Novému americkému prezidentovi je třeba připomenout, že během svého funkčního období nechce další Afghánistán. Nechce být dalším americkým prezidentem, který opustí svého spojence a nechá ho, aby se o sebe postaral sám, ve věci, kterou jsme kdysi hájili. Nakonec by to byl pro Ameriku neúspěch a, jak by řekl Trumpův svět, nevypadalo by to dobře. To může být nejslibnější způsob, jak Trumpa v nadcházejících měsících přesvědčit. Jak víme, nemá žádný respekt k těm, kteří prohrávají. Tamar Jacobyová, známá americká novinářka a ředitelka projektu Nová Ukrajina při Institutu pro progresivní politiku, dává takovou radu v rozhovoru s Yvonne Reihardtovou, redaktorkou časopisu New Eastern Europe.
Ze Spojených států, kde jste sledoval závěrečné fáze prezidentské kampaně, jste se vrátil do Evropy, zejména na Ukrajinu, kde jste strávil volební noc čekáním na výsledky hlasování. Byla pro vás zpráva o vítězství Donalda Trumpa překvapením?
– Ano, byla to pro mě rána. Ale neměl bych být překvapen. Když se teď dívám na výsledky, myslím, že jsme to všichni měli předpovědět. Říkali jsme si, že šance je 50/50, ale nebylo tomu tak. Trump vyhrál s výrazným náskokem. Neobviňuji sociology. Nemyslím si, že to byl hlavní problém. Myslím, že lidé prostě nechtěli vidět Trumpa vyhrát. Rozhodně jsem to nechtěl vidět. Nyní musíme připustit, že si ho americký lid vybral.
Je těžké pochopit, proč se to stalo. Je to proto, že voliči nevěří, že udělá všechny ty šílené věci, které proklamuje? Nebo se jim prostě nelíbí směr, kterým demokraté vedou zemi? Odkud se bere toto nadšení pro Trumpa? Stále se na to snažím přijít. Ale je jasné, že americký lid to schvaluje, takže všichni budeme muset tuto volbu přijmout a žít s ní další čtyři roky.
– Když už mluvíme o šílených věcech, které oznámil během volební kampaně, jedním z Trumpových slibů je ukončit válku v Ukrajině během jednoho dne. Což se zdá neuvěřitelné…
– Ano, ukrajinské sociální sítě se toho bezprostředně po vyhlášení výsledků voleb chopily všemi možnými způsoby. „Hodiny tikají. Doni, kde je mír?“ psali lidé. Ale děláme si srandu. Nemyslím si, že Trump bude schopen ukončit válku za jeden den. Myslím, že to bude těžší, než si myslí.
Nejdůležitější otázkou je: jaký druh obchodu nabídne? Jsem velmi znepokojen některými návrhy jeho poradců. Druhá otázka zní: jak bude Putin reagovat? V posledních dnech Rusko nebylo těmto myšlenkám příliš nakloněno. Třetí otázka zní: Jak vážně se bude Trump držet svého vlastního návrhu? Pamatujeme si jeho rozhovory se Severní Koreou během jeho prvního funkčního období, kdy po několika dnech vyjednávání od této záležitosti upustil.
Existuje mnoho otázek ohledně jeho slibu ukončit válku do 24 hodin. Když říká, že přestane pomáhat Ukrajině – ve skutečnosti to neřekl přímo, ale lidé si tak jeho komentáře vyložili – nevíme, jaký plán má na mysli. Má na mysli absenci nových dodávek zbraní ze Spojených států, nebo zastavení jakékoli podpory? Nebo budou USA pokračovat v poskytování výzvědných informací a umožní Evropanům poskytovat vojenskou pomoc, včetně nákupu amerických zbraní?
Závěrem lze říci, že existuje mnoho verzí toho, co by se nyní mohlo stát. Myslím, že by se lidé měli zaměřit na předkládání argumentů, které by mohly přesvědčit Trumpa, aby udělal správné kroky, spíše než okamžitě předpokládat, že udělá to nejhorší.
Takto si vykládáte blahopřejný tweet, který zveřejnil prezident Zelenskij krátce po oznámení Trumpova vítězství v prezidentských volbách?
–Ano. Zelenskyj také zdůrazňuje koncept „míru prostřednictvím síly“. To je odkaz na Ronalda Reagana a fráze často citovaná Johnem McCainem. Trump je hrdý na to, že je silným vůdcem, tak mu trochu zalichotme a připomeňme mu, jak se Reagan vypořádal s Ruskem. Míru se nedosahuje ústupky. Míru lze dosáhnout tím, že jste silní a vytrváváte ve svých požadavcích. Ústupky tyranovi nikdy nefungují a nikdy nebudou fungovat s Putinem. Ukrajinci doufají, že je to argument, který se bude Trumpovi líbit.
