Po mnoha týdnech bojů, nejprve ve Sněmovně reprezentantů a poté v Senátu, byl schválen balíček pomoci, z něhož lví podíl – téměř 61 miliard dolarů – půjde na Ukrajinu. Dokument byl dlouho blokován republikánskými politiky, kteří se stále více staví proti utrácení peněz na podporu této východoevropské země.
Kyjev se ocitl v extrémně obtížné situaci kvůli tomu, že mu docházely zbraně. Nejen, že loni selhala protiofenzíva, která měla přerušit logistickou linku na Krym, ale v posledních měsících je ukrajinská armáda v defenzivě a ztrácí stále více území na východě země. Mezitím kvůli vyčerpanému protiletadlovému arzenálu začalo na ukrajinská města dopadat neobvykle velké množství raket, které mimo jiné způsobily značné škody na elektrárnách v různých částech země. Prezident Joe Biden oznámil, že Spojené státy okamžitě začnou posílat zbraně na Ukrajinu.
I když je objem podpory obrovský, nevyřeší problémy a nepřiblíží Ukrajinu k vítězství. Nanejvýš bude chvíli držet frontovou linii. Problém je strukturální: země je závislá na vnější podpoře, a dokud se to nezmění, bude rukojmím vnitřní situace ve třetích zemích.
„Budeme pokračovat v boji. Nemáme na vybranou. Chceme žít. Ale výsledek války […] nezávisí jen na nás,“ řekl nedávno v rozhovoru pro britský deník The Economist Vadym Skibitskyj, zástupce náčelníka ukrajinského obranného zpravodajství.
Dělostřelecké souboje
Jak Biden oznámil, první várka pomoci dorazila na Ukrajinu v posledních dubnových dnech. Jednalo se o protitankové střely a tolik potřebné dělostřelecké granáty ráže 155 mm, kvůli jejichž nedostatku zůstala ukrajinská děla neaktivní.
Ruská armáda měla v tomto ohledu vždy výhodu, a to i v prvních měsících totální války, kdy rezervy Kyjeva ještě nebyly vyčerpány. V posledních měsících se však situace stala kritickou. Krátce předtím, než se Kongres rozhodl poskytnout pomoc, generál americké armády varoval, že Ukrajinci budou pálit desetkrát méně granátů než Rusové. V době, kdy to řekl, byl poměr jedna ku pěti. Čím větší je rozdíl v síle dělostřelectva, tím obtížnější je pro Kyjev udržet území pod svou kontrolou, natož znovu dobýt území okupovaná Rusy. Na východoevropském bojišti často docházelo ke střetům, do nichž se téměř výhradně zapojila děla (hovorově nazývané dělostřelecké souboje), a právě na základě jejich výsledku se fronta pohnula. Jsou také zodpovědné za nejvyšší počet obětí mezi armádami.
Druhou naléhavou otázkou jsou rakety pro systémy protivzdušné obrany, zejména americké protiletadlové raketové systémy Vlastenec. Jejich nedostatek je cítit nejen na frontě, ale i mimo ni. Ukrajinská města byla v posledních týdnech vystavena intenzivnímu ostřelování. Od druhé poloviny března došlo ke čtyřem masivním raketovým útokům na elektrárny, které vedly k výpadkům elektřiny v několika regionech. V důsledku jednoho z útoků byla zcela zničena TPP Trypilska, která se nachází nedaleko hlavního města a byla klíčovým dodavatelem elektřiny do Kyjevské, Čerkaské a Žytomyrské oblasti. „Kdyby tu byli vlastenci, neztratili bychom to dnes,“ řekl ministr zahraničí Dmytro Kuleba v rozhovoru pro tiskovou agenturu.Ukrinform“ krátce po útoku.
V rámci schváleného balíčku pomoci byly na Ukrajinu odeslány také rakety pro systémy Vlastenec.
Rychlý konec války
Proti vyslání pomoci na Ukrajinu se postavili především republikáni, příznivci bývalého prezidenta Donalda Trumpa. Ve volbách bude znovu kandidovat (pokud ho nezastaví žádná ze žalob) a průzkumy mu dávají mírnou výhodu před Bidenem, který usiluje o znovuzvolení. Pokud bude tento trend pokračovat, Ukrajina bude čelit dalším výzvám a je možné, že se bude jednat o poslední balíček pomoci.
