Nedávno americké zpravodajské služby učinily prohlášení, které je zarážející svou aktuálností. Tato zpráva říká, že Rusko může použít jaderné zbraně, pokud se mu nepodaří zvítězit na frontě konvenčními prostředky, stejně jako pokud Ukrajina bude pokračovat v útocích na ruský týl. Co je za tím vším?
Touha využít jadernou mapu v konfliktech je jistě nebezpečným a alarmujícím signálem. Nejdůležitější však v této souvislosti je, že toto prohlášení bylo učiněno ve chvíli, kdy se svět začal zdánlivě zvedat z propasti vojenské katastrofy, kdy se diplomatické úsilí začalo postupně posouvat směrem k mírovému urovnání.
Připomínáme, že v roce 2022 byly hrozby použitím jaderných zbraní ze strany ruského diktátora součástí rétoriky, která doprovázela začátek totální války. Putinovi se tehdy zřejmě zdálo, že taková hrozba donutí Západ, aby se smířil s možným uchvácením Ukrajiny a zasedl k jednacímu stolu. Navzdory všem snahám Kremlu však svět nepodlehl špinavému vydírání a z Číny, neformálního, ale blízkého spojence Ruska, podle zpráv z médií přišla jednoznačná rada „nedělat to“. Poté Putin přestal šířit svůj špatný jazyk a ohánění se „jaderným granátem“ zůstalo pouze prvkem psychologické války, nikoli skutečnou hrozbou.
O tom, že šlo pouze o psychologickou techniku, přesvědčily verbální grimasy tak odporných ruských postav, jako byl místopředseda Rady bezpečnosti Ruské federace Dmitrij Medveděv. Tomuto okrajovému a, jak se říká, na alkoholu závislému „politikovi“ ale nikdo moc nevěnoval pozornost.
Co se od té doby změnilo? Proč se americké zpravodajské služby rozhodly znovu nastolit tuto otázku? Proč se jaderná hrozba znovu objevuje právě v tomto okamžiku, kdy se zdá, že všechny strany začaly směřovat k míru, a jak to ovlivní budoucí jednání? Odpověď na tyto otázky vyžaduje mnohem hlubší analýzu, než jen znovu nazvat Putina zločincem. To bude spravedlivé, ale ne dostatečné.
Abychom pochopili, proč americká rozvědka učinila takové prohlášení a jaké by mohly být jeho důsledky, je třeba zvážit několik faktorů. Za prvé, v posledních týdnech byla zahájena obtížná, ale reálná jednání mezi Spojenými státy a Ukrajinou, Spojenými státy a Ruskem s cílem uzavřít jako první krok k míru dočasné příměří mezi válčícími stranami. Diplomatické úsilí prezidenta Donalda Trumpa již začalo přinášet první ovoce.
Jak víte, Trump aktivně deklaroval svou připravenost pomoci ukončit válku, zmínil „dobré vztahy“ s Putinem a podporu vyjednávacího procesu. Ke vztahu majitele Bílého domu s kremelským oráčem můžete mít různé postoje, ale faktem zůstává: začátek roku 2025 byl dobou, kdy poprvé po mnoha měsících začal diplomatický proces přinášet nejen slova, ale i určitý skutečný zájem na nalezení mírového řešení.
Upřímnost záměrů Putina a spol. je také možné posuzovat různými způsoby, ale faktem zůstává: Kreml již nerozsévá hrozby, ale volí slova, aby vypadal mírumilovně; agresor byl nucen souhlasit s účastí na jednáních v Rijádu. Vypadá to, že zběsilý vládce Ruska si pomalu zvyká na lidské chování. Jak se říká, světlo na konci tunelu je stále slabé a nejisté, ale už se objevilo.
Prohlášení amerických zpravodajských služeb se v této situaci stává jistým paradoxem. Koneckonců, v té době už rozhovory o možném ukončení války nabíraly na obrátkách, Putin už Západu otevřeně nevyhrožoval a Spojené státy prostřednictvím Trumpa projevily tendenci obnovit spolupráci s Ruskem. Zdálo se, že svět je na cestě, kde by diplomacie mohla převážit nad vojenskou možností ukončení krveprolití. Kde by bylo možné uzavřít příměří, i když ne za ideálních podmínek pro všechny strany. Ale toto prohlášení amerických zpravodajských služeb jako by nás vrátilo do okamžiku, kdy hrozba jaderné apokalypsy byla relevantní. Vyvstává otázka: proč právě teď?
Myslím, že zde existuje několik vysvětlení. Za prvé, mohlo by to být součástí americké strategie připomenout ostatním aktérům ve světové politice možnou hrozbu jaderného konfliktu. Americké zpravodajské služby tradičně používají taková prohlášení k povzbuzení aktivity svých spojenců, zabránění možnému ústupu při vyjednávání a demonstraci své síly a připravenosti vzdorovat jakémukoli kroku Ruska, pokud se rozhodne použít zbraně hromadného ničení. V tomto kontextu mohly mít USA pocit, že úspěšné diplomatické úsilí by mohlo být podkopáno rychlým návratem Ruska k jaderné rétorice. Nebo možná skutečně existují skutečné důvody pro takové obavy.
Za druhé, v kontextu jednání, která začala, lze prohlášení zpravodajských služeb považovat za způsob, jak vyvinout tlak na Rusko. Pokud Spojené státy nastolí otázku jaderné hrozby ze své strany, mělo by to v zásadě donutit Kreml k tomu, aby se vyhnulagitovat. Nejedná se jen o informační kampaň, ale o plnohodnotný politický tlak, který nás nutí přemýšlet o tom, jak bude svět vnímat kroky Ruska v případě použití jaderných zbraní z jeho strany.
