Špičky ruského teroristického státu se vždy chovaly k nezletilým s ne zcela zdravou úctou. I když se diktátor Putin začal vyhýbat vystupování na veřejnosti a setkávat se pouze s předem vyškolenými důstojníky FSO, přesto neodmítal opatření vůči dětem: chodil do škol kreslit kočky, pořádal vyučovací hodiny a organizoval „vlastenecké okamžiky“ během nejrůznějších fór. Analyzujeme-li veřejné aktivity rasistického prezidenta, můžeme dojít k závěru, že diktátor bezpodmínečně preferuje komunikaci s teenagery v té či oné formě za jakýchkoli okolností. Není těžké vysvětlit, proč s tím souvisí Putinův maniakální zájem o děti: pro Kreml je každý nezletilý budoucí voják a válečný zločinec, kterého je třeba „správně“ vychovat.
Zejména kvůli této skutečnosti Rusové léta budují svou zahraniční a domácí politiku a koketují s dětskými otázkami. Poté, co Kreml v roce 2014 vytvořil falešné zprávy o ukřižovaných chlapcích, apeloval na Západ a řekl, že „nacisté zabíjejí děti“. Obrázky zakrvácených dětí údajně postižených válkou nebo těch, které „žily měsíce ve sklepích Slovjansku“, byly aktivně replikovány propagandou na domácím trhu.
Putin a jeho gang využívají děti k mobilizaci vlastní společnosti, získávání přílivu dobrovolníků a udržování nenávisti vůči Ukrajincům. Tyto propagandistické narativy se ukázaly jako nejsilnější, takže i po téměř dvou letech totální války někteří zajatí Rusové stále vysvětlují, že se chopili zbraní, aby ochránili „děti Donbasu“ nebo se jim pomstili.
Takové argumenty samozřejmě neobstojí před žádnou polemikou. Velké množství Rusů však tímto způsobem vysvětluje svou touhu zničit obyvatelstvo sousední země. Koneckonců, ani mozek zatemněný rasismem neuznává prostý fakt, že vetřelci berou život pro potěšení. Použijeme-li však doublethink, vše zapadne na své místo pro naše sousedy: válka je mír, spása je vražda. Ruské ženy, které se zříkají svých dětí, si koupí zbrusu novou Ladu, sledují show Skabejevové a modlí se za spásu stejných „dětí Donbasu“.
Na základě zcela smyšlených událostí, které se v reálném životě nikdy nestaly, spáchali Rusové a ozbrojenci pod jejich kontrolou od roku 2014 desítky tisíc válečných zločinů. Zejména nad dětmi. Dělají to dodnes: odebírají nezletilé jejich rodinám a deportují je do Ruska. Teenageři jsou zabíjeni za svůj proukrajinský postoj, znásilnění a mučen. Přečtěte si více o tom, jak Putin a jeho stoupenci vytvořili největší síť únosů dětí na světě, v článku na Channel 24.
Abychom mohli vrátit nezletilé unesené Rusy, nebudeme uvádět skutečná jména obětí z rukou rusistů, na některých místech změníme názvy měst a uzavřeme některé dokumenty, které svědčí o válečných zločinech Kremlu. Originál důkazů byl předán zástupcům Bezpečnostní služby Ukrajiny a Úřadu zmocněnce ukrajinského parlamentu pro lidská práva.
Vraždění disidentů a vytváření dětských oddílů
Na začátku ruské agrese byli tři zrádní ozbrojenci mučeni a zabiti pěti výstřely do týla za to, že nepodpořili myšlenku odtržení od Ukrajiny 16letý Stepan Chubenko.
Dopisovatel propagandistické agentury ANNA-News přitom projížděl celou frontovou linií přes okupovaná i osvobozená území Vladislav Alexandrovič. Rusové využívali tohoto teenagera nejen k natáčení falešných příběhů, ale také jako střelce a sběrače informací o místech ozbrojených sil Ukrajiny.
Kalkulace okupantů byly krajně cynické: dítě nebude uvězněno a oni nebudou zaměňováni za bojovníka. A tak už na podzim roku 2014 projížděl chlapík známý pod přezdívkou „streamer Vlad“ se samopalem po donbaských polích.