Trump nedávno řekl americkému čtrnáctideníku Časopis Time, že největší chybou jeho prvního funkčního období bylo, že byl příliš dobrý. Signály, které vysílá, jsou již znepokojivé. Týkají se mimo jiné NATO.
Trump už dlouho tvrdí, že Evropa alianci podfinancuje. V únoru řekl, že dovolí Rusku, aby si dělalo „co chce“ se zeměmi, které nedodržují směrnice o výdajích na obranu. Totéž říká v souvislosti s Ukrajinou – pokud EU nedá tolik, kolik potřebuje, peníze do Kyjeva nepřevede. „Dělí nás oceán. Žádné nejsou,“ napsal časopis Time, ačkoli EU a USA poskytly stejnou úroveň podpory.
Před rokem Trump řekl CNNže pokud se stane prezidentem, ukončí válku Ruska s Ukrajinou do 24 hodin. Podrobnosti však nechtěl prozradit. V poslední době novináři The Washington Post Od lidí blízkých bývalému prezidentovi se dozvěděl, jak by mohla vypadat Trumpova verze mírového plánu. Konkrétně bude konflikt přerušen, pokud se Kyjev vzdá Krymu a Donbasu ve prospěch Ruska. V oficiálních komentářích Trumpovi zástupci takové dohody popřeli.
Chyby v Sýrii
Po Trumpově prvním prezidentství je však těžké si myslet, že to všechno jsou jen plané řeči. V zahraniční politice se izolacionistický přístup bývalého amerického vůdce, který spočíval v postupném stahování z určitých regionů a přijímání radikálnějších opatření, projevil v mnoha částech světa.
Ukázkovým příkladem je Sýrie, kde Washington po léta prováděl chaotickou politiku, což často vedlo k ještě většímu zmatku. Dokonce i během prezidentství Baracka Obamy Spojené státy podporovaly kurdské milice a jimi vytvořené Syrské demokratické síly. Byla to jediná skupina v Sýrii, která kladla významný odpor Islámskému státu. Díky přezbrojení Kurdů a podpoře Spojených států (především ze vzduchu, ale také omezenému kontingentu vedeným pozemními operacemi) byl triumfální pochod džihádistů úspěšně přerušen a nakonec jim byly z rukou vytlačeny velké kusy země na severovýchodě země.
Americký kontingent se zmenšoval, ale ochranný deštník rozprostřený nad územími kontrolovanými Syrskými demokratickými silami dával pocit bezpečí v této zástupné válce. Za každou skupinou, která držela určité území, stál ochránce. Její odchod znamenal, že skupina okamžitě ztratila území ve prospěch jiné skupiny, která okupovala část rozdělené Sýrie.
Dne 6. října 2019 Washington oznámil, že se jeho jednotky stahují z části pohraničních oblastí. O tři dny později začala ofenzíva Turecka a jeho spojeneckých milicí. V důsledku toho Syrské demokratické síly ztratily část svého území a prázdné místo po Američanech zaplnilo Rusko a spojenecká armáda prezidenta Bašára Asada. Kurdové neměli proti turecké armádě šanci, a tak museli hledat spojence, který by jim zaručil bezpečnost. Budoucnost regionu však nezávisela na nich, ale na vnějších mocnostech.
Pád Kábulu
Také Afghánistán pocítil důsledky Trumpovy tvrdohlavosti. Ačkoliv cestu ven z nejdelší americké války hledalo již několik prezidentů, byl to právě on, kdo stál v čele cesty ke konečnému dosažení tohoto cíle.
Američany podporovaná vláda v Kábulu se zhoršovala. Tálibán se postupně zmocňoval stále většího území a politici v neustálých bojích o moc, vliv a státní zdroje se o situaci v zemi příliš nestarali. Afghánská vláda zůstávala finančně a vojensky závislá na zahraničních mocnostech, které se stále více zdráhaly zasahovat do záležitostí země, ale o stažení vojsk nemohla být řeč.
