Ve dnech 15. a 17. března se v Rusku konaly tzv. prezidentské volby. „Takzvané“ proto, že, jak uznaly prakticky všechny civilizované země, nebyly ani čestné, ani spravedlivé. Nakonec to nebyly volby, protože ve skutečnosti neexistovala žádná alternativa, všichni více či méně zasloužilí politici, kteří mohli konkurovat úřadujícímu prezidentovi, buď zemřeli, nebo byli ve vězení, nebo byli nuceni emigrovat. Méně zasloužilí, ale alespoň minimálně opoziční politici nebyli vpuštěni do závěrečného volebního kola. Na volebním lístku byla kromě Putina jen „vycvičená štěňata“, která vystupovala za hlavního uchazeče o náhradní tanečníky.
Výsledek hlasování byl předem znám a dokonce předem oficiálně oznámil mluvčí Kremlu Dmitrij Peskov – „pod 90 %“. Do jaké míry to bylo skutečné, a ne „nakreslené“, nikdo neví, protože ruské úřady kategoricky odmítly vpustit nezávislé pozorovatele do volebních místností. Nezávislí výzkumníci, kteří používají matematické metody k odhalování falzifikací, tvrdí, že téměř polovina všech hlasů, které Putin obdržel, byla fiktivní. „Volba prezidenta Putina“ – tak se v Rusku žertem nazývá tento proces „vyjadřování vůle“ občanů.
Je jasné, že všechny západní země unisono odsoudily volební proces v Rusku, odsoudily Putina a jeho kliku. Nikdo v Evropě ani ve Spojených státech však nemá v úmyslu neuznat Putina za prezidenta.
„Realita je taková, že Putin je prezidentem Ruska. S touto realitou jsme se vypořádali na pozadí války v Ukrajině a dalších kroků, které jsou v rozporu se zájmy USA, které jsme viděli u tohoto prezidenta a Ruska pod jeho vedením. A v této realitě budeme jednat i nadále,“ řekl americký poradce pro národní bezpečnost Jake Sullivan.
A není k tomu žádný důvod. „Toto jsou činy a toto jsou fakta“ – jak s oblibou psali ukrajinští novináři v sovětských dobách, když mluvili o zajatých drobných zkorumpovaných úřednících.
Takže volby, bez ohledu na to, jak moc je kritizujeme, se konaly v Rusku. Svět, včetně Západu, je nucen přijmout jejich výsledky. A volby jsou, jak víte, klíčovou součástí demokratického postupu. Bez nich by demokracie nebyla demokracií. Proto vyvstává logická otázka: co se v tomto ohledu děje v Ukrajině, jejíž vůdci ujišťují Západ, že ve válce s Ruskem „brání demokracii na celém světě“.
A situace v Ukrajině není nejlepší. Tedy vůbec žádné. Například v ukrajinské politice se čas od času vedou rozhovory, a dokonce i vášnivé debaty o potřebě voleb. Ale nejde to dál než k tlachání.
Například k dalšímu zintenzivnění předvolebního klábosení došlo na konci srpna 2023 po návštěvě amerického republikánského senátora Lindseyho Grahama v Kyjevě, který byl považován za velkého přítele Ukrajiny (nyní je jeho přátelský postoj již zpochybňován kvůli určitému odporu k přijetí zákona o vojenské pomoci Ukrajině). Na setkání s prezidentem Volodymyrem Zelenským pan senátor řekl: „Příští rok se mají v Ukrajině konat volby… Chci, aby se v této zemi konaly svobodné a spravedlivé volby, a to i v době útoků na ni. Američané potřebují vědět, že Ukrajina se změnila. V minulosti to byla velmi zkorumpovaná země.“
Předseda Parlamentního shromáždění Rady Evropy (PACE) Tiny Kox již dříve vyzval Ukrajince, aby provedli volební proceduru. „Není na nás, abychom vám říkali, jak to udělat, ale Ukrajina by samozřejmě měla uspořádat svobodné a spravedlivé volby. Protože je to vaše povinnost vyplývající ze Statutu Rady Evropy. A samozřejmě, že budete. Protože pokud to neuděláte, pak budete mít sami otázku: co jsme bránili v této válce, kterou Rusko rozpoutalo proti Ukrajině?“ řekl Cox.
Zelenskyj tehdy dokonce údajně souhlasil jak s šéfem PACE, tak s americkým senátorem, že volby je opravdu potřeba konat. Pak ale začal klást podivné podmínky, když říkal, že Spojené státy by pak měly zajistit bezpečný průběh volebního procesu na linii dotyku s nepřítelem. Koneckonců, existují statisíce ukrajinských vojáků, skutečných vlastenců, jejichž hlas nelze opomenout. Ukrajinský prezident také požadoval, aby Amerika a Evropa vyslaly na Ukrajinu pozorovatele, zejména na frontu, aby zajistili spravedlivé a čestné volby. A také, aby Západ plně financoval volby v Ukrajině.