Streamer Vlad v 16 letech změnil svůj tablet na zbraň a stal se plnohodnotným akčním filmem (foto z Mírotvorce)
Věděli ruští okupanti a místní ozbrojenci, že v řadách jejich armády bojuje nezletilý? Otázka je řečnická, protože v té době veškerá rasistická propaganda dělala z chlapce „hrdinu“ a všude zdůrazňovala, že je mu méně než 18 let.
Případy, kdy rusisté a kolaboranti využívali děti jako pěšáky, nebyly vůbec ojedinělé.
Rusko aktivně zapojilo děti doa ve válce proti Ukrajině (screenshot ze skládky odboru vnitřní politiky okupační správy Snižného za rok 2018)
Když si Putin uvědomil, že teenageři s vymytými mozky jsou velmi efektivní vojáci, vytvořil svůj vlastní protějšek Hitlerjugend, Junarmiji. Rusové, kteří dětem od předškolního věku vštěpují představy o „ruském světě“ a nenávist k Ukrajině a Západu, už léta vychovávají armádu chladnokrevných vrahů a násilníků. Odpovídající speciální „vlastenecké“ programy byly zahájeny po roce 2014 na okupovaných územích Krymu a Donbasu. V samotném Rusku se pouze škálovaly.
Moskva potřebovala propagandu, kterou byly děti napumpovány, jen k jedné věci: k podpoře míry nenávisti ve společnosti určené Kremlem a také k vytvoření základny satanských vlastenců, kteří by se účastnili válek.
Rusko militarizuje děti dlouhodobě a důsledně (foto ze sociálních sítí)
Na začátku totální invaze, kdy ruští velitelé nepoužívali jako potravu pro děla trestance, ale ty mobilizované z tzv. „DLR“ a „LLR“, tvořili velkou část jednotek studenti „vysokých škol“, kterým bylo v roce 2014 10-11 let. Není pochyb o tom, že jen málo z nich chtělo žít v zákopech a nechat se střílet zátarasy, ale žádný z nich nevznesl žádné zásadní otázky o nutnosti zabíjet Ukrajince. Za celou dobu nadvlády na Donbasu se rašistům podařilo téměř úplně zničit ukrajinskou identitu většiny dětí. Vnucování jejich kanibalské kultury pokračovalo ve školách a Školky. V sirotčincích, které fungovaly na okupovaných územích, se o osud žáků vůbec nestarali a nedohlíželi na jejich bezpečnost. Ruští manipulátoři a místní „úředníci“ se zaměřili výhradně na vymývání mozků a propagandu. Takzvané vojenské komisariáty se zabývaly sledováním „vlastenecké výchovy“ dětí a zaměstnávaly vrahy ve školách, internátech a mateřských školách.
Vrazi-zaměstnanci sirotčinců jsou pro „DLR“ normou (screenshot dopisu „školského odboru“ nerepubliky z roku 2017)
Děti natáčely dojemná videa o: „8 let zatracování bambas“, „kriminálních ukrajinských úřadech“ atd. K cynismu přispívá i fakt, že příslušné výzvy byly nařízeny i po totální invazi Rusů, kdy celý svět viděl pravou tvář Putina a obyvatel Ruska.
Rusko používá děti k ospravedlnění svých zločinů (screenshot z pošty veřejného hnutí „Doněcká republika“)
V ústavech pro děti se statusem nebyly osoby zodpovědné za děti v pěstounské péči nikdy potrestány za přímou nedbalost. Když například teenager znásilnil devítiletou dívku v ložnici dětského společenského centra Horlivka, incident byl jednoduše nazván „nehodou“.
Znásilnění devítileté dívky na okupovaných územích je považováno za nehodu (screenshot z pošty „prokuratury“ v okupované Horlivce)
Několik měsíců po spáchání trestného činu navíc spolupracovník Pavlo Kaliničenko, který je „místostarostou“ města, zaslal „prokuratuře“ žádost, ve které se ptal, zda je vhodné, aby násilník zůstal v ústavu.
