Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj tento týden v Bruselu učinil prohlášení, které již mnozí odborníci označili za „senzační“. Během společného brífinku s předsedou Evropské rady Charlesem Michelem ujistil, že Ukrajina usiluje o co nejrychlejší ukončení války s Ruskem.
„Nemáme moc času, protože máme spoustu raněných a zabitých na bojišti. Proto nechceme, aby tato válka trvala roky. Nyní musíme vypracovat podrobný plán podrobných kroků týkajících se všech krizí, které Putinova válka přinesla do naší země. Během několika měsíců musíme udělat tento plán, nemáme moc času. Máme mnoho zraněných a zabitých, vojáků i civilistů. Takže nechceme, aby tato válka trvala roky. Proto musíme tento plán připravit a položit na jednací stůl na druhém mírovém summitu,“ řekl Zelenskyj.
Co je to vlastizrada? Oponenti z šovinistického tábora z toho už obvinili ukrajinského prezidenta. Zelenskyj dosud tvrdil, že k mírovým jednáním nedojde, dokud okupační síly nepřekročí hranice z roku 1991 (a to podle posledního průzkumu požaduje 74 % Ukrajinců). Proč ale tento požadavek není v prezidentově projevu vidět nyní? „Zelenskyj ztrácí půdu pod nohama a připravuje se na kapitulaci,“ mnou si ruce štamgasti Kremlu.
Ve skutečnosti to není ani jedno, ani druhé. Za prvé, ze zkušeností z pěti let prezidentství Volodymyra Zelenského již s jistotou víme, že nikdy nepůjde proti názoru většiny, bez ohledu na to, jak rozporuplný může být. A pak je tu těch samých magických 74 %. Proto se bude držet teze „hranic 91“ jako utopenec na poslední kapce. A rozhodně nepodlehne Putinovým vyděračským „mírovým“ návrhům, požadujícím zejména vzdát se Luhanské, Doněcké, Záporožské a Chersonské oblasti bez boje. Ani historie, ani současná ukrajinská komunita by mu to neodpustily. A Zelenskyj si je toho dobře vědom.
Jaký byl tedy účel jeho bruselského prohlášení? S určitým nepřímým výpočtem. Je třeba si uvědomit, že Zelenskyj je pod tlakem západních politiků (amerických i evropských), pro širokou veřejnost sice neviditelných, ale nesmírně mocných. Ano, navzdory prohlášením západních lídrů, že Ukrajině budeme pomáhat tak dlouho, jak to bude nutné, Brusel i Washington naléhají na Kyjev k rychlejšímu usmíření s Moskvou. Pro Západ se válka stává stále významnějším faktorem ekonomické a politické destabilizace a podpora válčící Ukrajiny mezi americkými a evropskými občany stále více klesá. A na této vlně získávají na popularitě různá krajně pravicová a ultralevicová hnutí, která situací dále otřásají.
Snad před rokem existovala na Západě naděje, že Ukrajina bude schopna, když ne dosáhnout kýžených hranic 91, tak alespoň seriózně se k tomuto cíli přiblížit. Ale nyní, po neúspěchu protiofenzívy v roce 2023, se tato naděje téměř úplně rozplynula. Proto se Ukrajina pomalu, ale jistě posouvá směrem k „vnímání reality na Zemi“.
Recept Donalda Trumpa na rychlé ukončení války, navzdory vší své nedokonalosti a dokonce karikatuře, je proto tak či onak součástí globální agendy. Není divu, že to poradci amerického exprezidenta znovu připomněli. Tito poradci navíc nejsou žádní nováčci ve vojenských záležitostech, ale zkušení stratégové – generálporučík ve výslužbě Keith Kellogg a bývalý analytik CIA Fred Fleitz. Stručně lze tento plán popsat takto: Kyjev bude moci nadále přijímat americkou vojenskou pomoc pouze v případě, že zahájí mírové rozhovory s Ruskem, a odmítnutí Moskvy vyjednávat povede k rychlému nárůstu americké vojenské podpory Ukrajině.
Trump, jak dokazují poslední průzkumy (některé bohužel, některé naštěstí), se každým týdnem přibližuje ke svému vítězství ve volbách 5. listopadu. To se ukázalo zejména po poslední televizní debatě mezi ním a Joem Bidenem. Proto, ať se to Ukrajině líbí nebo ne, bude muset tento plán tak či onak přijmout. A i když Biden vyhraje, nic nás nezachrání před nutností tento problém dříve či později řešit.
A ruský diktátor Vladimir Putin stojí po jeho boku a čas od času vykřikne: „Jsme připraveni jednat! A co ty?“
Pokud by Zelenskyj v této situaci nereagoval a pokračoval v opakování o „hranicích-91“, pak by si každý den vysloužil další nepochopení, ne-li hněv ze strany západních společností. A to by bylo taktické vítězství Kremlu. Zelenského výše uvedenou větu je proto třeba v tomto kontextu zvážit.
Zelenskyj vysílá světu a Putinovi vzkaz: „Jednání, alespoň už. Pane Putine, pojďme si sednout a popovídat si.“ A nemusíte chodit k věštkyni, abyste předpověděli, že v takové situaci bude Putin ohromen. Ukáže se totiž, že všechen jeho pokojný pokoj je falešný. Že ani jeho poslední mírový plán není ničím jiným než geopolitickou hrou. A držte se tohoYi nemá v úmyslu. Neměl ani v úmyslu dodržovat minské dohody a ihned po jejich uzavření zorganizoval největší útok na Debalceve během války na Donbasu.
Ale i kdybychom předpokládali nepravděpodobnou možnost, že Putin chce být se svými „mírovými“ návrhy stále upřímný, pak to nebude fungovat. Protože jejich bezvýznamnost jasně chápal jak Trump, tak Biden. Během televizní debaty kategoricky prohlásili, že tyto návrhy jsou „nepřijatelné“.
A také nezapomeňte, při jaké příležitosti se Zelenskyj v těchto dnech ocitl v Bruselu. A přijel tam, aby za prvé zahájil jednání s Evropskou unií o členství a za druhé podepsal dohodu o bezpečnostní spolupráci mezi Ukrajinou a EU. Ukrajina navíc již uzavřela bezpečnostní dohody s mnoha významnými západními státy, včetně Spojených států a Velké Británie. Nedá se říci, že by tyto dokumenty byly 100% bezpečnostními zárukami, brněním, ale přesto to nejsou prázdné kusy papíru a poskytují Ukrajině určitou ochranu.
Shrneme-li to, lze konstatovat, že prohlášení ukrajinského prezidenta není v žádném případě zradou, ale svým způsobem dokonce vítězstvím. Vítězství je taktické. Zelenskyj vyrazil Putinovi z rukou trumfy „mírotvorců“ a sám je sebral. A tímto způsobem se pozice Ukrajiny jen posílila.
V této souvislosti bychom neměli zapomínat, že Ukrajina nedávno uspořádala poměrně úspěšný mírový summit ve Švýcarsku a většina zemí světa nás podpořila. Ačkoliv Rusko nebylo na fóru formálně odsouzeno, v případě rusko-ukrajinské konfrontace jasně platí zásada: kdo není s námi, je proti nám. Proto se na švýcarském summitu vyvinula určitá, i když vratká, ale pochopitelná proukrajinská platforma. A teď s tím bude muset počítat Rusko, které chce na příštím summitu vyjednávat o míru.
