Během totální invaze se téma voleb v Ukrajině dostávalo do popředí pozornosti veřejnosti s tvrdošíjnou frekvencí. Vzpomínám si, že poprvé se o blízkosti vůle lidu mluvilo na podzim roku 2022. V té době se mnohým zdálo, že vítězství je blízko a po něm bude společnost zoufale potřebovat změny ve vedení země. Některé politické síly nešetřily ani penězi, časem a úsilím na výrobu reklamních produktů.
A i když se pak volební nepokoje ukázaly jako jasný špatný začátek, nezabránilo to některým politikům a politologům v tom, aby volební téma neustále otevírali s vytrvalostí hodnou užitečnějšího využití.
K dalšímu vzepětí v této diskusi došlo na konci srpna 2023 po návštěvě Kyjeva americkým republikánským senátorem Lindseym Grahamem, který byl považován za velkého přítele Ukrajiny (nyní je jeho přátelský postoj již zpochybňován kvůli jeho nejistému postoji k vojenské pomoci Ukrajině). Na setkání s prezidentem Volodymyrem Zelenským senátor řekl: „Příští rok se mají v Ukrajině konat volby… Chci, aby tato země měla svobodné a spravedlivé volby, i když je napadána. Americký lid potřebuje vědět, že Ukrajina se změnila. V minulosti to byla velmi zkorumpovaná země.“
Amerického senátora podpořil jeho nizozemský protějšek a zároveň předseda Parlamentního shromáždění Rady Evropy Tiny Cox. Vyzval také Ukrajince, aby provedli volební proceduru. „Není naší věcí ukazovat, jak to udělat, ale Ukrajina samozřejmě musí zorganizovat svobodné a spravedlivé volby. Protože je to vaše povinnost podle statutu Rady Evropy. A samozřejmě budete. Protože pokud to neuděláte, pak si sami budete klást otázku: čemu jsme se bránili v této válce, kterou Rusko rozpoutalo proti Ukrajině?“ řekl Cox.
Za normálních podmínek by se příští volby v Ukrajině měly konat 31. března 2024, minimálně první kolo. Pravděpodobně by k tomu došlo, pokud by dříve avizovaná ukrajinská protiofenzíva v roce 2023 byla úspěšná. Kéž by se našim jednotkám podařilo osvobodit alespoň pobřeží Azova a zablokovat Krymskou šíji. Poté by bylo možné uzavřít s Moskvou nějaký pakt o neútočení, alespoň dočasně. A za takových podmínek by již bylo možné uspořádat relativně plnohodnotné hlasování. Koneckonců, během rusko-ukrajinské války byly v Ukrajině zavedeny již čtyři volební procesy: prezident byl zvolen dvakrát (na jaře 2014 a na jaře 2019) a dvakrát (na podzim 2014 a v létě 2019). Již v září 2023 se však ukázalo, že operace na osvobození okupovaných území bohužel nakonec selhala a s ní i šance na vůli lidu.
Téma voleb se na několik měsíců vytratilo z informační oblasti. Již v únoru 2024 se však znovu objevil. Odborníci a Polsko-litevská unie o volbách aktivně hovořili na všech možných diskusních platformách. Tato diskuse byla vyvolána odvoláním „lidového idolu“ Valerije Zalužného z funkce vrchního velitele ozbrojených sil Ukrajiny. A Zalužnyj získal neuvěřitelně vysoké hodnocení důvěry veřejnosti během totální invaze. Mezitím prezident Volodymyr Zelenskyj naopak začal rychle ztrácet popularitu.
Ukrajinská sociologická společnost SOCIS zveřejnila na začátku března 2024 anketu o tom, koho by Ukrajinci zvolili prezidentem, pokud by se hlasování uskutečnilo. A Zalužnyj se stal nesporným favoritem, 41,4 % bylo připraveno pro něj hlasovat (mezi těmi, kteří se rozhodli a půjdou k volbám). Zelenskyj s ním prohrál s třeskem, jeho podpora je pouze 23,7 %. Následovali exprezident Petro Porošenko (6,4 %) a bývalý předseda Nejvyšší rady Dmytro Razumkov (5,6 %). Ve druhém kole byl poměr hlasů pro Zalužného ještě přesvědčivější – 67,5 % voličů bylo připraveno pro něj hlasovat. Za Zelenského pouze 32,5 %. Zlaté časy současného ukrajinského prezidenta, kdy ho podporovaly tři čtvrtiny společnosti, proto beznadějně upadly v zapomnění.
