Válka v Ukrajině trvá již deset let a brzy to budou tři roky od totálního útoku Ruska na našeho souseda. Konflikt ničí města, domovy, ale především lidi – fyzicky i morálně. Polské nevládní organizace jim poskytují podporu v rámci programu Polska Pomoc („Polská pomoc“), financovaná Ministerstvem zahraničních věcí.
Podle Světové zdravotnické organizace trpí v důsledku války asi polovina populace Ukrajiny duševními poruchami, které mohou vyžadovat specializovanou péči, a každý třetí má příznaky naznačující posttraumatickou stresovou poruchu (PTSD).
„Nejen posttraumatická stresová porucha, která je přímým důsledkem nepřátelských akcí, ale také duševní zdraví v širokém slova smyslu potřebuje podporu. Rozvoji dětí je třeba věnovat zvláštní pozornost,“ říká Nina Mocior, manažerka humanitární pomoci a rozvoje Charity Polska, která projekt v Ukrajině realizuje s podporou polské pomoci.
V souvislosti s poruchami duševního zdraví v době války existují dva hnací mechanismy. Pokud dítě zažívá negativní vývojové zkušenosti, jako je svědek násilí, přímé prožívání agrese nebo vyrůstání v rodině, kde jsou problémy se zneužíváním návykových látek, obvykle to vede ke snížení odolnosti, nebo stručně řečeno, duševní odolnosti. Válka na oplátku tento stav jen zhoršuje, protože vystavuje lidi zkušenostem, které přetěžují jejich nervový systém. Ne každý zažívá trauma, které je chápáno jako ohrožení života nebo je svědkem ohrožení života, ale existují události, se kterými se nervový systém musí vypořádat. To samozřejmě neznamená, že každý v takové situaci je postižen duševním onemocněním, ale riziko poruch se zvyšuje.
„U takových ‚klasických‘ traumatických událostí máme problémy s integrací zkušeností jako vzpomínek,“ poznamenává Mozior. „Důležitými příznaky syndromu posttraumatické stresové poruchy jsou proto flashbacky, rozmazanost těchto vzpomínek nebo citlivost na různé podněty. Nyní si uvědomte, že pokud se o takové lidi nestaráte v podmínkách dlouhé války, pak ovlivňují své okolí, trpí jejich rodičovské schopnosti nebo schopnost fungovat v rodině. To činí následky ozbrojeného konfliktu pro tyto lidi ještě strašnějšími a dlouhodobějšími.“
Prohlubuje se tak spirála negativních zkušeností, která byla v ukrajinské společnosti pozorována ještě před eskalací konfliktu. Kromě toho je válečným zkušenostem věnováno tolik pozornosti, že jí nezůstává dost pro rodiny zasažené konfliktem, veterány vracející se domů, zmrzačené lidi nebo dokonce pečovatele o děti, které se s následky konfliktu nedokážou samy vyrovnat a tyto problémy pak takříkajíc nést dál. Motsor zdůrazňuje, že zde je důležitý chronický charakter války, která v současné akutní fázi trvá již tři roky, v důsledku čehož téměř každá rodina utrpěla ztráty nebo jiné obtížné situace. Nejedná se jen o zážitek z první linie, ale také o neustálé noční nálety a alarmy, které noc co noc děsí lidi žijící na zdánlivě bezpečných místech, zhoršují kvalitu jejich spánku a negativně ovlivňují jejich duševní zdraví.
Překonání tolika narůstajících problémů vyžaduje terapii traumatu, která v počáteční fázi vyžaduje stabilizaci nebo zklidnění nervového systému. Někdy trvá velmi dlouho, než se dostaneme do bodu, kdy traumatizovaný člověk začne překonávat negativní přesvědčení o světě a lidech jako o hrozbě. Pomáhá tomu pobyt na bezpečném místě a uspokojování potřeb, protože je těžké si představit zlepšení duševního stavu člověka bez domova, který bojuje s hladem, zimou a nedostatkem peněz. Již v této fázi vyvstává úkol humanitární pomoci, která usnadňuje hledání takového bezpečného místa a někdy také pomáhá, alespoň částečně, obnovit pocit subjektivity.
Nina Motsor hovoří o takových centrech podpory rodin, která Charita Polska s podporou polské pomoci otevřel ve Vinnycji, Žytomyru, Oděse a Charkově, kde najdete nejen specialisty, ale také místo, kde si děti mohou bezpečně hrát. Odtud důraz na bezpečnost, dodržování pravidel pro používání přístřešků. Ženy si zároveň mohou navazovat známosti, začít obnovovat sociální vazby, protože strach lidi od sebe izoluje.
