Někdo se bojí 20. ledna, kdy bude Donald Trump inaugurován prezidentem Spojených států. Někdo si mne ruce v očekávání nového světového řádu (nepořádku), který zařídí nový/starý vůdce nejmocnější země na planetě. Někdo se zásobí popcornem, aby mohl sledovat vzrušující světové události naživo i v reálu.
Jaký je Trumpův MAGA A s čím se jí nyní? Jo, je to pořád Udělejme Ameriku znovu velkou (Udělejme Ameriku znovu velkou.) Ale jak? Nyní je každému jasné, že Trump svůj slogan prosadí, aniž by se uchýlil k národnímu izolacionismu. Byl nahrazen expanzionismem. I když je to prozatím čistě verbální. Trumpův status však není totéž jako jednat realisticky. Jakmile se však elektrifikovaný prezident promění v plnohodnotnou hlavu Bílého domu…
Na velké tiskové konferenci v Mar-a-Lago tento týden se nově zvolený americký prezident pokusil odhalit svou obnovenou vizi MAGA, na kterém bude pracovat, aby jej přivedl k životu, jakmile se vrátí do Oválné pracovny. Novým/starým odhalením bylo, že v první řadě musí být vyřešena otázka Grónska. Zvolený prezident už vyslal svého syna Donalda Trumpa mladšího na ledový ostrov, aby na místě prozkoumal situaci, zeptal se lidí: „Tak co, chcete se stát skutečnými Američany?“ a samozřejmě si vyslechl kladnou odpověď.
A samozřejmě, Panamský průplav musí být vrácen pod kontrolu USA. A celý ten naivní Jimmy Carter, království nebeské s ním, si dal na čas a dal všechna práva na budovu Panamcům. No, kdo to dělá? Tuto ostudu musíme napravit.
Proto je otázka tohoto kanálu podle Trumpa v současné době „v diskusi“. Když se ho reportér zeptal, zda může ujistit svět, že nepoužije „vojenský nebo ekonomický nátlak“, aby dostal Panamský průplav a Grónsko pod kontrolu Washingtonu, Trump důrazně odpověděl: „Ne!“
Jo, a nezapomeňme na Kanadu. Nově zvolený prezident zopakoval, že doufá, že se mu podaří proměnit svého severního souseda v 51. americký stát. Zní to jako naprostý nesmysl. Proměnit ve svůj stát zemi, která je rozlohou větší než samotné Spojené státy? Země, která nejen prokázala svou naprostou soběstačnost, ale opakovaně se stává šampióny světového žebříčku štěstí a nechává Spojené státy v tomto žebříčku daleko za sebou? Naprostý nesmysl.
Nebo možná Trump doufá, že využije dočasné vládní krize v Kanadě, kdy premiér Justin Trudeau oznámil svou rezignaci? Tato krize však není první ani poslední. Koneckonců, v samotných Spojených státech dochází ke krizím mnohem častěji a jsou mnohem hlubší. To však neznamená, že například Velká Británie tak získává právo vrátit vzbouřenou kolonii pod svou korunu.
„Neexistuje žádná šance, že by se Kanada stala součástí Spojených států,“ řekl Trudeau v reakci na Trumpova tvrzení. A v tom s ním souhlasí jak liberální členové strany, tak konzervativní oponenti. Kanada se nikdy nestane americkým státem, bez ohledu na to, jak moc na ni Trump vyvíjí tlak, vydírá ji.
A také Mexiko. Trump najednou chtěl vyřešit nejen problém nelegálních migrantů, kteří se přes mexickou hranici dostávají do Spojených států. Náhle ho svrběl toponymický problém: Mexický záliv by měl být okamžitě přejmenován na Americký záliv. Proč, kdo to potřebuje? Nesrozumitelný.
Ačkoli se mnoho zahraničněpolitických slibů nově zvoleného prezidenta zdá být neslučitelných s jeho dlouhodobým tvrzením, že „domácí záležitosti na prvním místě“, Trump během tiskové konference opakovaně tvrdil, že všechny tyto kroky jsou v zájmu národní bezpečnosti a ekonomické prosperity. Hádat se s nejbližšími sousedy je v zájmu národní bezpečnosti? Vážně? Nemluvě o pochybnosti takových akcí pro ekonomickou prosperitu.
Ale geopolitické otázky, které by skutečně měly být vyřešeny – rusko-ukrajinská válka a konflikt na Blízkém východě – byly zcela zastřeny těmito druhotnými, ve skutečnosti karikovanými otázkami.
Trump například slíbil, že pokud izraelští rukojmí zadržovaní Hamásem nebudou vráceni do doby, než znovu vstoupí do Oválné pracovny, pak „na Blízkém východě začne peklo“. Co to přesně znamená, požádali ho novináři, aby to vysvětlil. Ale Trump pouze zopakoval: „Peklo exploduje. Už nemusím říkat víc, ale je to tak, jak to je.“ Tak pochopte, jak chcete.
A nakonec o Ukrajině. Co je Trump připraven udělat, aby válku ukončil? V tuto chvíli to není jasné. Alespoň se už nevyjadřuje k utopickým „24 hodinám“, během nichž vzdorovitě sliboval, že tento problém vyřeší. Nyní již byla vyslechnuta jiná, mnohem realističtější lhůta – šest měsíců. „Doufám, že šest měsíců… Doufejme, že mnohem dříve než za půl roku. Poslouchej, RosieZtrácím spoustu mladých lidí a Ukrajina je také… Tato válka neměla začít,“ řekl Trump, když odpovídal na otázku novináře o umírněnosti v mírovém procesu. Takže šest měsíců nebo dříve? Proč takový termín? Jak přesně bude možné ji vyřešit? Jaké jsou páky vlivu na ruského agresora (protože páky vlivu na Ukrajinu jsou již jasné)?
Všechny tyto důležité otázky nebyly zodpovězeny. Jediná věc, kterou Trump jasně vyjádřil, byl viník této války. Kdo to je? Tipněte třikrát. Samozřejmě jeho předchůdce Joe Biden. „Je to selhání prezidenta Joea Bidena,“ ujistil zvolený prezident a (opět) zdůraznil, že kdyby byl prezidentem, Putin by nikdy nezaútočil na Ukrajinu. A co udělal Biden špatně? Neposkytla Ukrajině před invazí dostatek zbraní? Prohlásil několikrát, že Spojené státy nemají v úmyslu Ukrajinu bránit? Ne, podle Trumpa to není to, co povzbudilo Rusko k zahájení totální invaze.
„Biden řekl: oni (Ukrajinci – pozn. red.) musí být schopen vstoupit do NATO. No, aby Rusko mělo někoho přímo na prahu – chápu jejich pocity,“ vysvětlil nově zvolený americký prezident podstatu svých tvrzení svému předchůdci. To znamená, že příklad Finska, které nejen aspirovalo na Severoatlantickou alianci, ale také se připojilo a připojilo, není pro Trumpa příznačný, i když finsko-ruská hranice se táhne v délce 1300 kilometrů. I když je to o tisíc kilometrů méně než délka ukrajinsko-ruské hranice, z hlediska bezpečnosti to také stačí.
Z čeho z toho všeho lze tedy vyvodit? A žádný závěr. Z toho prostého důvodu, že Trump stále není plnohodnotným prezidentem. Všechno, co řekne před 20. lednem, může bez výčitek svědomí odmítnout. Všechna tato prohlášení je třeba vnímat především jako jakési zkušební balónky a v žádném případě ne jako návod k akci. Proto by nikdo neměl ani doufat, ani zoufat.