Jak nyní vypadá sociologická situace? Zalužnyj si stále zachovává volební vedení, i když ne tak výrazné. Z průzkumu veřejného mínění, který na konci ledna provedla společnost SOCIS, vyplývá, že 36 % Ukrajinců je připraveno bývalého vrchního velitele volit. Zelenskyj se těší podpoře 24 procent. Následuje Porošenko (9,4 %), Razumkov (8,3 %), Tymošenková (6 %). I když to stále zůstává velkou záhadou: má majitel nejvyššího prezidentského ratingu v úmyslu zúčastnit se voleb? Z úst Zalužného dosud nezazněla žádná prohlášení na toto téma. Jediným důkazem (nebo spíše náznakem) jeho pravděpodobného záměru pustit se do politické kariéry byla jeho kniha „Moje válka“.
Mezitím se tlak na Ukrajinu, aby uspořádala volby, řádově zvýšil. Protože touha vidět v čele Ukrajiny člověka, jehož moc je potvrzena vůlí lidu, byla skutečnostíZ Oválné pracovny Bílého domu. Ano, ve skutečnosti to byla slova zvláštního vyslance pro Ukrajinu a Rusko Keitha Kellogga, ale je nepravděpodobné, že by se odvážil vyvíjet tlak na Ukrajinu v této otázce bez odpovídajícího pokynu od svého šéfa, amerického prezidenta Donalda Trumpa.
„Ve většině demokratických zemí se volby konají během války. Myslím, že je to důležité. Myslím, že je to dobré pro demokracii. V tom je přitažlivost silné demokracie: máte více než jednoho potenciálního kandidáta,“ řekl Kellogg v rozhovoru pro televizní kanál NewsMax.
Zajímavé prohlášení, jak by v tomto případě řekl zkušený diplomat, který nechce urazit svůj protějšek ostřejším slovem. Ano, někdy je možné uspořádat volby v době války, ale tyto podmínky jsou velmi odlišné. Jedna věc je, když vaše země bojuje na území někoho jiného, nebo dokonce na vaší vlastní půdě, ale s omezeným pokrytím vašeho vlastního území nepřátelskými akcemi. Koneckonců, jak již bylo zmíněno, v Ukrajině se v omezené válce s Ruskem konaly volby čtyřikrát. Úplně jiná věc ale je, když je obsazeno 20 % vašeho území, když osm milionů občanů emigrovalo do jiných zemí prchajících před válkou, když jsou statisíce ukrajinských vojáků v zákopech na frontové linii, když nepřátelská armáda pravidelně bombarduje celé území země střelnými bombami, balistickými raketami a drony Shahed.
Sám Kellogg, který si později uvědomil, že je trochu horký, však své tvrzení opravil. „Ukrajinci teď nemohou pořádat volby, protože je to v rozporu s jejich ústavou. Ukrajinci by je neměli držet až do ukončení nepřátelských akcí, ale dosáhneme bodu, kdy budou muset uspořádat volby. A to je známka zdravé demokracie,“ řekl.
Nejnešťastnější věcí na této situaci je, že Kelloggovo prohlášení (rozuměj Trump) bylo ve skutečnosti pochvalnou reakcí na slova ruského diktátora Vladimira Putina, který Zelenského označil za „nelegitimního prezidenta“. „Můžete vyjednávat s kýmkoliv. Pouze kvůli své nelegitimitě nemá (Zelenskyj, – pozn. red.) právo cokoli podepsat,“ řekl Putin v rozhovor Kremelský propagandista Pavel Zarubin.
