Složitá situace na bojišti a nejistota ohledně budoucí podpory západních spojenců podněcují Ukrajinu k hledání různých alternativ, které mohou situaci radikálně změnit. Jednou z nejlákavějších a nejzajímavějších je obnova vlastního jaderného potenciálu. V poslední době se v médiích znovu objevila informace, že takovou možnost teoreticky zvažuje ukrajinská strana. Je však obnovení jaderného statusu skutečně schopno zachránit Ukrajinu za současných podmínek? A jak reálný je úspěšný vývoj atomových zbraní v budoucnu v relativně krátkém časovém období?
Julian Röpke, analytik německých novin BILD, 17. října uvedl, že ukrajinské úřady „vážně uvažují o obnovení jaderného arzenálu“. Téhož dne se v Bruselu konalo zasedání Evropské rady. Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj na tiskové konferenci v belgickém hlavním městě uvedl, že bezpečnost Ukrajiny by mohla být zaručena buď členstvím v NATO, nebo jadernými zbraněmi. V rozhovoru s novináři Zelenskyj hovořil o svém posledním setkání s Donaldem Trumpem, kde nastolil otázku NATO, Budapešťského memoranda a špatných důsledků zřeknutí se jaderných zbraní Ukrajinou.
Ukrajina se vzdala svých jaderných zbraní a od zemí, které se připojily k Budapešťskému memorandu, obdržela záruky územní celistvosti a suverenity v mezinárodně uznaných hranicích z roku 1991. V roce 2014 se však ukázalo, že tyto záruky jsou bezcenné.
„A v rozhovoru s Donaldem Trumpem jsem mu řekl: máme toto, jaká je cesta ven? Nebo Ukrajina bude mít jaderné zbraně, a pak je to pro nás ochrana. Nebo bychom měli mít nějaký druh Aliance. Kromě NATO dnes neznáme žádné efektivní aliance. Země NATO dnes nejsou ve válce. Země NATO nejsou ve válce. V zemích NATO jsou všichni lidé naživu. A to je důvod, proč jsme dali přednost NATO před jadernými zbraněmi. Vybíráme si NATO. A myslím, že Donald Trump mě slyšel. Řekl: ‚Máte férové argumenty,'“ líčil Zelenskyj obsah dialogu s americkým prezidentským kandidátem.
Formálně měla Ukrajina právo a rozumné důvody obnovit jaderné zbraně po porušení své územní celistvosti v roce 2014. Koneckonců, signatáři memoranda nesplnili své závazky vůči Kyjevu. Morální stránka problému je také na naší straně. Pokud však jde o praktickou rovinu provádění této iniciativy, existují závažné problémy.
Novináři BILDu sice píší, že Ukrajina může vyrobit jadernou bombu během několika týdnů, a odvolávají se na slova nejmenovaného úředníka, ale jde spíše o bluf, který je určen pro citlivé publikum. Možná na to opravdu existují nějaké znalosti, ale situace s materiály není příliš dobrá. V roce 2010 tehdejší prezident Viktor Janukovyč předal z Ukrajiny posledních 50 kg obohaceného uranu. Uran šel do Ruska, aby se nedostal do „nebezpečných rukou“. A ve společném prohlášení Janukovyče a Baracka Obamy americký prezident ocenil rozhodnutí Ukrajiny zbavit se všech zásob vysoce obohaceného uranu. Obama také samostatně poznamenal „jedinečný“ příspěvek Ukrajiny k jadernému odzbrojení a ujistil, že bezpečnostní záruky poskytnuté Budapešťským memorandem zůstávají v platnosti. Když však o několik let později nastal čas tyto mocné záruky otestovat v praxi, ukázalo se, že nemají žádnou hodnotu.
Ukrajina má však značné zásoby uranových rud. Ale nevyrábí jaderné palivo. A pro výrobu atomových zbraní jsou zapotřebí izotopy uranu-235 a 233. Nestačí je však jen získat. Stále je nutné dosáhnout úrovně obohacení uranu až na 90 %. Teprve pak budou existovat suroviny, které mohou být použity k výrobě atomové bomby.
