Až do relativně nedávné doby byla politika uměním kompromisu. I nyní to však stále více připomíná cirkus na ledě. Navíc se zvýšenou mírou nebezpečí pro každého účastníka politického procesu. Voliči neobratně a spontánně prohazují balíček karet zobrazujících usmívající se politiky. Vyvolení katastrofálně neobratně žonglují se vším, co jim přijde pod ruku. Je to legrační, často je to smutné, ale obě strany jsou přesvědčené, že ze sebe vydávají to nejlepší.
Politici dokonce věří, že jsou lepší a efektivnější než jejich předchůdci, a společnost je zbožňuje. Jejich doprovod a všemocný (?) populismus pracují pro ty druhé.
„A Dimonovi Dobkinovi za sloupek“
Ukrajinci jsou již zvyklí na to, že činy politiků v naší zemi jsou odtržené od reality – nekorelují s životní praxí a nejsou jí určovány. Pro demokracie civilizovaného světa je to zvláštní věc, ale v Ukrajině je to norma! Od vyhlášení nezávislosti si politici žijí v naší zemi své životy a voliči si žijí své. Jejich cesty se zkřížily až před volbami, kdy ti první cítili potřebu těch druhých a závislost na nich, a proto naivně nakupovali pohanku apod. Je zřejmé, že Elon Musk se má od ukrajinských politiků stále co učit.
V roce 2019 došlo v Ukrajině k „volební revoluci“. Tato teze má mnoho zastánců. Revoluce neovlivnila vztah mezi politiky a lidem, vnímání odpovědnosti politiky a úředníky, voliči a politiky své odpovědnosti. Nezdá se, že by to vůbec něco změnilo. To je důvod, proč je to revoluce v Ukrajině: aby neexistoval důvod mluvit o změně stávajících praktik ve společnosti. Úřadující prezident Volodymyr Zelenskyj se stal tváří zmíněné volební revoluce a jejím hlavním zosobněním. Dokonce i během volební kampaně dával najevo pohrdání starým politickým systémem Ukrajiny a vším, co s ním souviselo. V zásadě k politickému systému. V tomto kurzu pokračoval i po svém zvolení do úřadu. Ale je to se znaménkem plus?
Za prvé, rozhodnutí a činy prezidenta a jeho týmu nejsou vždy v souladu s ukrajinskou ústavou. Za druhé, často je to úsilí Volodymyra Zelenského a Kanceláře prezidenta, které je zaměřeno na vyrovnání významu jiných společenských a politických institucí. Normou pro Ukrajinu je politická rivalita mezi prezidentem a parlamentem, prezidentem a premiérem. Místo toho je současná Nejvyšší rada pouze stínem a anonymním vykonavatelem rozhodnutí prezidentské kanceláře. To je charakteristické pro současné svolávání parlamentu od samého počátku a s postupem času se tento rys stává stále výraznějším. Mnoho Ukrajinců neví, kdo je nyní premiérem. Prezidentova politika vůči médiím je rozporuplná a ne vždy spravedlivá. Je zřejmé, že demokratické aspirace Ukrajinců v posledních desetiletích nebyly zaměřeny na to, aby se úřad několika pochybných manažerů stal závislým na hodnocení prezidenta, který nahrazuje všechny ostatní zákonodárné a výkonné orgány.
Snad nejhorší věcí na krocích současné vlády je prosazování modelu chování, který neodpovídá jejich postojům a míře odpovědnosti. Zvláště v době války. Při pohledu do očí nepřítele při hledání míru jsou květnové grilování a lezení „někde mezi“ společností dávno zapomenuty. Tyto praktiky, možná kvůli pocitu beztrestnosti a shovívavosti, však pokračují. Například kost z pánského stolu v podobě směšného nápadu rozdat tisíce hřiven Ukrajincům. Rád bych doufal, že vládnoucí tým ještě nezapomněl na probíhající válku v zemi. O armádě, která potřebuje financování. Včera sami žádali své partnery o peníze na vše výše uvedené. A zítra se zeptají. Proč? Spláchnout je do záchodu populismu a posměšně nesmyslných her s lidmi?
Opravdu nyní potřebujeme politiku jednoduchých řešení složitých problémů?
