V poslední době se Čína vytrvale obléká do tógy „mírotvorce“ a vyzývá k jednání mezi Ukrajinou a Ruskem, které na ni zaútočilo. Na konci minulého týdne zástupce ministerstva zahraničí země Lin Jian znovu uvedl: „Podle našeho názoru je jediným možným způsobem, jak vyřešit „krizi“, dialog a vyjednávání, takže mezinárodní společenství by mělo pomoci vytvořit podmínky pro obnovení přímých jednání mezi oběma stranami konfliktu.“
Praktická hodnota takových prohlášení je malá, protože vedení Nebeské říše nenazývá věci pravými jmény: neuznává Ruskou federaci jako agresora, nepožaduje, aby stáhla vojska z Ukrajiny a zastavila útoky na civilní infrastrukturu svých sousedů. Nemluvě o tom, že Čína by neměla ignorovat mezinárodní sankce proti porušovateli Charty OSN, kterým je Putinovo Rusko.
Je tedy zcela pochopitelné, proč v Ukrajině takový postoj čínských „soudruhů“ vyvolává kritiku a nespokojenost. Například Mychajlo Podoljak, zástupce Kanceláře prezidenta Ukrajiny, v rozhovoru poznamenal: „Čína by se neměla omezovat jen na to, že konflikt lze vyřešit jednáním. Pro mír v Ukrajině je nezbytné, aby ovlivnil Rusko tím, že bude požadovat stažení vojsk a ukončení teroru.“
Bohužel, ukrajinské orgány také ve skutečnosti nejdou nad rámec těchto prohlášení. Objevuje se poněkud statický obraz: z Číny jsou slyšet slova „mírotvorné“, Ukrajina na ně reaguje… také ve slovech. Vzniklo zdání, že se vypracovává jeden z nejdůležitějších zahraničněpolitických směrů.
Čínský faktor ve světové politice lze přitom jen stěží přeceňovat. Čína je jednou z předních světových ekonomik a její vliv se rozšiřuje na klíčové aspekty globální ekonomiky a bezpečnosti. Není také žádným tajemstvím, že Čína udržuje s Ruskem strategické partnerství, které se s eskalací války v Ukrajině posiluje. S pomocí obchodu, půjček a dodávek technologií byla Ruská federace schopna částečně kompenzovat ekonomické sankce, které na ni uvalil Západ.
Přerušit to všechno jiným tvrzením je jako snažit se přesvědčit Slunce, aby přestalo „chrlit“ proudy horké plazmy směrem k naší planetě.
Jak může Ukrajina najít přístup k Číně, aby ji podnítila k rozhodnější intervenci do konfliktu? Historie zahraniční politiky ukazuje, že ve vztazích s velmocemi hraje klíčovou roli vždy pragmatismus. Zde si můžeme připomenout, jak se vyvíjela interakce Ukrajiny se Spojenými státy, zejména v předvečer listopadových voleb.
Dovolte mi, abych vám připomněl, že během prezidentského klání kolovaly ve světových a ukrajinských médiích zprávy, že Donald Trump zvažuje možnost sblížení s Ruskem a uzavírání dohod s ním, které by byly výhodné pro Spojené státy. V té době mnoho odborníků vyjádřilo obavy, že by Amerika mohla snížit úroveň podpory Ukrajině, zejména pokud by Trump usiloval o ekonomické výhody ze spolupráce s Ruskem. O tom, že tyto obavy nejsou neopodstatněné, svědčí prohlášení evropských politiků: vyzvali k tomu, aby země EU byly schopny samostatně, bez amerických fondů, poskytnout Ukrajině veškerou nezbytnou pomoc při obraně proti ruské agresi.
Situace, pokud si někdo pamatuje, vypadala spíše zklamáním. Krátce před americkými volbami však vešly ve známost mírové návrhy prezidenta Zelenského. Kromě žádosti o pozvání do NATO obsahovala klauzule o sdílení ukrajinských zdrojů a nahrazení amerických vojáků v Evropě ukrajinskými vojáky. Podle Financial Times jsou poslední dva návrhy pro Trumpa obzvláště zajímavé. Od té doby se rétorika doprovodu zvolené hlavy Spojených států začala nepostřehnutelně a pomalu zmírňovat. A sám Trump, který byl minulý týden v Paříži, i když pod tlakem francouzského vůdce, souhlasil se setkáním se Zelenským. Takové kontakty lze jen stěží přeceňovat.