Jaderné zbraně jako alternativa k členství Ukrajiny v NATO jsou zajímavou možností. Je v něm však příliš mnoho utopie a rozporuplných momentů. I když nám unikne aspekt negativní mezinárodní reakce. Představa, že Ukrajině stačí pár týdnů k výrobě atomové bomby, zní fantasticky. To neznamená, že Ukrajina není schopna vytvořit zbraně hromadného ničení. To však vyžaduje spoustu času a zdrojů. Kromě toho značné částky financování projektů, odpovídající vědecký a technický potenciál a organizační schopnosti na nejvyšší státní úrovni.
Finanční situace v Ukrajině není mírně řečeno příliš dobrá. Není dost peněz ani na konvenční zbraně. Vláda se snaží pokrýt rozpočtový deficit zvyšováním daní. A výroba jaderných zbraní vyžaduje seriózní a stabilní financování. Pokud není dost peněz ani na konvenční granáty nebo drony, jak by jich mělo být dost na atomovou bombu?
Upřímně řečeno, úroveň efektivity státního aparátu v naší zemi není na stejné úrovni. Korupce, nedostatek profesionality a manažerský chaos mohou zničit každý dobrý podnik. A tak ambiciózní a složitý projekt, jako je výroba jaderné bomby, vyžaduje velmi seriózní organizační Schopnosti. Úzká koordinace vědeckého a technického personálu a vlády. Stejně jako vhodné a spolehlivé doručovací médium. Vlastní balistické rakety s doletem 500 km však stále nemáme. Jak tedy doručíme jadernou nálož?
Ilustrativním příkladem neschopnosti státu efektivně řídit lidské zdroje a využívat je v souladu se svými schopnostmi a dovednostmi je mobilizace vědců do první linie. Například v červnu se objevila zpráva, že 59letý vedoucí inženýr Ústavu pro jaderný výzkum Serhij Čeredňk byl zabit při plnění bojové mise v Doněcké oblasti. Tento vědec by mohl být užitečný pro obnovu ukrajinského jaderného potenciálu. Ale bezduchá státní mašinérie rozhodla jinak. A takových příkladů je mnoho. Je možné s takovým iracionálním přístupem doufat v rychlé vytvoření atomové bomby? Pochybný.
Jaderný status může být skutečně vážným odstrašujícím prostředkem a donutit potenciální agresory, aby před útokem zvážili všechna rizika. Ale nyní jsme ve fázi války. Je nepravděpodobné, že by výskyt jaderných zbraní v Ukrajině během nepřátelských akcí měl nějaký vliv na jejich průběh. A použití zbraní hromadného ničení vyžaduje politickou vůli vedení státu. Nařídí Zelenskyj použití atomové bomby proti Ruské federaci? Zvláště když vezmeme v úvahu, že nepřítel má svůj vlastní velmi působivý jaderný arzenál. A pokud by se Ukrajina odvážila být první, kdo použije jaderné zbraně proti Rusku, téměř jistě by se jí dostalo aktu odvety. Vzájemná masová výměna jaderných úderů je jakousi vyhlídkou na ukončení války. Jediným zřejmým přínosem jaderné bomby během probíhajícího vojenského konfliktu je schopnost do určité míry se chránit před nepřátelským jaderným úderem.
Kdyby Ukrajina měla jaderné zbraně od roku 2014, Rusko by možná neriskovalo anexi Krymu. Kdybychom měli atomovou bombu na začátku roku 2022, Putin by možná váhal, než by nařídil totální invazi. Když však válka pokračuje a část území je obsazena nepřítelem, výskyt atomových zbraní nezaručuje její konec. Je to spíše metoda psychologického nátlaku. V ukrajinském případě by se proto neměla jaderná bomba považovat za zázračnou zbraň, která okamžitě zastaví ruskou agresi a poslouží jako nejlepší záruka bezpečnosti. Ale po skončení nepřátelství by možná stálo za to tuto myšlenku vážně zvážit. Abychom později mohli říci: jaderné zbraně nemáme, ale pokud to bude nutné, použijeme je.