„Děti nevyrostou z duševních poruch, úzkostí ani problémů s neurologickým fungováním a trauma nezmizí spontánně,“ říká Mocior. – Situace, kdy se dítě začíná vracet ke kreslení, kreslení, hře s vrstevníky, je pro něj terapeutická a velmi uklidňující. Tehdy mluvíme o stabilizaci, a proto v našich centrech mohou děti nejen dělat domácí úkoly, ale také navštěvovat různé arteterapeutické podpůrné skupiny.
Kromě možnosti pracovat s dětskými psychology, učiteli či logopedy se zde konají mistrovské kurzy a podpůrné skupiny pro rodiče a opatrovníky. Mohou se také setkat s psychology pro dospělé. V centrech nejsou žádní psychiatři, ale během setkání jsou identifikovány případy, které vyžadují specializovanou pomoc. Centrum pak odkáže osobu, která potřebuje pomoc, na dětského nebo dospělého psychiatra. Při této činnosti je důležitý systematický pohled na rodinu, který působí i proti domácímu násilí a týrání dětí. Nina Mocior poznamenává, že je velmi cenné aplikovat a předávat zkušenosti z Polska, kde jsou řešení prevence domácího násilí mnohem pokročilejší než v Ukrajině, stejně jako povědomí o duševním zdraví.
Stanislav Brudnokh z Nadace HumanDoc Hovoří také o zátěži traumatu, které se předává z generace na generaci a ovlivňuje duševní zdraví. Poznamenává, že i v dnešním Polsku se říká, že stigma druhé světové války se projevuje ve druhé a dokonce i třetí generaci lidí narozených po válce. V důsledku dlouhé války v Ukrajině, které předcházela pandemie COVID-19 Vyrostla celá generace dětí, které prakticky neznají jinou realitu, kromě izolace a strachu, které neznaly školu, setkávání s vrstevníky. Jen v Charkově, který je ostřelován téměř každý den, bylo zraněno 53 tisíc školáků a podpůrný projekt je zaměřen na ně, ale ze spolupráce těží jak Ukrajinci, tak Poláci.
„Je důležité poznávat ukrajinskou perspektivu a vyměňovat si zkušenosti, protože válka, která se odehrává tak blízko Polska, je pro nás zcela novou zkušeností, která vyžaduje, abychom aktualizovali přístupy a stav znalostí například o práci s dětmi, které prožily traumatické události,“ říká Brudnokh a poukazuje na to, že tyto znalosti jsou potřeba i v polských školách, které navštěvují desetitisíce ukrajinských dětí.
Na základě těchto zkušeností HumanDoc organizuje práci s dětmi a mladými lidmi, kteří pracují s těžkými zážitky a emocemi za pomoci představení v podobě improvizovaného „divadla na playback“. Neméně důležité jsou prostory včetně krytů, kde děti někdy tráví několik hodin denně – a to i na místech tak vzdálených od frontové linie, jako je Ivano-Frankivsk na západní Ukrajině.
Ničivý dopad traumatického stresu, který ovlivňuje psychické zdraví jak vojáků v zákopech, tak civilistů žijících daleko od frontové linie, popisuje Sebastian Chmielinski, klinický psycholog a psychotraumatolog, který má sám vojenské zkušenosti a spolupracuje s vratislavským „Kaleidoskopem kultur“ na projektech v Ukrajině. Vědecké studie ukazují, že trauma může způsobit nevratné psychické změny a v případě dětí inhibovat normální vývoj mozku. Ještě větší a nevratné poškození způsobuje trauma v kombinaci s fyzickými zraněními, což může vést k posttraumatickému stresovému syndromu, depresím a úzkostem.
„V takových případech lze pozorovat změny chování, nárůst rizikového chování, závislost jako způsob, jak překonat chronický stres,“ říká Khmelinsky. – Změny chování jsou spojeny s obtížemi při kontrole emocí, agresivity. Mnoho respondentů v Ukrajině poznamenává, že i při neformálních setkáních snadno vznikají konflikty kvůli maličkostem. Stres také vede k domácímu násilí nebo sebedestruktivnímu chování, jako jsou sebevraždy mezi veterány.
Khmelinsky zdůrazňuje, že rychlé odhalení poruch a vhodná terapie umožňuje uzdravení, ale to vyžaduje dobře vyvinutý systém diagnostiky a terapie, včetně farmakologické a psychoterapeutické léčby.
