S každou hodinou, která uplynula od jeho začátku, bylo stále jasnější, že ukrajinský útok na západní část ruské oblasti, který začal 6. srpna, nebyl zanedbatelným incidentem. Překvapivá operace Kyjeva na území Ruské federace by mohla navždy změnit povahu rusko-ukrajinské války. Úder ukrajinské armády v Kurské oblasti do ní vnáší nové prvky nejméně na pěti úrovních.
Nové prvky války po 6. srpnu
Za prvé, jedná se o klasickou vojenskou ofenzívu prováděnou ve velkém měřítku ozbrojenými silami Ukrajiny. Předchozí pěchotní nájezdy na ruské území prováděly malé, polopravidelné jednotky – Legie svobody Ruska a Ruský dobrovolnický sbor – složené z ruských občanů bojujících na straně Ukrajiny. Naproti tomu srpnovou pozemní invazi na ruské území provedly velké, pravidelné, mechanizované a pomocné ukrajinské jednotky. Toto rozlišení má praktický i symbolický význam. Na rozdíl od předchozích není současná ofenzíva vedena proukrajinskými ozbrojenci původem z Ruska, ani se nejedná o omezenou nebo krátkodobou invazi na ruské území. Jedná se o rozsáhlou ukrajinskou vojenskou operaci, která zahrnuje velké personální rezervy a použití široké škály zbraní.
Předchozí nájezdy Legií pro svobodu Ruska a Ruského dobrovolnického sboru byly pro Moskvu také nepříjemné. Nakonec se však jednalo pouze o krátké píchnutí jehlou ze strany malých polovojenských jednotek s omezeným počtem a typy zbraní. Nyní pravidelná ukrajinská armáda dělá Rusku v mnoha ohledech to, co ruská armáda dělá Ukrajině od roku 2014. Symbolika srpnové ofenzívy je pozoruhodně jasná, přinejmenším pro Ukrajince, Rusy a další ve východní Evropě.
Za druhé, první dny ukrajinské pozemní ofenzívy proti Rusku přinesly Kyjevu nečekaný úspěch. Ukrajinským jednotkám se podařilo rychle dobýt více než 300 kilometrů čtverečních strategicky důležitého ruského území, a to téměř bez ztrát na živé síle a vybavení v této počáteční fázi. Ukrajinské síly dobyly 11 osad, včetně Sudzha, centra správního okresu. Navzdory skutečnosti, že se jedná o malé město s více než 5 tisíci obyvateli, byla Sudža až do 6. srpna důležitým logistickým centrem ruské armády. Stojí za to připomenout, že během carského období, před revolucí v roce 1917, byla Sudža převážně ukrajinsky mluvící osadou. V roce 1918 bylo město asi na měsíc prvním hlavním městem nově vzniklé Ukrajinské sovětské socialistické republiky.
V Sudži se také nachází měřicí stanice Gazpromu, přes kterou prochází veškerý ruský plynovodem přepravovaný do EU. Tato skutečnost vyvolala nervózní reakci na evropských trzích, kde ceny plynu od 6. srpna raketově vzrostly. Obavy z tohoto růstu se však zdají být neopodstatněné. Plyn čerpaný přes Sudžu proudil nepřetržitě přes Ukrajinu na Slovensko a odtud do střední Evropy po celou dobu války, která začala v roce 2014. Jak Moskva, tak Kyjev dosud měly a pravděpodobně budou mít i nadále komerční zájem na zachování tohoto posledního plynového obchodního kanálu mezi Ruskem a EU. To znamenalo a v budoucnu může znamenat, že vojenský vývoj kolem dopravní infrastruktury Gazpromu – ať už na ukrajinském nebo ruském území – není ze své podstaty překážkou vzájemně výhodných toků plynu.
Tři další inovace
Za třetí, ukrajinská invaze do Ruska, zahájená 6. srpna, vedla k největší a nejrychlejší změně na frontové linii války od posledního ukrajinského útoku na Ruskem kontrolované území v ukrajinské Charkovské a Chersonské oblasti na podzim roku 2022. Až donedávna byly všechny územní zisky a ztráty Ruska a Ukrajiny mnohem menší a méně významné než dnes. Poprvé po dlouhé době se radikálně změnila mapa fronty mezi Ruskem a Ukrajinou.
