Smlouva o nešíření jaderných zbraní (NPT) z roku 1968 je jednou z nejdůležitějších a nejkomplexnějších smluv o lidskosti, kterou podepsalo 191 států. Spolu s podobnými úmluvami o chemických a biologických zbraních tvoří celosvětový režim nešíření zbraní hromadného ničení (ZHN). Od roku 2014 však režim nešíření jaderných zbraní získal podivnou novou interpretaci kvůli ruské anexi ukrajinských území a genocidní politice Moskvy v Ukrajině.
Smlouva o nešíření jaderných zbraní (NPT) umožňuje Rusku, jako oficiální jaderné mocnosti, vyrábět a nakupovat jaderné hlavice. NPT zároveň přímo zakazuje Ukrajině, jako oficiálnímu nejadernému státu, dělat totéž. Nejaderní spojenci Ukrajiny – od Kanady na západě po Japonsko na východě – jsou také vázáni NPT a Konvencí o chemických a biologických zbraních, protože mají status čistě konvenčních vojenských států. Smlouva o nešíření jaderných zbraní v minulosti neumožňovala Ukrajině odstrašovat a dnes se bránit před oficiálním jaderným státem, Ruskem.
Budapešťské memorandum z roku 1994 jako příloha Smlouvy o nešíření jaderných zbraní
Ještě překvapivější je, že na počátku 90. let vlastnil tento mladý postsovětský ukrajinský stát třetí největší arzenál jaderných hlavic na světě – dědictví Sovětského svazu, který se zhroutil v srpnu a prosinci 1991. Bezprostředně po vyhlášení nezávislosti Ukrajiny počet jejích jaderných zbraní nakrátko přesáhl součet zbraní hromadného ničení Číny, Francie a Velké Británie dohromady. Na posledním summitu Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě před tím, než se stala OBSE, podepsaly Ruská federace (Rusko), Spojené státy americké (USA) a Spojené království (Velká Británie) s Ukrajinou osudové „Memorandum o bezpečnostních zárukách v souvislosti s přistoupením Ukrajiny ke Smlouvě o nešíření jaderných zbraní“. Krátký dokument, který se stal známým jako Budapešťské memorandum, duplikoval dvě podobné deklarace speciálně navržené pro postsovětské země, které vlastní část jaderného arzenálu bývalého SSSR – Ukrajinu, Bělorusko a Kazachstán. Jako tzv. „depozitní vlády“ NPT se Moskva, Washington a Londýn staly garanty hranic těchto tří bývalých ruských kolonií a sovětských republik v roce 1994 a zůstávají jimi dodnes. Příběh rozhodnutí Ukrajiny vzdát se sovětského jaderného dědictví nedávno mistrně popsala harvardská politoložka specializující se na jadernou problematiku Mariana Budzherin ve své knize „Inheriting the Bomb: The Collapse of the SSSR and the Nuclear Disarmament of Ukraine“ (Johns Hopkins University Press 2022), která byla oceněna mnoha cenami.
Rusko začalo porušovat Budapešťské memorandum a logiku Smlouvy o nešíření jaderných zbraní ještě před začátkem války s Ukrajinou a okupace Krymu v únoru 2014. Například v roce 2003 se pokusila narušit území a hranice Ukrajiny tím, že uskutečnila jednostranný a nakonec neúspěšný infrastrukturní projekt s pokusem o obsazení ukrajinského ostrova Tuzla v Kerčském průlivu v Černém moři. O deset let později se Moskva pokusila zabránit Kyjevu v uzavření již parafované asociační dohody s Evropskou unií. Během roku 2013 vyvíjela na Kyjev silný ekonomický a politický nátlak – chování, které je výslovně zakázáno článkem 3 Budapešťského memoranda.
Od února 2014 Rusko stále nemilosrdněji útočí na Ukrajinu vojenskými i nevojenskými prostředky, jakož i pravidelnými i nepravidelnými jednotkami. Zároveň bezostyšně a demonstrativně porušuje bezpečnostní záruky, které Kyjevu poskytuje Budapešťské memorandum z roku 1994. Proto akce Moskvy stále více odporují a dokonce přeškrtávají logiku režimu nešíření jaderných zbraní, který je v platnosti od roku 1970.
Jak Moskva postavila NPT na hlavu
NPT je dnes – spolu s podobnými konvencemi o biologických a chemických zbraních – ústředním prvkem globálního bezpečnostního režimu zavedeného OSN po roce 1945. Jako nástupce SSSR, zakládající stát a depozitář NPT, jakož i přímý garant nedotknutelnosti ukrajinských hranic v Budapešťském memorandu, Rusko postavilo cíl režimu nešíření jaderných zbraní vzhůru nohama, protože povolení NPT vlastnit jaderné zbraně pomohlo Moskvě rozpoutat expanzivní a genocidní válku proti Ukrajině. Zákaz NPT týkající se vlastnictví jaderných zbraní v Ukrajině zase od roku 2014 brání Kyjevu účinně odstrašovat a bránit se proti ruskému útoku.
