V ukrajinském sektoru Přihlásit se Zavládla apokalyptická nálada. Jsou tam příspěvky a fňukání, říkají „byli jsme zrazeni“, „Ukrajina unikla“, „Putin zase vyhrál“. Zkusme se zamyslet nad tím, jak oprávněné jsou všechny tyto obavy.
Začnu hned konstatováním, že Ukrajinu zatím nikdo nikomu „neprozradil“. Ano, taková šance existuje, ale je mnohem menší než ta, že se to nestane. Nakonec si musíme v první řadě sami uvědomit, co to znamená „sloučit Ukrajinu“ a co ji bránit. Pokud si náš stát udrží většinu svého území (například plus mínus to, které je nyní pod kontrolou Kyjeva), bojeschopnou armádu, suverénní vedení a lid připravený vzdorovat agresorovi, pak už můžeme říci, že jsme přežili. Dokonce vyhráli, pokud vezmeme v úvahu ten nejstrašnější scénář s úplnou ztrátou území a subjektivitou, kterým si byla většina politiků na Západě na začátku totální invaze téměř jistá.
V tuto chvíli tedy scénář, který počítá s deokupací okupovaných území a „kávou v Jaltě“, nevypadá realisticky. Naše důvěra v „krásné vítězství“, zrozené z úspěchů podzimních ofenzív roku 2022, se rozplynula jako ranní mlha. Už teď víme, že musíme opustit přehnaně optimistický pohled na věci, realističtěji hodnotit své silné stránky a být skeptičtější ke slibům našich partnerů, že „pomohou tolik, kolik bude potřeba“. Ale zároveň neupadněte do apatie. Protože situace, i když nevypadá nijak zvlášť růžově, není ani úplně pochmurná.
Co nás tedy v posledních dnech tak vyprovokovalo, že nás to téměř přivedlo k sociální depresi? V první řadě jsou to nejnovější prohlášení prezidenta Spojených států Donalda Trumpa a lidí z jeho okolí. Byli jsme strašně pobouřeni, že si šéf Bílého domu sladce telefonoval s ruským diktátorem Vladimirem Putinem, složil mu spoustu komplimentů a začal za nás bez nás rozhodovat o tom, jak ukončit rusko-ukrajinskou válku. Samozřejmě jsme to vnímali jako naprostou zradu našeho hlavního spojence, jako pokus rozdělit svět na sféry vlivu, téměř jako „Jalta 2.0“.
Měla by být tato událost skutečně takto vnímána? Není zač. O čem přesně se diskutovalo v hodinu a půl dlouhém rozhovoru mezi Trumpem a Putinem, se můžeme jen dohadovat. Zejména analýza příspěvku amerického vůdce, zveřejněného na jeho vlastní sociální síti Truth Social. «Diskutovali jsme o Ukrajině, Blízkém východě, energetice, umělé inteligenci, síle dolaru a mnoha dalších tématech. Oba jsme se zamysleli nad velkou historií našich národů a nad tím, jak jsme společně tak úspěšně bojovali ve druhé světové válce, a připomněli jsme si, že Rusko ztratilo desítky milionů lidí a my jsme také ztratili tolik lidí! Každý z nás mluvil o silných stránkách našich národů a o velkých výhodách, které jednoho dne budeme mít ze společné práce. Ale nejprve, jak jsme se oba shodli, chceme zastavit miliony mrtvých, ke kterým dochází ve válce mezi Ruskem a Ukrajinou… Dohodli jsme se na velmi úzké spolupráci, včetně vzájemných návštěv zemí. Dohodli jsme se také, že naše příslušné týmy okamžitě zahájí jednání a začneme tím, že zavoláme ukrajinskému prezidentovi Zelenskému, abychom ho informovali o rozhovoru, což nyní udělám,“ napsal.
Trump také zopakoval, že k této válce by nedošlo, kdyby byl prezidentem v roce 2022. Poděkoval Putinovi „za jeho čas a úsilí“. „Věřím, že toto úsilí povede ke zdárnému závěru, doufejme, že brzy!“ – tak končí Trump svůj neobvykle dlouhý příspěvek.
Co nás tedy tak pobouřilo? Za prvé, samotný fakt rozhovoru mezi nejvlivnějším světovým vůdcem a mezinárodním zločincem, jehož místo je na lavici obžalovaných v Haagu. To, ať už je to jakkoli, vyslalo signál celému světu, že Putin již není nenapravitelný, že mezinárodní izolace pro něj skutečně skončila.
Za druhé, skutečnost, že Trump nejprve volal Putinovi, který je agresorem a ve skutečnosti nepřítelem Ukrajiny, Západu a samotných Spojených států, a nikoli Zelenského spojenci. Ano, je dobře, že americký prezident neprodleně kontaktoval ukrajinského prezidenta, řekl mu o podrobnostech jednání s šéfem Kremlu. Ale přesto se to stalo až poté.
Za třetí, jsme jednoduše odvráceni od Trumpova flirtování s Putinem, zasypáváme ho komplimenty a poděkováním. A ani jedna zmínka o tom, že to byl ruský diktátor, kdo rozpoutal tento krvavý masakr ve středu Evropy, který téměř přivedl svět na pokraj jaderné katastrofy.
