Globální mírový summit ve Švýcarsku skončil. Jeho výsledky můžete analyzovat z různých úhlů. Rozebrat na atomy, kdo a co ze světa tam politici představují. Všechny teze o odsouzení ruské agrese a nutnosti respektovat normy mezinárodního práva obecně ale zazněly už dříve, takže nejsou příliš působivé. Ve Švýcarsku jsme však slyšeli i něco nového. Konkrétně o možnosti jednání s Ruskem a dosažení skutečného míru v příštích několika měsících.
Mezinárodní akce, která se konala mezi evropskými Alpami, se nestala bodem obratu v solidaritě celého světa v boji proti ruské agresi. Mírový summit ve Švýcarsku naopak jasněji nastínil globální rozdělení planety na podmíněně západní tábor a takzvaný globální Jih. Svědčil také o smutné pravdě: Kreml si stále udržuje významný vliv ve světě a je schopen manipulovat politickými vůdci řady zemí. Rusku, ne bez pomoci Číny, se také podařilo omezit počet účastníků akce. Pokud se podíváte na geografii zemí zastoupených v Bürgenstocku, můžete vidět, že mnoho zemí v Africe, Asii a v menší míře i v Latinské Americe se rozhodlo tuto událost jednoduše ignorovat.
Ale ani všichni, kdo se summitu zúčastnili, nepodepsali konečný text komuniké. I když už byl ve velmi vyváženém tónu a neobsahoval požadavky na potrestání agresora. Obecné fráze o respektování územní celistvosti Ukrajiny, Chartě OSN, dosažení stabilního a spravedlivého míru a řešení sporů mírovými prostředky působily nejednoznačně. Komuniké údajně odkazuje na konvenční válku mezi dvěma státy, ve které neexistuje jasné rozdělení na agresora a oběť agrese. A tato válka musí být konečně nějak zastavena. Požadavky na předání ZNPP pod kontrolu Ukrajiny, svobodu plavby v Černém a Azovském moři a propuštění všech válečných zajatců jsou jakýmsi opaskem směrem k Moskvě. A svou přehnanou korektností by měly zaujmout co nejvíce států. Ani to se však nestalo.
Mezi těmi, kdo dokument nepodepsali, jsou vlivní regionální hráči jako Saúdská Arábie, Indie, Thajsko, Indonésie, Mexiko, Jihoafrická republika, Brazílie a Spojené arabské emiráty. Irák, Rwanda a Jordánsko následně nevysvětlitelně stáhly své podpisy na komuniké, čímž se celkový počet signatářů snížil na 77. Čína, která se akce nezúčastnila, odmítla výsledky summitu komentovat. Někteří signatáři nezapomněli ve svých komentářích pro média doplnit, že by bylo dobré, kdyby na summitu byla přítomna i druhá strana – Rusko. Že bez Moskvy by tato akce neměla smysl. Tedy neformální vyrovnání postavení agresora a jeho oběti.
Obecně se většina odborníků shoduje na tom, že v Bürgenstocku nedošlo ani k vynikajícím diplomatickým úspěchům, ani k hmatatelným selháním. Není však příliš jasné, proč se Ukrajina snažila takovou událost urychlit. Mírový summit ve Švýcarsku se totiž připravoval právě v době, kdy ozbrojené síly Ukrajiny byly nuceny pomalu ustupovat nebo vést hluchou obranu kvůli zpoždění západní pomoci. A Putin se naopak začal cítit mnohem sebevědoměji a opět fantazíruje o kapitulaci Ukrajiny. Pokud bylo vše učiněno kvůli číslům nebo touze získat většinu států globálního Jihu, pak není čím se chlubit.
Nejzajímavější jsou ale prohlášení, že v příštích měsících můžeme očekávat nový mírový summit za účasti Ruska. A že konečně zaznamená skutečný mír a začátek jednání s Ruskou federací.
„Cílem je, aby příští summit znamenal konec války. A samozřejmě potřebujeme druhou stranu u jednacího stolu. Je zřejmé, že obě strany potřebují válku ukončit, mojí a naší prací je zajistit, aby Ukrajina byla v tuto chvíli v nejsilnější pozici,“ řekl Dmytro Kuleba na brífinku během summitu 16. června.
