Minulý týden izraelská armáda, lépe známá jako IDF, provedla jednu z nejpozoruhodnějších a nejúspěšnějších operací současné války na Středním východě. V důsledku leteckých úderů na objekty teroristické skupiny „Hizballáh“ v Libanonu byl zničen celý vrchol této stavby. Hlavním úspěchem bylo samozřejmě odstranění vůdce Hizballáhu Hasana Nasralláha, který tuto organizaci vedl 32 let.
Zajímavé je, že se stal šéfem Nasralláhova Hizballáhu v roce 1992 poté, co izraelská armáda odstranila jeho předchůdce Abbáse al-Músávího. Mimochodem, ve funkci zůstal (formálně se tomu u Stalina říká generální tajemník; v žádném případě nenaznačoval vliv sovětských tajných služeb na formování světového a zejména blízkovýchodního terorismu) necelý rok – v květnu 1991 stál v čele Hizballáhu al-Musawi a v únoru následujícího roku byl zasažen izraelskými raketami Apache.
Jak můžeme vidět, Nasralláh měl to štěstí, že žil v roli hlavního libanonského teroristy mnohem déle. Příběh však skončil stejným způsobem. Ve skutečnosti, jak jinak by mohla skončit životní cesta teroristy, i když je jednou z nejdůležitějších?
Válka Izraele s různými teroristickými skupinami sama o sobě není pro Ukrajinu něčím vážně znatelným – ničím jiným než další informační příležitostí, která bude podle kánonů žurnalistiky hned druhý den zapomenuta. Ale Hizballáh, stejně jako Hamás z Pásma Gazy, stejně jako Houthiové z Jemenu, mají otevřeně uši z důlků Islámské republiky Írán. A tady už se můžeme bavit o určité ukrajinské stopě. Přesněji řečeno, ukrajinský zájem.
Co to je? Samozřejmě, že ne ve zničení Nasralláha nebo dokonce celého vrcholu Hizballáhu jako takového. Islámský terorismus na Ukrajinu – na rozdíl od sousedního Ruska – bohužel nedorazil (a doufejme, že se tam nikdy nedostane). Zájmy Ukrajiny leží jinde. Je to v íránském faktoru.
Není žádným tajemstvím, že hlavním cílem teheránského režimu ajatolláhů není rozvoj a prosperita jejich vlastní země – tam, kde se o to usiluje, nejsou lidé zaháněni do středověku a nejsou popravováni za šílené, podle standardů 21. století, „zločiny“. Hlavním cílem Íránu je zničení státu Izrael. A to nejsou ničí výmysly nebo interpretace – jsou to oficiální prohlášení íránských představitelů, počínaje Rahbarem, nejvyšším vládcem země, Alím Chameneím.
K tomu je nastaven celý státní systém, zejména vojensko-průmyslový komplex. Ty samé bezpilotní letouny Shahed, které Írán začal dodávat do Ruska krátce po neúspěchu bleskové války, byly vytvořeny speciálně pro útoky na Izrael. A dodávky dronů do Teheránu nejsou jen příležitostí získat peníze nebo jiné výhody od Moskvy (řekněme na jaderný program), ale také prověřit připravenost těchto zbraní v bojových podmínkách. Není lepšího cvičiště, než je naše válka.
Faktem ale je, že Írán nemá s Izraelem žádné společné hranice. Proto musel Teherán chtě nechtě vytvořit nebo převzít kontrolu nad určitými silami na okraji Izraele. Za prvé, Hizballáh. Ale nyní je tato libanonská teroristická organizace, pokud nebyla zničena, obrazně řečeno v kómatu. A nálada ve vedení Íránské islámské republiky není o nic lepší. Protože Izrael ukázal, že je připraven na jakákoli rozhodná opatření. Není divu, že podle zvěstí jen pár dní před odstraněním Nasralláha se Írán odmítl postavit (ve vojenském smyslu) za Hizballáh.
Proto je docela pravděpodobné, že Írán bude alespoň dočasně usmířen – a určité dohody s Izraelem, ale spíše se Západem, který v rámci svých bezpečnostních záruk, alespoň pro Chameneího a jeho okolí, bude požadovat ústupky na zcela jiné frontě, na ukrajinské.
Od začátku září kolují zvěsti, že Írán údajně plánuje dodat nebo již dodává Rusku balistické rakety. Na rozdíl od severokorejských zbraní, které již byly zničeny ukrajinskou protivzdušnou obranou, íránské zbraně tohoto druhu dosud nebyly na území Ukrajiny detekovány. Nový íránský prezident Masúd Pezeškjan navíc přímo popřel, že by Rusku tyto rakety poskytl. Samozřejmě, že nemá cenu brát slovo tak úžasných lidí, ale taková nečekaná mírumilovnost íránského prezidenta (který navíc na zasedání Valného shromáždění OSN řekl, že Írán nikdy nepodporoval ruskou agresi proti Ukrajině) vás nutí k zamyšlení.
Izraelské útoky na Hizballáh a Hútíe (a předtím na Hamás v Pásmu Gazy) ukázaly, že demokratická země je také bezzubá. A tato demonstrace vyděsila Írán natolik, že se možná rozhodl nebojovat, ale vyjednávat. Což tak či onak – ale nutně! – zasáhne také spolupráci Teheránu s Moskvou.
A Rusko nemá příliš mnoho skutečných spojenců, ani takové lepkavé ryby, jako je Viktor Orbán. Celkem vzato, ve vojenské sféře byly jen dvě – Írán a Severní Korea. Pokud je jeden z nichPouze na raketách Kim Čong-una toho moc bojovat nemůžete. A v samotném Rusku se ekonomická situace každým měsícem zhoršuje víc a víc, centrální banka už téměř přímo říká, že rozpočet a ekonomiku je možné udržet až po okamžitém ukončení války.
Samozřejmě, Putin pravděpodobně nebude naslouchat šéfce centrální banky Nabiullině, ale bojovat proti zákonům ekonomie je skoro jako bojovat proti zákonu univerzální gravitace. Můžete, ale výsledek… Proto, pokud bude Írán vyřazen z této malé skupiny podpory ruské armády, neuspokojivý (pro Putina) konec se jen urychlí.
Takže byste měli ukrajinsky zlikvidovat Nasralláha a jeho nohsledy. Globální svět je globální, protože i války v různých částech planety jsou nějakým způsobem propojeny.
