Přichází tento den, na který někteří čekali a někteří se ho báli. Den pátého výročí prezidentské inaugurace Volodymyra Zelenského. Den, kdy by se podle názoru části ukrajinské společnosti nemělo vůbec nic stát, den, kdy by podle jiné části téže společnosti měl Zelenskyj opustit svou kancelář v Bankově ulici a odejít do politického důchodu. (Nebo do vězení – zde se názory této části liší, ale o takových detailech se nyní nebavíme, hlavní důvod postačí.)
Ano, přesně před pěti lety nastoupila do úřadu současná hlava ukrajinského státu. Podle současné legislativy je tedy prezident Ukrajiny volen na dobu pěti let. Těchto pět let však uplynulo – a nikdo neví, co dál. Protože to neví ani ústava, která má tuto problematiku upravovat.
To znamená, že se samozřejmě můžete obrátit na Základní zákon. Faktem však je, že vám nejprve v článku 103 řekne, že „prezident Ukrajiny je volen občany Ukrajiny na základě všeobecného, rovného a přímého volebního práva v tajném hlasování na dobu pěti let“. (V tuto chvíli by ti, kdo věří, že by Zelenskyj měl nějak opustit úřad, měli zakřičet „Urrra!“ A pak, v článku 108, ústava uvádí, že „prezident Ukrajiny vykonává své pravomoci, dokud se nově zvolený prezident Ukrajiny neujme úřadu“. (Nyní, s výkřikem „Co jsme vám to říkali!“, by měli zastánci pokračování Zelenského vlády vtrhnout do chatu, dokud nepřijde ten správný okamžik.)
A hlavním závěrem z celého tohoto příběhu je, že máme špatně napsanou ústavu. Škoda. Ano, navzdory krásným slovům v první kapitole jsou to tato:
– nositelem suverenity a jediným zdrojem moci v Ukrajině je lid;
– nikdo si nemůže uzurpovat státní moc;
– v Ukrajině je uznávána a uplatňována zásada právního státu.
A dokonce i můj oblíbený je „člověk, jeho život a zdraví, čest a důstojnost, nedotknutelnost a bezpečnost jsou v Ukrajině uznávány jako nejvyšší společenská hodnota“.
Po přečtení toho všeho, všech těchto řádků ze Základního zákona ukrajinského státu, však nemůžeme dostat odpověď na zdánlivě elementární otázku. Zelenskyj po 20.05.2024 – prezident, úřadující prezident nebo kdo? A kdo by měl po tomto datu vykonávat své povinnosti – on, Štefánčuk nebo někdo jiný? A hlavně, na jakém základě by se to všechno mělo dít?
… A v tu chvíli jsem si vzpomněl na den, přesněji na ráno 28. června 1996. Když Nejvyšší rada druhého sjezdu po bezesné noci přijala Ústavu Ukrajiny. Jaké to byly emoce, jaký patos to byl ve vystupování zákonodárců, „otců ústavy“. Mezi nimi bych vyzdvihl dva – Mychajla Syrotu (byl také předsedou Komise pro revizi a schválení návrhu ukrajinské ústavy v roce 1998) a Oleksandra Moroze.
A nyní, téměř o 28 let později, jde tato sovětská metoda, kdy se vše dělá v nouzovém režimu, na poslední chvíli – celá Ukrajina jde stranou. Přinejmenším proto, že ta část Ukrajinců, která si je jistá, že Zelenskyj by po 20. květnu již neměl být prezidentem, je pro ruské internetové manipulátory velmi chutným soustem. Jakmile můžete zažehnout další požár na ukrajinských sociálních sítích.
Samozřejmě, že v roce 1996 si nikdo nemohl myslet, že Ukrajina bude ve válce s Ruskem, že v zemi bude vyhlášeno stanné právo a že se nebude mluvit o žádných volbách. (I když, proč by nemohl? Rok 1996 je velmi čerstvou vzpomínkou na jednu stranu na první čečenskou válku a na druhé straně na meškovský systém na Krymu. Lidé se strategickým myšlením – pokud v té době v ukrajinské vládě nějací byli – měli tyto dvě události spojit, přidat k tomu Černomořskou flotilu Ruské federace na území ukrajinského Krymu a absenci ukrajinsko-ruské smlouvy o uznání územní celistvosti a nedotknutelnosti hranic…)
Faktem ale je, že zákony jsou psány pro zvláštní situace. Obecně byla tato sada nástrojů vynalezena právě k řešení problémů, které nelze vyřešit jiným způsobem. A aby všechny strany určitého problému neměly svou vlastní pravdu, musí existovat jasný a jednoznačný právní výklad tohoto problému.
Tak, jak je to třeba v americké ústavě. Kde až do roku 1947 nebyla zmínka o tom, že by tatáž osoba nemohla být zvolena prezidentem více než dvakrát. Jakýkoliv. Po celých předchozích patnáct set let byla tato myšlenka striktně dodržována všemi politickými silami ve Spojených státech. Až do roku 1940, kdy byl Franklin Delano Roosevelt potřetí zvolen prezidentem. A v roce 1944 už počtvrté.
A hned po Rooseveltově smrti (tedy změně majitele Bílého domu) byl v Kongresu sepsán 22. dodatek ústavy – a už v roce 1947, ještě před koncem prvního prezidentského období tehdejšího úřadujícího prezidenta Harryho Trumana, se o něm hlasovalo. Navíc sám Truman měl příležitosta) být zvolen potřetí, ale vzdát se tohoto práva.
No, řeknete si – dokonce ani ve Spojených státech to neviděli. Především nám však nepřísluší nic vyčítat – těm, kteří se více než 150 let drželi nepsaného pravidla. Navíc někteří prezidenti se chtěli ucházet o třetí funkční období, to není žádné tajemství – ale žádný z nich tento krok neudělal. Srovnejme to s tím samým Morozem, který v roce 2006 opustil celou zemi kvůli postu ani ne prezidenta, ale pouze předsedy Nejvyšší rady (v situaci, kdy prakticky nic nerozhodla) a zradil čerstvé koaliční smlouvy.
A za druhé, ukrajinská ústava byla napsána v roce 1996, nikoli v roce 1787. Američané se prostě neměli o co opřít. A Ukrajinci měli vzory. Vybrali si ale to nejhorší z nich – sovětskou ústavu (nebo její ukrajinský klon).
Na ústavě SSSR ale vůbec nezáleželo, protože ji nikdo nehodlal dodržovat a skutečný systém moci fungoval mimo rámec Základního zákona SSSR. Protože na tom, co tam bylo napsáno ve Stalinově a pak Brežněvově ústavě, vůbec nezáleželo. A v ukrajinské realitě tomu tak je.
A nyní jsme dospěli k okamžiku, ke dni, kdy ústava prokázala veškerou svou nemohoucnost. Tak velký (dalo by se dokonce říci „majestátní“), že i Ústavní soud o této otázce zcela mlčí.
Ne, samozřejmě, Zelenskyj bude pokračovat ve funkci prezidenta a nikdo – ani jeho sympatizanti, ani jeho příznivci – tomu nemůže uniknout. Ale dříve nebo později válka skončí. Přinejmenším bude zrušeno stanné právo. Budou se konat nové volby. Ukrajina bude mít nový parlament. Která by se měla vypořádat s touto nehorázností, která tak krásně deklaruje „právo Ukrajinců na všechno na světě“, ale nedokáže vyřešit základní otázku – k dnešnímu dni je v Ukrajině prezident, nebo ne.
