Na začátku února se v Ukrajině odehrálo několik událostí, které v Moskvě vyvolaly vlnu zlomyslného potěšení. Ne, tentokrát nemluvíme o masivních raketových útocích na ukrajinský energetický sektor. Rusku se také nepodařilo, navzdory masovým útokům, prorazit frontovou linii a vstoupit do operačního prostoru. Kremlu se však podařilo dosáhnout určitého úspěchu v jiné rovině – duševní, vyvolávající spory mezi samotnými Ukrajinci.
Dne 1. února vešla ve známost vražda zaměstnance CCC v Poltavské oblasti, kterou spáchal civilista. Následně se ozvaly výbuchy v územních náborových střediscích v Rivne a Pavlohradu. A 3. února média informovala, že v Rivne osoby naverbované Ruskou federací plánovaly zinscenovat velký teroristický útok poblíž místního policejního oddělení.
Pokud odhodíme dílčí detaily, pak se jasně vynořují pokusy vnějších sil nakreslit dělicí čáru mezi civilisty a armádou v Ukrajině. Na začátku totální invaze byly tyto pokusy Kremlu neúspěšné. Národní jednota, vzájemná pomoc a nadšení tváří v tvář hrozbě ruské agrese byly klíčem k úspěšnému odražení v první fázi války. Armáda obsadila první pozice, pokud jde o důvěru veřejnosti. Věřili jim a byli na ně hrdí. U vojenských registračních a náborových úřadů byly dlouhé fronty. TCC samozřejmě tehdy existovaly. V roce 2022 však ještě neměli tak nejednoznačnou pověst jako nyní. V té době nikdo nevěděl o „busifikaci“. Snažili se vést Vojenskou lékařskou komisi v rámci zákona. A na některých místech ani nebrali do armády plně zdatné a bez výzbroje. Od té doby se ale hodně změnilo. Bohužel ne tím nejlepším směrem pro národní jednotu.
Po přečtení komentářů na sociálních sítích a telegramových kanálech po vraždě na vysoké úrovni v Pyriatynu a explozích u CCC má člověk dojem, že se Rusku částečně podařilo zasít mezi Ukrajince semena nedůvěry a nesvárů. Samozřejmě je možné se ujistit, že všechny negativní komentáře vůči zaměstnancům územních náborových center jsou dílem špionů nebo ruských botů naverbovaných výhradně Moskvou. Zdá se však, že tento názor je mylný. A nic víc než sebeuspokojení. Moudrostí státníků je vnímat skutečnost takovou, jaká je. Ale alespoň se zbaví zbytečných iluzí.
Chcete-li porazit nepřítele, nebo se pokusit zničit jeho plány, musíte být schopni se vžít na jeho místo. Pochopte, jak přemýšlí. Není žádným tajemstvím, že Rusko považuje vnitřní destabilizaci v naší zemi za jeden z nástrojů k dosažení svých vojensko-politických cílů. Občanská konfrontace v Ukrajině je Putinovým růžovým snem. Ukrajině se dlouhodobě dařilo udržovat veřejný konsensus a povědomí o tom, že vnitřní konfrontace může mít fatální důsledky pro zachování státnosti. Poučná historická zkušenost, kdy Ukrajinci ztratili svou nezávislost kvůli vnitřním neshodám, měla být spolehlivou ochranou proti jakýmkoli konfliktům. Ale dlouhá a obtížná opotřebovávací válka a nevědomost státu o řadě systémových chybných odhadů v mobilizačních procesech vytvořily nebezpečnou směs. Objevily se rozdělené čáry a bolestivé body. Společenská jednota byla otřesena. Samozřejmě, že ne bez pomoci nepřítele. Snahy Kremlu by však byly marné, pokud by ukrajinské úřady a státní aparát prokázaly větší efektivitu a profesionalitu. A netrvalo dlouho a nechali se unášet proudem a předstírali, že se nic takového neděje.