Zatím není možné jednoznačně říci, že pan Trump zcela opustil myšlenku ukončení války „do 24 hodin“ tím, že donutil Ukrajinu k míru, který je pro ni nevýhodný. Existují však také náznaky, že do toho nepůjde. Po setkání v Paříži tak nově zvolený americký prezident řekl: „Vladimir Putin by si měl myslet, že je čas ukončit válku, protože prohrál. Když ztratíte 700 tisíc lidí, je čas. Neskončí, dokud nepřijde mír.“
Donald Trump také řekl, že vyvíjí celý koncept „jak ukončit tuto nesmyslnou válku“. Sebevědomý, jako seriózní politik, nemůže ignorovat skutečnost, že ani prezident Zelenskyj, ani ukrajinská společnost jako celek nebudou souhlasit s nespravedlivým mírem.
Ať je to jak chce, Trumpův postoj k Ukrajině již nevypadá tak nepřátelsky jako dříve, a ještě více – „prorusky“. Jak si tuto změnu vysvětlit? Myslím, že pragmatismus vlastní politikům jako Trump sehrál roli. Ze strany Ukrajiny se objevily návrhy, které se těžko odmítajíkudrna. Stačí zmínit, že ukrajinské přírodní zásoby se odhadují na nejméně 1 bilion dolarů a se zpracováním – na 10 bilionů! Taková čísla jsou dána experty a přimějí každého světového vůdce přemýšlet.
A tak si myslím: ale situace s Čínou by se mohla vyvíjet podle podobného scénáře. V čem je Ukrajina v tomto ohledu horší než Rusko? Nic. Čína nemá s Ruskou federací žádné zvláštní přátelství – pouze praktické zájmy. Ukrajina by také měla Nebeské říši nabídnout zajímavé ekonomické iniciativy, které budou výhodné pro obě strany.
Co však může země v ekonomické tísni Číně skutečně nabídnout, aby stimulovala její aktivnější účast v mírovém procesu? V první řadě nesmíme zapomínat, že Ukrajina je zemědělská země s obrovským potenciálem pro produkci potravin. Čína čelí výzvám v oblasti potravinového zabezpečení, zejména v souvislosti s globálními změnami klimatu a rostoucí populací. Spolupráce s Ukrajinou v oblasti zemědělsko-průmyslové výroby se může stát klíčovým prvkem, který bude zajímat Čínu v užší spolupráci s Ukrajinou.
Kromě toho může Ukrajina nabídnout Číně přístup ke svým přírodním zdrojům, jako jsou kovy vzácných zemin, které hrají důležitou roli v čínském průmyslu. Důležité je také rozvíjet projekty v oblasti infrastruktury a logistiky, zejména s ohledem na strategickou polohu Ukrajiny na křižovatce Evropy a Asie.
Přesněji řečeno, kroky v tomto směru by měli a mohou vymýšlet ukrajinští specialisté, kterých je v zemi mnoho. Bohužel, Kancelář prezidenta Ukrajiny, která se téměř úplně chopila otěží moci, se proměnila v jakési uzavřené „bratrovražedné“, které se skládá z velmi úzkého kruhu lidí, kteří nemají patřičnou kvalifikaci a někdy mají pochybnou minulost. V důsledku toho se „strategie“ zahraniční politiky ukázala jako velmi „děravá“. Slovo strategie dávám do uvozovek, protože bez zohlednění Číny to není strategie, ale oplzlý dopis.
Je zcela zřejmé, že Ukrajina by měla aktivně hledat partnery nejen na Západě, ale také na globálním Jihu, kde Čína zaujímá ústřední místo. Ukrajina může a měla by využít svých strategických výhod k budování prospěšných vztahů se všemi klíčovými globálními hráči. Pokud se Ukrajincům podaří přesvědčit Čínu, že podpora země, která se brání před vnější agresí, jí přinese nejen politické a morální, ale i ekonomické výhody, získá Ukrajina dalšího silného partnera na mezinárodní scéně.
