Konání referenda společně s celostátními volbami je zcela běžné, zejména v postkomunistickém prostoru. Uspořádáním referenda se současná vláda snaží vyřešit jeden z problémů takto: buď vychýlit volební preference ve svůj prospěch, nebo prosadit nezbytné politické rozhodnutí pod záminkou voleb. Nebo obojí, jako například v posledních prezidentských volbách v Moldavsku.
Je možné za to odsoudit současnou moldavskou vládu? Není zač. Přinejmenším proto, že rozhodnutí učiněné v referendu není pro zemi v žádném případě škodlivé, ale právě naopak. Nebylo tomu tak například v případě referenda v Ukrajině v roce 2000, kdy se tehdejší prezident Leonid Kučma pokusil zajistit si další pravomoci ve své konfrontaci s Nejvyšší radou. Nebo jako v Rusku v roce 2020, kdy Vladimir Putin „resetoval“ svá předchozí prezidentská období.
Chyba sociologie
V referendu, které se v Moldavsku konalo souběžně s prezidentskými volbami, byli Moldavané dotázáni, zda podporují konsolidaci formulace o nezvratnosti evropského směřování země do moldavské ústavy. Cíl je prý dobrý, protože současná proevropská vláda se tímto způsobem snažila zabránit možným pokusům budoucích vlád změnit vektor zahraniční politiky na opačný, tedy promoskevský. Výsledek byl však o něco horší, než se očekávalo.
Faktem je, že předchozí průzkumy veřejného mínění předpovídaly, že nejméně 60 % Moldavanů bude hlasovat pro evropskou volbu. Ale během referenda, jak se říká, se něco pokazilo. Předběžné sčítání hlasů ukázalo vítězství euroskeptiků a euronadšenci museli neustále dohánět své oponenty. Teprve když počet hlasovacích lístků přesáhl 98 %, začal počet kladných odpovědí postupně převažovat nad počtem negativních. A nakonec byl výsledek 50,46 % – pro zavedení evropských aspirací Moldavska do ústavy, 49,54 % – proti.
A přestože euronadšenci stále ještě s těžkou agónií hlodali vítězství euroskeptiků, negativní pachuť po referendu stále zůstávala. Proč? Ano, přinejmenším proto, že vítězství bylo zajištěno hlasy diaspory, které byly samozřejmě započítány jako poslední. To znamená, že pokud bychom vzali v úvahu pouze ty občany Moldavska, kteří stále žijí ve své zemi, pak by referendum selhalo.
Ne všechno je však tak smutné. Zaprvé proto, že vítězství na body není formálně nic horšího než vítězství knockoutem: v obou případech obdrží vítěz stejný mistrovský pás. To znamená, že formálně moldavské orgány získaly mandát lidové důvěry pro další evropské integrační procesy. Kromě toho další skryté klenoty referenda vedou k optimismu.
Hlavní konkurentka Maii Sanduové
Nejprve se ale podívejme na výsledky prvního kola prezidentských voleb. Lídrem voleb byla podle očekávání úřadující prezidentka Maia Sanduová, pro kterou hlasovalo až 42,45 % voličů. Navíc získala ještě více, než sociologové v závěrečné fázi volební kampaně předpovídali (35,8 %).
Její hlavní soupeř – oficiálně nezávislý, ale proruský Socialistickou stranou podporovaný bývalý generální prokurátor Alexandr Stojanoglo – získal 25,98 % hlasů. Tento výsledek překvapil i sociology, kteří mu předpovídali asi desetiprocentní podporu. To znamená, že v relativních číslech se jeho volební průlom ukázal být mnohem okouzlující než průlom Maii Sanduové. A přestože předchozí názor předpovídal vítězství současného prezidenta nad Stoianoglem ve druhém kole se skóre 40,6 ku 36,4, i tehdy průzkum ponechával velký prostor pro korekci výsledků – 34 % respondentů bylo buď nerozhodnutých, zdrželo se hlasování, nebo bylo rozhodnuto hlasovat proti všem. Nyní lze předpokládat, že ve druhém kole, které se bude konat za dva týdny, má Stoianoglo potenciálně větší šance než Maia Sanduová získat voliče jiných kandidátů, zejména těch voličů, kteří jsou nakloněni protestním volbám.
Na jedné straně to vyvolává určité obavy, že by se Moldavsko mohlo opět odchýlit od cesty evropské integrace. Na druhou stranu, věci nevypadají tak hrozivě, když se podíváte blíže na Stoianoglovy předchozí politické aktivity. Ano, nebyl to nejlepší generální prokurátor, mírně řečeno. Kvůli korupčnímu skandálu přišel o místo. Navíc hlavním iniciátorem jeho rezignace byla prezidentka Sanduová. Není proto divu, že ji Stoianoglo zuřivě nenávidí.
Za zmínku však stojí například Stoianoglova parlamentní činnost, kdy byl ještě členem jednoznačně proevropské Demokratické strany a spolu se svými spolustraníky zdvořile hlasoval pro všechny proevropské zákony. Také vStojí za zmínku, že Stoianoglo vlastní kromě moldavského také rumunský pas a v žádném případě ne ruský.
To vše ukazuje, že hlavním konkurentem Sanduové rozhodně není přesvědčený člen Kremlu, ale spíše člověk, který není příliš zásadový. Koneckonců, i dnes jsou všechny jeho projevy spíše proevropské. Hovoří s hesly o integraci do západního společenství, i když kritizuje vládu za to, že „taková evropeizace není“. Stoianoglo zároveň rád kroutí svá přesvědčení jako rum se sluncem. Obzvláště zběhlý je v hraní si s fobií Moldavanů z toho, že jsou zataženi do rusko-ukrajinského konfliktu, používá argumenty o „levném ruském plynu“ a další populistická témata.
