Dne 20. srpna přijala Nejvyšší rada ve druhém čtení zákon, který byl nazván zákonem zakazujícím moskevský kostel v Ukrajině. Samotný návrh zákona je malý a obsahuje pouze několik článků. Zní také skromně a poměrně nenáročně: „O změnách některých zákonů Ukrajiny týkajících se činnosti náboženských organizací“. Podle jeho autorů by měl konečně vyřešit otázku činnosti duchovní a náboženské větve „ruského světa“ u nás. Zůstává však nejasné, zda bude možné tento strategický cíl převést do reality.
Zákon zakazuje působení náboženských organizací na území Ukrajiny, které jsou přidruženy k centrům vlivu náboženské organizace, jejíž řídící centrum se nachází ve státě, který provádí ozbrojenou agresi proti Ukrajině. Tyto náboženské struktury mají 9 měsíců na to, aby přerušily veškeré spojení s moskevskou církví. V případě, že vyjdou najevo případy předpokládané tímto zákonem, může být činnost náboženské organizace ukončena soudem na žádost ústředního výkonného orgánu, který provádí státní politiku v oblasti náboženství, nebo státního zástupce. Aby se zjistilo, zda je náboženská instituce skutečně spojena s centrem, které se nachází na území agresora, předpokládá se provedení náboženského zkoumání. Za tímto účelem Státní služba Ukrajiny pro etnickou politiku a svobodu svědomí vytvoří zvláštní komisi. Na první pohled se zdá, že je vše poměrně stručné a jednoduché. Ďábel se ale skrývá v detailech.
Za prvé, z právního hlediska UPC MP neexistuje jako samostatná právní jednotka. Existuje však téměř 12 000 legálně registrovaných farností tohoto kostela. Pokud tedy bude rozhodnuto o jeho zákazu, budete muset žalovat každou z těchto farností zvlášť. Je jasné, že pokud se případ dostane k soudu, může se ještě více proměnit ve skutečný právní chaos. Bude se náříkat nad porušováním svobody náboženského vyznání. Bude podána řada odvolání. A Moskva se bude snažit na světové úrovni zdiskreditovat jakékoliv rozhodnutí o zákazu církve, která byla jejím důležitým pilířem a pátou kolonou v Ukrajině.
Soudě podle reakce hierarchů UPC MP, tak zatím s panikou nespěchají. Naopak, předstírají, že přijatý zákon s nimi nemá nic společného. Církev již údajně nemá žádné kanonické ani duchovní vazby s Moskvou. To znamená, že nevidí důvod, proč by se měli bát zákona č. 8371.
Uvedl to vedoucí informačního a vzdělávacího oddělení UPC MP, metropolita Klement, v komentáři pro novináře Hromadského Významnýže „ukrajinská pravoslavná církev bude i nadále žít jako pravá církev a jakékoli pokusy o její zákaz mohou vést k diskreditaci těch, kteří o ni usilují“. Podle něj návrh zákona č. 8371 „může zakázat UPC MP“, ale Ukrajinská pravoslavná církev nemá předponu MP. Hierarcha tvrdí, že UPC MP nemá žádné administrativní vazby se zahraničními centry, a pokud ji z toho někdo obviní, bude to „výhradně manipulativní“, protože neexistuje jediný ukrajinský dokument, který by to potvrzoval. To znamená, že UPC MP zaujala předvídatelný postoj, který se samozřejmě bude snažit v budoucnu bránit. A on se prostě nevzdá.
Zákon zakazující činnost náboženských organizací, které mají kanonické vazby na Rusko, měl být přijat mnohem dříve. Například ještě předtím, než UPC MP pod tlakem okolností na zasedání Rady 27. května 2022 provedla formální změny svého Statutu. Úřady a lidoví poslanci k tomu ale dlouho neměli politickou vůli a chuť. Právě na tomto koncilu byly ze Statutu vyškrtnuty všechny formulace o přímém spojení a podřízenosti UPC MP ruské pravoslavné církvi. Skutečnost, že z názvu náboženské organizace byla odstraněna zmínka o Moskevském patriarchátu, však neznamená, že UPC ztratila svou podřízenost ruské pravoslavné církvi. A RPC nadále považuje UPC MP za její nedílnou součást.
