Na pozadí očekávání skutečných kroků od nové americké administrativy se stále více stává aktuální otázka, kdo může ovlivnit ruského diktátora Putina, aby zastavil agresi proti Ukrajině. Mnozí upínají své naděje k Donaldu Trumpovi. Navíc člověk získá dojem – pouze na něj. Je ale moudré dávat všechno do jednoho „košíku“? Koneckonců, signály z Bílého domu jsou někdy velmi protichůdné. Za takových podmínek je zcela logické, že ukrajinské úřady mohou hledat jiné způsoby, jak problém vyřešit.
Zdá se, že Evropská unie chápe, že v otázce poskytování pomoci Ukrajině je krátkozraké spoléhat se pouze na novou hlavu Spojených států. Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová nedávno ve svém projevu na Světovém ekonomickém fóru v Davosu uvedla: „Budeme i nadále podporovat Ukrajinu, a to bez jakýchkoli otázek. Ať se stane cokoli, je pro nás důležité, aby Ukrajina zůstala nezávislá a aby se Ukrajina rozhodla o svém vlastním území. Tento návrh zůstává v platnosti – budeme po boku Ukrajiny tak dlouho, jak bude třeba.“
Naději dává skutečnost, že Ukrajina nezůstane s agresorem sama, i když Trump „oslabí“ v otázce podmínek pro ukončení války (což nelze odmítnout, zejména vzhledem k nepředvídatelnosti Elona Muska). I v tomto případě však zůstává načasování konce války krajně nejisté. Mezitím lidé nadále umírají na frontě i v týlu, a to je třeba zastavit. Existuje však alternativa k americkému vlivu na Kreml?
Taková alternativa existuje – Čína. Proč právě on? Odpověď je jednoduchá: Čína má řadu pák nátlaku na Rusko, které pro jiné země, včetně Spojených států, nemusí být zcela dostupné nebo zcela neúčinné. Za prvé, obě sousední země jsou již dlouho spojeny úzkými ekonomickými a obchodními vztahy. Čína je největším obchodním partnerem Ruska, a to platí nejen pro vývoz ropy a plynu. Peking má zájem na stabilitě na ruském trhu, ale zároveň nechce, aby se Rusko stalo příliš silným hráčem, který by mohl ohrozit čínskou hegemonii v regionu. Čínské úřady opakovaně prokázaly, že jsou připraveny podpořit Rusko, ale pouze v těch otázkách, které neohrožují zájmy jejich země.
Za druhé, důležitým faktorem je vojenská síla Číny. Moderní čínská armáda není jen obrovské číslo, ale také pokročilé technologie, značné množství moderních zbraní a strategická zařízení. Čína může vyvinout silný tlak na Rusko, pokud se rozhodne, že agresivní politika Kremlu ohrožuje její zájmy v regionu.
V této souvislosti jsou zmíněny například vnitřní excesy v Kazachstánu, ke kterým došlo v lednu 2022 na pozadí rostoucích cen plynu pro obyvatelstvo. K potlačení protestů byly do země přivedeny jednotky CSTO, včetně ruských speciálních jednotek. Kdo ví, jak dlouho by tam zůstali, kdyby se Čína „nemračila“. Jakmile se to stalo, Putinova armáda se okamžitě stáhla z území Kazachstánu.
Rusko dlouho žilo pod drobnohledem Číny, která je schopna v případě potřeby zasáhnout. Zároveň nezapomeňte, že ruská armáda zdaleka není tak silná jako čínská a v případě přímého konfliktu může mít Čína rozhodující vliv na výsledek událostí.
Proto má Čína všechny zdroje k ovlivnění Ruska a v určitých okamžicích se může rozhodnout, že tak učiní. Aby však Čína souhlasila s tím, že bude v případě války v Ukrajině hrát skutečnou mírovou roli, bude se muset ujistit, že taková situace je pro ni výhodná.
Jakou roli může v tomto procesu hrát Amerika? Jak to souvisí s Trumpovou osobností a jeho, řekněme, ne zcela obvyklými přístupy k zahraniční politice?
Za prvé, v případě přímého kontaktu mezi Trumpem a Putinem bychom neměli očekávat žádný zásadní průlom v zastavení války. Hlavní kremelský bandita není jen politik, je to člověk s psychikou, která může být jen zděšena. Jeho nepotlačitelné ambice, sklon riskovat (na úkor životů tisíců lidí) a jeho zaměření na obnovu ruské imperiální moci ho činí zcela nekontrolovatelným v rámci obvyklých diplomatických norem.
