„Podpora nespravedlivého míru ze strany Západu nevěstí nic dobrého pro stabilitu ve východní Evropě, protože povzbuzuje Moskvu, aby v budoucnu opakovala stejný trik,“ řekl Andreas Umland, prominentní německý politolog, v rozhovoru s Joanie Röttigovou.
– Ukrajinský prezident v rozhovoru s francouzskými novináři řekl, že Kyjev je připraven na jednání s Moskvou. Jak vážně lze toto nové prohlášení Zelenského brát?
– Nedávná demonstrace připravenosti Ukrajiny vyjednávat s Ruskem je mimo jiné pokusem změnit sebeprezentaci Kyjeva zahraničním partnerům. To je signál vyslaný především západním zemím, protože nejen z globálního Jihu, ale i ze Západu se objevila obvinění, že Ukrajina je proti jednáním o ukončení války. Nyní je jasně řečeno, že Kyjev je připraven k jednání. To neznamená, že se podstata ukrajinského postoje změní.
Kyjev bude připraven jednat s Moskvou o podmínkách a fázích úplného stažení ruských vojsk z Ukrajiny. V této souvislosti stojí za to připomenout starou myšlenku, o níž se diskutuje od roku 2014: na Ruskem okupovaná území východní a jižní Ukrajiny by mohly být na přechodné období rozmístěny mírové jednotky OSN. Kyjev by také mohl pozastavit své úsilí o vstup do NATO, protože Ukrajina se k alianci pravděpodobně v dohledné době nepřipojí. O něčem podobném se diskutovalo na jaře 2022 v Istanbulu. Kyjev v té době hledal alternativní bezpečnostní záruky pro Ukrajinu ze Západu, dočasnou alternativu k členství v NATO. Nedostatek ochoty Západu poskytnout tak pevné záruky byl jedním z mnoha důvodů, proč rozhovory selhaly.
– Nedávno Zelenskyj řekl: „Nemusíme se vracet [військовим шляхом, – ред.] na všech územích. Myslím si, že toho lze dosáhnout diplomatickou cestou.“ Co to znamená?
„I když je více Ukrajinců, kteří jsou ochotni obětovat území, většina ukrajinské společnosti je stále proti. Zelenského prohlášení tedy s největší pravděpodobností znamená, že chce využít diplomacie k navrácení okupovaných území, aniž by se uchýlil k jejich osvobození vojenskými prostředky. Kyjev v minulosti někdy odmítal jakákoli jednání s Moskvou příliš tvrdě. To vedlo k nepodloženým obviněním ze strany Západu z nekonstruktivní militantnosti ze strany Ukrajiny. To, co se nyní děje, je změna tónu veřejné formulace oficiálního postoje Kyjeva k Rusku. Ale ne změnu obsahu.
– Ovlivňují ukrajinské obavy z možného Trumpova vítězství styl komunikace a připravenost k jednání?
– Změna rétoriky ukrajinských vůdců může souviset s možnou budoucí reorientací americké politiky za Trumpova druhého prezidentství. Může to být pokus přiblížit se republikánskému táboru. Vztahy mezi Zelenským a 45. prezidentem Spojených států byly napjaté. Zejména prostřednictvím procesu impeachmentu Trumpa, který byl zahájen telefonickým rozhovorem mezi ním a Zelenským. „Pokud chce budoucí prezident Trump vyřešit konflikt s Ruskem prostřednictvím jednání, jsme na ně připraveni,“ možná to chce Kyjev sdělit republikánům. Samozřejmě, že ukrajinská připravenost k jednání tu v zásadě byla vždy, jen se to tak často veřejně nezdůrazňovalo.
– Proč byla dosud mezi ukrajinským a ruským prezidentem tak prázdná zeď?
„Jednání jsou v tuto chvíli absurdní pro oba. Krym a čtyři jihovýchodní regiony Ukrajiny, které Rusko částečně okupovalo, jsou již zakotveny v ruské ústavě jako nová území pseudofederace. Podle ukrajinské ústavy samozřejmě zůstávají hranice v platnosti až do roku 2014. Anektovaná území jsou právně a legitimně ukrajinským státním územím. Na tomto pozadí nemohou Zelenskyj ani Putin vést žádná věcná jednání. Nikdo z nich nemůže přistoupit na kompromis v něčem, co je v rozporu s ústavami jejich zemí. Jinak budou doma považováni za neloajální ke svým národům.
Odhlédneme-li od všech morálních soudů, oba prezidenti jsou vězni svých základních práv. Koneckonců jsou garanty ústavy ve svých zemích. Pokud se jim nepodaří naplnit tuto roli a ochránit oficiální území svých zemí, budou čelit vnitřním politickým nepokojům. Hrozí, že budou obviněni ze zrady a vlastenecká část společnosti se obrátí proti nim. Hypotetická jednání mezi dvěma prezidenty nebo ministry zahraničí proto v tuto chvíli přinesou jen málo.
