Tento týden se v Ukrajině uskutečnila historická návštěva francouzského prezidenta Emmanuela Macrona v Berlíně. Jaká je pro nás jeho historicita? V prohlášeních učiněných během setkání francouzského vůdce s německým kancléřem Olafem Scholzem. Protože lví podíl z nich se týkal Ukrajiny a jejího urputného boje proti ruské agresi.
Macron tak znovu potvrdil svůj záměr vyslat na Ukrajinu francouzské vojáky v případě nouze. V případě čeho? Jednoznačná odpověď zde neexistuje. Francouzský prezident nadále udržuje Kreml v situaci strategické nejistoty. „Samozřejmě nechci, aby si Putin myslel, že se to za žádných okolností nestane,“ řekl.
Scholz naopak neplánuje vyslat jednotky Bundeswehru na Ukrajinu „za žádných okolností“. Přesto, nedej bože, to někdo interpretuje jako nejnovější Drang nach Osten. Zopakoval, že NATO neusiluje o konfrontaci s Ruskem a neudělá nic, co by z Aliance udělalo stranu konfliktu.
Na čem se strany dohodly? Především jde o udržení Ukrajiny tak dlouho, jak bude potřeba. Protože Západ konečně odhalil toto tajemství, že pokud Putin skutečně sní Ukrajinu, bude to první kousek, který jen povzbudí jeho imperialistický apetit. Proto Macron i Scholz jasně uvedli, že Rusku by nemělo být za žádných okolností dovoleno vyhrát.
Ale to už jsme slyšeli. A právě teď se přesouváme k historickým prohlášením, která vyletěla z úst Macrona, a co je nejdůležitější – Scholze. Nakonec oba dali zelenou použití zbraní, které Francie a Německo poskytly Ukrajině, k úderům na cíle na ruském území. Za určitých podmínek. Francouzský prezident řekl, že Ukrajina může „neutralizovat“ cíle v Rusku, „ze kterých byly odpáleny rakety, ale ne jiné civilní nebo vojenské cíle“. Německá kancléřka dodala, že Ukrajina může poskytnuté zbraně použít „v rámci mezinárodního práva“. Scholzova podmínka se však nezdá být omezující, protože žádné mezinárodní právo nezakazuje bránit se agresi útokem na jakékoli oprávněné cíle na území agresora. „Oprávněnými cíli“ samozřejmě nejsou civilisté, kteří nikdy nebyli předmětem zájmu ozbrojených sil Ukrajiny.
Zde je to, co řekl Michael Clarke, bývalý ředitel think tanku Royal United Services Institute, V komentáři pro televizní a rozhlasovou společnost Deutsche Welle: „Je velmi obtížné určit právní základ pro jakýkoli zákaz Ukrajiny nepoužívat západní zbraně na uznaném území Ruska. Podle článku 51 Charty OSN má Ukrajina právo se bránit, a to i úderem na území útočníka.“
Poslanec Yehor Chernev, vedoucí stálé delegace Ukrajiny v Parlamentním shromáždění NATO, v komentáři pro Politico uvedl, že pro Ukrajinu je získání povolení zaútočit na Rusko západními zbraněmi „otázkou přežití a naší obrany“. „Žádáme o povolení k odvetě a úderu na legitimní vojenské cíle v Rusku,“ řekl.
Existenční význam umožnění našim západním partnerům zasáhnout strategické cíle na ruském území ukázala květnová ruská ofenzíva v Charkovské oblasti. „Vzhledem k tomu, že jsme měli veškeré zpravodajské informace, když jsme viděli, kde soustřeďují své jednotky, své vybavení, neměli jsme možnost zahájit preventivní úder, abychom jim zabránili překročit hranici. Museli jsme reagovat až poté, co překročili hranice, a kvůli tomu jsme ztratili několik vesnic a lidí,“ vysvětlil Černěv.
Charkovská ofenzíva Rusů přitom donutila Západ rychle a radikálně změnit svůj postoj k této otázce. Generální tajemník NATO Jens Stoltenberg prohlásil, že Ukrajina má právo zasáhnout vojenské cíle na území Ruska pomocí dodaných západních zbraní. „Je načase, aby spojenci zvážili, zda by neměli zrušit některá omezení, která uvalili na používání zbraní, které poskytli Ukrajině. Ukrajina má právo se bránit. A to včetně úderů na legitimní vojenské cíle na území Ruska,“ řekl Stoltenberg v rozhovoru pro noviny The Economist. Vysoký představitel Evropské unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku Josep Borrell uznal útoky ozbrojených sil Ukrajiny na objekty na území Ruska za oprávněné. „Z hlediska mezinárodního práva je to naprosto legální, pokud jsou uvaleny přiměřeně,“ řekl Borrell.
V důsledku toho začaly země NATO tento absurdní zákaz jedna po druhé rušit. Nejprve Velká Británie schválila ničení vojenských objektů v Rusku zbraněmi, které poskytla. Za prvé, rakety Stín bouře. Poté Švédsko, Finsko, pobaltské země, Nizozemsko, Polsko, Česká republika a Kanada daly zelenou. A tak, jak jsme již zmínili, se k seznamu připojily Francie a Německo. Abychom mohli ostřelovat ruské území FrancouzůNapříklad v případě Spojených států amerických, Spojených států amerických a SKALP (což jsou analogie Storm Shadow). Zatím není jasné, jak by Němci měli střílet na Rusko. Máme velkou naději, že se Scholz nakonec rozhodne poskytnout nám výkonné rakety dlouhého doletu BÝK, což by vyřešilo mnoho problémů s narušením logistiky ruských okupantů. A jak tvrdil slavný americký generál první světové války John Pershing, „pěchota vyhrává bitvy, logistika vyhrává války“.