Kde se vzala teze o nelegitimitě Zelenského jako prezidenta a má nějaký právní základ? Stále má své opodstatnění, protože část 5 článku 103 Ústavy Ukrajiny uvádí: „Příští volby prezidenta Ukrajiny se budou konat poslední neděli v březnu pátého roku prezidentství Ukrajiny.“ To znamená, že příští prezidentské volby v Ukrajině se měly konat 31. března 2024.
Část 1 článku 103 ústavy uvádí: „Prezident Ukrajiny je volen občany Ukrajiny na základě všeobecného, rovného a přímého volebního práva v tajném hlasování na dobu pěti let.“ Toto datum pro Zelenského nastalo 20. května 2024.
Může tedy být Zelenskij od toho dne skutečně považován za nelegitimního? Nespěchal bych s tím, abych to řekl. Protože, na druhou stranu, v Ukrajině platí stanné právo. A článek 19 zákona o stanném právu výslovně zakazuje hlasování. Zákaz se navíc vztahuje na všechny typy voleb: prezidenta Ukrajiny, Nejvyšší radu Ukrajiny, orgány místní samosprávy.
Někdo může namítnout, že ústava dává nepopiratelnou prioritu před jednotlivými zákony. A bude mít naprostou pravdu. V Základním zákoně Ukrajiny je ale i článek, který hraje ve prospěch Zelenského, to znamená, že dává důvod považovat jej za legitimní. Jedná se o článek 108 Ústavy Ukrajiny. Citujme ji: „Prezident Ukrajiny vykonává své pravomoci, dokud se nově zvolený prezident Ukrajiny neujme úřadu. Pravomoci prezidenta Ukrajiny budou předčasně ukončeny v případě: 1) rezignace; 2) neschopnost vykonávat své pravomoci ze zdravotních důvodů; 3) odvolání z funkce impeachmentem; 4) smrt.“
Vzhledem k tomu, že se žádný ze čtyř bodů nestal a nebyl zvolen nový prezident, pak podle tohoto článku zůstává Zelenskij legitimním prezidentem. Nebo ne? Kdo může dát jasnou a směrodatnou odpověď na tuto otázku? Pouze Ústavní soud.
Připomeňme, že před rokem připravila Kancelář prezidenta podání Ústavnímu soudu o legitimitě působení Volodymyra Zelenského ve funkci prezidenta Ukrajiny. Vařil jsem a vařil, ale nikdy jsem neskončil. Otázky byly tiše nacpané pod látku. A marně by to nyní odstraňovalo zbytečné otázky a výčitky. Takže by se možná mohlo zdát, že toto podání nakonec učinil?
V každém případě je však otázka legitimity Zelenského naší, ukrajinskou, vnitřní záležitostí. A není to Putin, ani Rusko, kde se už 20 let nekonaly spravedlivé a férové volby, aby si z nás dělal legraci nebo nelegitimitu. A nechť je Bůh milosrdný ke mně, ne ani k Američanům. Zvláště pokud se Washington nechá tak snadno podlehnout kremelským provokacím.
Protože je jasné, že pro Putina jsou hry v legitimitě Zelenského lJe to pokus oddálit čas, smlouvat. Putin také svého času neuznával legitimitu Viktora Juščenka, křičel, že byl zvolen v nějakém třetím kole, což ukrajinská ústava neumožňuje (našel jsem i konstitucionalistu). I když ve skutečnosti se druhé kolo hrálo znovu, což je běžná praxe v mnoha zemích. Svého času, v roce 2016, se přesně stejný postup odehrál v prezidentských volbách v Rakousku. A z nějakého důvodu nikdo nepochybuje o legitimitě rakouského prezidenta Alexandera Van der Bellena.
Putin obvinil Oleksandra Turčynova z nelegitimity, když byl úřadující hlavou státu Petro Porošenko, navzdory spravedlivým a alternativním volbám v roce 2014. A obvinil Zelenského z nelegitimity dlouho před květnem 2024. Koneckonců, považuje celou Ukrajinu za nelegitimní. Věnovat pozornost takovým jeho výčitkám tedy neznamená vážit si sám sebe. Naši američtí partneři by to měli pochopit také.
