Na pozadí eskalace rusko-ukrajinské války dochází ke stále hlubšímu rozkolu ve vztazích mezi Ruskem a Evropou. Zároveň se prohlubuje „rusko-čínské strategické partnerství“. Je to ale skutečně „partnerství“, protože tento pojem implikuje paritu stran?
Sankce uvalené Washingtonem a Bruselem tak velmi často fungují neefektivně, ať už kvůli jejich neúplné promyšlenosti, nebo nedbalosti při jejich provádění, nebo kvůli neochotě Západu trestat porušovatele represivních opatření. Zároveň si ale nelze nevšimnout, jak se Moskva trestá za svou agresi za cenu rychle rostoucí závislosti na Pekingu. Ve skutečnosti již můžeme hovořit o vazalské podřízenosti.
Vzpomínáte si na návštěvu ruského prezidenta Putina v Číně na olympijských hrách v první polovině února 2022? Z kompetentních zdrojů pak vyšlo najevo, že šéf Kremlu údajně dal čínskému prezidentovi Si Ťin-pchingovi pevný slib, že nezahájí totální invazi na Ukrajinu až do slavnostního ukončení olympijských her v Pekingu, tedy do 20. února. Proto bylo zbytečné očekávat, že ruské tanky překročí hranice například 16. února, jak údajně předpovídaly západní zpravodajské služby. Prezident Volodymyr Zelenskyj se také marně radoval z toho, že k útoku nikdy nedošlo, ale radoval se, že zavedl Den jednoty a pozval krajany na „májové grilování“. Pro ty, kteří si byli vědomi toho, jak je Moskva v té době závislá na Pekingu, bylo zcela jasné, že pokud invaze začne, bude to až po 20. říjnu.
Nyní s láskou a respektem hovoříme o francouzském prezidentovi Emmanuelu Macronovi jako o prvním západním vůdci, který vyhlásil možnost vyslání západních vojenských kontingentů na Ukrajinu, aby „zabránil Putinovi ve vítězství“. A stojí za to připomenout, že i tehdy, několik dní před totální invazí, byl francouzský vůdce v rozhovoru pro deník Opinion také první, kdo řekl: „Rusko (…) ve skutečnosti je v nějaké formě vazalství vůči Číně.“
V důsledku toho závislost Moskvy na Pekingu jen rostla. „Nevyvážené sblížení s Čínou si Rusko zvolilo automaticky, po ozbrojené intervenci v Ukrajině izolované na mezinárodní scéně a realizovalo ho za cenu rostoucí závislosti na svém mocném a tvrdém východním sousedovi,“ napsal Renaud Dubien, ředitel Francouzsko-ruského výzkumného centra.
Tato závislost začala narůstat po anexi Krymu v březnu 2014, kdy bylo Rusko vyloučeno ze skupiny G8 a byly na něj uvaleny první sankce. Na rozdíl od Západu se Peking nikdy nezajímal o vnitřní společensko-politickou situaci v Rusku, vůbec ho nepobuřoval růst autoritářských a totalitních tendencí, právě naopak. Peking se neznepokojoval ani agresivními, revanšistickými plány Kremlu zaměřenými na uspokojení jeho imperiálních ambicí, pokud byly realizovány bez nadměrných geopolitických nepokojů, které by bránily hospodářskému růstu Nebeské říše.
Bilaterální rusko-čínský obchod v posledních letech výrazně vzrostl: z 63,7 miliardy dolarů v roce 2016 na 190 miliard dolarů v roce 2022 a v roce 2023 dosáhl rekordních 240 miliard dolarů. Čína se nyní stala obchodním partnerem Ruska číslo jedna a předstihla Evropskou unii, která si udržela prvenství až do roku 2022 a s níž se očekává, že obchod letos klesne pod 100 miliard dolarů. A zatímco země G7 oficiálně přestaly dovážet ruskou ropu, Čína zdvojnásobila své nákupy, takže nyní spolu s Indií hraje klíčovou roli při udržování finančních toků do Kremlu.
Zároveň dochází k „dedolarizaci“ ruského zahraničního obchodu. Podle ruského premiéra Michaila Mišustina je již 90 % bilaterálního rusko-čínského obchodu placeno v měnách obou zemí. Šéfovi ruské vlády se podařilo uskutečnit dvě návštěvy Číny, což naznačuje institucionalizaci rusko-čínského obchodního partnerství.
Ekonomická integrace mezi oběma zeměmi zahrnuje také bankovní sektor. Třicet ruských podniků, z nichž většina je pod západními sankcemi a vyloučena ze systému SWIFT pro přeshraniční převody, používá čínštinu CIPS (Přeshraniční mezibankovní platební systém). Jen v roce 2022 se podíl čínských subjektů ve finančním sektoru zčtyřnásobil (mezi nimi Průmyslová a komerční banka Číny, Čínská centrální banka, Čínská stavební banka a Zemědělská banka Číny). Čínské automobilky rychle vytlačují západní značky z ruského trhu, jako například Renault, Peugeot, Mercedes a Volkswagen. V současné době již Číňané ovládají 46 % distributorů automobilů v Rusku a rozšiřují místní výrobu automobilů. Tuto obchodní dynamiku podporují vlády obou zemí: Mišustího návštěvaNa konci dubna 2023 Šanghaj potvrdila, že všechny hlavní skupiny a oligarchické komunity v Rusku hledají partnery na východě.
