Začátek roku 2025 je nekonečné řeči o konci války. A samozřejmě volby. Konec války a volby – tyto dvě budoucí, možné události jsou klíčovými myšlenkami Ukrajiny na pokraji třetího roku totální války. A tuto hru aktivně hrají různí účastníci. Navíc někteří hrají, mírně řečeno, na pokraji faulu.
Minulý týden jedno z ukrajinských médií zveřejnilo Výsledky Vlastní průzkum mínění o sledovanosti v budoucnosti, první poválečné parlamentní volby. A tyto výsledky, upřímně řečeno, jsou šokující. A ne tím, že první dvě místa jsou obsazena politickými silami Valerije Zalužného a Volodymyra Zelenského. S tím je vše zřejmé – bývalý vrchní velitel a stále současný prezident / vrchní velitel jsou nejoblíbenějšími postavami ve válčící zemi. Další šokující věcí je seznam stran navržených nešťastnými sociology. Strany, „jejichž vznik je před volbami vyhodnocen jako pravděpodobný“ – tak úhledně je napsáno ve zprávách o výsledcích průzkumu veřejného mínění. Co jsou to za strany?
Už víte, že na tomto seznamu je „Zalužného strana“. A to bohužel není pro nikoho žádná novinka ani kuriozita. „Bohužel“, protože Ukrajinci jsou opět připraveni hlasovat pro stranickou kandidátku, ze které znají jen jedno jméno. Naši občané jsou znovu a znovu připraveni vložit své osudy – a stejně jako události posledních let (mimo jiné nejen válku) dokonce i své životy – do rukou kdo ví koho. Ale – pojďme dále v seznamu. A co vidíme?
A vidíme „stranu Budanov“, „stranu Azovstal“ a „stranu třetího útoku“. Tedy před tím, před čím chytří lidé varovali dlouho před začátkem věcných rozhovorů o zastavení války a voleb. Říká se tomu „volme válečné hrdiny, jsou to dobří hoši“. Parlamentní volby sice jsou, promiňte mi tu tvrdost, žádný vojenský Oskar. Nejedná se o rozdělování cen za úspěšné akce ve válce ani o úspěšnou mediální propagaci těchto akcí. Je to proces volby budoucnosti – politické, ekonomické, v našich podmínkách v obecném světonázoru – pro celou zemi.
A buďme upřímní – většina ukrajinské společnosti tuto prostou pravdu stále nechápe. Svědčí o tom minimálně vysoké hodnocení Valerije Zalužného, který nemá s politikou nic společného, nevyjádřil žádné zásadní představy o budoucnosti Ukrajiny (pardon, ale „bohatá a úspěšná země“, dokonce i „bohatá a úspěšná země v rámci EU“ už není politická pozice, ale základní nastavení, bez kterého by se o té či oné politické síle nemělo ani uvažovat jako o potenciální mocenské straně). A co když se den po vítězství v prezidentských volbách ukáže, že je konzervativním levičákem? Bude jeho tým den před včerejším regionálním mistrovstvím remizovat? Náznak není na fotce s Kivalovem, která nedávno kolovala na ukrajinských sociálních sítích a předvídatelně vyvolala násilné reakce a nekonečné boje. Přestože…
Stručně řečeno, ukrajinští voliči, mnozí z nich, stále nechápou, proč jdou k volbám. A proč existuje parlament. A že existuje přímá souvislost mezi životní úrovní jejich života (a samotným faktem jejich života obecně) a výsledky jejich hlasování. A i zde průzkumy veřejného mínění dorážejí na dezorientovaného ukrajinského voliče, což mu podsouvá nejen nezformované, ale obecně neexistující strany, vedené … No, tady nemůžeme vědět, čím se řídili – zda to byl jejich vlastní zvrácený pohled na budoucnost země, nebo něčí přesvědčivý požadavek. I když pro konečný výsledek nejsou důležité motivy pro zařazení „budanovovské strany“ nebo „azovstalské strany“ do sociologického seznamu. Důležitý je samotný výsledek.
A je to tak, že lidé se nejprve zajímají o to, zda jsou připraveni volit některou ze „stran válečných hrdinů“. A pak jdou po ulici a vidí billboardy s těmito postavami. (A takové billboardy už existují, projděte se ulicemi vašeho zadního města, budete nepříjemně překvapeni. Ne na pomoc armádě, která – možná někdo zapomněl – pokračuje ve smrtelné bitvě s ruskými okupanty, ale na politickou reklamu. A pak možná ti samí lidé z billboardů osloví obyčejné Ukrajince – přispějte armádě, podpořte ozbrojené síly Ukrajiny. Nevidíte v tom žádné nehorázné pokrytectví?)
Nebo naopak – nejprve uvidí reklamu a pak už je seznam v rukou agentury pro výzkum veřejného mínění. A vůle v lidské hlavě začíná formovat představu, že taková budoucnost je zcela adekvátní skutečností. Jak říkávali lidé z minulé éry, „v televizi nebudou lhát“. „Televizory“ se od té doby změnily, ale lidská naivita se nezměnila.
První poválečné volby jsou velmi složitým obdobím proces. Proces, který nelze ohradit před válkou – i když je to první věc, kterou by měla udělat jak odpovědná vláda, tak zodpovědná opozice. (I když, jak chápeme, oba využijí válku naplno.) První poválečné volby jsou volby v situaci, ve které naše země nikdy předtím nebyla. Věřte člověku, který v dospělosti našel první polovinu 90. let – ty „temperamentní devadesátky“ se ani zdaleka nepřiblížily současnému stavu země. A to činí výsledky voleb obzvláště důležitými.
Protože Ukrajina již klesla tak hluboko, že bude zapotřebí skutečně nadlidského úsilí, aby se vyhrabala z díry vytvořené válkou – a ne, ne, ne pro sebe, ale alespoň pro své děti šanci na normální lidský život v Evropské unii. A na dalších pět let nekonečné nepřátelství, které se má podle předpovědí proměnit ve vítězství „stran válečných hrdinů“, za kterým nebude nic rozumného a adekvátního (to je minimálně, a možná ještě horší – pokud lidé, kteří začnou prosazovat myšlenku usmíření s Ruskem a velkého obratu na východ), jednoduše dokončí naši nešťastnou zemi…
