Vojenská operace v Kurské oblasti zaskočila ukrajinskou společnost, Rusko i západní svět. Poprvé od konce druhé světové války byla Ruská federace napadena ozbrojenými silami cizího státu. Je zřejmé, že máme co do činění s novým typem ukrajinské protiofenzívy, který se zásadně liší od neúspěšné operace v roce 2023.
Sun Tzu řekl: „Zaútočte tam, kde není připraven. Nebo jít tam, kde by to nečekal. To jsou způsoby, jakými vojenští stratégové vítězí. Ale nedá se o nich mluvit předem.“ V roce 2023 se Ukrajina vydala úplně jinou cestou. Několik měsíců PR protiofenzívy s oznámením hlavních směrů úderů umožnilo nepříteli dobře se připravit na bitvu. V důsledku toho je minimum znovu dobytých území s těžkými ztrátami. Přitom jen v prvních dvou dnech bojů v Kurské oblasti se podařilo ovládnout větší území než při loňské protiofenzivní operaci.
Tentokrát byl přístup k plánování a vedení vojenské ofenzívy v Kurské oblasti přesně takový, jak naznačuje klasické vojenské umění. Režim úplného ticha. Nedostatek urážlivých oznámení. Mlčení ukrajinských úřadů. Skromnost úředníků. Informační mlčení ze strany jednotek, které se účastní vojenské operace ve směru Kursk. To vše je v ostrém kontrastu s loňským PR neúspěšné protiofenzívy.
Můžeme se jen dohadovat, jaká je hlavní myšlenka ukrajinského generálního štábu. Nikdo neví na sto procent o hlavním účelu přenesení války na území nepřítele. Možná existuje několik takových cílů. Nelze vyloučit, že maximální plán počítá s průlomem až k jaderné elektrárně v Kurčatově. Možná mluvíme o okupaci části Kurské oblasti, aby se v budoucnu posílila vyjednávací pozice. Existují však i jiné možnosti vývoje protiofenzívy, které mohou ruské armádě značně zkomplikovat situaci a narušit kvalitní komunikaci mezi týlem a jednotkami, které v současné době bojují proti Ukrajině. Není nám také jasné, jak daleko se ozbrojené síly Ukrajiny plánují posunout hlouběji. Ukrajinský generální štáb možná připravuje další údery v místech, kde to Kreml tak docela neočekává. A to je vlastně velmi dobrá věc. Koneckonců, strategická nejistota vytváří pro nepřítele mnoho problémů. Pro ruské velení je obtížné vypořádat se s válečnou mlhou. Porozumět hlavním motivům a cílům našich jednotek, strategickému plánu a směru hlavního úderu. To vše způsobuje zmatek a vede k chybám nepřítele.
Hlavním problémem Ukrajiny ve válce s ruskými okupanty nebylo jen to, že agresor má více zbraní a zdrojů. A to nejen u našich generálů sovětské školy nebo u korupce a neefektivity. Vzhledem k postoji západních spojenců, kteří zakázali ozbrojeným silám Ukrajiny útočit na ruské území západními zbraněmi, vedla Ukrajina od samého počátku válku v extrémně nerovných a nespravedlivých podmínkách. Strach Evropy a Ameriky z porušení červených linií při odrážení ruské agrese vedl na konci roku 2022 k patové situaci na frontové linii. Nikdy v historii válek neexistovalo tabu vedení plnohodnotných vojenských operací na území agresora. V případě Ukrajiny však fungovala v zákulisí až do začátku srpna 2024.
Nastala situace, kdy Rusko mělo naprostou volnost manévrování a mohlo zaútočit na Ukrajinu z kteréhokoli směru. A Ukrajina v žádném případě neměla právo překročit ruské hranice. Nepřátelské akce musely být vedeny výhradně na našem území, což také znamená obrovské ekonomické ztráty a ničení infrastruktury, nemluvě o civilních obětech. Místo odvážných nestandardních vojenských operací byly ozbrojené síly Ukrajiny omezeny pozičními krvavými bitvami. Koneckonců, vše, co jsme museli udělat, bylo zaútočit na dobře opevněné ruské obranné linie na území Ukrajiny. Za takových podmínek mohl nepřítel poměrně snadno předvídat akce ozbrojených sil Ukrajiny. To se stalo během neúspěšné protiofenzívy v roce 2023.
