„Měl jsem velmi dobré rozhovory s Putinem. Se Zelenským jsem měl velmi dobré rozhovory a před čtyřmi týdny nikdo s nikým nemluvil. Ani se o tom neuvažovalo. Nikdo si nemyslel, že by mohlo být dosaženo míru… Uděláme vše pro to, abychom získali nejlepší nabídku pro obě strany. Ale pro Ukrajinu se budeme velmi usilovně snažit uzavřít dobrou dohodu, aby se mohla vrátit co nejvíce (území – pozn. red.),“ pochlubil se americký prezident Donald Trump opět svými mírotvornými a zprostředkovatelskými schopnostmi na zasedání americké vlády.
Mělo by to být chápáno tak, že šéf Bílého domu plánuje pomoci Ukrajině při deokupaci území zabralých Ruskem? Stěží. To by už bylo příliš dobré a bylo by to příliš v rozporu s Trumpovým trendem appeasementu vůči Vladimiru Putinovi. Americký vůdce má spíše na mysli, že Ukrajina zajistí území, která již kontroluje. A to je podle něj už pro Kyjev štěstí.
I když snažit se v principu odhadnout, co tím Trump myslel, co se mu honilo hlavou, je naprosto nevděčný úkol. Dokáže vydat několik protichůdných prohlášení za týden a vůbec si s tím nedělá starosti. Proto každá jím vyslovená teze pouze jednou není vůbec o ničem a stavět na jejím základě jakékoli předpoklady by byla ztráta času a úsilí.
V každém případě se však mírový proces zahájený Trumpem posouvá. Na jedné straně to nemůže než potěšit nás, Ukrajince. Na druhou stranu mírový proces vyžaduje bolestivé kompromisy ze strany Ukrajiny. Bolestivé a nepříjemné pro oběť agrese. V pátek 28. února má proto ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj přijet do Washingtonu na schůzku s Trumpem, alespoň aby jasněji nastínil pozici Ukrajiny a hranice možného kompromisu.
V tento den mají strany podepsat dlouhotrvající dohodu, která se setrvačností nazývá také „o minerálech vzácných zemin“, i když již dlouho získala mnohem širší pokrytí. Dohodě stran předcházela poměrně tvrdá vyjednávání, která byla často doprovázena urážkami, stížnostmi a dokonce i vydíráním protistrany. Z velké části to bylo slyšet z americké strany, ještě přesněji z úst Trumpa. Ukrajina, a zejména Zelenskij, se bránili a podnikali protiútoky polosilami pouze tehdy, když nebylo možné tolerovat verbální útok bývalé spojenecké země.
Ale díky Bohu toto těžké období pominulo, bylo dosaženo kompromisu. Koneckonců, Kyjev zde byl v mnohem nevýhodnější situaci, protože šlo o osud americké vojenské pomoci, která je pro Ukrajinu existenčně důležitá.
Stojí za to popsat podstatu dokumentu alespoň několika slovy, stejně jako proces transformace jeho obsahu. Připomeňme, že sám Zelenskyj byl první, kdo loni hovořil o nadcházející „dohodě o vzácných zeminách“. Snažil se tak na Ukrajinu nalákat potenciálního amerického investora, aby tam těžil ukrajinské nerostné suroviny. No, proč ne, podnikání jako podnikání. Ukrajina zároveň získá určité bezpečnostní záruky.
Trump po své inauguraci a vstupu do procesu rusko-ukrajinské pacifikace zmínil tento návrh a pověřil svou vládu, aby vypracovala vhodnou dohodu. První verze tohoto dokumentu byla k vidění v Kyjevě 12. února, kdy americký ministr financí Scott Bessent přijel na Ukrajinu, aby Zelenskému osobně předal návrh „dohody o vzácných zeminách“. Viděli to a byli zděšeni. Dohoda nás vrátila do dob velkých geografických objevů, kdy španělští dobyvatelé donutili americké domorodce (kteří byli považováni za indiány), aby se vzdali veškerého svého přírodního bohatství za zrcadla a skleněné náhrdelníky. Není známo, jakým zázrakem se tato šílená postava v dohodě objevila – 500 miliard dolarů, které Ukrajina údajně dluží Spojeným státům za vojenskou a finanční pomoc poskytnutou od totální ruské invaze. V naší publikaci se opakovaně psalo, že toto číslo nemá nic společného s realitou. A kromě toho, pomoc, která byla ve skutečnosti mnohonásobně skromnější, byla poskytována na grantovém základě, to znamená, že v zásadě neposkytovala výnos nebo kompenzaci. Už se ani neuchylujeme k takovým honosným věcem, že za ně Ukrajina již zaplatila krví svých synů a dcer…
Původní návrh Trumpovy administrativy také volal po vytvoření investičního fondu pro oživení, ve kterém by Spojené státy disponovaly 100% finanční kontrolou. Ukrajina by musela převést 50 % příjmů z těžby všech svých nerostných surovin, včetně ropy, plynu a související infrastruktury. Není divu, že ukrajinské úřady uznaly takové podmínky za nepřijatelné. A odmítla Washington. Ukrajinská strana ujišťuje, že odmítla „jemně“, americká strana tvrdí, že je to „hrubé“. Předpokládejme, že pravda je někde uprostřed.
