Před totální invazí agresora na Ukrajinu si bylo těžké představit, že by velení praporu převzal poručík. Představujeme vám velitele praporu pluku speciálních sil „Správce obory“ pod pseudonymem „Bandita“.
První otázka bude pravděpodobně zajímat všechny nižší důstojníky: jsou pod vaším velením nějací majorové nebo podplukovníci?
A to jsou ti důstojníci, kteří mi byli podřízeni, když jsem byl velitelem kombinované skupiny, a plnili jsme úkoly u Avdijivky a Bachmutu. Během bitev jsme dokázali, že si navzájem důvěřujeme a jsme připraveni pokračovat v cestě k vítězství pod mým velením.
Řekněte nám, jak taková neobvyklá situace vznikla a zda došlo k nějakým nedorozuměním s těmi důstojníky, kteří k vám přišli z jiných útvarů?
Všechno dopadlo docela jednoduše. Na samém počátku totální invaze bylo do řad mé rodné 80. výsadkové útočné brigády mnoho dobrovolníků, personální důstojníci ani nestihli zpracovat podklady kandidátů. S klukama jsme neměli trpělivost stát ve frontě a rozhodli jsme se jet do Kyjeva, kde jsme se pak zúčastnili bojů o Buču, Irpiň a Hostomel.
A dopadlo to, že jsem byl vybrán jako senior v naší skupině a pak to šlo takhle. Během svého působení u zvláštních jednotek v Doněcké oblasti jsem v hodnosti četaře sloužil jako zástupce velitele roty a poté přímo jako velitel roty. Možná proto, že jsem vždy pracovala bok po boku se svými kluky a děvčaty, snažila se je podporovat a někdy hledala řešení v zoufalých situacích. Důvěřovali mi a tuto důvěru cítil každý, kdo se k nám dostal. A teď, už v praporu, se v mužstvu vytvořila silná páteř a nenastala jediná situace, kdy by se mnou některý z důstojníků zacházel jako s velitelem nedůstojně nebo arogantně.
Váš pseudonym je „Bandita“. Trochu neobvyklé.
Představte si: začátek plnohodnotné operace, já a moji nejbližší přátelé přijedeme do Kyjeva vlastní dopravou, začneme se registrovat v nějaké jednotce. A tady přijíždí taková malá skupinka 5-7 aut, všichni chlapi jsou majestátní, je tam nenávist k okupantovi a trochu patosu ve tvářích, černé brýle. V době, kdy jsme se zformovali do jednotky, jsme už byli označováni za gang a já, jako senior, jsem už byl označován za banditu. A tak se to zaseklo.
Mimochodem, jezdil jsem se svým vlastním Lexusem, dokud se nerozpadl na náhradní díly z těžkého osudu a náš patos nezmizel hned v první bitvě. Život a válka nás rychle naučily. Ale odvahu gangu jsme udrželi, asi to pomáhalo a morálně to podporovalo.
A teď, jako velitel praporu, jste také trochu zlobivý? A co porušování pravidel?
Pokud to srovnáme s armádním měřítkem, tak asi trochu ano, protože já jdu nejen proti zavedeným pravidlům, ale snažím se ukázat, že existují i jiné cesty, jak vyřešit mnoho problémů. Často používám výraz jako „doba konverze“. Mám velký respekt k dobrovolníkům a vojákům, kteří věrně slouží naší vlasti od roku 2014, sám jsem se zúčastnil bojů o Luhanskou oblast, ale nyní se odehrávají velmi důležité procesy, na které jsme na začátku války nemohli ani pomyslet.
