině. Ruské úřady navíc tvrdošíjně odmítají myšlenku příměří a vyslání mírových sil a označují ji za nepřijatelnou. Z nějakého důvodu takové nekonstruktivní a nemírumilovné chování Rusů nevyvolává v Trumpovi záchvat hněvu. Nestimuluje ho to k tomu, aby konečně použil bič proti Putinovi. Spojené státy zároveň nespěchají s obnovením pozastavené vojenské pomoci Ukrajině.
Pokusy aplikovat racionální metody analýzy za účelem pochopení skutečných motivů prezidenta Spojených států narážejí na nepřekonatelné překážky. Hlavní věcí, kterou Trump nyní produkuje, je chaos a nekonzistence. Chaos v tarifech, managementu, ekonomice a světové politice. Některá rozhodnutí jsou učiněna tak, aby byla zrušena později. Sliby a hrozby vůči nepřátelům svobodného světa a diktátorům nejsou realizovány. Ale američtí přátelé a spojenci se zbláznili a pocítili důsledky hněvu majitele Bílého domu. Logické argumenty nebo odkazy na abstraktní ideje spravedlnosti, morálních ctností, principů a hodnot nemají na amerického prezidenta rozhodující vliv. Jedinou více či méně osvědčenou metodou, jak se dostat k Trumpovu srdci, je manipulovat s jeho egem.
Ruský diktátor Vladimir Putin vládne Rusku už čtvrt století. Samozřejmě, aby bylo možné být u kormidla moci v obrovském státě po tak dlouhou dobu, jsou vyžadovány určité schopnosti. A to nemluvíme jen o takových charakterových vlastnostech, jako je lstivost, krutost, bezohlednost, schopnost eliminovat konkurenty, někdy i fyzickým násilím. A také o mazanosti a schopnosti dobře porozumět psychotypům lidí a manipulovat s nimi. Zkušenosti z práce v KGB přišly ruskému prezidentovi také vhod. Musíme přiznat, že Putinovi se podařilo najít klíče k Trumpovu vědomí poměrně snadno.
Když Donald Trump v prvních dnech svého nového funkčního období pohrozil, že zhroutí ceny ropy a donutí Rusko k míru, ruský diktátor se neurazil. Putin také nereagoval na amerického vůdce hrozbami. Místo toho se obratně zaměřil na Trumpův narcismus. Místo toho, aby se Putin pustil do sporu, rozhodl se vynést na povrch hlavní témata, která se týkají amerického prezidenta.
Ruský prezident vyjádřil hluboké přesvědčení, že pokud by vítězství Donalda Trumpa nebylo v roce 2020 ukradeno, k válce proti Ukrajině by nedošlo. A obecně měl se svým americkým protějškem vždy obchodní a pragmatický vztah. Téměř jistě lze tvrdit, že tato slova se trefila do černého. Koneckonců, naprosto se shodovaly s obsedantními myšlenkami samotného Trumpa. Pak už to byla otázka techniky.
Na začátku února si Putin obratně pohrál s americkým prezidentem a ponížil subjektivitu Evropy. „Trump se svým charakterem, se svou vytrvalostí, tam poměrně rychle obnoví pořádek. A všichni, uvidíte, se to stane rychle, všichni budou stát u nohou majitele a jemně vrtět ocasem,“ komentoval Putin vztahy mezi evropskými politickými elitami a Trumpem. Americký prezident si nemohl nechat ujít takovou poznámku, která se mu rozhodně líbila. Pak došlo k telefonickému rozhovoru mezi ruským a americkým prezidentem. Neznáme jeho podrobnosti, ale víme, že Trump byl s jeho obsahem spokojen. Vůdce Kremlu pravděpodobně navíc zapůsobil na představivost amerického vůdce sliby ekonomické spolupráce a společné těžby kovů vzácných zemin.
Putin měl na Donalda již dříve magnetický vliv. Zdá se, že americký vůdce má určitou slabost pro přijímání komplimentů a uznání své vlastní moudrosti a génia od diktátorů. V září 2023 Trump řekl, že je chválou ruského prezidenta potěšen. Pak Putin vyjádřil radost nad přáním současného majitele Bílého domu přestatZačít válku do 24 hodin.
Po neúspěšném rozhovoru se Zelenským ve Washingtonu měl Trump rozhovor s novináři. Během rozhovoru s tiskem řekl, že ruský prezident s ním procházel těžkými časy. Putin údajně trpěl falešným honem na čarodějnice, který organizovala Demokratická strana. Ve skutečnosti se Putin téměř nestaral o žádné vyšetřování a obvinění proti němu v Americe. Trumpovy naivní předpoklady dokazují, že má o ruském vládci velmi povrchní představu.
Komplimenty, které Trump říká Putinovi, stejně jako výroky, že ruský diktátor toho hodně prožil, jsou výsledkem psychologických manipulací zkušeného kadetního důstojníka. Pokud Trump prohlašuje, že Putinovi věří a že Rusko „jde velmi dobře“, pak se stal obětí vlastního ega, ke kterému kremelský pán našel správný přístup. A tento faktor může mít větší váhu než myšlenka, že Trump má strategický cíl oddělit Rusko od Číny. Americkému prezidentovi se líbilo Putinovo prohlášení, že Evropa velmi brzy poběží k patám Spojených států a jemně zavrtí ocasem. Ale pokud jde o chování, dnešní Amerika vrtí ocasem více před Ruskem v naději, že se stane jeho přítelem a pokusí se znovu obnovit vztahy. A těší se na dobrá slova od vládce Kremlu.
Jak by měla Ukrajina v této složité situaci jednat? Ukrajinské úřady by se pravděpodobně měly více soustředit na Trumpovy psychologické manipulace, než na snahu dostat se k jeho vědomí prostřednictvím racionálních argumentů nebo morálních principů. Jediná věc, která vzbuzuje naději, je psychická zranitelnost a nestabilita narcisů. Putin samozřejmě může Trumpa vodit za nos po dlouhou dobu. Ale když je jeho ego skutečně zasaženo neústupností nebo podvodem Kremlu, může se cítit uražen. Co udělá Trump, když náhle zjistí, že ruský diktátor, kterého podvědomě obdivoval, z něj udělal hlupáka před celým světem?
