Pokaždé, po masivním raketovém útoku ruských agresorů na mírumilovná ukrajinská města, prezident Volodymyr Zelenskyj apeluje na západní partnery, aby nám poskytli více systémů protivzdušné obrany, více raket dlouhého doletu, a co je nejdůležitější, aby jim umožnili zasáhnout ruské území – letiště, vojenské sklady a další vojenská zařízení – odkud jsme ve skutečnosti v nebezpečí. Takže pokaždé zničením civilních budov a infrastruktury, a co je nejdůležitější, se ztrátami na lidských životech, Ukrajina získává morální právo hledat pomoc a povolení od Západu.
To neznamená, že západní lídři jsou lhostejní k našemu zármutku. Například po jednom z nejsmrtelnějších útoků – útoku balistickou raketou na Poltavu – americký prezident Joe Biden, na kterého byly naše prosby o pomoc primárně adresovány, oficiálně prohlásil:
„Dnes ráno ruské rakety zasáhly vojenské výcvikové středisko a nemocnici v Ukrajině, zabily více než 50 lidí a desítky zranily. Odsuzuji tento strašlivý útok co nejdůrazněji.
Tento útok je tragickou připomínkou Putinových neustálých a pobuřujících pokusů zlomit vůli svobodných lidí. Ale už dva a půl roku ukrajinský lid stojí pevně. A Spojené státy budou i nadále stát po jeho boku – včetně poskytování systémů protivzdušné obrany a schopností, které potřebuje k obraně své země.
Nenechte se mýlit: Rusko tuto válku nevyhraje. Lid Ukrajiny zvítězí. A v tento tragický den a každý den stojí Spojené státy při něm.“
Pěkná slova, samozřejmě. Šéf Bílého domu se ale nezmínil o nejdůležitější a nejočekávanější věci – povolení použít americké rakety k úderům na vojenské cíle na ruském území.
Proto Zelenskyj a celý zahraničněpolitický blok ukrajinské vlády nyní vidí hlavní diplomatickou prioritu Ukrajiny v přesvědčování Washingtonu a dalších západních hlavních měst, aby jí umožnily udeřit na letecké základny a další vojenská zařízení hluboko v Rusku, která jsou používána k úderům na Ukrajinu. „Spojené státy, Velká Británie, Francie a další partneři mají příležitost nám pomoci zastavit terorismus,“ řekl ukrajinský prezident.
Tento zdánlivě jednoduchý problém však nebyl vyřešen dva a půl roku. Navíc rozdělila západní partnery Kyjeva. Například Velká Británie a Francie údajně umožňují Ukrajině útočit svými zbraněmi na vojenské cíle hluboko na ruském území. Spojené státy však stále váhají. Na druhou stranu Německo je obecně proti a nechce nám rakety poskytnout BÝK.
I když se svolením Londýna a Paříže, ne všechno je tak jednoduché. Připomeňme, že Velká Británie poskytla Ukrajině rakety své výroby v loňském roce Stín bouřea Francie – ve skutečnosti podobné rakety zvané Pokožka hlavy-EG. A odtud jsou neustále slyšet výroky, které si navzájem odporují. Tyto rakety už prý byly Ukrajině předány, takže už jsou vlastně ukrajinské a Ukrajinci se jich mohou zbavit, jak se jim zlíbí. Je vyvráceno, že nikdo údajně nedal souhlas k raketovým útokům na ruské území. Tak to zkuste zjistit tady.
Se Spojenými státy je to ještě složitější. Ano, dlouho očekávané rakety ATACMS Dostali jsme to. Přál bych si, aby mohly zasáhnout ruská vojenská letiště, odkud startují ruské bombardéry se smrtícím nákladem.
Ukrajina chce také právo používat konečně obdržené stíhačky F-16, vyrobené ve Spojených státech, ale dodané Dánskem a Nizozemskem a brzy i Norskem a Belgií, k bombardování cílů v Rusku. A to ani nemůžete – Bílý dům nedává sankce.
Kyjev žádá Berlín o německé rakety již dlouhou dobu BÝK, které mají dolet 500 km, což je téměř dvakrát delší než Storm Shadow, a co je nejdůležitější, mnohem silnější hlavici schopnou zcela zničit bunkry a mosty. Většina politických sil ve Spolkovém sněmu již souhlasila s tím, že nám tyto rakety poskytnou. Kancléř Olaf Scholz se však proti němu tvrdošíjně staví.