A možná také způsob, jak ukázat americkým spojencům, že Amerika je připravena vzdorovat jakémukoli kroku Ruska, bez ohledu na to, v jaké fázi vyjednávání se nachází.
Je dobré, když aplikace sleduje právě tyto cíle. Otázkou však stále zůstává: proč činit taková prohlášení právě v době, kdy se již objevila naděje na mír a kdy strany, jak se zdá, začínají hledat cesty k obtížnému kompromisu?
Ve skutečnosti takové hrozby vytvářejí atmosféru strachu, vytvářejí podmínky pro nátlak a manipulaci. Ale koho to zajímá? Samozřejmě, v geopolitickém kontextu jsou takové hrozby prospěšné pro ty, kdo se snaží udržet status quo, a to i v kontextu vojenských konfliktů. Rusko se netají ambicemi udržet si svou pozici na světové scéně a hrozba jaderného úderu je často používána jako nástroj psychologického nátlaku. Nemělo by se zapomínat, že takové hrozby nikdy nebyly výrazem přímé připravenosti použít zbraně, ale spíše prvkem politického manévru.
Tentokrát se však informace o jaderné hrozbě na ruské straně neodehrála. Proč?
Tato otázka vyžaduje zvláštní pozornost. Nyní, když strany začaly hledat způsoby mírového urovnání, mohou prohlášení podobná tomu z úst amerických zpravodajských služeb vážně ovlivnit průběh jednání. Koneckonců, pokud se jaderná hrozba znovu dostane na pořad jednání, může to změnit celou vyjednávací strategii. Už to není jen otázka územních ústupků nebo diplomatických dohod. Je to otázka přežití, otázka možné katastrofy.
Pokud účelem tohoto prohlášení nebylo jen informovat, ale také manipulovat veřejným míněním, pak je to zcela jistě změna hry. Nebo je to možná další pokus otřást křehkou dynamikou vyjednávacího procesu, který, jak vidíme, dosud nezískal potřebnou stabilitu. Vše nasvědčuje tomu, že v této hře je mnohem více hráčů než těch, kteří sedí přímo u jednacího stolu.
V tomto ohledu mi dovolte poznamenat: je naivní si myslet, že v tak obrovské a složité zemi, jako jsou Spojené státy, absolutně vše závisí na prezidentovi. A ještě jedna věc – nikdo nemůže s jistotou říci, jaká je Trumpova strategie, zvláště když vezmeme v úvahu, že vedle něj je tak pochybná postava jako Elon Musk.
Není pochyb ani na okamžik, že ve Spojených státech existují finanční a politické skupiny, které by mohly mít zájem na pokračování války. Za prvé, je to vojensko-průmyslový komplex Spojených států. Válka ji pomáhá posilovat. Konflikt otevírá obrovské příležitosti pro výrobu zbraní, bojových systémů, raket, zpravodajských technologií, jakož i pro dodávky vojenského vybavení a vybavení, což zase vede ke zvýšení zisků společností, které jsou spojeny s výrobou vojenských produktů. Společnosti jako Lockheed Martin, Northrop Grumman a Raytheon budou těžit ze zvýšených objednávek vybavení a zbraní pro Ukrajinu.
Vzpomeňme si na americkou pomoc Ukrajině. Více než polovina přidělených peněz, podle zpráv z médií, desítky miliard, se usadila v amerických společnostech. Chtějí přijít o tak snadný způsob, jak získat zakázky a zisk? Ale tyto společnosti mocně lobbují za své zájmy v Kongresu a dalších ministerstvech země.
Dalším důležitým aspektem jsou geopolitické zájmy Spojených států, zaměřené na oslabení Ruska a zabránění jeho vlivu v Evropě a Asii. Válka v Ukrajině slouží nejen jako prostředek k vyvíjení tlaku na Rusko, ale také jako způsob, jak strategicky oslabit jeho schopnosti. Amerika si je dobře vědoma toho, že pro svou dominanci ve světové politice je důležité, aby se Rusko nestalo silným regionálním hráčem, který by mohl v budoucnu zpochybnit její vliv, zejména v klíčových oblastech, jako je střední Asie a východní Evropa.
Pokud bude válka pokračovat, Rusko bude vyčerpáno, což znamená méně zdrojů pro jeho vliv v jiných částech světa, například v Africe, kde je aktivní. Spojené státy by z takového scénáře měly prospěch.
Obecně platí, že ne všechno je s varováním amerických zpravodajských služeb tak jednoduché. Její aktuálnost naznačuje, že v zámoří se odehrávají složité domácí politické procesy, které mohou, ale nemusí souviset s plány prezidenta Trumpa. Mimochodem, z nějakého důvodu nereagoval na prohlášení své vrozené inteligence. Reaguje na každou včelu, ale tady mlčí…
Ze strategického hlediska to pro Ukrajinu nic nemění: země se musí sjednotit a pokračovat v boji proti vnější agresi ze všech sil. Tváří v tvář politické nejistotě spojené s Trumpovým návratem k moci a možnými změnami ve strategii americké zahraniční politiky však musí být Ukrajina připravena na jakýkoli vývoj událostí a neustále hledat nové způsoby posíleníI vlastní bezpečnosti, zejména těch nestandardních. V první řadě se jedná o posílení vlastních vojenských schopností, aby se minimalizovala závislost na vnější pomoci a náladě asistentů. A Ukrajina by také měla radikálně přeformátovat své zahraničněpolitické programy: diplomatická aktivita by měla zahrnovat nejen Spojené státy a EU, ale i další klíčové hráče. Zejména Čína, která již hlasitě, ale vážně řekla Putinovi, aby „držel hubu“ ve svém jaderném vydírání.
