V pásmu Gazy došlo k mimořádné události. Izraelské speciální jednotky provedly operaci ve městě Nuseirat a osvobodily čtyři rukojmí, kteří byli drženi v zajetí Hamásu (a lidé s nimi spojeni, a ukázalo se, že tito lidé nejsou nějací marginálové, ale řekněme lékař a novinář kanálu Al-Džazíra).
Toto téma samozřejmě vyvolalo odezvu mediálního světa – skvělá zpráva, hlavní téma dne, pracovníci médií chápou, co mám na mysli. Tím, že mu položíte otázku, kterou lze na jedné straně považovat pouze za ukazatel úrovně rozvoje a adekvátního hodnocení reality ze strany tohoto novináře. Na druhou stranu jsou její slova ukazatelem mnohem hlubších procesů.
Otázka byla jednoduchá: proč izraelská armáda při plánování své operace v Nuseiratu o ní neinformovala civilní obyvatelstvo pásma Gazy, aby se pokusila snížit počet hypotetických obětí mezi tímto obyvatelstvem? Izraelský voják samozřejmě zůstal v mezích éterické slušnosti a co nejdiskrétněji vysvětlil, že takový krok by jednoduše zničil všechny plány a rukojmí by byli okamžitě zničeni. A to by byl konec příběhu se zástupcem BBC, který by se přesunul do ironického a sarkastického formátu diskuse o „standardech BBC“. Ale ve skutečnosti je situace, jak již bylo zmíněno, mnohem hlubší.
Protože Izrael poté, co přežil strašlivý útok Hamásu 7. října 2023 (kdy bylo zabito asi 1200 lidí, více než 250 lidí se stalo zajatci-rukojmími) a zahájil odvetný útok, se v některých částech západního světa dočkal velmi vážné reakce. Až po otevřeně antisemitské výroky na úrovni ředitelů amerických univerzit a náznaky americké prezidentské administrativy, že Izrael může zůstat bez pomoci, pokud bude pokračovat ve svých operacích v pásmu Gazy.
A zde vyvstává otázka – proč v téměř identických situacích (zcela nemotivovaný útok barbarů s masovými masakry a nelidskými zločiny) dostává Ukrajina od západního světa mnohem méně než Izrael? Samozřejmě, že zde, jako vždy v takových obtížných situacích, existuje celá řada důvodů. Zejména banální antisemitismus, který v Rusku ožil ze stejného důvodu jako heslo „Zvládneme to znovu“ – generace, které přežily tyto strašlivé události, pro něž byl holocaust, holodomor a světová válka realitou jejich života, zemřely a pro ty současné jsou to jen stránky z učebnic dějepisu. Svou roli v tom hraje i arabská lobby, včetně ropné lobby a dalších. Existuje však také důvod, který přímo souvisí s naší současnou historií.
Faktem je, že Izrael je silný. Izrael je silnější než Hamás. Ano, samozřejmě, IDF promeškala okamžik přípravy a útoku, to je fakt, s tím mohou polemizovat pouze otevření stoupenci premiéra Benjamina Netanjahua – všem ostatním je jasné, že izraelská rozvědka v tomto bodě katastrofálně selhala. Ale pokud vezmeme situaci jako celek, pak je samozřejmě izraelská armáda silnější, mocnější a modernější než Hamás.
A to je důvod, proč nyní vede svou válku na území pásma Gazy – v oblasti města Rafáh, Filadelfského koridoru (a to už je na hranici pásma s Egyptem). A Ukrajina nevede nepřátelské akce na území Ruska – dochází pouze k útokům dronů a v posledních týdnech po povolení západních zemí k raketovým útokům na pohraniční oblasti. To je důvod, proč je Izrael v očích velké části západního světa, části zachvácené levicovými myšlenkami (kde palestinští teroristé bojují za nezávislost), agresorskou zemí. A ne země, která po celou svou moderní historii bojovala ani ne za nezávislost, ale prostě za přežití. Přežití země i lidí, kteří v ní žijí.
To je důvod, proč jsou tu všechny ty studentské protesty (ti lidé, kteří nikdy v životě nebyli v pásmu Gazy a nikdy tam nebudou, protože nejsou idioti, aby vyměnili svůj pohodlný americký svět za zemi třetího nebo osmnáctého světa), všechny tyto sankce nebo pokusy o sankce, až po pokus dostat izraelské vedení na mezinárodní seznam hledaných osob.
Ukrajina tím (zatím) ohrožena není z jednoho prostého důvodu. Jsme slabší než Rusko. Bráníme se – nebo nanejvýš osvobozujeme naše vlastní území. Ale pokud bychom měli dostatek sil na to, abychom vstoupili na území Ruska a provedli úklid všech těch pevností, základen a dalších objektů okupační armády u Belgorodu, Kurska, Rostova nebo dokonce ve Volgogradské oblasti (kde na letišti v Achtubinsku ukrajinské drony úspěšně zaútočily na nejmodernější letoun Su-57, který podle všeho jen párkrát přiletěl k ukrajinským hranicím a zahájil raketové útoky), „Pak bychom viděli úplně jiný postoj k sobě, k naší armádě.
Vlastně, proč „potom“? Slyšeli jsme volání po že „mírumilovní ruští občané by neměli trpět“ – když se právě mluvilo o západních zbraních dostatečné síly pro ozbrojené síly Ukrajiny. Mírumilovní občané Ukrajiny přitom nejen trpěli. Byli zabíjeni ve smečkách. Jako Izraelci 7. října 2023. A Západ to ví, jen hluchoslepý přívrženec přátelství s Ruskem neslyšel nebo neviděl jméno „Buča“.
Ale navzdory Buči, Irpini, Izjumu, Chersonu, Mariupolu a dalším městům bychom určitě slyšeli to, co slyší Izrael. A to je dobře. Dobré pro Izrael. Protože to znamená, že je silný. Je dost silný na to, aby se vypořádal se svými nepřáteli – navzdory pokusům zastavit ho jeho údajní partneři v západním, demokratickém, civilizovaném světě. To je to, čím by se Ukrajina měla stát. Silný, což nemusí brát v úvahu skutečnost, že někdo na Západě se tak obává o civilní obyvatelstvo Belgorodské oblasti, že je připraven nás nazvat „agresorem“.
Jak ukazuje příklad Izraele, který byl těmito barbary obklopen po celá léta své existence, pouze takové vlastní postavení mu umožní přežít. A nejen přežít, ale také se dobře rozvíjet mezi válkami. Rozvíjete se takovým způsobem, aby Německo a Finsko, přes všechny své ostentativní obavy o civilní obyvatelstvo pásma Gazy, pokrčily rameny nad sankcemi proti Izraeli, protože spolupracují s Jeruzalémem v oblastech, ve kterých prostě neexistuje žádná alternativa k této spolupráci. A když se do toho zapojí ekonomika, všechna tato plamenná hesla jsou náhle okleštěna a ukryta v koutě. A v takové situaci je to jen ku prospěchu celého demokratického světa. Stejně jako vítězství (především v podobě přežití jako takového) Ukrajiny.