NPT umožnila Moskvě vyhrožovat nejen Ukrajině, ale i jejím spojencům (zejména těm bez jaderných zbraní) jaderným zničením, pokud budou nadále podporovat ukrajinský odpor proti nestoudné územní expanzi Ruska a pokračujícímu teroru proti civilistům. Povolení NPT pro ruské vlastnictví jaderných zbraní v minulosti bylo (a v dohledné budoucnosti bude)Účinek odstrašení vojenské podpory Ukrajině ze strany zemí, které dodržují mezinárodní právo. Toto zpomalení se týká jak poskytování určitých zvláště účinných konvenčních vojenských technologií Ukrajině, jako jsou německé střely s plochou dráhou letu TAURUS, tak rozmístění spojeneckých vojsk na ukrajinské půdě, ať už podporovaných NATO, Evropskou unií nebo zvláštní koalicí států spřátelených s Ukrajinou.
Kdyby Kyjev vlastnil jaderné zbraně v roce 2014, Rusko by s největší pravděpodobností nezaútočilo na Ukrajinu a riskovalo by zničení celých ruských měst v důsledku ukrajinské jaderné reakce – jak se stalo v případě Hirošimy a Nagasaki v srpnu 1945. Na druhou stranu, pokud by Moskva v roce 2014 nevlastnila jaderné zbraně, západní spojenci Ukrajiny by Kyjevu pravděpodobně rychle přišli na pomoc. Koalice ochotných lidí by pravděpodobně osvobodila nezákonně anektovaný Krymský poloostrov a okupované části Donbasu v letech 2014-2015, stejně jako koalice vedená USA osvobodila v roce 1991 Kuvajt, který byl o rok dříve okupován a anektován Irákem. Zásady stanovené Smlouvou o nešíření jaderných zbraní tak přispěly jak k zahájení ruské územní expanze a genocidní války v roce 2014, tak k následné neochotě mezinárodního společenství rozhodně zastavit počáteční zábor území Moskvou a zabránit další ruské expanzi a pokračující genocidě v Ukrajině.
Závěry a politická doporučení
Režim nešíření jaderných zbraní vstoupil v platnost v roce 1970. Od té doby získala svou legitimitu jako rozsáhlá dohoda, která pomáhá omezit vznik a eskalaci válek a zabránit použití jaderných zbraní pro expanzionistické účely. Dnes však vede k velmi odlišným důsledkům kvůli vyhlazovací válce rozpoutané Ruskem a záboru území Ukrajiny, která je signatářským státem Smlouvy o nešíření jaderných zbraní. V důsledku toho je fungování a budoucnost Smlouvy o nešíření jaderných zbraní úzce spjata s průběhem, výsledkem a důsledky rusko-ukrajinské války. Vzhledem k obrovskému významu zachování režimu nešíření jaderných zbraní pro lidstvo lze těm, kdo se zabývají jeho ochranou, doporučit následujících šest oblastí politiky:
1. Všechny signatářské státy Smlouvy o nešíření jaderných zbraní, které mají zájem na zachování Smlouvy o nešíření jaderných zbraní, by měly poskytnout nejaderné Ukrajině vojenskou i nevojenskou podporu podle svých nejlepších schopností, aby Kyjevu umožnily dosáhnout přesvědčivého vítězství na bojišti a osvobodit území, která v současné době nezákonně okupuje Rusko.
2. Všechny signatářské státy Smlouvy o nešíření jaderných zbraní, které si přejí hájit její principy, by měly požadovat, aby Moskva okamžitě ukončila hrozby jaderné eskalace, a varovat Rusko a jeho spojence, že taková eskalace by vyvolala silnou vojenskou i nevojenskou protireakci z jejich strany.
3. Všechny signatářské státy Smlouvy o nešíření jaderných zbraní, které se starají o její zachování, by měly účinně sankcionovat a veřejně odsoudit jaderné Rusko, dokud bude pokračovat v expanzivní válce na území nejaderné Ukrajiny.
4. Všechny signatářské státy Smlouvy o nešíření jaderných zbraní, které mají zájem na jejím zachování, musí trvat na spravedlivém míru pro Ukrajinu, včetně úplného obnovení její územní celistvosti, plného zachování její národní suverenity, úplného návratu všech válečných zajatců a deportovaných civilistů, včetně dětí, a plné kompenzace za zničení Ukrajiny zaplacením ruských reparací.
5. Všechny nevládní organizace, společnosti a jednotlivci, kteří se zasazují o pokračování režimu nešíření jaderných zbraní, by měli všemi dostupnými prostředky podporovat vítězství a obnovu Ukrajiny a veřejně se postavit proti Rusku a uvalit na něj sankce s využitím všech nástrojů, které mají k dispozici.
Washington a Londýn, jako depozitáře Smlouvy o nešíření jaderných zbraní z roku 1968 a signatáři Budapešťského memoranda z roku 1994, nesou zvláštní odpovědnost vůči Kyjevu. Proto by Spojené státy a Velká Británie měly navrhnout přeměnu svých 30letých bezpečnostních záruk Ukrajině na pakt vzájemné pomoci. Trilaterální plnohodnotná vojenská aliance bude chránit Ukrajinu, dokud se nestane členem NATO, a také umožní mezinárodnímu společenství využít rostoucí ukrajinské vojenské know-how a zdroje. Všichni ostatní signatáři NPT by měli být přizváni k připojení k této třístranné obranné smlouvě a přispět tak k podpoře logiky režimu nešíření jaderných zbraní.
Přeloženo z polštiny
Text byl publikován v rámci projektu spolupráce mezi námi a polským časopisem Nowa Europa Wschodnia.
Původní název článku: Moskwa podkopuje reżim nierozprzestrzeniania broni jądrowej
