Dne 27. srpna během fóra Ukrajina 2024 hovořil ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj s novináři. Hlava státu ne často těší ukrajinskou společnost upřímným rozhovorem s tiskem. Což je vzhledem k současným okolnostem částečně pochopitelné. Stačilo ale sledovat pár minut z fóra, aby se opět přesvědčili o smutné pravdě: náš prezident je nesmírně citlivý i na sebemenší náznaky kritiky, nemá rád nepříjemné otázky a má specifické pochopení pro hlavní funkci médií.
To neznamená, že novináři a společnost při komunikaci s Volodymyrem Zelenským neobdrželi zajímavé informace. Ukrajinský prezident oznámil úspěšné testy ukrajinské balistické rakety vlastní výroby. Zmínil zahraniční iniciativy a záměry seznámit zahraniční spojence a týmy amerických prezidentských kandidátů s ukrajinským plánem donutit Rusko k míru. Objevily se informace o použití F-16 k odražení ruských raketových útoků. Ale to není to, kvůli čemu se na tuto tiskovou konferenci prezidenta bude vzpomínat.
Atmosféra v sále se stala elektrizující, když novinář z Ukrajinské pravdy požádal Zelenského, aby zhodnotil efektivitu práce vrcholných představitelů prezidentské kanceláře. Novináře zajímal princip, podle kterého si hlava státu vybírá členy svého týmu: osobní loajalita nebo efektivita v práci. Ve skutečnosti ta otázka nevypadala příliš ostře ani kriticky. Ale z nějakého důvodu na to Volodymyr Zelenskyj reagoval extrémně ostře a zdá se, že se velmi urazil. Hlava státu dokonce připomněla temnyky a časy Janukovyče. A když novinář nerozuměl tomu, o jakých tématech mluví, prezident řekl: „Musíte mít světlo v očích, abyste viděli, co se vám říká.“
Poté Volodymyr Zelenskyj novináři vyčetl. Stejně jako on, nevděčný, nevidí všechno to množství práce a úspěchů, které jeho tým dělá. Neposuzuje řádně pozitiva a úspěchy dosažené ve spolupráci s Evropskou unií.
Obecně se ukázalo, že Volodymyr Zelenskyj je hrdý na úspěchy svého týmu, nevidí v něm slabiny a rozhodně neplánuje nikoho propustit. Naopak se domnívá, že to byli právě vedoucí představitelé prezidentské kanceláře, kteří byli schopni zajistit dodávky různých zbraní na Ukrajinu. Vedli také úspěšná jednání se Západem.
Prezident dále řekl, že již dříve na uzavřeném setkání vysvětlil novinářům hodnotu takového kádru, jako je Oleh Tatarov, zástupce vedoucího prezidentské kanceláře. „Spojené státy a každý to ví. Oleh Tatarov spolu s Vasylem Maljukem (nyní šéfem SBU) zabíjeli Čečence v Ukrajině v Kyjevě, když jste zde nebyl. Nestačí vám to? Vykopnout ho, aby ho mohli zabít Rusové?“ odpověděl Zelenskyj překvapenému a mírně zmatenému novináři.
Ihned po skončení tiskové konference se video Zelenského komunikace s tiskem stalo předmětem aktivních diskusí mezi Ukrajinci. A v centru byl Oleg Tatarov a legenda o něm jako o statečném, tajemném „zabijákovi Čečenců v Kyjevě“. Na sociálních sítích se tento fakt Tatarovova životopisu, který je široké veřejnosti neznámý, začal otevřeně vysmívat a vzniklo mnoho memů. Je zřejmé, že veřejnost nevěřila, že šedý kardinál orgánů činných v trestním řízení z prezidentské kanceláře, který má navíc skandální minulost, osobně někoho zabil v Kyjevě. A neexistují žádná spolehlivá fakta, že by se kadyrovcům podařilo proniknout do ukrajinského hlavního města v únoru až březnu 2022. Legenda o Tatarovovi jako vyhlazovači „zlých Čečenců“ by mohla být dobře přijata u západního establishmentu, ale ne u Ukrajinců.