Bezprostředně po těchto ostře sledovaných událostech jsme vyslechli řadu ostrých prohlášení od úředníků a veřejných osobností. Mychajlo Drapatyj, velitel pozemních sil ozbrojených sil Ukrajiny a šéf jednotky speciálních operací Chortycja, správně označil vraždy vojáků TCC za „červenou čáru, kterou nelze překročit“. Útoky na zaměstnance TCC jsou podle něj součástí „rostoucí vlny pohrdání obránci Ukrajiny“, která se dříve projevila ponižováním armády a agresí vůči ní.
„Bez spravedlivého potrestání vrahů, násilníků a zrádců budeme mít ještě více bratrů zabitých v týlu. V jiných městech. V jiných čtvrtinách. Na čerpacích stanicích, v supermarketech, ve vchodech, na ulicích, kterým říkáme jména Hrdinové,“ napsal Drapaty na Telegramu. A vyzval k „bleskové a tvrdé reakci úřadů“.
Dobrovolnice Maria Berlinska byla také velmi tvrdá. „To je precedens, který musí být tvrdě, naléhavě a chirurgicky přesně potrestán. Prvním je soud požadující nejpřísnější trest pro vrahy. Druhým je odškodnění a plná sociální podpora pro rodinu zesnulého vojáka. Třetí, a neméně důležité, je monitorování všech zpráv, které se škodolibě radují ze smrti našeho vojáka. Ty, které jsou v zahraničí, jsou vykázány, prohlášeny za podezřelé a postupně vyhoštěny přes Interpol atd. Ty, které jsou v Ukrajině, jsou prioritním zapojením do obranyschopnosti země,“ vyjádřila svůj názor na Facebooku.
Tón příspěvků mnoha vojáků byl podobný. Na druhou stranu zástupci civilních úřadů ne Byli velmi aktivní v komentování nejnovějších událostí. Volodymyr Zelenskyj se například přímo nezmínil o vraždě v Pyriatynu. Většina ukrajinských politiků také raději mlčela o posledních událostech. Ano, úřady správně poukázaly na zákazníky a hlavní příjemce žhářského útoku CCC a útoků na jejich zaměstnance, ale stále jsme od nich neslyšeli nic jiného – uznání jejich chyb a potřebu napravit přístup k mobilizaci. V této oblasti jsou problémy, a to nejsou jen mýty a fikce. Ve společnosti existuje velká poptávka po spravedlnosti a zákonnosti. To se týká zejména mobilizace, ochrany práv řadových vojáků a průchodu vojenské lékařské komise. Ignorování tohoto požadavku znamená dát nepříteli vážné karty, které se určitě pokusí použít k podkopání situace v Ukrajině.
Nyní je třeba se za každou cenu zdržet podněcování vzájemné nenávisti a šíření nedůvěry mezi civilisty a armádou. A to je přesně to, o čem sní Kreml, který masivně vede svou podvratnou kampaň proti mobilizaci a práci CCC. Extrémně agresivní rétorika jak části armády, tak části civilistů vůči určitým skupinám obyvatelstva je alarmující. Za současných okolností, ve kterých se Ukrajina nachází, neexistují žádná jednoduchá řešení ani kategorické odpovědi. Čtení sociálních sítí plných vzteku a nálepkování je nepříjemné a smutné.
Někteří komentátoři jsou známí svou jednorozměrností a extrémní polarizací soudů, což vědomě či nevědomě zvyšuje míru napětí a nedůvěry. Nejjednodušší způsob je prohlásit někoho za „nepřítele lidu“, „odpovědného za vojenskou službu“ nebo „zrádce“. Pokud se však odvážíme jít touto cestou a zapojit se do neúnavného hledání nepřátel, spadneme do pasti sebevražedného nesouladu. A to by nemělo být v žádném případě dovoleno. Nakonec je dokonce možné držet frontu, ale kvůli vnitřním konfliktům a kolapsu válku prohrát.
