V Rusku probíhají rozsáhlé čistky v řadách generálů již několik týdnů. Začalo to zatčením prvního náměstka ministra obrany Timura Ivanova. Stalo se tak 23. dubna, kdy byl v čele oddělení ještě Sergej Šojgu a jeho rezignaci předpovídal jen málokdo. Nyní jsme tak moudří a víme, že Ivanovův případ byl první ranou mocnému a zdánlivě nezničitelnému klanu dlouholetého ministra obrany.
Navíc stále není zcela jasné, proč přesně byl Timur Ivanov uvězněn. Důvodů pro jeho uvěznění bylo samozřejmě víc než dost. Právě jeho prostřednictvím probíhaly zakázky na veškerou vojenskou výstavbu, a to i na okupovaných územích, kde nově postavenou (nebo spíše „nepostavenou“) budovu bylo možné okamžitě odepsat jako budovu, která byla „zničena ukrajinskými raketami“. Timur Ivanov neukradl ani miliony, ale miliardy. Navíc se netajil svým přepychovým životem a životem svých manželek a milenek. Kradl ale nejen pro sebe, ne nadarmo se mu říkalo „Šojguova peněženka“, to znamená, že z peněz, které ukradl armádě, se živil celý Šojgovův klan.
Bývalý první náměstek ministra byl nejprve obviněn z poněkud absurdního obvinění – úplatku ve výši jednoho milionu (část 6 článku 290 trestního zákoníku Ruské federace). S takovými penězi jeho žena ani nešla nakupovat kávu. Výše úplatku se pak rapidně zvýšila na miliardu Ale stále to není přesvědčivé.
Všichni věděli, že ruská armáda je doupě korupce, ale zatím z nějakého důvodu nikomu nikdo nevadil, a tady, jak říkají Rusové, „tady je babička a den svatého Jiří“. To znamená, že nejde o úplatkářství, ale o něco jiného. Zkusme přijít na to, co.
Jak již bylo zmíněno, zatčení Timura Ivanova bylo jakousi předehrou k rezignaci Sergeje Šojgua na post ministra obrany. Pozice, která se v kontextu vleklé války stala druhou nejdůležitější a nejvlivnější v ruském státě. Ano, formálně se zdá, že Šojgu byl povýšen, převeden na tajemníka Rady bezpečnosti, ale ve skutečnosti jeho nová funkce sama o sobě prakticky nic neznamená. A co je nejdůležitější, neposkytuje přístup k žádným zdrojům. A čím může být klan bez zdrojů? Není divu, že po samotném ministrovi rezignovali i jeho náměstci – Šojguova pravá ruka a finančník Ruslan Cykov, úřadující státní rada Ruské federace 1. třídy (hodnost ekvivalentní armádnímu generálovi), a generálplukovník Jurij Sadovenko, náčelník štábu ministerstva obrany.
Později se však ukázalo, že Ivanovovo zatčení a Šojguova rezignace s rotou byly jen začátkem čistek v armádním prostředí. Tento proces teprve nabíral na obrátkách. A nyní odborníci dokonce poukazují na paralely s rokem 1937, kdy Josif Stalin zahájil represe proti legendárním velitelům.
Další obětí byl generálporučík Jurij Kuzněcov, náčelník Hlavního personálního odboru Ministerstva obrany Ruské federace. Dne 13. května byl zatčen a obviněn také z přijetí úplatku ve zvláště velkém rozsahu (část 6 článku 290 trestního zákoníku Ruské federace).
21. května byl zatčen generálmajor Ivan Popov, bývalý velitel 58. armády. Nepamatujete si? Jedná se o stejného „generála Spartaka“, který v červenci 2023 nahrál audionahrávku svým podřízeným, v níž ostře kritizoval armádní úřady. Za takovou drzost byl Popov v červenci 2023 odvolán z velení. Následně byl vyslán do mnohem bezpečnější Sýrie.
Na rozdíl od dvou předchozích obžalovaných nebyl Popov obviněn z úplatkářství, ale z podvodu ve zvlášť velkém rozsahu (část 4 článku 159 trestního zákoníku). I když, jak říkají Rusové, „křen není sladší“. Podle ruského tisku bylo proti Popovovi zahájeno trestní řízení údajně v souvislosti s krádeží a prodejem kovových konstrukcí dodaných pro stavbu opevnění na frontě.
Dne 23. května vešlo ve známost zatčení náčelníka Hlavního ředitelství spojů Ministerstva obrany Ruské federace generálporučíka Vadima Šamarina, který rovněž zastává funkci zástupce náčelníka Generálního štábu Ozbrojených sil Ruské federace. Šamarin je obviněn z přijetí úplatku ve výši 36 milionů od generálního ředitele permského telefonního závodu Telta Alexeje Vysokova a hlavní účetní Jeleny Grišiny za „zvýšení objemu výrobků dodávaných na základě státních zakázek pro potřeby Ministerstva obrany RF“ (část 6 článku 290 trestního zákoníku Ruské federace).
