Ke třetímu výročí totální ruské invaze na Ukrajinu přistupuji se smíšenými pocity, předpokládám, jako většina krajanů. Pesimistické nálady vyvolané změnami postav v Bílém domě, které nám hrozí omezením vojenské podpory, a tedy zhoršením situace na bojišti, se rozpouštějí ve voňavém oleji naděje na rychlé ukončení krvavé války.
Málokdo před třemi lety očekával, že válka bude trvat tak dlouho. Bude možné ji v blízké budoucnosti dokončit? Je nepravděpodobné, že by se dnes někdo odvážil dát na tuto otázku jasnou a jednoznačnou odpověď. Existuje pouze naděje. Ale existovala před třemi lety. Vzpomínám si, jak jsem 24. února 2022, jakmile jsem zažil první šok ze zpráv a raketových útoků, napsal na Facebook naivní příspěvek, kde jsem vyjádřil naději, ale že existuje naděje, téměř přesvědčení, že totální invaze nebude moci trvat dlouho. I když to nejsou Arestovyčovy „dva nebo tři týdny“, ale i tak samotné Rusko, Putin a pravidelní vojáci Kremlu nepotřebují dlouhou válku. Nakonec bylo ruských sil mobilizovaných v té době extrémně málo k provedení plnohodnotné okupace. A jak si Rusové tuto okupaci představují? Proč vtrhnou na naše území, dobudou nějaké ukrajinské město nebo vesnici a co dál? Budou řídit legrační auta s tlampači a vyzývat ohromené ukrajinské občany, aby se přišli zaregistrovat na velitelský úřad. Přinejmenším takové makabrózní obrazy byly nakresleny mou představivostí, extrapolací na současné časové rámce ze sovětských filmů o druhé světové válce. No, naprostý nesmysl ve XXI. století.
Poměrně rychle však přišlo pochopení, že tato macabra přivezená ruskými okupanty se nyní stala naší realitou. Na okupovaných územích se objevily nejen kanceláře velitelů, okupační správy, ale také mučírny a dokonce i moderní Babyn Jary. Slovo „Buča“ znělo jako strašlivé varování celému světu, které se z názvu města u Kyjeva změnilo v obecnou definici zvěrstev ruských okupantů.
A před invazí mnoho lidí ve světě obecně a v Ukrajině zejména předpokládalo, že skutečně dojde ke skutečné totální válce. Upřímně se přiznávám, že jsem byl na 99 procent přesvědčen, že se to nestane, že by se Rusko neodvážilo spáchat tento šílený čin. A vůbec ne kvůli prohlášením našeho prezidenta Volodymyra Zelenského, jeho „grilovacím“ ujištěním. Ne.
Jen jsem se snažil myslet logicky. A logika mi takový obraz vykreslila zcela jasně. Současný systém vesmíru se svými globalistickými tendencemi, silnými ekonomickými, politickými a kulturními vazbami je pro Rusko neuvěřitelně prospěšný. Rusko a Čína jsou dva hlavní příjemci takového systému, který jim přináší biliony dolarů zisků, umožňuje státním představitelům obohacovat se a zároveň udržovat společnost na uspokojivé socioekonomické úrovni. Systém zajišťuje udržitelný rozvoj obou států, loajalitu elit a poslušnost plebsu. Umožňuje vám realizovat ty nejfantastičtější projekty a rozvíjet veškerou potřebnou sociální infrastrukturu. Navzdory zdravému rozumu se však Rusko přesto rozhodlo tuto prosperitu, tento atraktivní světový systém, zničit a Čína k tomu dala zelenou a požádala pouze o zahájení války do 20. února 2022, tedy do ukončení olympijských her v Pekingu.
Nedávno jsem poslouchal rozhovor s jedním z nejuznávanějších členů populárního ruského televizního klubu „Cože? Někde? Kdy?“ od Rovšana Askerova, který včas uprchl z Ruska a nyní žije v jedné ze západních zemí, kritizuje Putinův režim a nemá nejmenší chuť se vrátit. Co mě na tomto rozhovoru zaujalo? Jeho chvála Moskvě: „Moskvu jsem velmi miloval. Myslím, že to bylo nejlepší město na světě vůbec. Bylo to ideální město pro život. Město pro lidi… A teď je tohle město pryč. Stát to zničil.“ S Askerovovými výroky o Moskvě lze souhlasit (a takový obdiv k „předválečné“ Moskvě jsem slyšel od nejednoho člověka, a to nejen od Rusů), lze k nim být skeptický, ale je nesporným faktem, že v Rusku, zejména v jeho velkých městech (nejen v Moskvě a Petrohradě), panoval dobře živený, pohodlný život na poměrně vysoké sociální úrovni. Faktem také je, že „stát to zničil“.