„Nepodepíšu to, co budu muset dát 10 generacím Ukrajinců,“ vysvětlil Zelenskyj svou neústupnost na poslední tiskové konferenci.
PisBěhem neúspěšného prvního pokusu americká strana podstrčila Ukrajině několik dalších možností dohod. Ale všichni předpokládali, že Ukrajina ve skutečnosti ztrácí kontrolu nad svými nerostnými surovinami, které podle ústavy patří celému ukrajinskému lidu. A to nejen nad podložím, ale nad celou důlní infrastrukturou, včetně dopravy. Trumpova administrativa cynicky vydírala Ukrajinu, která dělala, co mohla, aby zabránila ruské okupační invazi. No, dobře, přijde čas, my jim to připomeneme. Nyní se musíme postarat o přežití státu a národa v době existenčního ohrožení.
Nakonec Spojené státy, které narazily na železný ukrajinský odpor, upustily od svých požadavků na těchto mýtických 500 miliard dolarů. A obecně, pokud jde o jakoukoli kompenzaci za pomoc poskytnutou předchozí administrativou USA na základě grantu. Pokusy o zablokování těžební infrastruktury byly opuštěny i ve Washingtonu.
Kyjev však nezajistil, aby do textu dohody byly zahrnuty jasné bezpečnostní záruky pro Ukrajinu. Vydání Politik s odkazem na slova amerického představitele tvrdí, že bezpečnostní záruky pro Ukrajinu jsou stále formulovány, ale „ve velmi obecných termínech“. A Washington tvrdí, že existence dohody sama o sobě poskytuje nezbytné záruky. Samozřejmě s tím můžeme polemizovat, ale neuděláme to, protože záležitost ještě nebyla dokončena.
Na posledním brífinku Donald Trump v odpovědi na otázky novinářů o tom, co Ukrajina obdrží výměnou za dohodu o nerostných surovinách, zmínil o pomoci, kterou již poskytly Spojené státy, a také o „mnoha… vojenské vybavení a právo pokračovat v boji.“ To znamená, že nám Trump umožnil „pokračovat v boji“. Za to jsme mu upřímně vděčni, protože to mohl zakázat.
Ostatně text dohody, která má být v pátek podepsána v Bílém domě, vůbec neobsahuje striktní závazky stran. Nezahrnuje nerostné zdroje, které již přinášejí příjmy do ukrajinského rozpočtu, to znamená, že nebude mít vliv na současné aktivity Naftogazu nebo Ukrnafty, největších producentů plynu a ropy v zemi. Text dokumentu již byl zveřejněn New York Times, Financial Times a „Ekonomická pravda». Spíše ji lze nazvat rámcovou dohodou.
Strany se podle dokumentu zavázaly k jedinému – zahájit mezivládní jednání o nové dohodě o již zmíněném Investičním fondu pro obnovu.
„Dohoda o nerostných zdrojích je pouze částí celkového obrazu. Opakovaně jsme od americké administrativy slyšeli, že je to součást většího plánu,“ řekla v rozhovoru pro Financial Times místopředsedkyně vlády pro evropskou a euroatlantickou integraci a ministryně spravedlnosti Ukrajiny Olha Stefanišyna. Co je to „větší plán“ a zda vůbec bude – můžeme se jen dohadovat. Nyní máme na stole tuto rámcovou dohodu, kterou někteří rozumní lidé již nazvali „Budapešťské memorandum naopak“. To znamená, že dokument, který Trmap a Zelenskyj v pátek podepíší, bude mít stejnou právní váhu jako onen nechvalně proslulý dokument podepsaný před třemi desetiletími, který se nestal jedinou pojistkou proti invazi na Ukrajinu a jedním ze signatářů memoranda. Nyní nový dokument nedá americké straně žádná zákonná práva na ukrajinské nerostné suroviny nebo infrastrukturu. Ale alespoň to uspokojí Trumpovo ego a umožní mu předvést své schopnosti velkého vyjednavače s Američany. A Ukrajině bude poskytnut určitý odklad a šance, že nová americká administrativa obnoví vojenskou pomoc Ukrajině, aby nám finančně poskytla „právo na obranu“.