Čína však kategoricky odmítá dodávat Moskvě zbraně. Alespoň otevřeně a přímo. Jak však víme z mnoha svědectví západních zpravodajských služeb a vyšetřování sintrových novinářů, čínští výrobci významně přispívají ke zvyšování bojeschopnosti ruské armády. Americké zpravodajské služby tvrdí, že během prvního roku konfliktu Rusko dovezlo četné zásilky polovodičů prostřednictvím organizací působících v Hongkongu. Přes rusko-čínskou hranici bylo přepraveno asi 12 milionů čínských dronů, stejně jako náhradní díly pro radary a antény pro elektronický boj. Podnik v Šanghaji zprostředkoval dodávku 100 000 neprůstřelných vest a stejný počet přileb pro ruské vojáky (prostřednictvím uzbecké společnosti). Kromě toho se čínský vývoz keramiky, která je široce používána pro ochranné prostředky, do Ruska v roce 2023 zvýšil o 70 %… a na Ukrajinu klesl o 60 %.
Má tedy Rusko prospěch pouze ze sbližování s Čínou? Ne všechno je tak jednoduché. Protože každá mince má dvě strany. Rusko vkládalo velké naděje do výstavby plynovodu Síla Sibiře 2, aby výrazně zvýšilo vývoz plynu do Číny a alespoň částečně kompenzovalo ztrátu evropských zákazníků. Vladimir Putin a ruský vicepremiér Alexander Novak vyjádřili optimismus a doufají, že projekt bude brzy realizován s ohledem na potřeby Číny. To by doplnilo 38 miliard metrů krychlových ročně dodávaných prvním plynovodem „Síla Sibiře“ ze severovýchodního Jakutska do Číny. Jednání o tomto projektu, která začala velmi pozitivně, však nakonec skončila u psů.
Osudový projekt pro Gazprom, který po neuznané sabotáži plynovodů Nord Stream a Nord Stream-2 v září 2022 a přeorientování velkého počtu tradičních odběratelů na jiné dodavatele přišel o většinu evropského trhu, proto vkládal do Číňanů velké naděje. Obtížná jednání s Pekingem však potvrzují, že Moskva zjevně přecenila význam zjevně silného rusko-čínského přátelství pro pragmatické bilaterální vztahy v oblasti obchodu s uhlovodíky.
A to není zdaleka jediná známka iluzorní rusko-čínské idyly. Většina čínských bank nechce přijít o západní trhy, a proto si dávají velký pozor na dodržování západních sankcí, a proto odmítají otevřít účty některým ruským společnostem. V první řadě samozřejmě hovoříme o společnostech, na které se vztahují sankce. Ale nejen to. Čínští bankéři by raději ztratili několik ruských klientů, i když nepodléhají žádným omezením, než aby čelili hněvu Západu.
Čínský elektronický gigant Huawei začal v poslední době dělat stále podivnější kroky. Buď investuje do své výroby v Rusku, nebo tam náhle ukončí své podnikání a zastaví dodávky. Je to, jako by si s Ruskem hrál na kočku a myš.
Moskva, aby si Peking ještě více uklidnila, jej pozvala k bilaterální spolupráci v Arktidě, regionu, kde Rusko dosud vylučovalo ostatní vnější geopolitické hráče. Experti předpovídají, že Čína díky svým nesrovnatelně vyšším investičním schopnostem zatlačí Rusko v této oblasti do pozadí. A neměli bychom zapomínat ani na rostoucí demografický tlak Číny na Sibiř, který je pravidelně zmiňován ruskými médii a který začal téměř okamžitě po rozpadu SSSR.
Mezitím jsou Rusové v posvátně naivním přesvědčení, že žádné podrobení ze strany Číny je neohrožuje. A pokud ano, není to vůbec tak hrozné jako například podřízenost Západu. Vzpomínáte si na Putinovu nedávnou historickou narážku na hordu?
„Vždycky to tak bylo. Vzpomeňme si, co se stalo v době, řekněme, Alexandra Něvského. Koneckonců, cestoval do Hordy, poklonil se chánům Hordy, dostal nálepku vládnout, zejména a především proto, aby účinně odolal invazi Západu. Proč? A protože Horda se chovala drze, krutě, ale nedotkla se toho hlavního – našeho jazyka, tradic, kultury, kterou si nárokovali západní dobyvatelé. Protože pokud je zničena kultura, tradice a historie lidí, pak lidé začnou postupně mizet jako etnická skupina, rozpouštět se jako sníh na konci jara,“ řekl ruský vůdce.
V této souvislosti stojí za zmínku i ruský imperiální politolog Sergej Karaganov, který ujišťuje, že Rusku v žádném případě nehrozí, že se stane podřízeným Pekingu, protože má „jiný kulturní kód“. A to ji údajně činí „nezranitelnou vůči jiným civilizačním spřízněnostem“. Paradoxně tento ideolog ruského fašismu chtě nechtě zdůrazňuje evropský charakter ruské kultury. To však jemu a jeho stoupencům nebrání v tom, aby jako geopolitickou prioritu předložili rozchod se Západem a maximální sblížení s Východem.
Jsem přesvědčen, že Peking je docela spokojenSituace v Rusku by byla stejná jako za Něvského. Ať si vytvoří svůj vlastní jazyk a kulturu, pokud budou včas platit tribut, nebouří se proti vrchnosti a čas od času nekousnou do Západu. To je ve skutečnosti to vazalství.