– Je připravenost k jednání, kterou deklaroval ukrajinský prezident, i vnitropolitickým signálem?
– Zelenskyj pravděpodobně reaguje stejným způsobem na změnu nálady mezi obyčejnými Ukrajinci. Lidé jsou unavení a někteří jsou dokonce tak vyčerpaní, že by se rádi vrátili do situace z února 2022 – před začátkem totální invaze. V té době už se někteří z nich s FAC vyrovnali.Ztráta východního Donbasu a Krymu. To samozřejmě nebylo vítáno, ale v té době tento stav věcí – tedy ruská anexe těchto území – trval téměř osm let. Nyní se zdá, že někteří chtějí návrat ke statu quo z roku 2021. Stále však existuje velká část ukrajinské společnosti, která si nepřeje žádné ústupky.
Rozdmýchávání napětí mezi různými skupinami Ukrajinců – jestřáby a holubice – je součástí ruské strategie. Moskva se od roku 2014 snaží – i když se jí to nikdy nedaří – vyprovokovat občanskou válku v Ukrajině. Jejím cílem je poštvat ukrajinské „jestřáby“ a „holubice“ proti sobě tím, že bude diskutovat o ukrajinských územních ústupcích. Pokud se Moskvě podaří zažehnout skutečnou občanskou válku mezi Ukrajinci (a ne pseudoobčanskou válku jako v letech 2014-2021 mezi Ukrajinci a ruskými agenty různého druhu), může Rusko rychle obsadit celou Ukrajinu.
– Není Zelenského prohlášení o jeho připravenosti k jednání bodem obratu?
– Pro komunikaci Kyjeva se Západem by mohlo být prospěšné změkčení jeho současného tvrdého postoje vůči Moskvě, alespoň veřejně. To by například mohlo vzít vítr z plachet německým pacifistům. Takoví dobrodinci, kteří nechápou ruský imperialismus, se rádi odvolávají na citáty, v nichž ukrajinští politici odmítají jakákoli jednání s Putinem.
Rostoucí ochota obyčejných Ukrajinců vyjednávat je výrazem únavy. V jistém smyslu se Ukrajina vrací do let 2014-2015. Během minských rozhovorů Ukrajina oficiálně neuznala samozvané „LLR“ a „DLR“, ale ze strachu z Ruska je přijala jako partnery v jednáních. Kyjev se přitom v klidu smířil s tím, že Krym byl z dohod zcela vynechán.
Brzy může vyvstat stejná otázka jako tehdy: jak by se měl Západ v takové situaci zachovat? Západ by koneckonců neměl souhlasit ani s částečně výhodným mírem pro Rusko. Pokud by dnes Západ podpořil ukrajinské ústupky Rusku, rovnalo by se to ratifikaci primitivního porušení mezinárodního práva. Stejně jako když Západ podporoval minské dohody a jednání. Dohody z let 2014 a 2015, které Kyjev podepsal pod hrozbou namířené zbraně, byly samy o sobě skandálním zkreslením mezinárodního práva.
Pokud Ukrajina pod tlakem války opět přistoupí na pochybné dohody, jako tomu bylo v letech 2014 a 2015, lze to v některých aspektech chápat například v souvislosti s jadernými hrozbami Kremlu. Stejně jako v letech 2014 a 2015 si dnes mnozí na Západě mohou myslet, že by to byla dobrá věc, protože by mohlo na chvíli dojít k příměří.
Takto vynuceného příměří však bude opět dosaženo za cenu devalvace mezinárodního práva a povzbuzení expanzivních ambicí Ruska. Udržování dalšího vynuceného míru by bylo nemoudré jak z regionálního, tak z geostrategického hlediska. Podpora nespravedlivého míru ze strany Západu nevěstí nic dobrého pro stabilitu ve východní Evropě, protože povzbudí Moskvu, aby v budoucnu opakovala stejný trik. Navíc by to přimělo další revizionistické státy po celém světě, aby replikovaly ruskou strategii ve svém regionu. Západ by se také stal podporovatelem genocidního ruského okupačního režimu s jeho vraždami, únosy, mučením, zbavováním majetku, deportacemi dětí atd.
Otázkou zároveň je, nakolik bude takový nový mír stabilní. Po první minské dohodě v září 2014 a dočasném opuštění Krymu a Donbasu Ukrajinou Rusko neztratilo touhu v konfliktu pokračovat. Na začátku roku 2015 provedla další rozsáhlou eskalaci a o několik let později zahájila ještě hlubší invazi na Ukrajinu. Nový mír, který bude pro Rusko vítězný, s největší pravděpodobností nebude koncem moskevské protiukrajinské kampaně, ale pouze obdobím přeskupení sil pro nový, ještě větší útok. V takovém scénáři mír není doba po válce, ale doba před válkou.
Přeloženo z polštiny
Text byl publikován v rámci projektu spolupráce mezi námi a polským časopisem Nowa Europa Wschodnia.
Původní název článku: Zełenski zmienia ton