Za normálních okolností by se příští volby v Ukrajině měly konat 31. března tohoto roku, alespoň v prvním kole. Někdy před zářím 2023 ukrajinské vedení takovou možnost dokonce připustilo. V té době ještě existovala naděje, že ukrajinská protiofenzíva skončí určitým úspěchem a bude možné dobýt zpět většinu okupovaného území. Poté by bylo možné uzavřít s Moskvou nějaký pakt o neútočení, alespoň dočasně. A za takových podmínek by bylo možné uspořádat relativně plnohodnotné hlasování. Koneckonců, během rusko-ukrajinské války byly v Ukrajině zavedeny již čtyři volební procesy: prezident byl zvolen dvakrát (na jaře 2014 a na jaře 2019) a dvakrát parlament (na podzim 2014 a v létě 2019).
Když však začalo být jasné, že ukrajinská protiofenzíva selhala, že nedošlo k dlouho očekávanému průlomu k Azovskému moři, natož k osvobození Mariupolu, začala být myšlenka voleb na Bankově ulici narychlo omezována.
Téma voleb se na několik měsíců vytratilo z informačního pole. Znovu se objevil v únoru 2024. Jedním z katalyzátorů jeho vystoupení bylo odvolání vrchního velitele ozbrojených sil Ukrajiny Valerije Zalužného z funkce. Faktem je, že v té době Zalužnyj chtě nechtě získal neuvěřitelně vysoké hodnocení důvěryhodnosti. A Zelenskyj proto začal rychle ztrácet na popularitě.
Na začátku března 2024 ukrajinská sociologická společnost SOCIS zveřejnila anketu o tom, kdo by byl zvolen prezidentem, pokud by se hlasování uskutečnilo. A nesporným favoritem byl bývalý vrchní velitel Zalužnyj, 41,4 % bylo připraveno mu dát svůj hlas (mezi těmi, kteří se rozhodli a půjdou k volbám). Zelenskyj s ním bídně prohrál, jeho podpora byla pouze 23,7 %. Následovali bývalý prezident Petro Porošenko (6,4 %) a bývalý předseda Nejvyšší rady Dmytro Razumkov (5,6 %). Ve druhém kole byl poměr hlasů pro Zalužného ještě přesvědčivější – pro něj bylo připraveno hlasovat 67,5 % voličů. Za Zelenského to bylo jen 32,5 %. Zlaté časy současného ukrajinského prezidenta, kdy ho podporovaly tři čtvrtiny společnosti, tak beznadějně upadly v zapomnění.
Opoziční politici tehdy okamžitě využili situace a využili Zalužného skonu, na který drtivá většina ukrajinské společnosti reagovala extrémně negativně, a začali mluvit o ztrátě legitimity úřadujícího prezidenta, protože nechce pořádat plánované prezidentské volby.
V reakci na tato obvinění připravila Kancelář prezidenta Ústavního soudu podání k Ústavnímu soudu týkající se legitimity působení Volodymyra Zelenského ve funkci prezidenta Ukrajiny vzhledem k tomu, že jeho funkční období vyprší letos na jaře.
Koneckonců, část 5 článku 103 Ústavy Ukrajiny zní: „Řádné volby prezidenta Ukrajiny se budou konat poslední neděli v březnu pátého roku vlády prezidenta Ukrajiny.“ To znamená, jak již bylo zmíněno, příští prezidentské volby v Ukrajině se měly konat 31. března 2024.
Pro Zelenského však existuje i druhé epochální datum – 20. května 2024. Právě v tento den vyprší pětiletá lhůta od okamžiku Zelenského inaugurace, jak je definováno v Základním zákoně. Část 1 článku 103 ústavy uvádí: „Prezident Ukrajiny je volen občany Ukrajiny na základě všeobecného, rovného a přímého volebního práva tajným hlasováním na dobu pěti let.“
Ale na druhou stranu v Ukrajině platí stanné právo. A článek 19 zákona o stanném právu výslovně zakazuje hlasování. Zákaz se navíc vztahuje na všechny typy voleb: volby prezidenta Ukrajiny, Nejvyšší rady Ukrajiny a orgány místní samosprávy.
V odvolání k Ústavnímu soudu se jeho autoři snažili zjistit: za prvé, zda ústava umožňuje prezidentské volby za stanného práva, a za druhé, zda úřadující prezident ztratí legitimitu po 20. květnu, protože volby se nikdy nekonaly.
Kancelář prezidenta republiky se však nakonec rozhodla případ zbrzdit a na ústavní soudce se neobrátit. Lidový poslanec Ukrajiny ze „Sluhy lidu“, bývalý zástupce prezidenta Ukrajiny u Ústavního soudu Fedir Venislavskij, vysvětlil tento postoj s odkazem na článek 108 Ústavy Ukrajiny. Citace z tohoto článku:
„Prezident Ukrajiny vykonává své pravomoci, dokud se nově zvolený prezident Ukrajiny neujme úřadu. Pravomoci prezidenta Ukrajiny budou předčasně ukončeny v případě:
1) rezignace;
2) neschopnost vykonávat své pravomoci ze zdravotních důvodů;
3) odvolání z funkce impeachmentem;
4) smrt.“
Vzhledem k tomu, že úřadující hlava státu 1) není ve funkci, 2) není vážně nemocná, 3) není obžalována, 4) je naživu a její nástupce nebyl zvolen, nic mu nebrání v tom, aby pokračoval ve výkonu svých povinností.