Je vhodné, aby násilník zůstal v dětském domově? (screenshot dopisu od tzv. místostarosty Horlivky ohledně znásilnění v dětském domově)
O počtu „banálních“ útěků nezletilých, krádeží či jiných trestných činů, kterých se dopouštějí, není vůbec zmínka. Téměř každý incident byl však „úředníky“ ututlán a ignorován. Maximálním trestem, který mohou pedagogové nebo vedoucí pracovníci příslušné instituce v Horlivce za naprostou nedbalost uhradit, je odnětí prémií. Podobné akce se odehrávaly i v jiných sirotčincích v nekontrolované části Donbasu, ale nikdo na okupovaných územích se nikdy nepokusil vštípit dětem obecně přijímané normy morálky.Způsobili, že lidé byli náchylní k porušování zákona, kteří museli nenávidět všechno ukrajinské.
Děti byly uneseny dlouho před rokem 2022
Únosy a deportace nezletilých z okupovaných území do Ruska jsou snad jediným zločinem, který se skutečně emocionálně dotýká obyvatel kolektivního Západu. Ne nadarmo vydal Mezinárodní trestní soud zatykač na Führera z bunkru. Ne za obsazení Záporožské jaderné elektrárny nebo mučení civilistů v Buči a Izjumu, ne za výbuch vodní elektrárny Kachovka nebo jiné zločiny, za které by měl být Putin přímo odpovědný. Ruský prezident a takzvaná zmocněnkyně pro práva dětí Maria Lvova-Bilovová jsou podezřelí z násilného přesunu ukrajinských dětí z okupovaných území Ukrajiny do Ruska. Rusové však takové zločiny páchali dávno před totální invazí.
Kremlem schválený program únosů dětí z tzv. „DLR“ a „LLR“ existoval již v roce 2014 a reprezentovali ho Jelizaveta Glinka – známější jako „Dr. Lisa“. Mezinárodní společenství však z nějakého důvodu nevěnovalo zločinům této ženy pozornost. Možná proto, že ani Washington, ani Brusel ve skutečnosti nechtěly zastavit Rusko (pokud z toho veřejně obviníte rašisty, budete muset skutečně čelit zločincům).
„Filantrop“ a v té době šéf nadace „Férová pomoc“ aktivně navštěvoval města, která Kyjev nekontroluje, navštěvoval dětské nemocnice nebo sirotčince. Pokud rodiče nebo opatrovníci neměli čas reagovat a odrazit své potomky, Glinka pod rouškou ozbrojených teroristů odvezl nezletilé do Ruska „na léčení“. Zpravidla se nikdo ze „zachráněných“ nevrátil do svého rodného města.
Jelyzaveta Glinka byla tváří projektu únosů ukrajinských dětí (foto: ruská propagandistická pseudomédia)
Takže „doktorka Líza“, z níž byla hrdinka vymodelována v Rusku, byla obyčejný válečný zločinec, který plně chápal, že nikomu neprospívá. Svědčí o tom jen fakt, že právě v jejím domě se kdysi před vyšetřováním skrýval jeden z vrahů Stěpana Čubenka, Vadym Pogodin. Glinka a její manžel věděli, proč policie pátrá po popravčím, ale nikdo z nich necítil výčitky svědomí. Mimochodem, stejně jako četní ruští liberálové, kteří pseudodoktorku po její smrti doslova zbožňovali.
Po smrti aktivistky však její nástupci pokračovali v její práci. Před totální invazí si podle otevřených zdrojů zaměstnanci Fair Help vzali více než 700 dětí.
Někteří z nich podle zdrojů Channel 24 v současné době plní povinnosti chránit ukrajinské zajatce a dělají to s takovou vytrvalostí, že je lze skutečně považovat za nejprofesionálnější popravčí. Za 8 let „vzdělávání“ se Rusům podařilo nejen připravit je o budoucnost, ale také z nich udělat extrémně kruté zločince.
První světová válka změnila rozsah zločinů
Po totální invazi nabyl přístup Ruska k únosům dětí z okupovaných a nově okupovaných území zcela nového rozměru. Zpočátku vůdci takzvaných „DLR“ a „LLR“ nařídili nucenou evakuaci obyvatelstva do teroristické země. Podle tohoto „dokumentu“ by vedoucí sirotčinců měli zajistit přemístění dětí na území Ruska.