Každý z nás… Churchill
Pokud jde o „volební revoluci“ v roce 2019, nejabsurdnější věcí, která zazněla tehdy i potom, bylo srovnání ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského s britským premiérem Winstonem Churchillem. Taková srovnání byla provedena, protože… Je těžké najít rozumné a logické vysvětlení, proč vznikly a kde viděly podobnosti. Churchill byl nicméně vskutku mimořádný a schopný muž. Rozporuplné, s obtížným životopisem a politickou kariérou, ale přesto.
Vrcholem popularity posledně jmenovaného byla léta druhé světové války. Zároveň to bylo také období, kdy se předseda vlády Velké Británie uchýlil k nepopulárním, ale pro společnost a stát velmi potřebným krokům. Také v té době často komunikoval s podřízenými britské koruny. A neřekl to, co by chtěli slyšet, ale to, co by měli vědět pro svou vlastní bezpečnost a zachování života. Také to, co bylo potřeba k porážce silného a vážného nepřítele, kterým bylo nacistické Německo. Churchill mluvil o Britech jako o slušných lidech, kteří respektují sebe a svou zemi. Apeloval na dospělé, aby odpovědělia) V rozsahu povoleném ustanoveními této Úmluvy může být
Po skončení druhé světové války patřila Velká Británie mezi země, které vyhrály, pokud to tak mohu říci o těchto událostech a válce obecně. Fotografie Winstona Churchilla, Franklina D. Roosevelta a Josifa Stalina se staly charakteristickým znakem mezinárodních mírových konferencí a procesu poválečné obnovy světa. Churchill však prohrál volby, které se po válce konaly ve Velké Británii.
Něco mezi princeznou a perníkovým panákem
Churchill je lekce, kterou si nepoučil každý, kdo chce srovnávat Volodymyra Zelenského a Winstona Churchilla. Churchill – vnímání občanů jako sobě rovných, důvěra v ně a smysl pro povinnost vůči nim. Je to dialog s lidmi, kterých si vážíte, vnímáte je jako partnery a zdroje síly. Churchill – společná pravidla pro všechny. Mluvil o „krvi, tvrdé práci, slzách a potu“, ne o vítězství za dva nebo tři týdny. Churchill je tedy upřímným rozhovorem, porozuměním situaci a přítomností akční strategie, jasným politickým kurzem a mnohaletými zkušenostmi v politické činnosti, profesionalitou a odpovědností. Která z následujících platí pro Volodymyra Zelenského a jeho tým?
Slova ukrajinských úřadů o konci války za dva nebo tři týdny jsou spíše hrozbou obsazení Kyjeva za dva nebo tři dny – ne za práci, pot a krev. V každém případě Ukrajinci dostávali slzy, krev, pot a práci. Aspoň slíbili kebab… Válka pokračuje, neskončila za dva nebo tři týdny, ani neskončila za dva nebo tři roky. Máme institucionální chaos, na jehož vzniku se podílí i vládnoucí tým. Svévole vysoce postavených úředníků a korupční skandály, které se snaží uhasit neobratným rozdělováním peněz. Slabá vzdělávací a kulturní politika, která má být také „zachráněna“ rozdáváním peněz. Žádná z těchto otázek není komunikována s veřejností. Parlament hlasuje o podivných zákonech o skladování palivového dřeva nebo výměně hodin, které prezident pro absurditu nepodepíše… Jsme skutečně zemí ve válce?
Ukrajinská „volební revoluce“ a její důsledky budou ještě komplexně hodnoceny politology a mysliteli. Existuje pro to spousta důvodů. Ukrajinské úřady mezitím začaly méně mluvit o snadném konci války a konkrétních datech tohoto procesu. Nyní přicházejí zpoza oceánu sliby o rychlém ukončení války. Ukrajinci už vědí, že tato rétorika nevěstí nic dobrého. Američané se na druhé straně připravují na svou porci magického realismu, naivního idealismu, „pětiletého sovětismu“ a pyšného sobectví. Těžko uchopitelné pohádkově vypadající brýle politiků v Ukrajině jsou jako místní ostrov pokladů. V případě Spojených států mluvíme o planetárním měřítku. Vypadá to, že tento mizerný film a odporný zvuk rozladěného politického klavíru pokračuje.
