V Rusku, a zejména v Moskvě, už dlouho nedošlo k žádným teroristickým útokům. No, nenazývejme vážně teroristické útoky po vzoru kremelských propagandistů naprosto oprávněnou likvidací válečných štváčů nebo útoky na strategická zařízení. Sabotáž – ano, teroristické útoky – v žádném případě.
Připomeňme si, že Vladimir Putin v roce 1999 od prvních dnů své vlády nabízel Rusům nový recept na společenskou smlouvu: my se postaráme o vaši bezpečnost a vy zapomenete na některé své svobody, protože je stejně nepotřebujete. My „počůráme teroristy na záchodě“, vy pracujete a odpočíváte beze strachu o svůj život. Před zavedením tohoto vzorce však Rusové museli přežít výbuchy ve výškových budovách, braní rukojmích na Nord-Ost, tragédii v Beslanu atd.
Je však třeba připustit, že ve skutečnosti od Putinova třetího funkčního období, které začalo po výměně s Dmitrijem Medveděvem, začalo Rusko na teroristické útoky skutečně zapomínat. Policejní stát funguje, jak se píše v knize. Přinejmenším ve velkých městech, a ještě více v Moskvě, byl každý metr čtvereční kontrolován, když ne vnějšími a vnitřními sledovacími kamerami, tak brutálními bezpečnostními silami se samopaly.
Od totální války Kremlu s Ukrajinou se rigidita policejního režimu jen zintenzivnila a s ní se údajně snížila šance na jakýkoli vážný teroristický útok (nemluvě o takových odchylkách systému, jako je Prigožinova vzpoura, protože tento jev je trochu jiného řádu). Připomeňme si, jak ruské bezpečnostní složky v posledních dvou letech úspěšně bojovaly proti takovým „strašlivým teroristům“, jako jsou protiváleční demonstranti nebo LGBT aktivisté. Proto takové rozhořčení mezi ruským vedením vyvolalo varování Spojených států a Velké Británie, že se v Moskvě připravuje rozsáhlý teroristický útok.
„Americká ambasáda monitoruje zprávy, že extremisté plánují v blízké budoucnosti útoky na velké davy lidí v Moskvě, včetně koncertů. Americkým občanům se doporučuje, aby se v příštích 48 hodinách vyhýbali velkým davům,“ varovalo americké velvyslanectví v Rusku Tisková zpráva, zveřejněno 7. března. Podobné varování zveřejnila i diplomatická mise Velké Británie.
A bylo třeba pochopit, že když Washington a Londýn varují před takovými věcmi, je třeba jim věřit. Možná budete muset upravit datum. To nyní dobře chápou ti, kteří jsou u moci v Kyjevě, kteří byli prozatím skeptičtí k varováním amerických a britských zpravodajských služeb před ruskými přípravami na totální invazi. Vládní politici, včetně prezidenta Volodymyra Zelenského, navíc označili taková varování za „provokaci“.
Kremelští štamgasti tedy také obvinili „Anglosasy“ z provokace. Připomeňme si, co sám Putin řekl 19. března na rozšířeném zasedání rady Federální bezpečnostní služby: „Dovolte mi, abych vám připomněl nedávná, upřímně řečeno, provokativní prohlášení řady oficiálních západních struktur ohledně možnosti teroristických útoků v Rusku. To vše připomíná otevřené vydírání a záměr zastrašit a destabilizovat naši společnost.“
Tedy opět o provokacích Západu (jako v kyjevských prohlášeních). Putin však ve svém projevu přidává další zásadní termín: „vydírání“. A určitě se k němu vrátíme.
A nyní, tři dny po Putinově citovaném plamenném projevu, v němž popřel jakoukoli možnost teroristického útoku v Moskvě, k tomuto teroristickému útoku skutečně došlo. A nejen, že se to stalo, ale svým rozsahem a krutostí to zakrylo mnoho předchozích podobných incidentů známých od čečenské války. V pátek večer 22. března se skupina mužů ozbrojených samopaly vloupala do radnice Krokus, koncertní síně nedaleko Moskvy, která je mezi ruskými obyvateli hlavního města mimořádně oblíbená. Útočníci nejprve zabili stráže, poté zahájili palbu na civilní návštěvníky. A navíc byla zapálena samotná budova.
Četné videozáznamy ukazují, že skupina teroristů jednala velmi profesionálně. Podařilo se jim jak bez úhony vstoupit do sálu, tak z něj po uskutečnění svých plánů ustoupit. Dá se tedy předpokládat, že útoku předcházely týdny příprav, profesionální organizace a logistiky. To, že samotný útěk byl dost zvláštní, jako by profesionalita, která se právě projevila, najednou někde vyprchala a krutí útočníci se jako vyděšení zajíci nechali chytit – to je jiná věc. Možná tak organizátoři teroristického útoku pojali svou akci, nebo je prostě už účinkující vůbec nezajímali. Maur udělal svou práci – mouřenín může odejít.