Nařízení o deportaci žáků dětského domova Horlivka do Rostovské oblasti (screenshot dokumentu z pošty dětského domova)
Takto v únoru 2022 kolaboranti deportovali stovky, ne-li tisíce teenagerů do Ruska. V budoucnu se téměř nikdo z nich nevrátil do Doněcké nebo Luhanské oblasti. Následně zločinci umístili děti do různých ústavů v Rusku.
Zpráva zaměstnanců jednoho ze sirotčinců z okupované Doněcké oblasti o deportacích dětí do Ruska (screenshot z pošty tzv. místní prokuratury)
Další osud žáků ústavu zůstává neznámý. Rusové s největší pravděpodobností vydali dětem pasy s novými jmény a příjmeními a předali je ruským „opatrovníkům“.
Podobné případy únosů nezletilých se na okupovaném Donbasu odehrávaly téměř všude, protože rusisté zavedli příslušný státní program deportací dětí. Poslouchejte tyto příkazyZaměstnanci „Úřadu pro rodinu a děti“ byli svázáni.
Důkaz o existenci programu na přesídlení dětí z dětských domovů na Donbasu (screenshot z pošty teroristické instituce)
Stejnou politiku zavedli rusisté na územích, která se jim podařilo obsadit po 24. únoru 2022. Pouze značně zintenzivnili procesy a navíc z únosů dětí udělali trest pro Ukrajince.
Únos dítěte jako trest za odpor
Podle ukrajinského veřejného ochránce práv od 24. února 2022 váleční zločinci deportovali více než 19 tisíc dětí, ale v Rusku vyhlašují úplně jiné číslo – v 700 000 nezletilých. Přesné číslo zřejmě nikdo nezná, protože Putinovi nohsledi, i když své aktivity neskrývají, seznamy unesených nezveřejňují. Ukrajinská strana se může o trestném činu dozvědět pouze v případě, že rodič, opatrovník nebo svědek deportace dítěte trestný čin oznámil.
Ruská prezidentská komisařka pro práva dětí Maria Lvova-Bilova, která je zapojena do případu únosů dětí Mezinárodním trestním soudem, je ve skutečnosti zodpovědná za vektor genocidy dětí. Vlastníma rukama vyvinula mechanismy pro „adopci malých Ukrajinců“ „převzal do péče 16letého Pylypa Holovňu z Mariupolu“a angažuje se také v rozšiřování programu přeměny nezletilých na janičáře.
Úkol Putinova oficiálního zástupce, stejně jako tisíců rasistických úředníků, kteří se na zločinu podíleli, je velmi jednoduchý: zorganizovat přesun nezletilých z okupovaných území do sirotčinců v Rusku nebo Bělorusku a poté je převézt do „nových rodin“. S téměř povinnou změnou příjmení a jména. A aby bylo více lidí ochotných vzít si trochu Ukrajinců na „převýchovu“, zavedl pro ně stát řadu finančních plateb. Putin navíc v poslední době téměř automatizoval získávání ruského občanství deportovanými dětmi. Podle jeho příkazu mohou ukrajinští sirotci a děti, které zůstaly bez rodičovské péče, získat ruský pas na základě Putinova osobního rozhodnutí, aniž by se přihlíželo k jejich vlastním přáním. To znamená, že stačí, aby ředitelé sirotčinců napsali žádost o ruské občanství pro nezletilé a bunkr Führer tyto dokumenty podepsal.
Podle Dmytro Lubinets, poskytování rasistických pasů deportovaným dětem má za cíl zajistit, aby jich „legálně“ na území Ruska již nezůstalo. Bylo prostě nemožné najít a vrátit unesené.
Zločinci odebírají děti jejich zákonným rodičům nebo opatrovníkům na okupovaných územích několika způsoby:
- Takzvané statusové děti v Chersonské, Charkovské a Záporožské oblasti byly násilně vyvezeny v souladu s příkazy „správy“ k evakuaci.
- Nezletilí, kteří měli rodiny, byli často odvezeni na jeden konec a rodiče byli nuceni poslat je „na dovolenou“. Údajně jsou odváženi do táborů na Krymu k psychologické rehabilitaci mimo frontovou linii.
- V Mariupolu a dalších městech Doněcké oblasti, kde se Rusové bránili, váleční zločinci odebírali děti jejich rodičům pomocí filtračních opatření: dospělí byli posíláni na kontrolu kvůli účasti v obranných silách a nezletilí byli odváženi na sběrná místa v Doněcku. Již z těžebního hlavního města byli nezletilí zbavení možnosti volby přepravováni přímo do Ruska.
