Francouzský prezident Emmanuel Macron učinil 6. června poměrně senzační prohlášení. V rozhovoru pro televizní kanály TF1 a Francie 2 uvedl, že má v úmyslu poskytnout Ukrajině určitý počet modernizovaných víceúčelových stíhaček Přelud 2000-5. „Umožní Ukrajině chránit své území a vzdušný prostor,“ řekl. Prezident zároveň uvedl, že Francie brzy pozve ukrajinské piloty na výcvik. Kromě toho bude v zemi vycvičeno 4 500 ukrajinských vojáků. A ještě předtím přijedou na Ukrajinu francouzští instruktoři, aby na místě vycvičili tisíce ukrajinských rekrutů.
Proč je senzacechtivost této zprávy „relativní“. V posledních měsících si svět zvykl na nečekaná prohlášení francouzského prezidenta, počínaje jeho únorovým prohlášením o účelnosti vyslání západních vojsk na Ukrajinu. Pro nás jsou tato překvapení od Macrona příjemná, pro Rusy – samozřejmě naopak pro mnoho západních partnerů – šokující. Nebo spíše byly šokující, ale postupem času si stále více zvykají jak na prohlášení, tak na samotnou myšlenku potřeby širšího a hlubšího zapojení do rusko-ukrajinské války.
Koneckonců, jaký byl důvod všech těchto prohlášení Emmanuela Macrona? Velká láska k Ukrajině, starost o její zájmy a životy občanů? Stěží. Touha potěšit Volodymyra Zelenského v předvečer jeho návštěvy Francie? Do jisté míry, ale není to ani zdaleka ten hlavní důvod. Hlavním hnacím motorem bylo jasné uvědomění francouzského prezidenta, že rusko-ukrajinská válka není cizí jemu, jeho zemi a Evropě jako celku.
Rusko se stává stále nebezpečnějším. Staví svou výrobu do válečného stavu, což znamená, že její militarizace se nezastaví za rok, za dva, za pět. Až dosud mohla Evropa doufat ve vojenskou ochranu Spojených států, ale nikdo nedokáže předpovědět, nakolik budou tyto naděje oprávněné po vítězství izolacionisty Donalda Trumpa v listopadových volbách. Na druhé straně je Evropa stále pomalá a netečná, pokud jde o globální bezpečnost. Jsou činěny určité pokusy nějak se dostat ze situace totálního pacifismu, ale ty jsou zjevně nedostatečné.
Taková je tvrdá realita na začátku třetího roku totální invaze Vladimira Putina na Ukrajinu. Navíc pán Kremlu a jeho kumpáni od samého začátku prohlašovali, že jsou ve válce s „kolektivním Západem“. Tento „kolektivní Západ“ však s takovými výroky dlouho zacházel jako s hloupými vtipy. A teprve teď začal chápat, že tu není cítit vtipy.
Před několika dny, během setkání s redaktory západních zpravodajských agentur, měl Putin pěnu u úst a tvrdil, že Rusko nikdy nezačne válku proti Západu. „Vymysleli si, že Rusko chce zaútočit na NATO. Jste úplně šílení, nebo co? Hloupý jako tento stůl? Kdo to vymyslel? To je nesmysl, nesmysl,“ ujistil ruský vůdce Západ o svých výjimečně mírumilovných záměrech.
Ale místo toho, aby ho uklidnil, mě jen ještě více napjal. Vždyť proč tolik vřít, když má čisté svědomí. No, jak „čisté“, kde má Putin čisté svědomí? V každém případě však Putinova ujištění tradičně ukazují, že vše bude přesně naopak. Vzpomeňme si, jak vášnivě kdysi ujišťoval, že Krym je ukrajinský a Rusko do něj nikdy nezasahne. A pak, že „zelení mužíčci“ nejsou ruská armáda. Nebo že na Donbasu – „tam nejsou“. A jak tvrdošíjně Putin přesvědčoval Západ, že k žádné totální invazi na Ukrajinu nedojde – až do konce února ujišťoval, že není sebemenší důvod k obavám.
A nyní existují ujištění, že Rusko nezaútočí na „kolektivní Západ“. Především si ale musíme přiznat, že Rusko na něj již zaútočilo. Zaútočil na Ukrajinu, která byla v procesu intenzivní integrace se Západem. A všichni chápou, že nejde jen o „speciální vojenskou operaci“ s údajným cílem zaručit bezpečnost Ruska. Ve skutečnosti se Putin snaží zničit moderní proevropský ukrajinský národ, jeho stát, který, i když ne příliš neohrabaně, se stále pohybuje po cestě evropské a euroatlantické integrace. Proto Kreml již začal ničit geopolitické základy starého kontinentu. Rozsah a důsledky tohoto geostrategického rozvratu jsou stále těžko pochopitelné.
Je však jasné, že se děje něco mimořádně nebezpečného, co ohrožuje mír a prosperitu na kontinentu, které trvají od konce druhé světové války. Evropa proto bude muset rychle a radikálně přehodnotit evropský koncept „měkké síly“ a doplnit jej o mnohem tvrdší komponenty. Protože bez toho už nebude možné vyhnout se ještě větší válce. Plánem Evropské unie je co nejvíce rozšířit obchodní vztahy a hospodářskou spolupráci s Ruskem tak, aby se Rusko dostalo do evropské právní oblasti a tam do oblasti západního práva.Například v případě Spojených států amerických, Spojených států amerických a Spojených států amerických Spojených států amerických,
Brutální válka v Ukrajině a stále agresivnější chování Moskvy již mění postoje ke konceptu obrany a bezpečnosti na starém kontinentu. Přední evropští politici naléhavě začínají měnit priority. Nyní je hlavní vojenská podpora Ukrajiny, která je avantgardním bojovníkem proti destruktivnímu vlivu Kremlu. Zároveň Evropa potřebuje urychleným tempem modernizovat své vlastní armády a bezpečnostní služby. To přirozeně povede k transformaci evropských ekonomik a rozmachu obranného průmyslu.
Evropští lídři se zároveň musí jednou provždy vzdát myšlenky, že se může vrátit doba před ruskou invazí na Ukrajinu. To je vše, zapomeňte na to, s Ruskem už nebude nic jako obvykle, přinejmenším do Putinovy smrti a úplné transformace celého systému moci v Kremlu. Evropské země proto budou muset přistoupit k rychlým výdajům na obranu. Zvýšení jejich úrovně na úroveň, která nebyla zaznamenána po desetiletí od pádu Berlínské zdi. Zapomenuté a opomíjené vojenské tradice budou muset být obnoveny. Je zřejmé, že bude nutné obnovit brannou povinnost. Odpovídající opatření se již připravují přinejmenším v Německu, Francii a Spojeném království.
Si vis pacem, para bellum – chcete-li mír, připravte se na válku – toto starobylé heslo Římské říše se pro moderní Evropu stává aktuálnějším než kdy jindy.