Lze se jen dohadovat, jaké by byly výsledky nepřátelských akcí v roce 2023, kdyby ukrajinské jednotky místo útoku na Surovikinovu linii vtrhly na území Ruské federace. Zároveň, poté, co jsem obdržel plné povolení ze Západu k takové operaci. Co kdyby se místo předpokládané ofenzívy ve směru na Záporoží ozbrojené síly Ukrajiny vydaly do Belgorodu a Kurska? Možná, že válka by už byla u konce.
V roce 2024 tak Západ postupně začal rušit zákazy používání svých zbraní na území Ruské federace. Nepsané pravidlo však zůstalo: Ukrajina směla vést nepřátelské akce pouze v mezinárodně uznaných hranicích z roku 1991. Aby však bylo možné prorazit silné ruské obranné linie, je nutné mít velkou výhodu v prostředcích poškození ohněm, elektronickým bojem, dělostřelectvem, letectvím a protivzdušnou obranou. A potřebujete také pracovní sílu. Všechny tyto prostředky v Ukrajině nestačí. Mezitím agresor pomalu, nešetříc lidmi a za použití funkčních bloků raket postupoval na Donbasu metr po metru. Aby bylo možné zvrátit vývoj a agresora zastavit, bylo nutné Nestandardní kroky. Trpká zkušenost z roku 2023 ukázala, že útok na ruské obranné linie na území Ukrajiny je špatné rozhodnutí. Přesun nepřátelských akcí na území Ruska se stal pro Ukrajinu jedinou alternativou, jak se pokusit alespoň částečně změnit povahu nepřátelských akcí a donutit agresora zmírnit útočný tlak na východě.
V dnešní době je ničeno dogma, že vojenská akce na území jaderného státu nevyhnutelně povede k nepřijatelné míře eskalace. To je to, čím mnozí západní politici a experti neustále straší celý svět. Je hezké, že se Západ konečně alespoň veřejně nesnaží zastavit ukrajinskou operaci. Nevyjadřuje další znepokojení a nevydírá okamžitým „zastavením eskalace“. Naopak, evropští a američtí představitelé a politici mají pochopení pro předání nepřátelských akcí Ruské federaci.
Šéf obranného výboru německého Bundestagu Marcus Faber tak nepovažuje možné použití německých zbraní v bojích v Kurské oblasti v Rusku za problém. „V souvislosti s ruským útokem na Ukrajinu je území obou států válečnou zónou. Použití zbraní podléhá ustanovením mezinárodního práva,“ řekl předseda obranného výboru Bundestagu. Mluvčí Evropské komise pro zahraniční věci Peter Stano také uvedl, že Ukrajina má právo na sebeobranu, včetně úderů na ruské území. A 7. srpna mluvčí amerického ministerstva zahraničí Matthew Miller také dal jasně najevo, že Washington si vyhrazuje právo Ukrajiny provádět vojenské operace, jak je považuje za vhodné. „Rusko porušilo územní celistvost Ukrajiny a nadále nezákonně okupuje území Ukrajiny. Rozhodnutí o tom, jak Ukrajina povede vojenské operace, je v Ukrajině a naše politika přeshraničních úderů se nezměnila,“ řekl Miller.
Nevíme, jak skončí vojenská operace ozbrojených sil Ukrajiny v Kurské oblasti. Koneckonců, musíme být realističtí a nepožadovat nemožné. Roman Polko, polský generál ve výslužbě a bývalý velitel speciálních sil, řekl, že „je dobře, že Ukrajina podniká akce, které Rusy překvapují“ a že „Ukrajina zaujímá obrannou pozici a není v pozici, kdy by mohla provést operaci s cílem vytlačit Rusko z okupovaných regionů, ale Ukrajina se aktivně brání“ a že „Rusům by nemělo být dovoleno v klidu připravovat nové útoky“.
Je v zájmu Ukrajiny obsadit co nejvíce ruských území a zároveň co nejvíce zachovat své vojáky. Nakonec, pokud někdy přijde čas na jednání, můžeme se pokusit vyměnit znovu dobytá ruská území za ukrajinská. A zahájení nějakých jednání, když ovládáte dobrou polovinu Kurské oblasti, je vždy výhodnější a dává pocit důvěry. To je jeden z předpokladů pro takzvanou silnou vyjednávací pozici. Bylo by dobré, kdyby Západ konečně zrušil veškerá omezení vůči ozbrojeným silám Ukrajiny a přestal vytvářet umělé rámce, které umožňují pouze vedení vysilující krvavé poziční války, v níž není žádný manévrovací prostor a důsledkem nepředvídatelnosti.