Do pátrání po dětech se zapojují i kolaboranti
Výše popsané přístupy k únosům však nebyly pro Rusy tak efektivní, pokud jde o počet únosů. Strašlivou pravdou je, že životy deportovaných dětí zničili nejen Rusové, ale i Ukrajinci. Jejich bývalí sousedé, učitelé nebo lékaři.
Například po okupaci části Záporožské oblasti tam rusisté okamžitě vytvořili okupační správy, které zahrnovaly převážně místní kolaboranty. Okupanti přejmenovali řadu osad, vrátili jim jejich staré sovětské názvy a také změnili hranice administrativních jednotek. Tak se znovu objevili Rusové na okupovaném území „Kujbyševský okres“.
Samostatnou „institucí“, jejíž činnost rusisté téměř okamžitě zorganizovali ve všech městech, která obsadili po 24. únoru, byly tzv. „komise pro nezletilé a ochranu jejich práv“. Byli mezi nimi zrádci z řad vedení okresu/města, „specialisté oddělení opatrovnictví a opatrovnické služby“, „okresní policisté“, lékaři, učitelé a psychologové.
Viz dokument o vytvoření Komise pro záležitosti mladistvých okupanty pod „vojensko-civilní správou“ Kujbyševský okres v Záporožské oblasti“:
Hlavním úkolem, který byl všude stanoven pro „komise“, bylo najít děti ve věku od 0 do 6 let. Za jejich skutečný únos od rodin a převoz do Ruska.
Kolaboranti doslova loví děti na okupovaných územích (screenshot dokumentu z pošty okupační vojensko-civilní správy Záporožské oblasti)
Podle dokumentů a dosavadních trestních řízení, která SSU vyšetřovala, se navíc zrádci a rusisté téměř nikdy nesnažili skutečně postarat o děti, které se kvůli agresi Kremlu ocitly v obtížné situaci. Zástupci „komisí“ navíc hledali rodiny vojáků ATO nebo aktivních obránců Ukrajiny, aby jim děti odebrali jako trest za odpor jejich rodičů.
Například v jednom z malých měst v Záporoží kolaboranti unesli rodinu 12letá Yana K. Dívka byla nejprve násilně poslána do Melitopolského centra pro psychologickou rehabilitaci dětí a později jednoduše předána „dočasnému pečovateli“ od… Mariupol.
Důvodem, proč byla teenagerka v předvečer zimy 2022 odebrána matce a umístěna do zcela zničeného města v Doněcké oblasti, byla skutečnost, že její otec sloužil v ozbrojených silách Ukrajiny.
Kolaboranti sebrali matce dceru, protože otec chrání Ukrajinu (screenshot z pošty okupační vojensko-civilní správy Záporožské oblasti)
V obci městského typu Rozivka, kde před okupací žilo něco málo přes 3 tisíce lidí, je od srpna 2022 do července 2023 zločinci sebrali rodinám 12 dětí. Toto číslo však nemusí být zdaleka úplné, protože okupanti začali unášet nezletilé téměř okamžitě po dobytí osady.
Nejméně 12 dětí bylo uneseno kolaboranty od svých rodin jen v malé osadě v Záporoží (screenshot dokumentů z okupační vojensko-civilní správy Záporožské oblasti)
Podobné případy, jak uvádí v komentáři pro Kanál 24 mluvčí SBU Artem Dekhtyarenko, se vyskytovala všude na okupovaných územích. Rozhodnutí o výběru dětí nebylo formálně učiněno Rusy, ale místními obyvateli, kteří byli členy „komisí“, kteří, ať už pod nátlakem nebo bez něj, dobrovolně spolupracovali s nepřítelem.
Protože jsou však všechny „správy“ vytvořené rusky právně nezákonné, každé z jejich rozhodnutí, které vedlo k deportaci dítěte, je automaticky zločinné. Bez ohledu na to, zda mluvíme o únosech nezletilých z rodin nebo ze sirotčinců na územích okupovaných do roku 2022, budou tedy zúčastnění kolaboranti odsouzeni ke skutečným trestům odnětí svobody a v případě Mezinárodního trestního soudu budou spolupachateli válečných trestných činů.