Ministr dodal, že v budoucnu se nelze vyhnout přímému dialogu s Ruskem: „Dobře chápeme, že přijde okamžik, kdy budeme muset s Ruskem jednat. Ale náš postoj je velmi jasný: nedovolíme Rusku, aby mluvilo jazykem ultimát.“
V podobném duchu se nesl i prezident Volodymyr Zelenskyj. „Jsme ve válečném stavu. Nemáme čas na dlouhodobou práci. Směřovat k míru znamená jednat rychle. Příprava na tento den bude trvat měsíce, ne roky. A až bude plán připraven a každý krok bude vypracován, pak se otevře cesta k druhému mírovému summitu, a tedy k ukončení války, stejně jako ke spravedlivému a trvalému míru,“ řekl Volodymyr Zelenskyj na závěrečné tiskové konferenci.
V těchto prohlášeních ministra a prezidenta není třeba konkrétně hledat nějakou zradu. Nebo se předem nastražte různými špatnými scénáři. Kuleba a Zelenskyj oficiálně odmítli znění ultimát Kremlu a vzdání se ukrajinských území. Prezident dodal, že Kreml by mohl zahájit jednání již zítra, pokud Rusko stáhne své jednotky. Osnoa) V rozsahu povoleném ustanoveními této Úmluvy generální tajemník zajistí, aby T Není naše vláda příliš optimistická ohledně budoucnosti a jak realisticky hodnotí Putinovu připravenost ukončit válku do konce roku? A je za současných podmínek racionální vynutit si konání druhého mírového summitu za účasti Ruska?
Samozřejmě, že každý by si přál, aby válka skončila. Zde však začínají nezodpovězené obtížné otázky. Opravdu chce Rusko spravedlivý mír nyní? Odpověď je jednoznačně ne. Putin již vyslovil své požadavky na takzvaný mír v Ukrajině, které vypadají jako de facto kapitulace. Jak tedy skloubit rozdílné chápání míru mezi agresorem a obětí agrese? Na tuto otázku neexistuje odpověď.
Pokud definice „konce války“ znamená příměří na současné frontové linii a zahájení jednání, pak se tato možnost může uskutečnit. Je však nemožné nazvat to cestou k udržitelnému míru. Bude to spíše připomínat pokus o zmrazení konfliktu, kdy všechna okupovaná území zůstanou pod ruskou okupací na neurčito.
Je těžké si představit, co by se mohlo stát v příštích několika měsících, aby válka v Ukrajině skončila před americkými volbami. Byla hotová, nezmrzlá ani na krátkou pauzu. Stažení ruských vojsk alespoň na linii z 23. února 2022 nyní vypadá fantasticky. Ale možná něco nevíme a jsme příliš skeptičtí? Možná má svět tajný plán, jak donutit Rusko ustoupit alespoň z části ukrajinského území? A my o něm nic nevíme. Nebo je to možná trochu jinak. A úřady, které vycítily náladu veřejnosti, výrazně zintenzivňují mírovou cestu, protože kdysi velmi aktivně vyhlásily protiofenzívu.
Vzpomeňme si na zimu 2022/23. Jaro bylo ještě daleko a Ukrajina začala aktivně mluvit o nadcházející protiofenzívě, která by vedla k porážce ruských vojsk. Téma protiofenzívy bylo tak medializováno, že i kdyby ji generální štáb kategoricky odmítl provést, je nepravděpodobné, že by byl proces zastaven. Společnost doslova žila v očekávání vojenského zázraku. Protiofenzíva v roce 2023 byla neúspěšná. A to by mělo úřady naučit být opatrnější ve svých plánech a předpovědích. Neslibujte zbytečně a netěšte společnost iluzemi.
Když ukrajinské úřady na mírovém summitu vydávají extrémně optimistická prohlášení o konci války v příštích několika měsících, hlavní je, že to nedopadne jako s protiofenzívou, která byla nafouknuta loni. S rychlým mírem a koncem války se bohužel může stát podobný příběh.
