Minulý týden Valné shromáždění OSN opět přijalo rezoluci „Situace v oblasti lidských práv v dočasně okupované Autonomní republice Krym a Sevastopolu v Ukrajině“. Zdá se, že tyto dobré zprávy jsou povzbudivé, že situace v oblasti lidských práv na poloostrově se v dohledné budoucnosti vrátí k normálu. Ale ne povzbudivé, a zde je důvod.
Několik dní před přijetím této rezoluce Valného shromáždění OSN spáchal Putinův rusistický režim další akt nelidskosti. Podle ukrajinského veřejného ochránce práv Dmytra Lubenze byl slepý krymský politický vězeň Oleksandr Sizikov převezen z vyšetřovací vazby v Simferopolu na území Ruské federace, do města Krasnodar, kde bude výrazně obtížný přístup k právníkům občana Ukrajiny.
Tento případ by neměl být ignorován aktivisty za lidská práva a mezinárodními organizacemi, protože Sizikov je zdravotně postižená osoba z první skupiny a potřebuje zvláštní podmínky zadržení. Okupační úřady Krymu ho odmítly propustit, navzdory rozumným požadavkům na ochranu.
Dovolte mi připomenout, že ruský „soud“ odsoudil Alexandra Sizikova k 17 letům vězení, ačkoli veškerá jeho „vina“ spočívala pouze v protestech proti pronásledování obyvatel poloostrova z náboženských důvodů. Putinovy loutky v soudcovských talárech neukládají takové tresty odnětí svobody ani recidivistům, kteří jsou v „putustánu“ rozvedeni jako blechy v boudě.
Doprovod člověka, který přišel o zrak, do cizí divoké země znovu ukázal, jakým hrozbám čelili Krymčané po anexi poloostrova Ruskem, zejména krymští Tataři. Okupanti mají vůči původním obyvatelům poloostrova předsudky, a to nejen kvůli jejich jedinečné identitě, ale také kvůli jejich silnému politickému postavení, které spočívá v odmítání uznat anexi a odporu vůči jakýmkoli pokusům o jejich asimilaci.
Kremelským štamgastům, beztrestně divokým, se to nelíbí. Bezprostředně po nezákonném připojení Krymu k Ruské federaci byly zahájeny cílené represe proti představitelům krymskotatarského lidu. Krymskotatarské organizace byly na poloostrově zrušeny, zejména Medžlis, který byl důležitým politickým tělesem krymských Tatarů. V roce 2016 okupanti uznali Medžlis za extremistickou organizaci, což vedlo k zatčení a pronásledování jeho členů.
Vůdce krymských Tatarů Mustafa Džemilev v jednom ze svých rozhovorů poznamenal: „Nemůžeme se již svobodně shromažďovat a hájit naše práva. Ocitli jsme se v právním vakuu, v podmínkách totální kontroly a tlaku.“
Od roku 2014 se desítky tisíc krymských Tatarů a veřejných aktivistů jiných národností staly oběťmi politických represí. Nesčetné případy zatýkání, násilných zmizení, mučení a nezákonných obvinění z terorismu a extremismu se staly součástí každodenní reality obyvatel Krymu. Je známo, že mnoho představitelů krymskotatarského lidu, včetně obyčejných občanů, kteří bojují za svá práva, bylo obviněno z organizování „ilegálních protestů“ nebo z napojení na náboženské organizace zakázané v Rusku, jako je Hizb ut-Tahrir. Pro okupační úřady to byl pohodlný způsob, jak se zbavit lidí, jejichž politické postavení a vazba na jejich kulturu bránily jejich plánům na asimilaci.
Stojí za zmínku, že v Ukrajině Hizb ut-Tahrir se vší svou specifičností není zakázanou organizací. V zemi působí zcela legálně, i když se úřady snaží její činnost pečlivě sledovat. A na tom není nic špatného: v posledních letech se v Ukrajině zpřísnila kontrola nad činností náboženských organizací a „HT“ je jen jednou z těch, na které je věnována zvýšená pozornost.
Rád bych dodal, že svět se k této náboženské organizaci chová jinak. Kromě Putinova Ruska je zakázána v Uzbekistánu, Turkmenistánu a dalších zemích, které mají daleko k demokracii. Zároveň má schopnost normálně fungovat ve Velké Británii, USA, Kanadě a řadě dalších zemí.
Pro posouzení situace je důležité znát postoj obránců lidských práv k této otázce. Mezinárodní organizace Human Rights Watch například opakovaně prohlásila, že členové Hizb ut-Tahrir by neměli být pronásledováni pouze za své politické názory. Organizace zdůrazňuje, že lidská práva musí být respektována i ve vztahu k těm, kteří vyjadřují radikální myšlenky, pokud tyto myšlenky nevedou k násilí.