Na co? Pomíjivá velikost, „vstát z kolenou“, „aby všichni respektovali (strach)“, „bere v úvahu naše zájmy“. Ale bylo tam všechno. Rusko bylo v elitním klubu nejvlivnějších zemí světa – G8. Ruští lídři byli vítáni ve všech hlavních městech na pěti kontinentech, světoví lídři přijeli do Moskvy bez problémů, zejména na přehlídku na Rudém náměstí 9. května. Rusové byli přizváni ke globálním projektům: energetice, bezpečnosti, vesmíru atd. Co to tedy bylo, když ne globální vliv a celosvětový respekt? Jaké další známky pozornosti vám chyběly?
Vzpomínáte si na lítost německého prezidenta Franka-Waltera Steinmeiera, kterou vyjádřil v březnu 2022 pro“Můj odhad byl, že Vladimir Putin by nechtěl zaplatit za totální ekonomickou, politickou a morální zkázu své země za své imperiální šílenství. Stejně jako ostatní jsem se mýlil.“
Steinmeier, bývalá německá kancléřka Angela Merkelová, francouzský prezident Emmanuel Macron a další západní politici nejvyšší ligy byli přesvědčeni, že zapojení Ruska do evropské ekonomiky, aktivní obchod s ní a pohyb kapitálu by absolutně zaručily dobré sousedské soužití. Že Moskva upustí od své agresivní politiky, včetně politiky vůči Ukrajině a dalším bývalým sovětským republikám, i když si vybraly západní vektor rozvoje. Ano, všechny tyto granty západní politiky byly špatné. Ukázalo se, že ty nejneočekávanější (omlouvám se za tautologii) akce lze očekávat od Ruska v jeho nešťastných akcích.
Ale zpět k naději. Pokud sledujete situaci na bojišti, máte dojem, že tam není cítit klid, intenzita ostřelování a útoků se jen zvyšuje. Odkud tedy pochází ta naděje? Byla vyvolána mírotvornou hyperaktivitou amerického prezidenta Donalda Trumpa. V Oválné pracovně ještě není měsíc, ale už se stihl s Putinem dohodnout na zahájení jednání o ukončení rusko-ukrajinské války, jmenovat osoby odpovědné za proces, vyslat delegaci do Saúdské Arábie, která se již setkala se zástupci Kremlu, a dokonce se na něčem dohodnout. Američané a Rusové se dosud nedohodli na příměří v Ukrajině, ale pouze na obnovení diplomatických vztahů jako obvykle. Pokud jde o Ukrajinu, souhlasili pouze s vyjednáváním. Ale to už je něco.
Jak bude mírový proces pokračovat? Je těžké to předvídat, protože nová americká administrativa udělala před zahájením vyjednávání spoustu chyb. Bílý dům ve skutečnosti otevřel všechny své trumfy a ponechal si minimum prostoru ke hře. Co tedy zbývá v záloze – ukrajinská suverenita, naše území, naše životy? Na druhou stranu Rusové jsou zjevně odhodláni nedělat žádné kompromisy. I když, možná to prostě nevíme, a mezitím si Trump schoval trumfové eso do rukávu a tím, že předstíral, že je naivní, způsobil, že Rusové ztratili ostražitost. Ano, jsem to já, kdo inspiruje optimismus. Ale já chci věřit, že „všechno je pryč“ – jak řekl jeden ukrajinský politik. Že ty směšné a urážlivé výroky Trumpa o Ukrajině, Zelenském, Putinovi atd. jsou jen mlhou, která vytváří ochrannou clonu k provedení mazaného tahu.
V každém případě bude muset Kyjev nyní bedlivě sledovat, zda za jeho zády není uzavřena zákeřná „dohoda“, která by ignorovala ukrajinské zájmy. Zároveň bude nutné úžeji spolupracovat s evropskými partnery, kteří nyní zůstávají prakticky jedinými spojenci, jedinou nadějí, že Ukrajina nebude zcela pohlcena Kremlem. Evropská hlavní města si stále více uvědomují, že pokud Putin nebude zastaven v Ukrajině, určitě se posune dále na západ. A už si to nejen uvědomují, ale přemýšlejí o skutečných opatřeních.