„Prezident pokračuje ve výkonu svých pravomocí, dokud se nově zvolený prezident Ukrajiny neujme úřadu. To je rozhodně závazná norma, kterou musí prezident splnit,“ řekl Fedir Venislavskij ve vysílání pořadu Svoboda Live.
Následně sám prezident Zelenskyj v rozhovoru pro italský televizní kanál vysvětlil svůj postoj k nevhodnosti a nemožnosti konání voleb Rai 1. „Aby bylo možné uspořádat volby v době války v Ukrajině, je nutné změnit příslušnou legislativu. V době války je nemožné prováděta volby,“ řekl prezident. Dále zmínil další důvody. Zejména neschopnost zajistit hlasování pro vojáky, kteří jsou v současné době na frontě, a také chybějící infrastruktura, která umožní volit sedmi milionům Ukrajinců, kteří jsou v současné době v exilu v zahraničí.
Již dříve v rozhovoru, který Zelenskyj poskytl televiznímu kanálu 1+1, zazněly další dva argumenty proti konání letošních voleb: nedostatek peněz (je potřeba nejméně pět miliard dolarů) a riziko, že volby během války rozdělí společnost.
Skutečnost, že v ukrajinské společnosti skutečně vznikl jasný konsenzus ohledně vyhlídek na konání voleb, hraje Zelenskému do karet. Drtivá většina Ukrajinců je proti konání voleb v podmínkách nepřátelských akcí v zemi. Podle průzkumu Kyjevského mezinárodního sociologického institutu (KIIS) provedeného v prosinci 2023 se 84 % respondentů vyslovilo pro odložení hlasování.
V únoru 2024 KIIS prováděl opakované průzkumy. Podle jeho výsledků je drtivá většina (69 %) stále pro to, aby Volodymyr Zelenskyj zůstal prezidentem až do konce stanného práva. Pouze 15 % respondentů bylo pro volby (11 % z nich bylo pro změnu příslušných zákonů, 4 % pro pozastavení stanného práva). 10 % podpořilo myšlenku, že by Zelenskyj měl rezignovat a až do zvolení nového prezidenta by jeho povinnosti vykonával předseda Nejvyšší rady; 6 % je nerozhodnutých.
Názor společnosti je proto zcela jednoznačný: dokud bude válka pokračovat, nebudou žádné volby a Zelenského nechme prozatím zůstat. Podle mého názoru však i při takovém veřejném konsensu bylo podání Ústavnímu soudu o legitimitě prezidenta po 20. květnu zastaveno zbytečně. Koneckonců, ať je to jak chce, právní situace je poměrně nejistá. A Zelenského političtí oponenti toho neopomenou využít. Koneckonců, informační útok na něj ze strany zástupců opoziční strany „Evropská solidarita“ vedená Petrem Porošenkem je již podporován. Zelenskyj je obviňován z toho, že si uzurpuje moc a chce se udržet na svém postu za každou cenu. Například známý blogger Karl Volokh, který má blízko k Porošenkovi, obviňuje Zelenského: „Minimum, které lze v takové situaci udělat, je obrátit se na Ústavní soud s žádostí o vysvětlení. Zelenskyj to však nedělá (pravděpodobně si není jistý, zda má dostatek hlasů soudců ve svůj prospěch). Místo toho prohlašuje každého, kdo toto téma nastolí, za agenty Moskvy. Víte, nelegitimita prezidenta, podezření z uzurpace je objektivně velmi závažným faktorem. A to nejen pro nepřátele, ale i pro přátele nebo relativně neutrální lidi, do jejichž sféry zájmu patří politický boj o pomoc Ukrajině (jako trumpisté).“
Této situace využívá i Kreml. Například stálý zástupce Ruska při OSN Vasilij Něbenzja se na zasedání Rady bezpečnosti 22. března zeptal, s kým by Moskva měla „alespoň hypoteticky vést“ mírové rozhovory. „Koneckonců, jednostranné rozhodnutí kyjevského diktátora nepořádat prezidentské volby, zjevně ze strachu z jejich prohry, přijaté v rozporu s ukrajinskou ústavou, ho od 21. května činí nelegitimním. Vezmeme-li v úvahu propad hodnocení podpory vůdce kyjevské junty, vyvstává otázka: koho nyní zastupuje? S kým bychom měli vést dialog, vyjednávat, kdy a jestli to bude nutné?“ řekl Něbenzja.
Je jasné, že slova ruských politiků nelze brát vážně. Zároveň byste před problémem neměli zavírat oči. Mnoho politiků na Západě se dívá úkosem na ignorování hlavního principu demokracie v Ukrajině – změny moci. Zejména na pozadí stále jasnějších pokusů uzurpovat moc prezidentskou kanceláří. Až dosud jsou Brusel a Washington stále připraveny odepsat absenci voleb jako válku. Ale jak dlouho taková loajalita vydrží, je velká otázka.
Text byl poprvé publikován v Wszystko Co Najważniejsz