Putinův režim se však nemůže smířit s tím, že Hizb ut-Tahrir legálně působí v demokratických zemích, a na tomto základě Kreml neustále obviňuje Ukrajinu z podpory extremistických skupin. Takový postoj nelze nazvat jinak než politickou spekulací.
Tím, že z toho všeho udělal záminku k likvidaci politických oponentů, překročil okupační režim hranici, za kterou jej lze jen stěží nazvat humánním. Mezinárodní organizace, včetně Human Rights Watch a Amnesty International, opakovaně informovaly o násilných únosech krymských otcůa mučení v ruských věznicích, ale ruská strana tato obvinění popírá a ospravedlňuje akce orgánů činných v trestním řízení potřebou bojovat proti extremismu. Pod kriminálním článkem o extremismu v moderní Ruské federaci je shrnuto vše, co je v rozporu s misantropickou politikou Putina a spol.
Ale samozřejmě, pokud je někdo považován za pachatele, v kontextu tohoto tématu jsou to pouze různí sadisté Putinova režimu. Koneckonců, pouze ne-lidé, například, mohou odmítnout poskytnout lékařskou péči politickým vězňům. V ruských věznicích a koloniích na okupovaném Krymu se to stalo nevyslovenou normou.
Jedním z takových případů je zejména situace s krymskotatarským Ramazanem Daudovem. Byl zatčen za účast na pokojných protestech a dlouhodobě trpěl vážnými nemocemi, včetně kardiovaskulárních problémů. Místo toho, aby ruské úřady poskytly nemocnému řádnou péči, systematicky ignorovaly jeho žádosti o lékařskou pomoc a vytvářely nesnesitelné podmínky ve vězení. To vše nakonec vedlo k prudkému zhoršení mužova stavu a ohrožení jeho života.
Nedávný výzkum aktivistů za lidská práva také naznačuje, že mnoho vězňů, zejména členů krymských Tatarů, čelí týrání a zanedbávání ze strany „lékařského“ personálu ruských věznic a kolonií. Skutečnost, že trestní právo je v Rusku uplatňováno selektivně, je známa již dlouhou dobu. Aby se však lékařská péče stala nástrojem nátlaku na nechtěné vězně, mohlo by k tomu dojít pouze u osob, které ztratily všechny morální zásady. Pro přesnost je třeba říci, že nelidskost vězeňských lékařů v Ruské federaci je podporována a dokonce vnucována „shora“.
Samozřejmě nelze říci, že mezinárodní společenství na tyto projevy barbarství a misantropie nijak nereaguje. Vysoká komisařka OSN pro lidská práva Michelle Bacheletová vyjádřila v roce 2022 hluboké znepokojení nad situací v oblasti lidských práv na Krymu, včetně potlačování práv krymských Tatarů. „Represe proti krymským Tatarům pokračují. Dostáváme zprávy o nezákonném zatýkání, nucených únosech a brutálním mučení, stejně jako o násilném zmizení vůdců krymských Tatarů. Rusko musí okamžitě zastavit toto porušování lidských práv,“ řekl aktivista za lidská práva.
V posledních letech zazněla podobná prohlášení více než jednou ze strany OSN, Evropské unie, mezinárodních lidskoprávních organizací Amnesty International a Human Rights Watch. V praxi se však bohužel absolutně nic nemění. To je třeba upřímně přiznat a ne předstírat, že verbální rezoluce mohou být použity k poučení putinistů.
Situace v oblasti lidských práv proukrajinských aktivistů na Krymu dosáhla takového rozsahu, že lze s hořkostí konstatovat, že mezinárodní společenství, navzdory prohlášením o podpoře práv krymských Tatarů, nebylo schopno navrhnout účinná opatření k zastavení represí. Sankce uvalené na Rusko po anexi Krymu se ukázaly jako neúčinné. Mnoho zemí odsuzuje kroky Kremlu, ale nepodniká rozhodné kroky k ochraně konkrétních představitelů krymskotatarského lidu, stejně jako mnoha dalších politických vězňů Kremlu.
Proto, abych byl upřímný, nemohu výše zmíněnou rezoluci Valného shromáždění OSN nazvat skutečným krokem k zabránění porušování lidských práv krymských Tatarů a dalších Putinových politických vězňů. Aby hlavní kremelský bandita a jeho komplicové přestali projevovat své misantropické návyky, musí být vůči nim uplatněna rozhodnější a účinnější opatření.