Se stejnými myšlenkami jsem se setkal i u svého amerického přítele z Trumpova okolí. Zdůraznil, že novému prezidentovi je třeba připomenout, že nechce další Afghánistán pod svou vládou. Nechce být dalším americkým prezidentem, který opustí svého spojence a nechá ho, aby se o sebe postaral sám, ve věci, kterou jsme kdysi hájili. Nakonec by to byl pro Ameriku neúspěch a, jak by řekl Trumpův svět, nevypadalo by to dobře. To může být nejslibnější způsob, jak Trumpa v nadcházejících měsících přesvědčit. Jak víme, nemá žádný respekt k těm, kteří prohrávají.
Co si myslíte, že bude Trumpův úspěch znamenat z hlediska ukončení války v Ukrajině?
„Zatím to nevíme,Například v případě Spojených států Trump je velmi reaktivní, emocionální člověk. Proto hodně záleží na tom, jak se události vyvinou. Samozřejmě, že Trump nebude reagovat dobře, pokud bude mít pocit, že ho Putin nerespektuje. To může hrát ve prospěch Ukrajiny. A nebude se mu líbit, pokud to bude vypadat, že Amerika nějak selhala a zradila svého spojence. Takže musíme prostě počkat. Je tu spousta neznámých a spousta věcí, které se musí stát. Nyní je důležité pomoci Trumpovi vidět Ukrajinu v pozitivním kontextu.
To nás přivádí ke vztahu mezi Trumpem a Putinem. Kdo je Putin pro Trumpa? Přítel nebo nepřítel?
„Nikdo neví. Ale Putin je stále nepřítelem Ukrajiny a zbytku Západu. Neexistují ani žádné známky změny v postoji obyčejných Rusů k Americe. Ukrajinská sociální média sledují ruská sociální média velmi pozorně a v posledních dnech se hodně mluvilo o tom, jak Amerika stále je a vždy bude nepřítelem Ruska. Jeden ukrajinský titulek citoval Rusa, který řekl: „Stejný blázen, jiná tvář.“ To znamená, že Trump se v jejich vnímání neliší od Bidena. Mnohé z těchto nálad jsou živeny Putinem a jeho spojenci.
Nejdůležitější otázkou při vyjednávání je, jaký druh dohody Trump předloží na vyjednávací stůl. Pokud Putin odejde od stolu, dokážu si představit důsledky. Trump by ho mohl zasáhnout velmi tvrdě. Otázkou je, proč by to měl Putin dělat. Pokud Trump navrhne zmrazení na frontové linii a slib, že Ukrajina nevstoupí do NATO, proč by Putin takovou dohodu odmítal? To je to, co mě trápí nejvíc. Ale ještě jednou opakuji, že v tuto chvíli prostě nevíme, jak se věci vyvinou.
Nezapomínejme také na čtvrtého velkého hráče – Evropu. Kromě Ukrajiny, Spojených států a Ruska máme v této mozaice také Evropu, která potřebuje sebrat své myšlenky a stát se aktivnější. Dokážu si představit scénář, kdy se Trump stáhne z Ukrajiny, ale řekne: „Evropo, teď je to tvoje odpovědnost.“ Pak musí Evropa najít peníze, zbraně a zasáhnout. Evropané o těchto závazcích hovoří od začátku války, ale pro zvýšení svých vojenských schopností toho mnoho neudělali. Polsko utrácí více za zbrojení, ale Německo stále neutrácí téměř nic, a pak se německá vláda právě zhroutila. Proto mě znepokojuje to, co se děje v Evropě, stejně jako to, co se děje ve Spojených státech.
Myslíte si, že by se Evropa, zejména země jako Polsko nebo pobaltské státy, měla nyní obávat? Znamená Trumpovo vítězství, že jsme se stali zranitelnějšími vůči přímému vojenskému konfliktu s Ruskem?
Podstatné je, že Evropa musí zintenzivnit své kroky. Bez ohledu na to, kdo bude prezidentem Spojených států. I kdyby Kamala Harrisová vyhrála, Evropa musí jednat. Nestačí opakovat: „Musíme utrácet více.“ Ano, musíte investovat do obrany a spolupracovat na tom, aby každé euro bylo vynaloženo co nejefektivněji. Hodně se o tom mluví, ale zatím jde veškerá pára do kanálu. Chápu, že rozhodnutí v Bruselu vyžadují čas a jsou obtížná. Ale přesto, pospěšte si. Lidé umírají na východní Ukrajině. Tato válka dosáhne prahu Evropy. Nebezpečí je blízko. V tomto smyslu si myslím, že Trumpovo zvolení může skutečně pomoci. Může to Evropany přimět k tomu, aby jednali tak, aby je k tomu situace na frontové linii netlačila.