Za čtvrté, invazi do Kurské oblasti lze považovat za opožděné provedení tolik diskutované ukrajinské protiofenzívy, která se v roce 2023 dostala do patové situace. Před rokem se ukrajinská ofenzíva vedená na ukrajinské půdě ukázala jako neúčinná. Mezitím, nyní – přinejmenším na začátku ofenzívy – může být mnohem blíže k realizaci na ruském území. S poměrně hlubokou invazí ukrajinských vojsk do západního Ruska se válka stala méně šarvátkou a více manévrovou válkou.
Za páté, a to je možná nejdůležitější, pozemní válka mezi Ruskem a Ukrajinou s invazí ukrajinských vojsk do Kurské oblasti se změnila z konfrontace, která se odehrávala téměř výhradně na ukrajinském území, na konfrontaci odehrávající se na státních územích obou zemí. Od prvních dnů se ofenzíva stala zdrojem vážných problémů.To je pro Kreml problém, který odvádí pozornost ruských úřadů od jiných částí fronty. To bude platit zejména v případě, že se ukrajinská ofenzíva proti Rusku ukáže být nejen krátkou epizodou, ale stane se dlouhodobým jevem. V tomto případě bude přeorientování Kyjeva na obranné akce proti Rusku na jeho území nejen operační nebo taktické, ale také paradigmatické a strategické.
Nové výzvy pro Kreml
Pro Moskvu nová strategie Kyjeva, i přes její dosud omezené úspěchy, komplikuje další plánování a vedení expanzivní války proti Ukrajině. Tváří v tvář ukrajinské ofenzivě, která začala 6. srpna, bude Rusko nuceno udržovat a rozmisťovat více jednotek na svém vlastním území. Odražení, zabránění a odstrašení Kurské ofenzívy a případných dalších ukrajinských protiofenzív na ruském území se stalo novým strategickým úkolem ruského generálního štábu. Jako nástroj zahraniční politiky Moskvy se ruské ozbrojené síly až donedávna zaměřovaly na boj o cizí území a na cizí půdě, ať už v Moldavsku, Gruzii, Sýrii, v Ukrajině nebo jinde. Toto výhradně útočné, intervencionistické a/nebo iredentistické období používání ruských ozbrojených sil proti vnějším nepřátelům je u konce. Nahrazuje ji nová výzva, která kombinuje obranu ruského státního území s expanzivními operacemi na území bývalého Sovětského svazu.
Nové záměry Kyjeva
Pro Kyjev je invaze do Kurské oblasti především diverzním manévrem s cílem vázat pohraniční jednotky v západním regionu Ruska, které by jinak mohly Ukrajinu napadnout, zdevastovat a terorizovat. Ukrajinská motivace útoku může spočívat také v touze ovlivňovat vnitřní záležitosti Ruska a jeho zahraniční vztahy. Kyjev se zjevně snaží podkopat politickou pověst Kremlu, propagandistickou strategii a informační politiku jak mezi ruským obyvatelstvem, tak na mezinárodní úrovni. Ukrajinská vláda doufá, že ruské chyby, které přispěly k ukrajinským vojenským úspěchům na ruském území, se stanou problematickými pro Putinovu pozici, zejména v rámci ruské politické elity, stejně jako v proruských kruzích po celém světě. Většina Putinovy domácí a mezinárodní podpory je jen mírně způsobena přitažlivostí Putinovy ideologie, vírou v ruské narativy o nebezpečích expanze NATO, „ukrajinským fašismem“, západními sabotážemi a tak dále. Tato podpora se zakládá na cynickém potlesku za zdánlivý úspěch Putinova bezohledného, nihilistického a údajně účinného chování doma i v zahraničí. Nečekaně hluboká a dosud úspěšná invaze Ukrajiny do Ruské federace vykresluje obraz porážky Moskvy ve střetu s Kyjevem a vytváří kognitivní disonanci u ruského a proputinovského publika.
Ukrajinský útok znovu poukázal na strategickou nedostatečnost Ruska, administrativní nedostatky a materiální slabost Ruska. Tyto nedostatky se projevily již v roce 2022, během neúspěšného ruského útoku na Kyjev na jaře a úspěšného ukrajinského protiútoku v Charkovské a Chersonské oblasti na podzim. Současná operace opět podkopává populární narativ o údajné neporazitelnosti a nadřazenosti Ruska – což je fata morgána, která se často rozšiřuje až k podpoře ruského Siegfriedenu (vítězného míru) s ukrajinskými územními ústupky jako podmínkou pro ukončení války.