Je politováníhodné, že italská premiérka Giorgia Meloniová, která dosud tak horlivě podporovala Ukrajinu, se důrazně postavila proti udělení takového povolení. I když jeho zákaz nebude mít žádné praktické důsledky, protože Itálie nám stejně nedala zbraně dlouhého doletu.
Ale odpor Spojených států nám způsobuje mnoho zármutku. Protože kdybychom odpalovali rakety Systém ATACAMS Alespoň cíle v relativně těsné vzdálenosti od hranic – letiště, sklady, velitelská stanoviště, dopravní uzly atd. – pak by s největší pravděpodobností k žádné charkovské ofenzivě nedošlo. A se zbytkem vojenských operací na východní Ukrajině by Rusové měli vážné problémy.
Vyřešení této otázky s Bílým domem bylo trestuhodně zpožděno. A jsou tu i podivné výkyvy. Ministr zahraničí Anthony Blinken během návštěvy Kyjeva v odpovědi na otázku, zda umožnit použití amerických zbraní k úderům na ruské území, řekl: „Ukrajina sama rozhoduje, jak vést tuto válku, obrannou válku, válku, kterou Ukrajina vede na obranu své suverenity, svého území.“ I když poznamenává, že Washington takové akce nepodporuje.
Co to je? Povolení? Vypadá to tak, i když velmi opatrně. Později však mluvčí Rady pro národní bezpečnost Bílého domu John Kirby promluvil a řekl: „V tuto chvíli nedochází k žádné změně v naší politice, nepodporujeme ani nepovolujeme použití amerických zbraní k úderům uvnitř Ruska.“
Washington navíc Ukrajině dokonce vyhrožuje prstem za to, že vlastními zbraněmi zasáhne zdánlivě legitimní cíle na ruském území. Bílý dům již dříve vyjádřil nespokojenost s tím, že ničíme ruské ropné rafinérie. I když právě tyto komplexy poskytují palivo ruským obrněným vozidlům, která postupují směrem na Doněck a Charkov. Obavy Washingtonu pak vyvolaly útoky ukrajinských dronů na dvě ruská radarová zařízení (Voroněž-M v Orsku v Orenburské oblasti a radar v Krasnodarském kraji). Protože tato zařízení jsou napojena na ruský systém včasného varování před jadernou hrozbou. A že Rusko může údajně tyto útoky vnímat jako útok na objekty jaderného systému, a proto odpovědět atomovými zbraněmi. Ale jak vidíme, k žádné atomové reakci nikdy nedošlo.
Obecně je situace se stanovením některých „červených čar“ Ruskem velmi zajímavá a poučná. Kreml tehdy uvedl, že bude tvrdě reagovat na Západ za dodávky jakýchkoli zbraní na Ukrajinu. Když Západ „sebral neuvěřitelnou odvahu“ a dodal nějaké zbraně, Kremlu nezbylo nic jiného, než ustoupit a nakreslit další „červenou čáru“, která nyní počítala s odplatou za dodávky těžkých zbraní, tedy dělostřelectva. Západní dělostřelecké systémy již dorazily. Linie se posunula trochu více k vícenásobným odpalovacím raketovým systémům, pak k úderům na Krym, pak k dodávkám tanků, pak k dodávkám raket dlouhého doletu, pak k letadlům. A tu a tam jsou ruské „červené čáry“ překročeny a ani jedna slíbená fatální reakce není v dohledu. Možná je tedy načase, aby Západ pochopil, že žádná odpověď nebude, protože na tom, jak a s čím, není nic zvláštního.
A zdá se, že Washington si to konečně začal uvědomovat. Americký prezident Joe Biden se dlouho bránil tomu, aby Ukrajina mohla zaútočit americkými zbraněmi na ruské území, protože se obává, že by to mohlo eskalovat v přímou konfrontaci s jaderně vyzbrojeným protivníkem. Americká administrativa o této otázce stále diskutuje, ale stále více se blíží kladné odpovědi. Tvrdí to noviny Deník New York Times, s odvoláním na své zdroje v Bílém domě. „Prezident Biden se blíží k tomu, co se může ukázat jako jedno z jeho nejdůležitějších rozhodnutí ve válce v Ukrajině: zrušení zákazu používání amerických zbraní na ruském území,“ píše deník.
Někteří Bidenovi poradci tvrdí, že podle jejich názoru je změna postoje amerického vůdce k této otázce nevyhnutelná. Domnívají se však, že pokud prezident změní názor, pravděpodobně dojde k přísným omezením toho, jak budou Ukrajinci moci používat zbraně poskytnuté Američany. Je zřejmé, že povolení bude uděleno pouze pro útoky na vojenské objekty umístěné přímo v blízkosti ukrajinsko-ruské hranice. Biden přitom pravděpodobně zachová zákaza použití amerických zbraní k úderům hluboko na ruské území nebo kritickou infrastrukturu.
No, nechť je to alespoň prozatím takhle. Tímto způsobem bude překročena další „červená čára“ a poté další.