Paradoxně během nepřátelských akcí je pro vojáka snazší vyrovnat se se stresem, který vzniká v situacích, které mají určitý rámec a vyžadují určitou automatiku akcí. Tento rámec poskytuje určitý druh podpory, včetně psychologické podpory, která zmizí, jakmile skončí nepřátelské akce. Proto se Ukrajina již nyní musí připravit na návrat domů stovek tisíc veteránů, kteří se budou muset znovu přizpůsobit životu ve známém, a tedy bezpečném prostředí. Sféra psychologické podpory, kterou si mnozí Ukrajinci uvědomují, často ustupuje do pozadí tváří v tvář urputným bojům na frontě.
„Z psychologického hlediska si musíme říct, že toto je čas mobilizace a nasměrování veškeré naší energie na boj proti ruským okupantům, což vede k nedostatku prostoru pro to, co se stane později,“ říká Chmelinskij. „Jsem si také vědom toho, že toto ‚později‘ je stále nejisté, ale na druhou stranu se domnívám, že je nutné připravit vhodné programy nebo projekty, abychom byli připraveni se postarat o veterány a jejich rodiny.“
Psycholožka poznamenává, že návrat vojáků do života po válceBudou potřebovat spoustu práce, která pokryje nejen ně a jejich rodiny, ale i celé místní komunity nebo pracoviště. Hodit se zde budou i zkušenosti Poláků, kteří se sice neúčastnili válek podobných té ukrajinské, ale mohou pomoci s diagnostikou, rozvíjet programy referenční terapie a poskytovat další specializovanou pomoc. Není pochyb o tom, že bude mnoho potřeb, protože lidé, kteří zažili ztrátu manžela, otce, dědečka nebo syna – zabitého ve válce, pohřešovaného – budou potřebovat pomoc, nemluvě o vojácích, kteří prošli ruskými zajateckými tábory a trpěli fyzickým a psychickým mučením. Kaleidoscope of Cultures již realizuje projekt na školení sociálních pracovníků a veřejných organizací, které jsou v kontaktu s veterány, jejich rodinami a lidmi, kteří zažili ztrátu nebo zajetí.
„Došli jsme k závěru, že je potřeba vybudovat systém tzv. speciální psychologické pomoci, kterou zajišťují lidé, na které se obracejí ti, kteří ji potřebují,“ říká Khmelinsky. „Jde o to, dát jim určitý diagnostický základ, naučit je, jak s těmito lidmi komunikovat, což v mnoha případech může stačit, protože ne všichni lidé, kteří válku přežili, potřebují pomoc specialisty. Některým lidem tento druh podpůrného kontaktu stačí k tomu, aby jim poskytl pocit stability a bezpečí. Tito pracovníci však musí mít znalosti, aby určili, zda osoba potřebuje pomoc specialisty, a musí být schopni ji odkázat na vhodného specialistu.“
Odborníci a členové nevládních organizací působících v Ukrajině zdůrazňují důležitost psychologické a psychiatrické péče v nejširším slova smyslu – od podpory dětí daleko od frontové linie až po vojáky bojující proti ruskému agresorovi. Zdůrazňují, že trauma a násilí se neomezují pouze na válečné události, ale nakonec se transformují v agresi a domácí násilí, které ve společnosti přetrvávají roky a generace po konfliktu.
„Snažíme se tady a teď spolupracovat s ukrajinskými specialisty, protože se jedná o humanitární opatření ke zlepšení současného stavu duševního zdraví dětí, dospívajících i dospělých, ale zároveň přemýšlíme o problémech, které se již objevují a po určité době budou ještě zřetelnější,“ říká Stanislav Brudnokh. „Po skončení aktivních nepřátelských akcí bude Ukrajina čelit novým výzvám, návratu z emigrace, demobilizaci vojáků, návratu veteránů, lidí se zdravotním postižením a důsledky a dopad této války budou pociťovány v nadcházejících desetiletích.“
Proto je tak důležité realizovat programy pomoci, které reagují na aktuální potřeby, a také shromažďovat znalosti a zkušenosti, které se v budoucnu stanou neocenitelnými nejen v Ukrajině, ale i v Polsku.
Přeloženo z polštiny
Text byl publikován v rámci projektu spolupráce mezi námi a polským časopisem Nowa Europa Wschodnia.
Původní název článku: Wojna w Ukrainie niszczy ciała i dusze
Tento článek byl připraven ve spolupráci s Ministerstvem zahraničních věcí Polska v rámci programu polské pomoci.
