Ukrajinská energetika se stala jedním z hlavních nevojenských cílů Ruska. Raketové útoky na ukrajinské elektrárny nejsou jen zničením ekonomického a průmyslového potenciálu Ukrajiny. Je to také akt zastrašování civilního obyvatelstva a nástroj totální války, jejímž cílem je zničit ukrajinský národ. Masivní údery Ruska na ukrajinskou energetickou infrastrukturu vyvolávají otázku odvety. Než se však rozhodnete, stojí za to analyzovat vlastnosti ruského energetického systému a najít jeho zvláště zranitelná místa.
Letos na jaře Ruská federace skutečně zničila ukrajinskou tepelnou energii. Akutní nedostatek systémů protivzdušné obrany měl pro Ukrajinu katastrofální následky. Podle některých zpráv nyní naše tepelné elektrárny a kogenerační jednotky pracují pouze na 20 % své kapacity. Nepřítel zaútočil také na vodní elektrárny Dněpr a Kaniv. Ukrajině se naštěstí zatím daří vyhýbat nejhoršímu scénáři, který znamená totální výpadek proudu. Důvodem je naše energetická struktura.
V roce 2021 vyrobily ukrajinské tepelné elektrárny přibližně 29 % veškeré výroby elektřiny. Dalších 7 % připadlo na vodní elektrárny a 8 % na obnovitelné zdroje energie. Podíl jaderných elektráren na struktuře výroby kilowattů přitom činil 55 %. To byla spása pro Ukrajinu.
Totální válka energetickou bilanci Ukrajiny výrazně nezměnila. Stejně jako dříve je více než 50 % výroby elektřiny zajištěno jadernými elektrárnami. Na této skutečnosti nic nezměnila ani ztráta Záporožské jaderné elektrárny, největší jaderné elektrárny v Evropě. Podíl ukrajinské tepelné výroby, i když je významný, je přitom menší než 30 %. Role tepelné energie je důležitá ve špičce, kdy prudce stoupá spotřeba elektřiny. Jaderná energetika nemůže na takové výkyvy reagovat. Další věcí jsou tepelné elektrárny, které jsou schopny zvýšit výrobu ve špičkách. Zatím se nám dařilo víceméně vyhýbat vážným problémům. Není však známo, co se stane v létě, kdy budete muset zapnout klimatizaci. A také v zimě, kdy se zvyšuje spotřeba elektřiny kvůli krátkému dennímu světlu a potřebě vytápět dům.
Samozřejmě, že nepřítel může pokračovat v útocích na naše elektrárny. Existuje však důvod se domnívat, že v blízké budoucnosti budou schopnosti ukrajinské protivzdušné obrany výrazně posíleny. Je také pochybné, že agresor bude riskovat údery na jaderné elektrárny, které jsou základem ukrajinské energetiky. Koneckonců by to mohlo mít pro Kreml krajně nepředvídatelné mezinárodní důsledky. Ukrajina by se naopak měla blíže podívat na strukturu ruského energetického sektoru, která je výrazně odlišná od té naší. Což ho může učinit mnohem zranitelnějším.
Podle Rosstatu vyrobily v roce 2023 tepelné elektrárny agresorské země téměř 64 % celkové elektřiny. Toto číslo je relativně stabilní a za posledních deset let se nezměnilo. To znamená, že v Rusku jsou to tepelné elektrárny, které jsou základem energetické infrastruktury a zajišťují téměř dvě třetiny celkové produkce toku. Podíl jaderné energie v Rusku je přitom relativně malý a činí méně než 20 %. V evropské části však jaderná energie zajišťuje přibližně 30 % veškeré vyrobené elektřiny. Dalších 20 % tvoří vodní elektrárny. Podíl obnovitelné energie v Ruské federaci je zanedbatelný a lze jej ignorovat.
Pokud standardně předpokládáme, že jaderné elektrárny nemohou být cílem útoku, ruský energetický sektor se zdá být vůči úderům mnohem zranitelnější než ukrajinský. Vždyť v Ruské federaci se 80 % elektřiny vyrábí v elektrárnách, které mohou být ve válce podmíněně legitimním cílem. Je pouze nutné zjistit, kde přesně se nacházejí největší elektrárny agresorské země.
Rusko má 15 největších tepelných elektráren s kapacitou více než 2000 MW. Značná část z nich je již v zóně potenciálního poškození ukrajinských zbraní. Konkrétně mluvíme o elektrárně Kostroma s kapacitou 3720 MW, jaderné elektrárně Rjazaň (3020 MW), jaderné elektrárně Konakovo v Tverské oblasti (2525 MW), jaderné elektrárně Stavropol (2423 MW), jaderné elektrárně Novočerkassk v Rostovské oblasti (2258 MW), jaderné elektrárně Zainskaja v Republice Tatarstán (2205 MW). Otázkou je jaderná elektrárna Kirishskaya, která se nachází v Leningradské oblasti a má kapacitu 2595 MW. I když ukrajinské drony již dorazily do samotného Petrohradu. Evropská část agresorské země je navíc poměrně hustě nasycena velkými elektrárnami o výkonu více než 1000 MW. To je logické, protože právě zde žije většina obyvatel Ruské federace. Není pochyb o tom, že vyřazení z provozu alespoň několika hlavních výrobních zařízení vážně naruší rovnováhu energetického systému nepřítele.
Pokud jde o ruské vodní elektrárny s kapacitou více než 1000 MW, alespoň některé z nich jsou nyní v potenciálním dosahu: Volha, Žigulev, Saratov, Čeboksary, Nižněkamsk.
Ruská energetika může být skutečně velmi zranitelná vůči útokůmJe pochybné, že všechny ruské elektrárny mohou být spolehlivě pokryty systémy protivzdušné obrany. Vždyť Ruská federace není schopna ochránit ani své ropné rafinérie. Drony však jen stěží mohou vážně poškodit elektrárnu nebo ji alespoň na dlouhou dobu vyřadit z provozu. K tomu budete potřebovat výkonnější nástroje. Například ukrajinské rakety vlastní výroby. Podle některých neoficiálních údajů již máme rakety s doletem až 1000 km. Jejich počet a bojová účinnost použití však nejsou známy.
Ale ani přítomnost raket s doletem 1000 km a více neznamená, že se Ukrajina rozhodne zaútočit na ruskou energetickou infrastrukturu. Koneckonců, pro takové rakety existují jiné, potenciálně slibnější objekty vojensko-průmyslového komplexu. Nic by však nemělo být kategoricky odmítnuto. Akce nepřítele nedávají na výběr. Ukrajinští specialisté by se proto měli blíže podívat na umístění ruských tepelných elektráren a vodních elektráren. V případě zničení významné části ruské tepelné a vodní výroby nebude jaderná energie schopna zachránit situaci a stabilizovat systém, protože její kapacita je nedostatečná. A pak už výpadek nebude ukrajinskou, ale ruskou realitou.
Zničení zdrojů výroby energie kriticky ovlivní průmyslový potenciál agresora a zaručeně způsobí velké ekonomické problémy. A Rusové budou moci zažít alespoň část toho, co cítí Ukrajinci. Poloha Ruské federace v drsnějším klimatickém pásmu a vedoucí úloha tepelných elektráren činí ruský energetický sektor poměrně zranitelným. Jedinou otázkou je, zda má Ukrajina vojenské prostředky a politickou vůli k tomu, aby ji poslala do blackoutu.