Ti, kteří se podíleli na zločinech, budou odsouzeni také ukrajinskou Themis. Například poslanec Státní dumy Igor Kosťukevič, vedoucí okupace „Ministerstvo zdravotnictví Chersonské oblasti“ Vadim Ilmijev a „vedoucí“ místního dětského domova jsou již podezřelí v příslušné kauze. Spolu s nimi získal tento status i další rasistický poslanec Yana Lantratova a manželka šéfa Spravedlivého Ruska Sergeje Mironova Inna Varlamova.
Podle vyšetřování tyto osoby v září až říjnu 2022 zorganizovaly deportaci 48 malých Ukrajinců ze zabraného Chersonu do Ruska pod rouškou údajné „rehabilitace“ v sanatoriích na Krymu a „léčby“ ve zdravotnických zařízeních přímo v Rusku. Skutečnost, že přesun nezletilých byl válečným zločinem, uznala ve své vlastní zprávě i nezávislá komise OSN.
Zpráva Nezávislé komise OSN o únosech dětí z chersonského sirotčince
Kromě toho jsou „ministr zdravotnictví“ a „ministr příjmů a poplatků“ kvaziformace „DLR“, kteří odváželi děti „odpočívat do táborů“, podezřelí z trestního stíhání.
Kolaborant z Krymu, který pomohl rusům deportovat více než tisíc ukrajinských dětí z Chersonu, Melitopolu, Doněcku, Luhansku a Makijivky. Zabývala se převozem nezletilých a jejich umisťováním na poloostrov pod záminkou „dobrovolné evakuace“. Oběťmi jeho činnosti jsou sirotci a děti, jejichž rodiče byli nezákonně zadrženi zločinci, když se pokoušeli opustit válečnou zónu.
„Násilná deportace ukrajinských dětí do Ruské federace je jedním z mnoha zločinů Ruska. A Putin za ně musí být osobně zodpovědný,“ – opakovaně zdůraznil šéf Bezpečnostní služby Ukrajiny Vasyl Maliuk.
Najít ukradené děti je nesmírně obtížný úkol
Podle Oleksandra Kononěnka, zástupce komisaře Nejvyšší rady pro lidská práva v bezpečnostním a obranném sektoru, oficiální Kyjev v současné době ví o více než 19 500 deportovaných dětech, které byly zařazeny do příslušného registru zaměstnanci Národního informačního úřadu.
„Úřad veřejného ochránce práv není orgánem činným v trestním řízení, proto pracujeme na základě odvolání adresovaných komisaři. Když příbuzní pohřešovaných, svědci únosu, novináři nebo policisté požádají o pomoc při návratu, začneme odpovídajícím způsobem reagovat. Nedokážu vám říct jak, protože téma dětí je nesmírně citlivé. Rád bych však ještě jednou zdůraznil: pokud víte cokoliv o pohřešované osobě, obraťte se prosím na policisty. Informace o každém případu, pokud se dostane do Jednotného registru vyšetřování před soudním řízením, budou za zvláštních okolností zapsány do registru pohřešovaných osob,“ vysvětlil Kononěnko.
Vzhledem k tomu, že se Rusové snaží všemi možnými způsoby ukrýt deportované nezletilé, snaží se ukrajinští představitelé nezveřejňovat, jaké informace o těchto dětech znají. Kyjev nezveřejňuje jména válečných zajatců, protože po veřejných informacích naši obránci trpí ve svých věznicích. U dětí je situace jiná: jakmile se informace o deportaci objeví v médiích nebo někde jinde, Rusové se jim snaží změnit jména, někam je převézt atd. Na některých místech mohou být děti z jedné rodiny dokonce „odvlečeny do kouta“: jsou poslány odděleně do různých měst v Rusku, přičemž nové místo pobytu bratrů a/nebo sester zůstává tajemstvím.