Putin si pravděpodobně už dávno uvědomil, že západní sankce a dokonce i vojenské hrozby vůči němu nepředstavují takovou míru nebezpečí, jakou vytvářejí pro jiné země. Západ může zavádět nová ekonomická opatření, omezovat přístup na trhy a k technologiím, ale tato omezení fungují velmi pomalu.
Statistiky z Ruska ukazují, že jeho ekonomika, i když je v obtížné situaci, má dostatečnou míru bezpečnosti, aby ustála sankce alespoň ve střednědobém horizontu. Není náhodou, že francouzský prezident Emmanuel Macron nedávno varoval, že totální válka Ruska proti Ukrajině neskončí „zítra ani pozítří“, a to navzdory slibům prezidenta Trumpa, že ji rychle ukončí.
Pokud jde o vojenské hrozby,ze strany ozbrojených sil Ukrajiny, pak i zde musíte být realističtí. Je zcela jasné, že NATO nevstoupí do přímé vojenské konfrontace s jaderným Ruskem. Ukrajina na druhou stranu nemůže dovolit smrt tolika svých lidí, které je šílený kremelský oráč připraven hodit do válečné výhně. Kromě toho se další diktátor – Severní Korea – zavázal, že mu pomůže s dodávkami „potravy pro děla“. To výrazně změnilo povahu války, dalo jí to některé známky světové války a oddálilo načasování jejího konce. V každém případě Putin neustále ukazuje, že jeho cílem není deeskalace, ale eskalace nepřátelských akcí.
Co ho tedy může přimět ke změně kurzu? Jednou z možných možností je vnější nebezpečí, které nepřijde ze Západu, ale z Východu. V tomto kontextu je Čína geopolitickým hráčem, který může mít na Putina významný vliv.
A to je místo, kde na scénu přicházejí Spojené státy a zejména ten samý Donald Trump. Zdá se to divné, ale je to Amerika pod Trumpovým vedením, která může hrát rozhodující roli v tom, aby Čína byla aktivnější v odstrašování ruské agrese.
Spojené státy samy o sobě nepředstavují takovou hrozbu pro Putina a spol., aby začali rychle omezovat nepřátelské akce v Ukrajině. Ale pokud se Američané v této otázce spojí s Číňany…
Čína vždy pečlivě propočítává své akce, snaží se minimalizovat rizika a nevystavovat se zbytečnému nebezpečí. Čínští soudruzi si jsou pravděpodobně dobře vědomi toho, že Rusko není jen sousedem, se kterým je možné vyjednávat. Je to země s jadernými zbraněmi, která, pokud je to pro ni výhodné, se může stát nestabilním prvkem ve světové politice. Už se to stalo. A v tomto kontextu mohou Spojené státy, navzdory své tradiční rivalitě s Čínou, hrát důležitou roli při přesvědčování Pekingu, aby jednal správným směrem.
V této složité záležitosti se však nelze spoléhat pouze na výhrůžky nebo lehkovážná prohlášení, jak to činí Trump ve svých častých útocích na Rusko nebo Čínu. Naopak, abyste úspěšně ovlivnili Čínu, musíte jednat zdrženlivě, počítat s dlouhodobými cíli a skutečnými strategickými zájmy.
V otázce přesvědčování Číny na svou stranu musí Američané jednat tak, že spojí síly se všemi vedoucími zeměmi světa. Indie, Brazílie, Mexiko, Turecko, africké země a samozřejmě Evropská unie. Spojené státy k tomu mají všechny příležitosti. Čínská zahraniční politika je velmi pragmatická. Pokud široká škála států dá jasně a jasně najevo, že jejich role v mezinárodní politice v budoucnu závisí na tom, jak odstraší ruskou agresi, výrazně to zvýší šance na jeho „odpoutání“ od Ruska. K dnešnímu dni na Čínu žádný takový dopad neexistuje.
Ale co je nejdůležitější, při kontaktech s Čínou je třeba nejen vyhrožovat izolací nebo vést diplomacii ve stylu verbálního „partnerství“. Spojené státy by měly být připraveny nabídnout Číně skutečné výhody, pokud se ujme úkolu odstrašit Rusko.
Zda budou Spojené státy schopny zavést takovou politiku, aniž by poškodily národní zájmy, je otázkou pro odborníky. Je důležité, abychom pochopili, že Čína musí nabídnout alternativy, které převýší výhody, které získává ze vztahů s Kremlem.