Ukrajinci nebyli o nic méně pobouřeni projevem nového šéfa Pentagonu Peta Hegsetha na zasedání ve formátu Ramstein, který vyhlásil nerealistický cíl dosáhnout mezinárodně uznávaných hranic Ukrajiny. „Musíme začít tím, že si uvědomíme, že návrat k ukrajinským hranicím před rokem 2014 je nerealistický cíl. Honba za tímto iluzorním cílem jen prodlouží válku a způsobí další utrpení,“ varoval Hegseth.
Také americký ministr obrany pponechala pochybnosti o možnosti vstupu Ukrajiny do NATO i po konečném skončení války. „Spojené státy nepovažují členství Ukrajiny v NATO za realistický výsledek diplomatického urovnání,“ řekl.
Zkusme uklidnit emoce a analyzovat vše, co říkají Američané. Začněme samotným faktem Trumpova rozhovoru s Putinem. Ano, je to nepříjemné, ano, je to ostuda, ale jak by to mohlo být jinak, když jde o snahu ukončit válku. Když už jsme připustili, že přesvědčivé vítězství nad Putinovým Ruskem je nereálné, tak bychom nakonec museli s diktátorem vyjednávat, abychom ukončili smrt našich hochů. Každý den musím v centru Lvova sledovat pohřební průvod, nad kterým je slyšet „Plovoucí kachna“. Srdce se láme z těchto smutných, dojemných tónů. Víc než cokoli jiného na světě bych chtěl slyšet jinou hudbu. A čím dříve, tím lépe.
Ano, komplimenty, v nichž se Trump před Putinem hroutí, jsou strašlivě nervy drásající. Ale měli byste je brát vážně. Představte si, že se z vás chce vydělat nějaký manipulátor, podvodník nebo jen „zástupce kanadské společnosti“ (pokud si ještě někdo pamatuje, o co jde) a pak vás zasype komplimenty. Trump je starý, zkušený podnikatel a vyjednavač, který za svůj život podepsal tisíce kontraktů. On už má v těchto věcech plnou ruku (jazyk), ví, jak klienta svést. Proto bych vám radil, abyste si vzal komplimenty amerického prezidenta v tomto duchu.
V každém případě budou podrobnosti budoucí mírové dohody vypracovány kompetentními vyjednavači, kteří jsou důkladně obeznámeni se situací jak na bojišti, tak v ruské ekonomice, v její sociodemografické realitě. Jasně vědí, kde vyvinout tlak na soupeře, o čem vyjednávat, co očekávat. A Trumpovým úkolem bylo pouze zahájit proces, což udělal.
Nyní k bolestivým prohlášením šéfa amerického vojenského oddělení Peta Hegsetha. V první řadě o tom, že NATO pro nás v blízké budoucnosti nebude zářit. Je to překvapení? Není zač. Trump a zástupci jeho týmu učinili taková prohlášení ještě před inaugurací 20. ledna. Vzpomeňme si ale, co o tom samém řekl předchozí prezident, „velký přítel Ukrajiny“ Joe Biden. Avšak ve skutečnosti stejné, jen měkčí, jemnější. Ale usnadnilo nám to to? Ukrajinci, kteří věřili, že náš hrdinný boj proti ruskému agresorovi nám zaručuje členství v Severoatlantické alianci, zjevně vnímali tento krutý svět příliš naivně, příliš infantilně. Ano, věřím, že jednoho dne vstoupíme do západního vojenského bloku jako plnoprávní členové, ale je dokonce těžké si představit, kdy se tak stane. Přinejmenším se nejprve musíme vypořádat se všemi obsazenými územími. Protože země s územními problémy může být stále přijata do Evropské unie, ale šance stát se členem NATO je téměř nulová.
A dostaneme se k hranicím roku 2014, ach jak ne brzy. Ať už máme Peta Hegsetha rádi nebo ne, musíme uznat, že má pravdu, a bohužel se s tím smířit. Na chvíli, dokud se situace nestane příznivější. Na Ázerbajdžán byl nucen čekat na svůj čas téměř tři desetiletí. U nás je situace mnohem složitější.
Tento týden ale pro nás přišly i pozitivní zprávy, přijely z Paříže, kde se uskutečnilo setkání ministrů zahraničí předních evropských zemí (Francie, Německo, Polsko, Itálie, Španělsko a Velká Británie) a také šéfů ministerstev zahraničí a obrany Evropské unie. Na pozadí nejistého postavení Spojených států účastníci setkání deklarovali svou připravenost zvýšit pomoc Ukrajině a podporu její územní celistvosti. „Jsme připraveni zvýšit naši pomoc Ukrajině. Prohlašujeme, že tváří v tvář ruské vojenské agresi podporujeme jeho nezávislost, svrchovanost a územní celistvost. Naším společným cílem je pokračovat v podpoře Ukrajiny, dokud nebude dosaženo spravedlivého, úplného a trvalého míru,“ uvádí se ve společném prohlášení. Její signatáři také zdůraznili, že jak Ukrajina, tak Evropa by se měly účastnit mírových jednání. Kromě toho prosazovali, aby Kyjev obdržel spolehlivé bezpečnostní záruky.
Hra tedy pokračuje. A vítěz ještě nebyl určen. Hlavní věc je doufat v to nejlepší, ale být připraven na jakýkoli vývoj událostí. Západní Evropa je pro nás, a to už je hodně. Proto je v této souvislosti mnohem více znepokojující vnitřní politická situace v Ukrajině…