Později téhož dne byl zatčen generálporučík Vladimir Verteletskij, šéf ruského odboru obranných příkazů. Vyšetřovací výbor Ruské federace ho obvinil ze zneužití pravomoci při výkonu státních příkazů, což státu způsobilo ztráty ve výši 70 milionů Podle vyšetřování v roce 2022 přijal nedokončené práce „v rámci výzkumných a vývojových prací na základě státní zakázky“.
Kromě těchto generálů byly zatýkány i osoby s nimi spojené – úplatkáři a podřízení, ale nebudeme se jimi podrobně zabývatA podívejme se na tyto vedlejší oběti, které nemají žádný vliv na procesy probíhající v Moskvě.
Jak tedy vidíme, čistky v armádě neprobíhají v určitém vektoru, ale v různých směrech. „Usekávají hlavy“ Šojguovým lidem, lidem náčelníka generálního štábu Valerije Gerasimova a odpůrcům prvního a druhého (případ „generála Spartaka“). A to může být pro někoho matoucí. No, protože Šojgu upadl v nemilost ruského vůdce, ale Gerasimov prý zůstává na svém místě, takže je s ním očividně všechno v pořádku. A Popovovo zatčení zcela zamlžuje již tak složitou kombinaci.
Jak již bylo zmíněno, verzi korupce lze vnímat čistě jako oficiální vysvětlení, které nemá nic společného se skutečnými příčinami represí mezi generály. V dnešním Rusku je mocenský systém, ať už politický, ekonomický nebo vojenský, prolezlý korupcí. Proto může být kdokoli kdykoli uvězněn (dokonce i sám Putin, když přijde ten správný okamžik). Pokud tedy odhodíme formality, můžeme vytvořit dvě vysvětlení, dvě verze událostí.
Za prvé lze předpokládat, že se Putin rozhodl zastrašit vojenské velení jako celek. Proč? Šéf Kremlu už věřil ve vítězství ruských zbraní. A to nejen v Ukrajině. Nedávné události související s pohraničními provokacemi v Baltském moři nebo na řece Narvě ukazují, že Putin se snaží svou expanzi dále rozšiřovat, a to i do členských států NATO. Už se vidí buď jako nejnovější Napoleon, nebo jako Hitler. Proto se nechce dělit o vavříny vítěze (kůže nezabitého medvěda) s generály, kteří si podle jeho názoru udělají nepořádek. Samotná válka navíc výrazně zvýšila postavení armády. A po vítězství budou tak hrdí, že se budou cítit téměř jako arbitři osudu. A veškerá kontrola nad nimi bude ztracena. A tak není daleko od armádní vzpoury. Navíc již v červnu 2023 existoval precedens, kdy jeho nedávno loajální vazal Jevgenij Prigožin vedl své wagnerovské hrdlořezy k obsazení Moskvy. A tentýž Hitler měl nešťastný incident s vedením wehrmachtu, který ho málem stál život. V této souvislosti si vzpomeňme na Stalina, který po vítězství ve druhé světové válce provedl rozsáhlé čistky v Rudé armádě, aby srazil aroganci vítězných generálů.
Pro Putina je hrozba armádní vzpoury mnohem horší než jakákoli opozice nebo možná spiknutí v jeho nejužším kruhu. Můžeme se tedy domnívat, že Putin udeřil s předsudky, aby zastrašil velení armády, aby dal jasně najevo, že nemá cenu ani na okamžik přemýšlet o jakémkoli pokusu o odstranění ruského vůdce od moci.
Druhou verzí je zostření boje mezi armádou a FSB. Koneckonců, od prvních dnů rozsáhlé invaze, od neúspěšné ofenzívy na Kyjev, od spálené ruské techniky na ulici Vokzalna v Buči, probíhal mezi oběma agenturami zuřivý boj žáby a zmije o to, kdo nese vinu za všechna tato selhání. Armáda tvrdí, že na vině jsou speciální služby, které armádu zmanipulovaly, a podávají zcela falešný obraz o stavu obranyschopnosti ozbrojených sil Ukrajiny a připravenosti ukrajinské společnosti vzdorovat agresorovi. A FSB obviňuje armádu, že je nějak zkorumpovaná, špatně vycvičená, neschopná překonat „nějakou Ukrajinu“, „dobýt Kyjev za tři dny“. A nyní je jasné, že ruští čekisté nakonec tuto konfrontaci vyhráli. Zlikvidovali Šojgua a celý jeho klan a na jeho místo ministra obrany dosadili Andreje Bělousova, který jim měl blízko. A předtím se jim samozřejmě podařilo přesvědčit Putina, že mají pravdu.
Proto se domnívám, že všechna ta „analytická prohlášení“, že Putin vzal armádu vážně, že nyní spálí korupci v armádě rozžhaveným železem, optimalizuje státní zakázky pro vojenské účely, postaví ekonomiku na válečný základ, jsou prázdné řeči. V Kremlu probíhá tradiční boj o moc a vliv, který může jen oslabit bojeschopnost ruské armády. Takže nevěnujte pozornost tomuto myšímu povyku v Moskvě, protože to za nás dělá své vlastní věci.