– Když mluvíme o frontové linii a celkové situaci v Ukrajině, prognóza není optimistická…
– Situace je špatná. Rusové stále častěji používají kluzácké bomby. To je krutá taktika. Zničí místo, které se snaží obsadit, a pak přivedou vojáky. Zatím nikdo nepřišel na to, jak těmto útokům čelit. Rusové odpalují staré letecké bomby s křídly, jsou obrovské. Když zasáhnou cíl, mohou zničit celé budovy. To je přesně to, co Rusové dělají – ničí město za městem.
Ukrajinské zásoby munice se mezitím ztenčují a vojáci začínají být unavení. Letošní mobilizace byla z velké části vyčerpána a počet dezertérů se zvýšil. Navzdory tomu všemu ukrajinské veřejné mínění stále platí. Průzkumy veřejného mínění ukazují, že postoje k válce se za posledních šest měsíců změnily jen málo. Život v Kyjevě je překvapivě normální. Jsem rád, že jsem se sem vrátil. Ale lidé jsou zjevně unavení a myslím, že čekají, až se dynamika změní s Trumpovým vítězstvím.
Ukrajinci jsou unaveni bojem s rukama svázanýma za zády, když dostanou nějaké americké a evropské zbraně, ale ne dost, a nemohou je používat tak, jak uznají za vhodné. Mnoho lidí je zde připraveno podniknout odvážnější kroky. A mnozí věří, že Trump může být tím mužem, který to dovolí. Ano, mnoho Ukrajinců z toho má obavy, ale někteří doufají. Možná Trump konečně povede k průlomu.
– Existuje v Ukrajině pocit osamělosti? Cítí se Ukrajinci opuštěni Západem, Polskem a Spojenými státy?
–TsA země se od sebe liší. Myslím, že většina Poláků chápe, co se děje v Ukrajině, chápou existenční hrozbu z Ruska. Většina Evropanů to chápe. Ale většina Američanů, bohužel, tomu nerozumí. Neuvědomují si, jak vysoké jsou sázky a jak velká je hrozba. Pro Američany je tato válka velmi vzdálená a vnímají ji spíše jako transakční než existenciální. Ale i v Evropě, buďme upřímní, se více mluví než jedná. Opuštění je velké slovo, ale možná to není daleko od pravdy. Ukrajina se v tomto boji stává stále více osamocenou.
– Co bude Amerika dělat nyní, během tohoto období, kdy skončí funkční období Joea Bidena a Donald Trump se stane zvoleným prezidentem?
– Nemyslím si, že Kongres schválí další podpůrný balíček pro Ukrajinu. Prostě nevidím, že by se to dělo. Republikáni mají nyní navrch ve Sněmovně reprezentantů i v Senátu a vděčí za to Trumpovi. Do ledna by se však mohlo stát několik věcí. Ještě jsme neutratili všechny peníze z předchozího balíčku a musíme si s tím pospíšit. Senátor Lindsey Graham má zajímavou myšlenku. Chce dát Ukrajině stejný status jako Izraeli, což by vydláždilo cestu k mnohem většímu přístupu ke starým americkým zbraním. Není to úplně členství v NATO, ale je to mnohem lepší než to, co má Ukrajina nyní. Měli bychom se také podívat na pravidla, kterými se řídí spolupráce mezi americkými zbrojařskými společnostmi a společnostmi z jiných zemí.
Může se to zdát jako malé krůčky, ale je příliš brzy na to, abychom to vzdali. Jsou věci, které lze udělat jak ve Spojených státech, tak v Evropě. Možná nejdůležitější je, že Zelenskij a další proukrajinští politici hledají argumenty, které budou pro Trumpa a jeho tým nejpřesvědčivější. Všechny tyto kroky mohou mít význam. Musíme jít dál. Válka ještě neskončila. Ukrajinci stále bojují a Rusko stále představuje velkou hrozbu pro zbytek Evropy.
Přeloženo z polštiny
Text byl publikován v rámci projektu spolupráce mezi námi a polským časopisem Nowa Europa Wschodnia.
Původní název článku: Ukraina jest coraz bardziej osamotniona w walce