Ukrajina může také přispět k tomu, že Čína bude „přetahována“ na svou stranu. Mimochodem, takovou šanci dostala už dříve, ale marně ji promarnila. Dovolte mi připomenout, že to bylo v době, kdy prezident Zelenskyj prosazoval svůj „mírový plán“.
Tento dokument, pokud si někdo pamatuje, byl založen na takových klíčových principech, jako je úplné obnovení hranic nezávislé Ukrajiny, stažení ruských vojsk a potrestání osob odpovědných za válečné zločiny. Pro Ukrajinu to nebyl jen návrh, ale také vyjádření postoje podporovaného mezinárodním právem a podpory významné části světového společenství. Tento dokument měl však také velkou nevýhodu: jeho absolutní nesmiřitelnost v některých aspektech, zejména požadavek na úplnou kapitulaci Ruska. Takové požadavky v blízké budoucnosti vědomě znemožnily mírový plán. Je těžké si to přiznat, ale v tuto chvíli je to všechno docela zřejmé.
Na tak chmurném pozadí měla čínská iniciativa zvláštní význam. Obsahovala více než tucet bodů, které se navzdory měkkosti formulace vlastní Nebeské říši dotýkaly klíčových aspektů urovnání vojenského konfliktu. Mezi nimi je výzva k příměří, respektování suverenity všech zemí, odmítnutí jaderné eskalace a poskytnutí humanitární pomoci. V čínském plánu nebylo nic, co by neodpovídalo zájmům Ukrajiny. A to, co v něm chybělo, by se mohlo stát předmětem široké diskuse.
Zelenského tým však čínský plán vnímal jako překážku úplného vítězství Ukrajiny nad vnějším agresorem. Tento postoj byl pochopitelný z hlediska nenávisti k nepříteli a žízně po spravedlnosti, ale je také demonstrátoremudělal strategické chyby.
Čína, jako jedna z předních světových mocností a stálý člen Rady bezpečnosti OSN, má významný vliv na mezinárodní politiku. Jeho neutrální, ale pragmatický postoj by mohl hrát klíčovou roli při dosahování diplomatického pokroku. Koneckonců, Čína aktivně udržuje ekonomické vztahy nejen s Ruskem, ale také se Západem. To mu dává příležitost být prostředníkem, schopným nabídnout kompromisní řešení přijatelné pro obě válčící strany.
Místo toho, aby se Ukrajina pokusila navázat dialog a najít společnou řeč s Čínou ohledně zastavení války, rozhodla se od navrhované mírové iniciativy distancovat. Prezident Zelenskyj zároveň nestrannou formou řekl, že „to není plán“, ale pouze, jak se říká, „jen něco na papíře“.
Nebyla to jen chyba, bylo toho příliš. Nedostatek vzájemného porozumění s Čínou oslabuje šance na její zapojení do aktivní role v mírovém procesu. To je obzvláště důležité vzhledem k tomu, že Čína má potřebné zdroje a vliv k vyvíjení tlaku na Rusko.
Nevím, zda byl překročen „bod, odkud není návratu“ v otázce sloučení tohoto „mírového plánu“ s čínskou iniciativou. Myslím, že ne tak docela. I když se zdá, že na Zelenského „mírový plán“ už všichni zapomněli, ani on sám se o něm nezmiňuje, ale s Čínou se vše může vyvíjet podle úplně jiného scénáře. Čína velmi zřídka, téměř nikdy nezavírá své brány pevně a neodvolatelně. Vše tedy záleží na tom, zda Kancelář prezidenta Ukrajiny chápe, že v takových věcech, jako je hledání cest ke spravedlivému míru, není možné dát vše do jednoho „košíku“. I když je americká.
Obecně platí, že Ukrajina musí prokázat větší flexibilitu v diplomatické sféře. Samozřejmě, že nikdo nezaručuje, že je to Čína, která může nabídnout vyvážené řešení, jak zastavit Putina, ale ani to by nemělo být zcela odmítnuto. Je důležité, aby Ukrajina, Spojené státy a další země pochopily, že při řešení tohoto problému se nemůžete spoléhat pouze na jednu stranu, ať už je to Čína nebo Amerika. Moudrost diplomacie podle nich spočívá ve schopnosti hledat kompromisy a jednat proaktivně. Moudrým jednáním a bez iracionálních emocí můžete rychle dosáhnout dlouho očekávaného míru.
