Ráno 21. listopadu Rusko zaútočilo na město Dněpr novým typem rakety. Ukrajinské zdroje uvedly, že se jedná o první použití mezikontinentální balistické rakety Rubež proti Ukrajině, která je zejména schopna nést jadernou hlavici. Na druhou stranu západní média tuto verzi většinou nepodporovala a psala o hypersonické balistické raketě středního doletu. A večer téhož dne ruský vládce Vladimir Putin učinil oficiální prohlášení. Hlava agresorského státu uvedla, že Ukrajina byla zasažena nejnovější ruskou balistickou raketou středního doletu „Orešnik“.
V Putinově projevu zaznělo několik nových, ale typických tezí. Pokusil se prezentovat útok na Ukrajinu jako reakci na povolení Západu zasáhnout Ruskou federaci zbraněmi dlouhého doletu. Řekl, že vydal rozkaz k použití Orešniku jako reakci na rozhodnutí USA odstoupit od Smlouvy o likvidaci raket středního a krátkého doletu. Stěžoval si, že „konflikt získal prvky globální povahy“. Vyhrožoval, že Rusko má právo použít zbraně proti objektům těch zemí, které umožňují použití jejich zbraní proti ruským cílům. A samozřejmě se pochlubil, že západní systémy protivzdušné obrany nejsou schopny zachytit nejnovější ruskou raketu, která nemá ve světě obdoby.
Ale Putin by nebyl Putinem, kdyby se neuchýlil k dávce cynické rétoriky a neuronil pár krokodýlích slz. Ruský prezident se samolibým výrazem ve tváři poznamenal, že „Rusko předem nabídne civilistům v Ukrajině a občanům dalších spřátelených států, aby opustili zóny možného zničení“. O den později, 22. listopadu, se v podobném duchu vyjádřil tiskový tajemník ruského prezidenta Dmitrij Peskov. Zdůraznil, že ruské jednotky „pracují na mechanismech, které by informovaly civilní obyvatelstvo Ukrajiny v případě plánů na nové útoky balistickými raketami“.
Rusko má skutečně jedinečný rys, který ho odlišuje od ostatních agresorů. Je to schopnost bez výčitek svědomí vyjadřovat se o obavách o osud civilního obyvatelstva a zároveň je zabíjet. Putin přednesl svůj projev večer 21. listopadu. A hned druhý den ráno ruské bezpilotní letouny Shahed naplněné šrapnely zaútočily na Sumy, zabily dva a zranily dvanáct civilistů. Zbraně tohoto typu se používají výhradně k zabíjení lidí. Rusové proto záměrně útočili na infrastrukturu a civilní budovy, aby zabili co nejvíce Ukrajinců.
Masové zabíjení civilistů a ničení civilní infrastruktury se stalo nedílnou součástí války, kterou Rusko rozpoutalo a vede proti Ukrajině. Přesné údaje o počtu obětí mezi ukrajinskými civilisty nejsou známy. Podle OSN bylo k listopadu nejméně 12,1 tis. Od začátku totální ruské invaze na Ukrajinu byli zabiti ukrajinští civilisté. A více než 26,8 tis. byli zraněni. Toto číslo však může být výrazně vyšší. A kolik Ukrajinců bylo nuceno opustit své domovy, aby unikli ruským „osvoboditelům“? Nikdo nemůže říci přesné číslo. Měří se však v milionech.
Válečné zločiny spáchané agresorem jsou děsivé, krvavé a nemilosrdné. Zdá se, že nepřítel se záměrně snaží pravidelně udeřit na ukrajinské území proti nevojenským cílům, aby zasel strach a paniku. A donutit Ukrajince opustit svou zemi. Rusové útočí na obytné budovy, elektrárny a sítě, průmyslové podniky a dopravní uzly. FAB o hmotnosti několika set kilogramů jsou shazovány na Charkovskou, Záporožskou, Sumskou a Chersonskou oblast. Někdy se počet obětí takových útoků odhaduje na několik desítek lidí.
Masové ostřelování energetické infrastruktury svědčí o záměrné touze kremelského vedení vytvořit co nejnepříznivější podmínky pro život všech Ukrajinců. Aby zničili ukrajinskou ekonomiku, připravili nás o světlo a teplo. Putin, který se rozhodl uronit krokodýlí slzy po odpálení hypersonické balistické rakety, je upřímně šťastný, když sleduje výsledky ruského ostřelování Ukrajiny. Chaos, krev, destrukce vyživují jeho temnou auru. I když ve skutečnosti se ruský diktátor o osud svého vlastního obyvatelstva stará jen málo. Kvůli své touze zmocnit se půdy jiných lidí je připraven poslat miliony Rusů do hrobu a bude to považovat za přijatelnou cenu.
Rusko prostřednictvím Putina prohlašuje, že v Ukrajině nevede válku s Ukrajinci, ale s mýtickým „kyjevským režimem“, s ukrajinskými „neonacisty“, s NATO a se zahraničními žoldáky. A obecně si opravdu přeje přátelství s Ukrajinci. Touha po „přátelství“ však Rusku nebrání v tom, aby každý den současně fyzicky ničilo Ukrajince a zabíralo území cizího státu. A na okupovaných územích nahradit etnické složení obyvatelstva a vymýtit všechny známky Ukrajiny.
Putin označil útok hypersonickou raketou „Oreshnik“ na Ukrajinu za odvetu za údery západními zbraněmi dlouhého doletu na Ukrajinu. území Ruské federace. A řekl, že válka se stala globální. Z nějakého důvodu je však tato globální povaha války omezena výhradně na území Ukrajiny. Rusko se chlubí svou připraveností na válku se Západem, chrlí hrozby, křičí o NATO jako o existenční hrozbě pro svou existenci, ale již téměř tři roky vede agresivní válku proti nezúčastněnému státu a ničí jeho civilní obyvatelstvo.
Na cynické touze Moskvy pravidelně ronit krokodýlí slzy za oběti své agrese a předstírat, že je obráncem civilistů, je něco zvláštního a jedinečného. Tento rys jasně odlišuje Rusko a Putina od ostatních invazních impérií a diktátorů.
Hitler byl zločinec. Ale alespoň nevyzval obyvatele Londýna a Stalingradu, aby opustili své domovy a města tváří v tvář náletům Luftwaffe nebo raketovým útokům V-2. Netvrdil, že to byly západní spojenecké nebo sovětské jednotky, které samy zničily svá města a odrážely nálety německých pilotů. Nepředstíral, že je někým, kdo se zdá být lhostejný k osudu neárijských národů. Nepronášel dlouhé projevy, ve kterých by vyhrožoval některým zemím nebo vojensko-politickým blokům a později útočil na zcela jiné.
Führer byl přinejmenším otevřený ve své nenávisti a touze ničit, dobývat, podmaňovat si, asimilovat. Putin má podobné rysy a cíle. To mu však nebrání v tom, aby si čas od času vyzkoušel zbožný obraz a předstíral, že je obětí agrese, která je nucena se bránit. Putin rád zabíjí. Snaží se to ale dělat v souladu s kánonem a nezapomíná ronit krokodýlí slzy.