Není to poprvé, co Volodymyr Zelenskyj nezvykle ostře reagoval na nepříjemné otázky médií. V únoru 2023 nastala podobná situace. Pak prezident nejprve zmátl čínského novináře, kterému začal klást řečnické otázky. A pak byla násilná reakce hlavy státu vyprovokována otázkou novináře Channel 5. Zástupce médií se zeptal, zda lituje toho, že v lednu až únoru loňského roku odmítl varování před hrozbou ruské invaze a připravil tak obyvatelstvo o možnost se předem připravit. Ve druhé otázce se novinářka zeptala Zelenského, zda budou potrestáni pachatelé z prezidentova okolí, včetně bývalého šéfa Bezpečnostní služby Ukrajiny Ivana Bakanova. V té době společnost neobdržela žádné odpovědi.
Zdá se, že ukrajinská vláda nechápe některé základní věci o společenské funkci žurnalistiky. Proto se z těch, kteří kladou nepříjemné otázky, automaticky stávají téměř nepřátelé. Profesionální novináři však existují od toho, aby kladli jiné otázky. A ne všechny budou o skvělém počasí, úspěších a výkonech. Pokud se novináři při komunikaci s úřady vyhnou jakýmkoli obtížným otázkám, stanou se soudními novináři.
V zájmu spravedlnosti je třeba dodat: všichni politici nemají rádi ostré otázky. Zejména v Americe a Evropě. Nelíbí se jim toDonald Trump a Kamala Harrisová to dokázali. A dokonce i Joe Biden. Politici se proto snaží čas od času vyhýbat rozhovorům s tiskem. Nebo dávají přednost novinářům ze spřátelených médií.
Zelenského předchůdcům ve funkci prezidenta se také nelíbilo, když jim média pokládala ostré otázky. A to platí pro všechny prezidenty bez výjimky. Ale urážet se novinářem proto, že se zajímá o důležité a aktuální problémy fungování státu a jeho jednotlivých představitelů, je špatné a škodlivé pro vlastní hodnocení a pověst.
Novináři jsou také lidé a nejsou dokonalí. Každý má svůj vlastní pohled na svět, hodnotový systém, politické preference a sympatie. To je normální. Ale moudrý politik využije komunikaci s tiskem pro své vlastní dobro, aby vyvrátil pochybnosti. Nebo alespoň prokázat svou schopnost najít psychologický kontakt s médii. Někdy žertuje nebo se snaží navázat citový kontakt. Někdy přizná své chyby a chybné odhady a obrátí je ve svůj prospěch. Vždyť ne každý politik je schopen veřejně říci: Mýlil jsem se, děkuji vám, že jste věnovali pozornost této otázce.
Na tiskové konferenci 27. srpna však současná vláda potvrdila názor, který si již mnozí vytvořili: nemá ráda kritiku a dokonce ani náznak kritiky. Věří, že nedělá chyby a vždy dělá správná rozhodnutí. To je obecně špatné. Protože novináři vůbec nejsou nepřáteli úřadů. Naopak mají zájem na tom, aby stát a úředníci pracovali lépe, efektivněji, transparentněji a zodpovědněji. Kritika udržuje politika v dobré kondici, nedovoluje mu odpočívat. Nutí vás to být zodpovědnější za svá slova a činy. Podporuje sebezdokonalování. Víme velmi dobře, v co se mění země, kde neexistuje svobodný tisk a kde média existují jen proto, aby zbožňovala vládce nebo vždy souhlasila s autoritami.
Pravděpodobně v budoucnu budeme svědky nové série nedorozumění mezi ukrajinskými úřady a novináři. Objeví se nové obtížné otázky a nové urážky. To však není to hlavní. Hlavní je, že ukrajinská žurnalistika si zachovává schopnost klást nepříjemné kritické otázky jakékoli vládě. To je důležité znamení svobody a dobrá vakcína proti autoritářství.