A kdo byli organizátoři? Už není pochyb o tom, že za útokem stojí teroristická organizace Islámský stát. To potvrzuje přiznání samotného ISIS a četné fotografické důkazy a materiály americké a britské rozvědky, na jejichž základě bylo výše uvedené varování zveřejněno. A teď vracíme se k Putinovu bezděčnému slovu „vydírání“ v souvislosti s tímto varováním. Kdy v zásadě můžeme hovořit o vydírání? Ve většině případů, kdy se někdo zmocnil kompromitujících materiálů na osobu a donutí tuto osobu k určitým krokům ve prospěch vyděrače. Šéf Kremlu tedy neochotně předstíral, že „Anglosasové“ mají v souvislosti s připravovaným teroristickým útokem v Moskvě jakýsi kompromitující materiál na ruské úřady. To znamená, že buď Kreml sám inspiroval tento teroristický útok, nebo mu dal „zelenou“, aby z ISIS udělal užitečné idioty a pak využil následků.
Připomeňme si, že po samotném teroristickém útoku Putin hrdě mlčel 20 hodin. V ruském hlavním městě došlo k rozsáhlému útoku, brutálně bylo zabito jeden a půl sta Rusů. V jiné zemi by za takových podmínek už dávno vystoupil na scénu vůdce státu a vyhlásil by ohnivou filipiku. A nově zvolený ruský diktátor neřekne ani slovo. Očividně čekal, až jeho kumpáni najdou alespoň minimální ukrajinskou stopu, alespoň malou „Jarošovu vizitku“.
Mezitím různí Solovjovové, Simonjanové, Kisilevové a Zacharovové mají pěnu u úst, proklínají Ukrajince a požadují na nich co nejstrašnější pomstu. Ale všechno marné. Po Ukrajině nebyla nalezena žádná stopa. Putin musí mluvit s prázdnýma rukama, a tak si vymyslí jakési nepochopitelné „ukrajinské okno“, kterým měli pachatelé teroristického útoku proklouznout. Bylo by logické se ho zeptat: kdo měl tuto válku na ruské straně zahájit – možná ne FSB?
Je zajímavé, že ani zajatí a brutálně zbití, ať už skuteční nebo fiktivní pachatelé útoku na koncertní sál, se o Ukrajině nezmínili ani slovo. Ale to nevadí, ruští kati mají dost metod, jak je donutit přiznat se buď k atentátu na Kennedyho, nebo ke své účasti ve Svaté inkvizici. A jakmile jeden z těch nešťastníků řekne slovo „Ukrajina“, bude okamžitě použito a replikováno.
Proč to Kreml, který už teď vede brutální válku s Ukrajinou, potřebuje? To má dva aspekty. Za prvé, teroristický útok bude mít důsledky pro ruskou domácí politiku. Šrouby budou utaženy ještě více, i když, jak se zdá, mnohem dále. Těla obětí teroristického útoku ještě nevychladla a někteří ruští politici opět nastolili své oblíbené téma – zrušení moratoria na trest smrti v Ruské federaci, které mělo ještě více vyděsit již k smrti vyděšenou ruskou občanskou společnost.
I když v této souvislosti je mnohem důležitější provést novou mobilizaci v důsledku rozhořčení nad teroristickým útokem. Údajné brutální činy útočníků měly Rusy inspirovat ke „svaté válce“, stejně jako je ruští aktivisté kdysi vypálení v Oděse inspirovali k „ruskému jaru“.
Na mezinárodní scéně měl být tento teroristický útok využit především ke kompromitaci ukrajinských úřadů. Nikdo nemůže ospravedlnit teror proti civilnímu obyvatelstvu, a to ani navzdory válce. Pokud by se tato diskreditace podařila, bylo by možné vojenskou pomoc Ukrajině zablokovat. Koneckonců, jak můžete darovat zbraně teroristickému státu?
A pak by bylo možné zabránit realizaci plánů oznámených francouzským prezidentem Emmanuelem Macronem na vyslání západních vojsk přímo na Ukrajinu. A tyto Macronovy výroky kremelské štamgasty vůbec vyděsily.
Uspěl Kreml ve svých plánech? Prakticky ne. Jediné, co Rusko trochu udělalo, bylo, že se na krátkou dobu prezentovalo jako oběť. Ano, ještě nějakou dobu budou přicházet kondolence ze světových metropolí. No, nejsou to zvířata, která tam žijí, ale civilistům je to vždycky líto.
Ale s přechodem na Ukrajinu se to ukázalo jako naprosté fiasko. Koneckonců, byla naprogramována již poté, co byli Američané a Britové varováni před hrozícím teroristickým útokem v Moskvě. Možná právě kvůli tomuto narušení plánů začal být Putin tak nervózní, že lehkomyslně použil slovo „vydírání“.
