Americký prezident Joe Biden ve svém projevu v Kongresu 7. března s projevem o stavu Unie několikrát zmínil Ukrajinu, potřebu její podpory a její rozhodující roli při odstrašování Ruska. A hlavně o nebezpečí, které Putin představuje, o potřebě ho zastavit.
„Pokud si někdo myslí, že se Rusko v Ukrajině zastaví, jsem si jistý, že ne. Ale Ukrajina to může zastavit, pokud ji podpoříme a poskytneme jí zbraně. Můj vzkaz prezidentu Putinovi je jednoduchý. Neustoupíme, já neustoupím. Musíme zastavit Putina! Pokud Spojené státy opustí Ukrajinu, Ukrajina bude v nebezpečí, Evropa bude v nebezpečí, svět bude v nebezpečí,“ varoval Biden.
Dostala se však tato varování k uším, mozkům a srdcím Američanů? Myslím, že jen částečně. Ano, většina Američanů podle posledních průzkumů stále schvaluje vojenskou pomoc Ukrajině, i když tato veřejná podpora pomalu, ale jistě klesá. Mezi republikánskými voliči je zejména mnoho odpůrců ukrajinské podpory, zejména MAGA (Make America Great Again), tedy horlivých fanoušků exprezidenta Donalda Trumpa. I když mezi demokratickými voliči a takzvanými neutrály je jich relativně dost.
Po dvou letech nejkrvavější války 21. století, po Buči, Mariupolu a raketových útocích na mírumilovná ukrajinská města, stále nevěří, že by Vladimir Putin mohl být hrozbou. Dobře, dovolte mi to objasnit: hrozba pro ně, Američany, protože je to tak daleko, někde za oceánem.
Musím je zklamat, čistě geograficky – ne tak daleko. Vzdálenost mezi ruskou Kamčatkou a americkou Aljaškou, oddělenou Beringovou úžinou, je asi 86 km. Pokud vezmeme v úvahu ruské a americké ostrovy v tomto průlivu, pak se vzdálenost zkrátí na 4 km.
I když je jasné, že v našem případě se nebavíme o fyzické geografii. Je jasné, že bez ohledu na to, jaká je vzdálenost mezi Spojenými státy a Ruskou federací, bez ohledu na to, jaká je doba letu raket, Rusko by se jen stěží odvážilo zaútočit na nejmocnější stát světa. Protože jasně chápe, jak to pro ni skončí.
Spíše jde o politickou geografii, nebo spíše geopolitiku. A právě geopolitickou rovnováhu se Rusko tak tvrdošíjně snaží zničit svými agresivními akcemi, především v Ukrajině.
„Nechápou, že pokud ho (západní svět) neporazíme teď, povzbudíme tyrany po celém světě,“ řekla v rozhovoru pro noviny Tamar Jacobyová, známá novinářka a spisovatelka, ředitelka projektu Nová Ukrajina v kyjevském Institutu pro progresivní politiku Nová východní Evropa.
Dotazovaný vyjádřil naději, že americký Kongres nakonec schválí balíček pomoci pro Ukrajinu, na který se čeká od října loňského roku. I když s obavami dodala, že balíček by mohl být seškrtán.
„Zároveň se obávám, že i kdyby byl zákon přijat, bude to poslední americký balíček pomoci Ukrajině. Americká podpora Ukrajině klesá. Pokud na začátku totální invaze podporovalo Ukrajinu 60 až 80 procent Američanů, nyní podpora klesla na 50 až 60 procent. Pokud bude Donald Trump znovu zvolen prezidentem, obávám se, že americká pomoc se úplně zastaví. Ale i bez Trumpa se americký zájem a obavy z války zmenšují,“ obává se Jacoby.
Spojené státy přirovnala ke spícímu drakovi. Zde podřimuje, když například Evropu zachvátí plameny války. Koneckonců mnoho významných postav americké historie, včetně Thomase Paina a Thomase Jeffersona, opakovalo: „Držte se dál od Evropy.“ Ale pak se stane něco jako útok na Pearl Harbor nebo 11. září 2001. Spojené státy se probudí, zasáhnou do konfliktu a vyřeší ho ve prospěch strany, za kterou stály.