Konec stabilní konstelace sil
Nová ukrajinská ofenzíva, podpořená ochotou udělat velký krok, není ani tak reakcí na pokračující ruskou agresi, jako spíše výsledkem 30měsíčního stavu nejistoty ohledně globální pomoci Kyjevu. Irácká anexe Kuvajtu v roce 1990 byla rychle zastavena mezinárodní koalicí. V devadesátých letech byl srbský iredentismus po jistém váhání rozhodně potlačen misí NATO mimo jeho území. Na rozdíl od těchto událostí byla mezinárodní podpora Ukrajiny za posledních 10 let nejen nepřímá, ale také upřímně řečeno slabá.
A to navzdory tak skandálním událostem na počátku ruské agrese, jako byla anexe Krymu Ruskem 18. března 2014 a sestřelení malajsijského letu MH17 ruskými ozbrojenci 17. července 2014 s 298 civilisty na palubě, včetně 80 dětí.
Je pravda, že západní ekonomické sankce proti Rusku a vojenská podpora Ukrajiny se od roku 2022 výrazně zvýšily. Nadále však nestačí k ochraně ukrajinského území, občanů a infrastruktury před genocidními útoky Ruska. A aby to bylo ještě horší, mnoho zemí globálního Jihu nepřímo podněcuje ruskou válku tím, že s agresorem obchoduje. Západní rozhodnutí na podporu obrany Ukrajiny jsou zase přijímána pomalu, váhavě a bez přesvědčení. Po dvou a půl letech smrti a utrpení nyní Kyjev usiluje o zásadní změnu kontextu.
V budoucnu se Kyjev pokusí použít různé prostředky, dokázat mezinárodnímu veřejnému mínění, že vývoj a konec války zůstává otevřenou otázkou a že předpoklad nezpochybnitelné ruské nadřazenosti je falešný. Širší geopolitický kontext ukrajinské strategie souvisí s možnými jednáními s Kremlem o územních otázkách. Mohlo by se také jednat o přípravu na rozsáhlejší mnohostranná jednání, jako je plánovaná druhá velká mezinárodní konference na toto téma po prvním mírovém summitu ve Švýcarsku v červenci 2024. Kromě toho, že bude pokračovat v morálních, normativních a právních argumentech, může Kyjev – pokud se mu podaří udržet dobytá ruská území – zaujmout nový přístup.
Jak v přímé komunikaci s Moskvou, tak na mezinárodních konferencích mohou ukrajinští vůdci předkládat návrhy dohod a navrhovat výměnu zabraných ruských území za anektovaná ukrajinská území. Nový přístup Kyjeva s sebou samozřejmě nese rizika jak pro ukrajinskou, tak pro mezinárodní bezpečnost. Ukrajinská invaze do Ruska 6. srpna 2024 je podle slov Vladimira Putina „rozsáhlou provokací“. Mezinárodní pozorovatelé, kteří souhlasí s Putinovou definicí, by měli především obviňovat své vlastní země z jejich nezájmu nebo omezené pozornosti věnované suverenitě a územní celistvosti Ukrajiny. Právě nedostatek vnější pomoci Ukrajině při obnově jejích hranic od roku 2014 vedl Kyjev k přechodu z obranné do útočné pozice.
Ať už bude výsledek současné ukrajinské operace v Kurské oblasti jakýkoli, Kyjev bude i nadále hledat slabiny podél celé linie dotyku s Ruskem, stejně jako s jeho spojenci a agenty. Rusko bude muset investovat do opevnění své hranice s Ukrajinou a věnovat více pozornosti jiným bojištím než východním a jižním částem Ukrajiny. Úspěšná ukrajinská ofenzíva na ruském území podkopává v Rusku i ve světě široce rozšířený dojem údajně statické frontové linie, stabilní rovnováhy sil a předvídatelného průběhu konfliktu.
Přeloženo z polštiny
Text byl publikován v rámci projektu spolupráce mezi námi a polským časopisem Nowa Europa Wschodnia.
Původní název článku: Wielki zwrot w wojnie rosyjsko–ukraińskiej
