Při sledování dramatického průběhu prezidentských voleb ve Spojených státech jsme zcela ztratili ze zřetele politické a vládní peripetie v Německu, které je pro nás také velmi důležité. A tam se zhroutila nic menšího než vládní „semaforová koalice“. Dovolte mi připomenout, že se mu říkalo „semafor“ kvůli barvám stran, které jej vytvořily: Sociálně demokratická strana Německa (SPD) – červená, liberální Svobodná demokratická strana (FDP) – žlutá a Union90/Zelení – samozřejmě zelená.
Problémy vyvstaly se „žlutými“, tj. liberály. Spory se schylovaly už dlouho, ale pokaždé bylo možné je více či méně urovnat nebo alespoň odložit. Dne 6. listopadu se však plameny nepodařilo uhasit – vypukl požár. Možná byla situace ovlivněna výsledky voleb v Německu, vítězstvím Donalda Trumpa. Evropa se toho strašně bála, protože si vzpomněla na negativní zkušenost z jeho prvního funkčního období, kdy musel zmrazit mnoho americko-evropských programů, dokonce i tak grandiózního duchovního dítěte Baracka Obamy, jako je volná transatlantická obchodní zóna.
Tentokrát Evropané od Trumpova prezidentství neočekávají nic dobrého, zejména proto, že během své volební kampaně slíbil svým evropským partnerům mnoho „dárků“. Od hrozeb nechránit evropské partnery v případě vnější (rozuměj ruské) agrese až po sliby vypovědět Pařížskou klimatickou dohodu. A také – zvýšit cla na evropské zboží.
Je zřejmé, že v situaci takové nervozity v německé politice došlo k nervovému zhroucení, které vedlo k vládní krizi. „Semaforová koalice“ se prakticky zhroutila, frakce FDP ve Spolkovém sněmu ji opustila a z německé spolkové vlády odešli čtyři liberální ministři: ministr financí, ministr spravedlnosti, ministr dopravy a ministr vědy a školství.
Kontroverze ve vládě začala minulý týden poté, co ministr financí a vůdce liberálů Christian Lindner představil politický dokument své strany o hospodářské politice. Předseda FDP v něm vyzval k „ekonomickému obratu s částečnou zásadní revizí klíčových politických rozhodnutí“. V první řadě šlo o snížení daní pro firmy, oslabení klimatických požadavků a předpisů, snížení dotací a sociální pomoci.
V dokumentu, který předložil Lindner, se údajně o pomoci Ukrajině nic nepsalo, ale ve skutečnosti se předpokládalo, že v rozpočtu na příští rok nebude žádná samostatná „ukrajinská“ výdajová položka.
Německý kancléř Olaf Scholz a SPD ostře kritizovali Lindnerův program i jeho samotného. Scholz obvinil liberály z jejich neschopnosti hrát v týmu, dělat kompromisy, dělat taktické ústupky s ohledem na strategické vítězství. „Každý, kdo v takové situaci odmítne řešení nebo kompromisní nabídku, se chová nezodpovědně. Jako kancléř to nemohu vystát,“ řekl důrazně.
Zelení také podpořili své koaliční kolegy. Německý vicekancléř a ministr hospodářství Robert Habeck, který zastupuje Zelené, potvrdil, že jeho strana je i nadále součástí Scholzovy vlády.
Stojí za zmínku, že to byl Habeck, kdo jasně artikuloval přítomnost „ukrajinské otázky“ v koaličním sporu. Rozpad koalice spojil zejména s otázkou poskytování pomoci Ukrajině a neochotou bývalého ministra financí Lindnera poskytnout v rozpočtu na rok 2025 více finančních prostředků na podporu Kyjeva. „Nejlepším rozhodnutím by bylo poskytnout Ukrajině větší podporu. FDP nebyla připravena jít touto cestou,“ řekl Habeck.
Christian Lindner zase obvinil bývalé koaliční partnery SPD a Zelené, že nepřijali návrhy FDP na stimulaci ekonomiky „ani jako základ pro diskusi“. „Olaf Scholz bohužel ukázal, že nemá sílu dát naší zemi nový začátek. Scholz vydal ultimátum, ve kterém požadoval, abych nechal dluhovou brzdu v rozpočtu. Tímto způsobem dostává Německo do fáze nejistoty,“ kritizoval Lindner.
Jak hluboká může být krize německé vlády? O tom se dozvíme v blízké budoucnosti. Olaf Scholz v současné době obsazuje uvolněné ministerské posty novými lidmi, kteří zůstanou ve funkci až do reorganizace vlády. Teprve 15. ledna příštího roku plánoval předložit otázku důvěry vládě k hlasování ve Spolkovém sněmu. A pokud si poslanci odhlasují důvěru, bude možné spolupracovat s menšinovou vládou až do příštích parlamentních voleb, které se budou konat na konci září 2025. Pokud Spolkový sněm hlasuje o nedůvěře, bude muset uspořádat volby předem, s největší pravděpodobností v březnu.
Opozice je zase pro to, aby se řešení vládní krize neodkládalo až na leden. Například vůdce největší opoziční strany, Křesťanskodemokratické unie (CDU) – Friedrich Merz požaduje, aby se v parlamentu hlasovalo již příští týden.
„Semafor již není řešen většinou v německém Bundestagu, a proto musíme vyzvat kancléřku, aby jednomyslným rozhodnutím parlamentní skupiny CDU/CSU požádala o hlasování o důvěře nyní, nejpozději příští týden,“ řekl Merz.
Oznámení hlasování o nedůvěře vládě Spolkovým sněmem umožňuje spolkovému prezidentovi rozpustit parlament do 21 dnů. „Samozřejmě, že jsme připraveni vyjednávat, samozřejmě, jsme připraveni převzít odpovědnost za naši zemi tady a teď,“ ujistil Merz. Je to pochopitelné, už se vidí v křesle spolkového kancléře. Koneckonců, CDU je podle současné sociologie nekonkurenčním lídrem volebních sympatií Němců.
Na jedné straně všechny tyto obavy v německé vládě v žádném případě nejsou ve prospěch Ukrajiny, protože Německo je nyní naším největším evropským sponzorem. A to jak z hlediska vojenské pomoci, tak z hlediska finančních injekcí do rozpočtových výdajů. Vládní krize v Berlíně proto může narušit německou pomoc Ukrajině, což nám hrozí extrémně nepříjemnými důsledky.
Krize, jak už to tak bývá, může zároveň dát Ukrajině dobrou šanci. Vzpomeňme si, jak často jsme si stěžovali na Scholze, který zdržoval vojenskou pomoc. Neodvážil se dát houfnice, protiletadlové systémy, ani tanky Leopard. Už více než dva roky tančí kolem raket TAURUS a vymýšlí nejrůznější výmluvy, proč by neměly být předány Ukrajině. A proč by ozbrojeným silám Ukrajiny nemělo být dovoleno používat německé zbraně k zasažení vojenských cílů hluboko na ruském území.
Mezitím již zmíněný Merz za to Scholze kritizuje, zasazuje se o zvýšení vojenské pomoci Ukrajině, poskytnutí těch dlouho trpících TAURUS a zrušení všech omezení na používání německých zbraní. Dá se tedy předpokládat, že vládní krize dává Ukrajině určitou šanci, i když je časově zpožděná. Není však známo, co bude zpívat tentýž Merz, který bude sedět v křesle kancléřky.