Je tedy opravdu nutné, aby někdo zasáhl americké území přímo? Volitelný. Například v první světové válce Američané intervenovali takříkajíc bez bolestivého faktoru. Koneckonců, mohli ignorovat evropskou část druhé světové války, ale přesto nenechali své bývalé spojence napospas osudu.
Zajímalo by mě, zda by si Hitler dovolil tak riskantní vojenské tažení, kdyby věděl, že dříve nebo později se vojáci pod hvězdami a pruhy objeví na druhé straně frontové linie. Možná ne. Možná by se omezil na anexi Sudet a anšlus Rakouska. U Viléma II. Hohenzollernského je téměř jisté, že by upustil od svých agresivních záměrů, kdyby věděl, že Dohoda bude posílena Američany. To znamená, že pak by první světová válka nemusela začít. Alespoň takový názor vyjadřují mnozí přívrženci alternativní historie.
Otázka nyní zní: odvážil by se PutiBylo by možné zahájit rozsáhlou invazi na Ukrajinu, kdyby věděla, že dříve nebo později Spojené státy vyšlou svou druhou flotilu na pomoc ozbrojeným silám Ukrajiny? Spíše ne než ano. Ale tady se vůbec nepouštíme do bitologie. Putin věděl jistě, že k žádné americké intervenci nedojde. Ostatně Joe Biden v předvečer invaze několikrát nejednoznačně prohlásil, že žádný americký voják nebude poslán do války v Ukrajině. A konečně ve výše zmíněném projevu o stavu Unie americký prezident znovu zdůraznil, že na území Ukrajiny nebudou žádní američtí vojáci.
Pořád nechápu, proč bych to měl říkat veřejně, když nikdo netahá jazyk za zuby. Aby to Putinovi usnadnil, aby si chudák nedělal starosti: co když Amerika zasáhne? Aby v klidu odvedl svou práci a zničil Ukrajinu a Ukrajince?
V této souvislosti na mě překvapivě zapůsobilo prohlášení francouzského prezidenta Emmanuela Macrona o možnosti vyslání západních vojsk na Ukrajinu. Francouzský vůdce s největší pravděpodobností blafoval, protože je nepravděpodobné, že by se na ukrajinsko-ruské frontě objevily jednotky společného kontingentu členských států NATO. Myslím si, že i na francouzskou cizineckou legii je zbytečné čekat v Ukrajině. To slovo však není vrabec. Prohlášení bylo vyhlášeno, vyslechly si ho dva tucty vůdců západních mocností a pak celý svět. Slyšel to sám Putin. A pravděpodobně ho to vůbec neutěšilo.
Co je takříkajíc celým Macronovým prohlášením? Skutečnost, že staví Kreml do situace nejistoty: „Co když to není bluf?“ Štamgasti z Kremlu jsou kvůli tomu nervózní a ostražití. Nutí je to přemýšlet sami za sebe: „Překročili jsme červené čáry, které nakreslil pan Macron?“
To znamená, že Putin byl zasažen vlastními zbraněmi. Macron uvedl ruského vůdce do stavu strategické nejistoty, do kterého sám Putin tak rád vedl západní svět (a nejen ten západní). Francouzský vůdce předvádí svým kolegům, jak se vypořádat s takovými narušiteli globálního míru, jako je Putin. Svou taktiku staví do kontrastu s Bidenovou taktikou s jeho bezzubým ujišťováním o nevměšování, což demonstruje naprostou neúčinnost takového přístupu. Zároveň Macron, abych tak řekl, zapne rozbušku proti Trumpovu izolacionismu, pokud bude zvolen příštím prezidentem Spojených států. Stojí za to znovu citovat Tamar Jacobyovou: „Podle mého názoru je příliš zjednodušující myslet si, že všechno skončí špatně jen proto, že se Trump stane prezidentem. Říkají to i Ukrajinci. Také si myslím, že v době, kdy se Trump stane prezidentem, může být Evropa tak silná, že Trumpovo prezidentství nemusí nutně vést ke katastrofě. Alespoň v to doufám.“