Nyní naše armáda transformuje vše, co měla od dob Sovětského svazu, získané zkušenosti a zkušenosti našich partnerů, a stále více se vzdalujeme od toho, co nám bylo vnuceno v oněch temných časech – tento druh pokory, starých narativů, zdlouhavosti. Hlavním problémem v armádě vždy bylo, že lidé nechtěli hledat způsoby, jak problém řešit, každý hodil odpovědnost na někoho, pak na staršího, pak na mladšího. Nyní stále více důstojníků, seržantů a vojáků začíná chápat, že mají právo mluvit, radit, pokud lépe rozumí konkrétní problematice, mohou najít alternativní způsoby, jak problém vyřešit právě proto, aby dosáhli výsledku, a to nejen pro takzvanou činnost.
Co byste vzkázal mladým důstojníkům, rotmistrům a vojákům?
Nebojte se převzít iniciativu, protože v armádě se říká, že iniciativa dělá iniciátorovi. Nyní je čas na změny, hledání a implementaci nových zkušeností. Důstojníkům bych vzkázal, aby se nebáli poradit se seržanty a vojáky, protože někteří z nich toho viděli mnohem víc a mají obrovské zkušenosti. Učte se od nich, komunikujte, vedle zajímavých profesí a best practices je spousta lidí.
Sboru seržantů bych chtěl říci toto: není to tak dávno, co jsem měl tu čest být jedním z vás a chápu všechna břemena, která jsou na vašich bedrech kladena. Postupujte dál, staňte se důstojníky a samozřejmě trénujte své asistenty. Bez seržantů by nyní žádná jednotka nemohla bojovat. Je to most mezi sovětským vedením, které někdy ještě sedí v hlavách, a mladými lidmi, kteří chtějí změnu a vítězství nad okupantem. Sovětská vláda vytvořila neuvěřitelnou propast mezi důstojníky, vojáky a seržanty a nyní je to díky vám, že tato propast mizí.
V první řadě bych popřál vojákům prázdniny a dobré rozumné velitele, které chcete jít do boje. Ve skutečnosti jste jediní, díky komu naše země drží obranu, bez ohledu na to, v jaké jednotce v jaké složce armády. B jsou hlavními obránci země.
Nedávno Vyšel rozhovor s velitelem hraničářského pluku, kde poukázal na potřebu kodexu cti. Co je to pro vás a jak to prezentujete těm, kteří se právě zmobilizovali?
Pro mě je 12 pravidel Rangerů neměnným zákonem, který není fyzický, což znamená, že za něj neexistuje žádná trestní odpovědnost ani trest. Především jde o morální odpovědnost. Každé pravidlo je o tom, jakou atmosféru chceme mít ve své vojenské rodině, o tom, jak chceme, aby se k sobě chlapci a dívky chovali, o motivaci, o touze učit se a vyhrávat.
Po příchodu personálu k naší jednotce, ať už se jedná o mobilizované nebo vojáky z povolání, z výcvikového střediska nebo z jiného vojenského útvaru, se v první řadě snažíme v každém člověku najít něco, co může být pro jednotku užitečné, odhalit jeho schopnosti a dovednosti, pomoci mu najít sám sebe, svou profesi. A samozřejmě motivovat servismana. Kodex cti je o skutečném vojenském bratrství.
Co byste vzkázal těm občanům, kteří si ještě netroufají vstoupit do řad ozbrojených sil?
Abyste se mohli rozhodnout, musíte mít odvahu. Naše Ukrajina má neuvěřitelný potenciál skutečných bojovníků, ale pro některé je z různých důvodů opravdu těžké si troufnout. Po demobilizaci jsem poměrně dlouho pracoval v týlu, daroval jsem ozbrojeným silám Ukrajiny a mohu vyjádřit svůj názor z civilní strany: v první řadě by měl fungovat nábor a udavačství. Koneckonců, už dlouho je zvykem, že se bojíme toho, co neznáme.
Řeknu toto: kluci a holky, vyberte si svou jednotku, profesi, ovládněte ji a staňte se skutečnými profesionály! Rádi vás uvidíme v našem stádě! Heslo pro seznámení v praporu je „Jdu k Banditovi“.
Přečtěte si více o pluku SOF Ranger na Webové stránky oddělení.