Trumpův návrh opět překonal předchozí vizi situace. Washington zcela obešel vládu v Kábulu a dosáhl dohody s Tálibánem. Skupina se zavázala, že bude bojovat proti organizacím považovaným za teroristické a mohly představovat hrozbu pro Spojené státy a nebude útočit na zahraniční jednotky, a na oplátku musely americké a další spojenecké síly postupně snižovat své počty a nakonec se v květnu 2021 ze země stáhly.
Joe Biden nastoupil do úřadu v lednu a rozhodl se pokračovat v politice svého předchůdce vůči Afghánistánu, i když odložil stažení vojsk o několik měsíců, aby tak učinil před 20. výročím útoků na Světové obchodní centrum. Vláda v Kábulu byla zbavena podpory. Nakonec se demoralizovaná afghánská armáda vzdávala provincii za provincií téměř bez boje. Celý řád, který Američané nastolili po invazi na začátku 21. století, se zhroutil jako domeček z karet. Stalo se to rychleji, než poslední američtí vojáci odletěli ze země.
Krátká chvíle solidarity
Pro Spojené státy byla rychlost, s jakou Tálibán dobyl Kábul, šokem. Zpočátku americké zpravodajské služby odhadovaly, že jim to bude trvat až rok, pak několik měsíců, pak ne déle než tři měsíce, a dva dny, než militanti dobyli hlavní město, se myslelo, že je to otázka týdne. O několik měsíců později to ovlivnilo i pesimistické hodnocení toho, kolik toho Kyjev během ruské ofenzívy vydrží. Ukrajina nedostala více než deset dní.
Ruský útok vyvolal jedinečný okamžik solidarity mezi euroatlantickým světem a napadenou zemí. Podpora, zejména vojenská, proudila širokým proudem. To spolu s vysokou morálkou a výcvikem ukrajinské armády mělo svůj účinek. Včasné přezbrojení, zejménaNapříklad v roce 2022 se Ukrajina nejen bránila, ale také postupně donutila ruské jednotky stáhnout se z části okupovaných území během roku 2022.
Postupem času se solidarita postupně hroutila. Ve spojeneckých zemích narůstala zdrženlivost, a tedy i kritika pomoci Ukrajině a podpory uprchlíků. Některé politické síly toho začaly využívat k politickým hrám před nadcházejícími volbami. Jedním z důsledků byla situace v americkém Kongresu, ale to platí i pro některé evropské země. Sklady zbraní se navíc rychle vyprázdnily, protože zbrojní průmysl nebyl připraven na válku, ve které Ukrajina sama používá několik tisíc granátů denně, ale mohla by jich použít desítky tisíc. A přestože továrny nabírají na síle a oznamují výrazné zvýšení výroby, stále nejsou schopny uspokojit potřeby Kyjeva.
Neznámý
Čím déle bude válka trvat bez jasného urovnání, tím více hlasů bude slyšet pro její konec, bez ohledu na důsledky pro ukrajinskou stranu. A Kyjev, závislý na jiných státech, má při jednáních omezený manévrovací prostor. Navíc už několikrát musel brát ohled na názor spojeneckých států – například nepoužívat západní zbraně k ostřelování ruského území. USA také kritizovaly Ukrajinu za útoky vlastních dronů na ruské ropné rafinerie a sklady pohonných hmot, protože to údajně ovlivnilo světové ceny ropy.
Státy závislé na zahraniční pomoci se nakonec vždy stávají rukojmími vnitřní situace v dobrodincích, a čím větší je závislost, tím je pravděpodobnější, že jejich hlas bude v rozhodujícím okamžiku ignorován. Proto se Kyjev navzdory ostřelování snaží obnovit svůj obranný průmysl, aby se stal alespoň trochu nezávislým.
V rozhovoru The Economist Vadym Skibitskyj přiznává, že největší neznámou v přemýšlení o tom, jak válka skončí, je Evropa. Pokud nenajde způsoby, jak uspokojit své potřeby a potřeby ukrajinského obranného průmyslu, bude i ona ohrožena Ruskem. Ale Kyjev na to má minimální vliv.
Přeloženo z polštiny
Text byl publikován v rámci projektu spolupráce mezi námi a polským časopisem Nowa Europa Wschodnia.
Původní název článku: Ukraina wpadła w pułapkę pomocy.
