„Měl by se připravit na dohodu,“ řekl Trump sebevědomě s odkazem na ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského a mírovou smlouvu s Ruskem. Toto prohlášení bylo učiněno na první tiskové konferenci zvoleného amerického prezidenta po jeho vítězství ve volbách 5. listopadu. A to se konalo ve Villa Mar-a-Lago v Palm Beach. Trumpův byt na Floridě se dočasně stal „druhým Bílým domem“, který, jak lze s jistotou tvrdit, získal větší váhu než ten první, ten ve Washingtonu. Jak se svého času stala rezidence papeže v Avignonu na nějakou dobu důležitější než rezidence Vatikánu.
Novináři z celého světa tedy přijeli do Mar-a-Lago, aby si vyslechli plány majitele domu „udělat Ameriku znovu velkou“. A řekl, že plánuje začít s Ukrajinou. To znamená, že se snaží získat slávu jako mírotvorce a zároveň, pravděpodobně, Nobelovu cenu míru.
Jak tedy vypadají plány Ukrajiny pro brzy nejvlivnější osobu na světě? Trump je stále přesvědčen, že uspěje, když ne s cukrem, tak s bičem u jednacího stolu mezi Zelenským a Putinem. Zvolený prezident však již v této věci ztratil některé iluze, zejména to, že to bude možné udělat do 24 hodin a že stojí za to „prostě přestat střílet“. Navíc si konečně uvědomil, že ukončení rusko-ukrajinské války by bylo „ještě obtížnější než konflikt na Blízkém východě“. A ta druhá ve své současné fázi trvá již téměř osm desetiletí a nemá v úmyslu přestat. Jak si tedy Trump, když provádí taková srovnání, představuje usmíření v rusko-ukrajinském konfliktu?
„Na většině pozemků tam není ani jedna budova. Lidé se nemají kam vrátit. Jsou tam jen ruiny. Je to nechutné. Lidé jsou zabíjeni v množství, které nikdo nikdy neviděl. Víte, jsou tam velmi rovná pole. A jediná věc, která zastaví kulku, je tělo, lidské tělo. A počet vojáků zabitých na obou stranách je astronomický. Nikdy jsem nic podobného neviděl“ – Donald Trump maloval takové apokalyptické obrazy novinářům z ukrajinských bojišť.
Majitel Mar-a-Lago nicméně optimisticky ujistil, že válku zastaví. „Snažíme se zastavit válku, tuto strašnou, strašlivou válku, která se odehrává v Ukrajině, mezi Ruskem a Ukrajinou. Dosáhli jsme malého pokroku, ale je to obtížná situace,“ argumentoval.
Obecně se na světových diskusních platformách v poslední době zintenzivnily rozhovory o pravděpodobnosti, když ne míru, tak alespoň příměří nebo alespoň příměří. Mnozí stále věří v Trumpa jako v mimořádně efektivního manažera nejen v oblasti ekonomiky a financí, ale také v udržování míru. A to i přesto, že v minulém volebním období neprokázal v této oblasti žádné zvláštní schopnosti. Podle očekávání Trumpova příjezdu však trhy rostou, akcie rostou, kurz bitcoinu roste a zároveň v sázkových kancelářích rostou sázky na mírové řešení rusko-ukrajinského konfliktu.
Z jaké tak úžasné látky může vyrůstat naděje, že Trump ukončí tuto krvavou válku? Koneckonců, ani nevíme, co má v úmyslu udělat. To znamená, že v informačním prostoru kolují jednotlivé výňatky z „Trumpových plánů“. Nicméně, jak moc jsou autochtonní, a ještě více, jak moc je Trump sám plánuje dodržovat, o tom nikdo nemůže vědět. Dokonce i on sám. Jak obratně mění svou rétoriku a své záměry v posledních šesti měsících.