A tak během volební kampaně Stoianoglo naléhal na své příznivce, aby si ve volebních místnostech vzali pouze hlasovací lístek pro prezidenta, ale ignorovali hlasovací lístek pro referendum. Není proto překvapivé, že se referenda zúčastnilo o 60 000 občanů méně než prezidentských voleb.
Kdo jsou unionisté?
Dalším vážným hráčem na politickém poli Moldavska jsou „unionisté“, tedy zastánci sjednocení s Rumunskem. Tito lidé chtěli z vysoké zvonice plivat na jakýkoli domácí politický povyk: zda budou klauzule o evropské integraci zahrnuty do ústavy nebo ne, zda Moldavsko zruší svůj neutrální status a zapojí se do euroatlantické integrace, nebo ne. Koneckonců, prezidentovo jméno se jim nezdá důležité. Pro ně je recept jednoduchý – spojit se s Rumunskem (a ve skutečnosti se k němu připojit) a všechny problémy budou okamžitě vyřešeny.
Kolik je v Moldavsku podporovatelů rumunskosti? Vše záleží na tom, jak počítáte. Pokud vezmeme v úvahu „křišťálově čisté“ „unionisty“, pak je jich asi 10-15%. Pokud vám na čistotě opravdu nezáleží, ale počítáte ty, kterým to v zásadě nevadí, pak se procento zvýší na 50.
Současná moldavská vláda podle odborníků věnovala této kategorii voličů trestuhodně málo pozornosti. Ale marně. Bylo nutné jasně formulovat poselství v našich předvolebních materiálech: pokud zvítězí proruské síly, pak můžeme na sjednocení s Rumunskem jednou provždy zapomenout. S proevropskou vládou však ke sjednocení nevyhnutelně dojde. I když ne v rámci jednoho státu, tak alespoň v rámci Evropské unie a NATO. A pokud budou občané Moldavska, poté, co se stane plnoprávným členem EU, ovládáni touhou po rumunizaci, pak žádné mezinárodní zákony nebo výhrady z Bruselu nebudou schopny zabránit úplnému sjednocení.
Volební prostituce
Nicméně nejbolestivějším problémem, který negativně ovlivnil výsledky voleb a referenda, bylo podplácení voličů za peníze Kremlu.
„Moldavsko dnes a v posledních měsících čelí bezprecedentnímu útoku na svobodu a demokracii. Zločinecké skupiny spolu se zahraničními silami zaútočily na naši zemi desítkami milionů eur a za použití špinavých peněz proměnily naši zemi v šedou zónu. Máme důkazy, že jejich cílem bylo koupit si 300 000 hlasů, jejich cílem bylo kompromitovat demokratické volby, jejich cílem bylo vyvolat strach a paniku ve společnosti. Nevzdáme se obrany svobody a demokracie, čekáme na konečné výsledky a vrátíme se s řešeními,“ řekla Maia Sanduová několik hodin po uzavření volebních místností.
Naše publikace opakovaně psala o bezprecedentním tlaku, který Putinovo Rusko vyvíjí na Moldavsko všemi směry, aby zabránilo znovuzvolení Sanduové v letošních prezidentských volbách a její proevropské strany „Akce a solidarita“ (PAS) v parlamentních volbách v příštím roce. V Moskvě byla dokonce z proruských moldavských politiků vytvořena strana Victorie-Pobeda a štědře financována. Je jisté, že nejméně 100 milionů dolarů bylo do Moldavska přivezeno prostřednictvím emisarů Kremlu, aby podplatili voliče. Zdá se, že tato částka není tak velká, ale neměli bychom zapomínat, že Moldavsko je nejchudší zemí v Evropě a celkový počet občanů země, kteří se zúčastnili hlasování 20. října, dosáhl přibližně jednoho a půl milionu lidí. Proto i tato částka zcela stačí k podplacení kritického počtu voličů. Například 300 000 lidí, o kterých Sanduová mluví, by jí stačilo k vítězství ve volbách v prvním kole. Nemluvě o tom, že čísla v referendu by vypadala mnohem atraktivněji pro eurooptimisty. Naneštěstí pro značný počet moldavských občanů však „volební prostituce“ není nějakým morálním tabu. Ne každý si uvědomuje, že tímto způsobem krade svou budoucnost, budoucnost svých dětí.
Proč musí být Maia Sanduová poražena?
Abych byl upřímný, Moldavané měli na prezidenta obrovské štěstí. Má vynikající vzdělání, včetně diplomu z John F. Kennedy School of Government na Harvardově univerzitě. Má zkušenosti ze západních institucí, včetně Světové banky. Sanduová pracovala na ministerských postech v MoldavskuOldoyeová, která stála v čele vlády, se projevila jako talentovaná reformátorka. Důsledně a bezpodmínečně bojovala proti korupci.
Jsou to její třetí prezidentské volby. První prohrála v roce 2016 s proruským socialistou Igorem Dodonem. Podařilo se mu naplnit hlavy Moldavanů populistickými hesly. Sanda již vyhrála druhé volby, v roce 2020, proti stejnému Dodonovi. Voličům očividně došlo, že populistické slogany mají jen málo společného s realitou.
Ve druhém kole voleb se 3. listopadu rozhodne nejen o osobnosti prezidenta, ale skutečně o tom, jakou cestou se bude Moldavsko v následujících letech ubírat. Pro Ukrajinu, která odolává ruské agresi, je velmi důležité, aby naše sousední země tvořily co největší okruh přátel. Nikdy předtím nebyly mezi Kyjevem a Kišiněvem tak dobré vztahy jako během prvního prezidentského období Sanduové. Doufáme tedy, že to tak zůstane.
