Nebýt války, letošní podzim by proběhl ve znamení vzpomínek na události před 20 lety. Přesně před dvěma desetiletími proběhla v Ukrajině prezidentská kampaň, která se proměnila v sérii dramatických událostí a skončila oranžovou revolucí a porážkou kandidáta tehdejší současné vlády. Nebo, abychom byli přesnější, kandidát z doněckého průmyslového a finančního klanu a ruských tajných služeb (obě tyto síly měly na vítězství Viktora Janukovyče své vlastní zájmy).
Září 2004 je měsícem, kdy obvyklé údajně předvolební klání přestalo být obvyklým předvolebním kláním. Na začátku měsíce byl spáchán nevyřešený pokus o atentát na hlavního opozičního prezidentského kandidáta Viktora Juščenka. Ukázalo se, že klasický politický boj se posunul do zcela jiné fáze – do fáze, kdy se náhle ukázalo, že boj o moc může být nejen tvrdý, ale i krutý. To vše viděli Ukrajinci v plné síle o devět let později, během další revoluce, a pak, v roce 2004, tento příběh teprve začínal.
A ona měla všechny možnosti sledovat tuto cestu, když ne běloruskou nebo ruskou, tak alespoň tímto směrem. „Nesmysl,“ řekne někdo, „Janukovyč vyhrál příští volby a k běloruskizaci Ukrajiny nedošlo.“ Faktem však je, že během prezidentství Viktora Juščenka Ukrajinci – jak obyčejní občané, tak politické síly – pocítili chuť svobody, pochopili, jak bojovat za svá práva. Proto ani uvěznění tehdejší opoziční vůdkyně Julie Tymošenkové nemohlo zničit touhy ukrajinské společnosti po lepším životě, po demokracii a v konečném důsledku po Evropě.
Janukovyčovo vítězství v roce 2004, jak vykrystalizovalo – otravou hlavního opozičníka, naprostým „bezprávím“ ve volebních místnostech a před nimi (vzpomeňme jen na Juščenkovu návštěvu Doněcku v říjnu, která byla v roce 2003 stále relativně klidná), rozdělením Ukrajinců na tři druhy (což, jak se později ukázalo, provedli prokremelští političtí technologové z Ruska) – mohlo vyústit v nastolení skutečného autoritářského režimu, jako byl ten Putinův. V té době již úspěšně budoval svou mocenskou vertikálu, ničil parlamentní opozici a diskreditoval opozici pouliční.
Co by se stalo dál? Odpověď na tuto otázku dal sám Putin ve svém nechvalně známém mnichovském projevu v roce 2007. Kremelský diktátor přestal před světem skrývat svou touhu obnovit impérium alespoň v měřítku sovětské éry – takže téměř polovina Evropy je pod kontrolou Kremlu. A jak byl bývalý plukovník FSB připraven toto přání realizovat – jsme viděli 24. února 2022.
Takže pokud by Viktor Janukovyč vyhrál volby v roce 2004, je docela možné, že by se Ukrajina nevyhnula velké válce – ale tato válka by se s největší pravděpodobností neodehrála ve východních regionech země, ale v těch západních. Někde na hranicích s Polskem nebo Rumunskem. A mladí Ukrajinci by neumírali za svůj vlastní stát, ale za imperiální vetřelce – jako v předchozích stoletích.
Ale 24. září se stala událost, která se stala samotnou „černou labutí“, která obrátila směr procesu „převlečení Janukovyče z Hruševského do ulice Bankova“ vzhůru nohama. Toho dne přijel ukrajinský premiér na návštěvu do Ivano-Frankivsku, kde byl přivítán u jedné z budov Stefanycké prekarpatské národní univerzity za nepříliš příjemného skandování „Ju-ščen-ko! Yu-puppy-ko!“ A pak to, co provládní propagandisté nazvali „těžkým tupým předmětem“, letělo přímo na Janukovyče, který právě vystupoval z autobusu, a díky dochovanému videu se celá Ukrajina dozvěděla, že vládnoucí kandidát vypadl z obyčejného slepičího vejce.
Tuto událost nelze přeceňovat. Ti, kteří byli vyděšeni tlakem a nestoudností Janukovyčova týmu, najednou viděli, že „profesor“ (jak napsal svůj akademický titul ve volebním dotazníku) je prostě zbabělec. A reakcí na ostudné video z nemocnice, kde byl téměř dvoumetrový politik zmlácený vejcem z nějakého důvodu dán pod kapačky, byl výbuch smíchu, jehož jedním z nejvýraznějších příkladů byl legendární, ještě před YouTube videoprojektem „Veselá vejce“ s mistrovským animovaným seriálem „Operace Proffesor“.
Ukrajinci jsou národem, který nejvíce oceňuje smích všech emocí. Vzpomeňme si, že první dílo napsané v moderním literárním jazyce nebylo nějaké drama – ale burleska a travestie omílání Homérova eposu Aeneida. Ostrý jazyk ukrajinské společnosti je možná nejstrašnější politickou zbraní, které, jak se ukázalo, neodolal ani statný Janukovyč, za nímž nestáli ani ruští političtí technologové v čele s Glebem Pavlovským, ale sám Vladimir Putin. V doslovném slova smyslu stál na kyjevském pódiu během výročí osvobození Ukrajiny od německých vojsk ve druhé světové válce, které bylo organizováno právě jako další akce Janukovyčovy volební kampaně.
Poté, co Putin dobyl svou zemi za čtyři roky, byl připravenNapříklad v případě Spojených států amerických, Spojených států amerických a Spojených států amerických, Spojených států amerických, Spojených států amerických, Ale Ukrajinci, když viděli, jak Janukovyč padá, rozmlácený tím nejobyčejnějším vejcem, svým smíchem zmařili všechny plány. Takto 17letý student Ivano-Frankivsku Dmytro Romanjuk, aniž by si to uvědomil, zachránil nejen své město, nejen většinu Ukrajiny, ale i Evropu před další ofenzívou Zaliského hordy.
Přesně před 20 lety Ukrajina poprvé odmítla imperiální ambice Vladimira Putina. A teď je dokončuje – a to ne u Ivano-Frankivska nebo v Przemyślské oblasti, ale v Kurské oblasti. Ať už říkáte cokoli, Ukrajinci udělali za dvě desetiletí velký pokrok – díky nejběžnějšímu slepičímu vejci.