Ale přece jen jsou tu nějaké fragmenty plánů a my se pokusíme nakreslit něco, co se více či méně drží na hromádce buď metodou interpolace nebo extrapolace. Všechny varianty „Trumpova míru“, které anonymně nebo otevřeně formulují zástupci jeho vnitřního kruhu, jsou charakterizovány především klauzulí o „zmrazení konfliktu na linii dotyku“. Kdo co dobyl před okamžikem vyjednávání, ten to má. Ano, bude nutné nějak vyřešit „kurskou krizi“, pokud se samozřejmě našim chlapům podaří udržet zahraniční předmostí až do začátku jednání a vše nasvědčuje tomu, že se jim to podaří. Proto je možné provést některé adekvátní výměny území. Dále je mezi válčícími stranami vytvořena demilitarizovaná zóna podobná té korejské. Na rozdíl od korejského však bude naplněna zahraničními mírovými jednotkami. Nyní se bavíme o tom, že se bude jednat o zástupce evropských armád. Kyjev navíc stále slibuje, že nevstoupí do NATO, přinejmenším v příštích 10 (20?) letech. Vojenská pomoc Ukrajině se však nezastaví. Ruská aktiva na Západě zůstávají zmrazená a finanční podpora Ukrajiny je dále tvořena z dividend z nich. Ukrajinská strana však zároveň slibuje, že ztracená území znovu nedobude vojenskými prostředky. Diplomaticky je to možné.
Takový je obecný obraz nadcházejících mírových rozhovorů. Uspokojí tyto podmínky Putina? Pravděpodobnější je, že ne. Nebezpečí recese, demografické krize atd. však hraje proti němuProblémy s umělou inteligencí způsobené válkou.
Nedávno jsem recenzoval talk show za účasti několika zahraničních politologů (byli tam zástupci Německa, Spojených států a Velké Británie) o tom, kdy má rusko-ukrajinská válka šanci skončit. V diskusi zazněl následující konsensuální názor: válka bude ukončena nikoli s ohledem na počet obětí, vynaložených zdrojů, zničených měst, nebo ještě více na způsobenou ekologickou katastrofu, ale pouze tehdy, když si obě válčící společnosti uvědomí, že již nebude možné získat žádné výhody vojenskými prostředky. Že nepřátelství, bez ohledu na to, jak bude pokračovat, může pouze zhoršit situaci v zemích i společnostech.
No, názor, jak říkají diplomaté v takových případech, je zajímavý. Má to ale něco společného s realitou rusko-ukrajinské války? Ne příliš mnoho. Protože nyní je to přesně ten jedinečný případ, kdy šance na omezení nebo pokračování nepřátelství závisí na jediném faktoru – na biologických procesech v hlavě ruského diktátora Vladimira Putina. Veřejné mínění v Rusku nemělo po dlouhou dobu nejmenší význam. A kromě toho je téměř nemožné ji studovat, a to jak kvůli zaujatosti sociologických institucí, tak kvůli strachu respondentů, že vyhrknou něco špatného a dostanou se tak do řeznictví.
Válka proti Ukrajině, která začala v roce 2014, tedy v žádném případě nebyla „Putinovou válkou“. Byl to výsledek všeobecného záměru celé ruské společnosti po imperiální velikosti. Pokud si vezmeme například anexi Krymu, pak ji uvítalo více než 90 procent Rusů, existoval onen slavný „krymský konsensus“. Putin se nakonec rozhodl, že dostal od lidí volnou ruku pro jakékoli agresivní akce jak v zemi, tak v zahraničí.
To znamená, že plně souhlasím s tvrzením, že pokud by nebyla Putinova diktatura, pak by s největší pravděpodobností nebyla žádná válka. Nezapomínejme však, kdo tuto diktaturu dovolil, kdo hlasoval s radostnými výkřiky pro Putina, kdo byl připraven „každý v sartieru“, kdo byl tak šťastný z Putinova „vstávání z kolen“? Stejný ruský lid. Velmi snadno vstřebal všechen ten propagandistický jed o „podlidu“ Ukrajinců, o „geopolitické katastrofě dvacátého století“, o impériu a nakonec o potřebě pomsty a obnovy.
A tak se dnes v ruské společnosti stále více šíří pochybnosti, že s tímto imperialismem není něco v pořádku, že vůdce a kormidelník vede někam špatně. Proč se to stalo? Ano, protože Putin se opravdu ukázal být … bom, jak ho správně nazval ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj, když komentoval neuvěřitelně divoké prohlášení kremelského protějšku o raketový souboj o Kyjev. Ale kremelskému šmejdovi je nyní jedno, zda společnost jeho činy schvaluje nebo ne. v Ukrajině je téměř nemožné prodat společnosti myšlenku, se kterou nesouhlasí. V Putinově Rusku je to snadné.
Proto je těžké si vůbec představit, jaký druh argumentu je Trump schopen použít, aby byl pro Putina přesvědčivý.
