Americký multimiliardář Elon Musk, jehož výroky a činy opakovaně vyvolaly ostře sledované skandály, se stal tak blízkým spojencem prezidenta Donalda Trumpa, že vyvstává řada důležitých otázek. Jaký to bude mít vliv na dodržování zásad demokracie? Potlačí tak úzká spolupráce ambiciózního podnikatele a hlavy státu jejich odstrašující roli při dělbě moci a nezávislosti státních institucí?
Takové otázky by pravděpodobně nevznikaly, pokud by jméno Elon Musk bylo spojováno pouze s působivými vědeckými a technologickými úspěchy, jako je duchovní dítě společností SpaceX, Tesla a Neuralink, jejichž je hlavním vlastníkem. Navzdory svému statusu kultovního podnikatele se Elonu Muskovi podařilo zazářit v centru několika skandálů, které zastínily jeho úspěchy. Jedním z nich bylo obvinění ze sexuálního obtěžování, které proti němu vznesla zaměstnankyně jedné z jeho společností. Miliardář je nevyvrátil ani nepotvrdil, ale raději záležitost vyřešil prostřednictvím dohody o mlčenlivosti, což samo o sobě vede k určitým myšlenkám. Takové chování se na první pohled může zdát jako známka touhy zachovat si pověst, ale vyvstává také otázka: co skrývá a proč se musel uchýlit k právnímu mechanismu, aby se vyhnul dalším odhalením?
Muskovo chování jako podnikatele také někdy překračuje obvyklou obchodní etiku. Jedním z prominentních příkladů byl skandál, když v roce 2018 tweetoval, že se chystá uvést Teslu na burzu za 420 dolarů za akcii, a řekl, že na to má „financování“. Toto prohlášení vyvolalo vlnu nespokojenosti a vyšetřování, protože takové informační vycpávání může manipulovat trhem. Musk nakonec souhlasil se zaplacením pokuty ve výši 20 milionů dolarů a jeho chování upoutalo pozornost regulačních orgánů, což zpochybnilo jeho schopnost podnikat v souladu se zákony a předpisy.
Neméně znepokojivý je i jeho postoj k zaměstnancům. Musk opakovaně čelil obviněním, že jeho společnosti vytvářejí pracovní podmínky, které porušují práva zaměstnanců. Tesla například dlouhodobě masivně propouští zaměstnance, kteří se pokusili zorganizovat odbory, což opakovaně vyvolalo pobouření mezi aktivisty za lidská práva. Musk otevřeně prohlásil, že v odbory nevěří a všemožně brání jejich vzniku ve svých firmách, a to i přes četné stížnosti zaměstnanců na pracovní podmínky.
Nebylo to bez vyjadřování názorů na společenské a politické otázky, které ne vždy splňují obecně uznávané morální standardy. Stačí si připomenout Muskovo veřejné prohlášení na podporu pravicově radikální strany Alternativa pro Německo (AfD), které vyvolalo vlnu rozhořčení v německé společnosti. Musk vyjádřil sympatie k postojům pravicových radikálů k migraci a národní identitě, což vyvolalo silnou kritiku nejen ze strany politiků, ale i ze strany běžných občanů, kteří to vnímali jako ohrožení demokratických hodnot.
Za miliardářem, který se snaží být neustále vidět, se proto táhne stopa minulosti, která se neomezuje pouze na jeho úspěchy v podnikání a vědě. Jeho chování v různých sférách života – od firemní etiky až po veřejná prohlášení – vyvolává mnoho otázek, které zůstávají bez řádných odpovědí. Mít vedle amerického prezidenta osobu, jejíž jméno se stalo synonymem pro provokace, kontroverze a morbidní sebevědomí, může být nebezpečné jak pro národní, tak pro globální demokracii.
Elon Musk, možná aniž by si to uvědomoval, se stal názorným příkladem toho, jak ambice a supervliv jednotlivce mohou ohrozit základy demokratických institucí. Personifikací moderního kapitalismu s jeho paradoxy se Musk, který se nachází v těsné blízkosti hlavy státu, stává mocným nástrojem schopným nejen utvářet politiku, ale také manipulovat veřejným míněním a podkopávat samotné principy demokracie. Její vliv, který přesahuje běžné obchodní praktiky, je schopen zničit křehkou rovnováhu, na níž demokratický systém spočívá.
Jako velký podnikatel Musk jasně vnímá veřejné a politické instituce jako kulisu pro své ambiciózní projekty. Jeho vystoupení na sociálních sítích, která sledují miliony lidí, hrají roli ukazatele k měření nálad sociálních skupin a mas. Když je však tato osoba v těsné blízkosti prezidenta, její chování a výroky začínají nejen formovat názory, ale také ovlivňovat rozhodnutí státu. Demokracie v ideálním případě zahrnuje politiku založenou na společenském souhlasu a zdravém rozumu. Co když se ale ozve hlas z místa, které okupuje Musk, jehož výroky opakovaně vyvolaly veřejné pobouření a nároky lidskoprávních organizací?