Zajímavé je, že náboženské zkoumání Statutu Ukrajinské pravoslavné církve Moskevského patriarchátu, které bylo provedeno na začátku roku 2023, již prokázalo existenci církevně-kanonického spojení s Ruskou pravoslavnou církví. Expertní skupina pak dospěla k závěru, že přijetí nové verze Statutu o řízení UPC MP ze dne 27. května 2022 a usnesení Rady UPC MP nevedly k přerušení církevně-kanonického spojení UPC s Ruskou pravoslavnou církví a samotný Statut UPC MP jako strukturálního podútvaru Ruské pravoslavné církve, který požívá určitých práv nezávislosti, ale nevytváří autokefální církev, zůstává nezměněn.
Podle odborníků nejsou vztahy mezi UPC MP a RPC vztahy mezi jednou nezávislou (autokefální) církví a jinou nezávislou autokefální církví. „UPC také nemá status autonomní církve, který by byl uznáván jinými církvemi, a proto se z hlediska eklesiologie a kanonického práva jedná o strukturální pododdělení Ruské pravoslavné církve, která má oddělená práva na nezávislou formaci bez vlastní kanonické subjektivity. Nejedná jako nezávislá (autokefální) církev a nevyhlašuje svou vlastní nezávislost (autokefalitu). Členové expertní skupiny nenašli žádné dokumenty ani akce, které by svědčily o transformaci UPC v nezávislou náboženskou organizaci ve vztahu k ruské pravoslavné církvi,“ zdůraznila Státní služba pro etnickou politiku. Od té doby uplynul více než rok a půl. A teprve nyní se ukrajinské úřady rozhodly jednat.
Po přijetí zákona zakazujícího činnost náboženských institucí spojených s centry ve státě, který provádí agresi proti Ukrajině, bude UPC MP ještě horlivěji napodobovat ukrajinskou církev, která údajně nemá s ruskou pravoslavnou církví nic společného. Pokud jde o další vývoj událostí, je pravděpodobných několik možností. Možná, že pokud hierarchové UPC MP uvidí, že se úřady rozhodly tuto záležitost vážně ukončit, změní svou taktiku popírání vazeb s Moskvou a začnou hledat alternativy. Například veřejně oznámí definitivní rozchod s ruskou pravoslavnou církví a požádají o podřízenost ekumenickému patriarchovi v Konstantinopoli. Samozřejmě, že některé farnosti a biskupové se mohou rozhodnout připojit k řadám PCU. Ne každý to ale udělá. Na cestě ke sjednocení pravoslavné církve v Ukrajině je bohužel příliš mnoho překážek. Nejen ideologické nebo ideologické, ale také organizační a dokonce kalendářní povahy.
Za několik let bude mít ukrajinská náboženská krajina šanci na transformaci. A do značné míry se zbavit nábožensko-koloniálního vlivu Kremlu. Tento proces však nebude snadný. A ne zcela lineární. A složité, klikaté a spletité.
Příběh zákazu moskevského kostela v Ukrajině se táhne už více než rok. Zdá se, že nyní, po dlouhém váhání, nebo dokonce po otevřené sabotáži, se úřady konečně rozhodly: nadešel čas. Zdá se však, že je příliš brzy na to, abychom v tomto eposu vyhodnotili poslední bod. Aby právo fungovalo v plném rozsahu, je nutné koordinovat práci řady orgánů. Stejně jako kompetentní informační a ideologická politika a upřímný rozhovor mezi úředníky a jejich vlastním obyvatelstvem. A v Ukrajině jsou s tím vždy velké problémy.