Zelenskyj svým západním kolegům opět vysvětlil, že Kyjev by měl být schopen provádět hluboké údery přes hranice, aby „ochránil Ukrajinu před ruskými raketami a řízenými leteckými bombami, zabránil přesunu ruských jednotek a čelil tlaku okupantů na klíčových frontových liniích“. A k tomu je nutné udeřit raketami dlouhého doletu na letecké základny, logistická centra, řídicí centra a vojenské formace.
Přestože ozbrojené síly Ukrajiny i bez západní pomoci již dosáhly vážných úspěchů při úderech na ruská letiště, sklady zbraní, sklady pohonných hmot a komplexy protivzdušné obrany. K tomu Ukrajinci dovedně a vynalézavě používají domácí drony. Před rokem byl poloměr jejich zničení omezen na 500 km, poté dosáhl tisíce, jednoho a půl. A nyní jsou ukrajinské bojové drony již schopny letět až na Ural.
Nejsou však schopny zcela nahradit západní rakety. Rakety jsou rychlejší, přesnější, hůře se zachycují a mohou nést mnohem větší náklad než drony.
Opatrní západní politici si stále v hlavách kreslí jakési imaginární červené čáry, které „by se v žádném případě neměly překračovat, aby se nevyprovokoval Kreml k brutální reakci“. I když Ukrajina tyto ruské linie opakovaně zdiskreditovala a ukázala celému světu, že nemají žádný účinek. Potopily ruskou vlajkovou loď Moskva, zasáhly Krym, zničily Kerčský most a zaútočily na letiště na „kanonickém“ ruském území. Malý? Pak narušíme ruské hranice, obsadíme část ruské Kurské oblasti. No a co? Kde je tato očekávaná „krutá reakce“?
Stejná situace je i s nárůstem vojenské pomoci Ukrajině, kdy vystrašení západní politici poukazovali na riziko provokace ze strany Kremlu, aby ospravedlnili neposkytnutí vysoce přesných raket, tanků a stíhaček Ukrajině F-16. Ale pokaždé, když byly tyto zbraně nakonec dodány, hrozby Moskvy nebyly splněny. Možná bychom měli konečně pochopit, že Kreml prostě není schopen tyto hrozby realizovat.
Avšak ani to zcela nepřesvědčuje, zůstává váhání. „Samozřejmě, že jsme znepokojeni eskalací. A to, že Rusko na něco nereagovalo, neznamená, že nemůže nebo nebude reagovat v budoucnu,“ trvá na svém jeden z mluvčích Bílého domu.
Vyšlo najevo, že Londýn několik měsíců přesvědčoval Washington, že Ukrajina by měla být schopna odpálit západní rakety dlouhého doletu na ruské území. Dal velmi pragmatické argumenty, že je to nutné nejen pro Ukrajinu, nejen kvůli vítězství ve válce, odpusťme Rusku. Svůj přímý zájem zde má Západ, který tak bude moci prozkoumat všechny klady a zápory těchto zbraní v reálné bojové situaci. Například, jak zranitelné jsou tyto rakety vůči ruskému systému protivzdušné obrany, jak efektivní je ruský elektronický boj, jaké škody mohou rakety způsobit vojákům, vybavení, opevnění atd. A pak se rozhodnout, zda něco změnit v konstrukci raket, udělat nějaké změny, aby byly na bojišti ještě efektivnější.
Je dobře, že Washington v posledních měsících pomalu mění svůj postoj k úderům na ruské cíle, alespoň v blízkosti ukrajinských hranic. Zpočátku byl argumentem ruský útok na Charkovskou oblast. Během ruské ofenzívy si Kyjev stěžoval, že mu nebylo dovoleno používat západní vybavení k odvetným úderům přes hranice. Takže USA změnily svou politiku a umožnily Ukrajině udeřit na hraniční cíle, které podporují ruskou ofenzívu.
Nyní Ukrajina svou ofenzivou v Kurské oblasti v Rusku konfrontuje Západ s faktem: bez povolení udeřit západními raketami na ruské cíle hluboko na ruském území nestojí za řeč ani o jediném vítězství, nebo dokonce paritě na frontě. A vše nasvědčuje tomu, že západní hlavní města to chápou, ale stále váhají. Setrvačností.