Situace vypadá poněkud divoce na Západě, kde je morálním kvalitám vlivných politických hráčů přikládán zvláštní význam. Obvinění ze sexuálního obtěžování, manipulace s trhem, odpor vůči odborům, ale ani podpora pravicových radikálních uskupení nejsou zdaleka neškodná. To vše zdůrazňuje nebezpečí jeho přítomnosti nejen vedle hlavy nejmocnějšího státu na světě, ale v politických kruzích obecně. Člověk, který je schopen využít svého postavení k manipulaci s veřejným míněním a trhem, nemůže být zcela neškodný pro systém s dělbou moci. Ať to popírá sebevíc. Bez ohledu na to, co si o tom myslí sám prezident Trump, tak vlivná země jako Spojené státy nemůže žít podle zásady „možná se nic špatného nestane“.
Rozsah Muskova vlivu je obzvláště alarmující. Není jen jedním z nejbohatších lidí na planetě – vytvořil kolem svých projektů kulturu a stal se ideálem pro mnoho následovníků v podnikání a politice. Principy, které prosazuje prostřednictvím své techniky, jsou především svoboda a víra v nekonečné možnosti lidského génia. To zní skvěle. V praxi je však tato svoboda často právem pouze těch, kteří vlastní obří korporace a kapitál. Tentýž Elon Musk často prohlašuje, že nevěří zavedeným pravidlům a raději jedná podle vlastních zákonů – někdy s úspěchem, jindy s pochybnými důsledky.
Když se Muskův názor stane součástí prezidentovy strategie, hrozí, že jeho myšlenky sice vypadají lákavě, ale v demokratickém systému by mohly vést k oslabení systému brzd a protivah. Musk, který se snaží zničit stará paradigmata, si možná nevšimne, že jeho „flexibilita“ může zničit složité systémy veřejné správy, kde je důležitá rovnováha zájmů a rovnosti. Systém brzd a protivah, tak důležitý pro demokracii, je nevyhnutelně podkopán, když jedna osoba nebo skupina lidí získá neúměrné množství vlivu a může manipulovat politickými a ekonomickými procesy.
Multimiliardář Elon Musk může díky svému bohatství a vlivu vytvořit podmínky, ve kterých budou jeho myšlenky v centru politických rozhodnutí, což učiní demokracii méně odpovědnou lidem. Když se podnikatel, který se označuje za reformátora a vidí politiku jako nástroj k realizaci svých ambicí, stane součástí politických procesů, mohou se do popředí dostat jeho zájmy, což je pro společnost škodlivé. Koncentrace moci v rukou takových lidí může vést k oligarchické mocenské struktuře. Superbohatí lidé s obrovskou mocí mohou manipulovat informacemi, trhem a veřejným míněním a určovat, které myšlenky a hodnoty se stanou hlavním proudem. Musk by se svou strategií absolutní kontroly mohl představovat hrozbu pro polyfonní politický systém, kde je každý názor důležitý a má právo na existenci.
Stojí tedy za to vytvářet situace, v nichž mohou jednotlivci využít své příležitosti k ovlivňování úřadů v zájmu svých osobních ambicí? Kde je hranice mezi koncentrací bohatství a moci v jedněch rukou? Přílišná koncentrace zdrojů v rukou jedné osoby nebo malé skupiny může vést k systémovým hrozbám, kdy i demokratické mechanismy budou bezmocné tváří v tvář hrozbě manipulace a tlaku na politické procesy.
To vše se týká zejména Ukrajiny. Koneckonců, Musk opakovaně veřejně obdivoval ruského diktátora Putina a označil ho za „velmi chytrého člověka“. V roce 2014, po ruské anexi Krymu, Musk na fórech a v rozhovorech uvedl, že podle jeho názoru akce Ruské federace na ukrajinském poloostrově „mají historický základ“, „stydí se“ je označit za porušení mezinárodních norem. Musk navíc opakovaně nastolil otázku kompromisů s okupantem, čímž se vyhnul tématu územní celistvosti Ukrajiny. To je zjevně jeho chápání spravedlnosti a odpovědnosti velkého byznysu za udržení míru a stability na planetě.
Tváří v tvář takovému jasnému rozporu musí Ukrajina dbát přiměřené opatrnosti ve svých vztazích jak s Muskem, tak s tím, komu pilně „lichotí“ – majitelem Bílého domu. Osmasedmdesátiletý Trump zjevně propadl vlivu odporného miliardáře s rysy narcisty a Američané o tom dokonce začali vtipkovat: „Pokud Musk není prezidentem, kdo tedy vůbec řídí tuto zemi?“ Takové vtipy odrážejí obavy americké veřejnosti, že superbohatí lidé s vadnou morálkou mohou napáchat značné škody na věci míru a demokracie a že kompromis s nimi v zásadních otázkách je krátkozraký a nezodpovědný. Ani na to by neměli zapomínat Ukrajinci.