Rusové kompenzují ztráty ve válce masovými deportacemi
„S každým dítětem, které Kreml odebere, zachází s propagandou opatrně. Někteří teenageři, kteří byli uneseni na začátku totální invaze, se již stali dospělými. Rusko jim nabízí bezplatné vzdělání, byty a peníze. Například ve válce proti Ukrajině dosud zemřelo více než 350 tisíc okupantů. Moskva tvrdí, že 700 000 dětí bylo odvezeno domů. Nevěřím tomuto číslu, ale bez ohledu na to, jak cynicky to může znít, jsou z hlediska počtu obyvatel „v černých číslech“. Deportace našich dětí je pro ně do jisté míry jak doplněním vlastního genofondu, tak vytvořením mobilizované rezervy pro budoucí války,“ uvedl zástupce komisaře.
Proto se rusci, i když neskrývají svůj přístup k únosům dětí, snaží všemi možnými způsoby zajistit, aby Ukrajina nemohla prokázat každý jednotlivý fakt deportace. Putin veřejně prohlašuje, že Rusko je připraveno vrátit nezletilé, pokud jsou někde na našem území jejich zákonní zástupci. K tomu stačí prokázat, že to či ono dítě je skutečně s nimi, a dohodnout se na předání dítěte rodičům nebo opatrovníkům. V praxi je to neuvěřitelně obtížné.
„Strategií Ruska je říci, že na území Ruské federace není takový počet dětí, jaký Ukrajina zaznamenala. Tvrdí, že mají nějaké počty „zachráněných“ lidí, ale svůj pobyt přiznávají až ve chvíli, kdy Kyjev vykořisťuje Rusy důkazy. Proto žádáme rodiče nebo zákonné zástupce, aby se obrátili na státní policii a zadali příslušné údaje. Jsme připraveni poskytnout veškerou pomoc, kterou potřebujete. Rád bych ale také zdůraznil, že velmi významný počet dětí, které jsou na území Ruska, má status. To znamená, že se jedná o děti, které byly v dětských domovech. Tady je situace úplně jiná, zejména pokud jde o deportace těch, kteří jsou na Donbasu okupovaném od roku 2014, protože jejich zástupci buď zcela chybí, nebo jsou ve městech anektovaných Ruskem,“ zdůraznil zástupce ombudsmana.
Žáci dětských domovů z takzvaných „DLR“ a „LLR“, kteří byli neustále vystaveni propagandě a kteří se nyní blíží dospělosti, se podle Kononěnka někdy sami nechtějí vrátit na Ukrajinu.
Ve stejném případě, pokud okupanti neposílali děti do zvláštních ústavů a neodvezli je do Ruska, ale předali je příbuzným žijícím na okupovaných územích, situace není o mnoho lepší. Protože velmi často jsou takoví „opatrovníci“ přívrženci „ruského světa“ a sami odmítají vrátit děti rodičům.
„Existuje například příběh, kdy žena z Mariupolu prohlašuje, že se své vnučky vzdá až poté, co opustí ozbrojené síly Ukrajiny. Když jsou rodiče a děti na opačných stranách frontové linie, pracujte Návrat nezletilých je velmi obtížný. A obecně, buďme upřímní, tempo repatriace deportovaných dětí je v současné době nedostatečné. Především kvůli přístupu Ruska, které si chce všechny udržet a asimilovat,“ řekl Kononěnko.
Deportace se nezastavila
Mít zatykač na Putina je samozřejmě fakt, kvůli kterému se bunkr Führer bojí cestovat do zahraničí a létat jen za svými nejbližšími přáteli se zárukami vlastní bezpečnosti. Navzdory této skutečnosti však Moskva ani nepomýšlí na zastavení svých genocidních akcí. Únosy nezletilých na okupovaných územích stále pokračují.
Sám rasistický vůdce, Lvova-Bilova nebo Jiní představitelé takzvaných ruských elit se nebojí skutečného trestu za své činy. Totéž platí pro přímé organizátory odebrání dětí. „Dobrovolník“ Oleksij Talay, která zorganizovala deportaci tisíců mladých Ukrajinců, stále není pod sankcemi EU. Totéž lze říci o Innu Shvenk a Irina Klyuyeva, které se zabývají předáváním dětí k adopci ruským rodinám, a o mnoha dalších postavách zapojených do zločinu. Budou odsouzeni v nepřítomnosti a zařazeni na mezinárodní seznam hledaných osob, ale to nepomůže zastavit ruské zločiny.
Podle Kateryny Raševské, právničky Regionálního centra pro lidská práva, při současném tempu repatriace Ukrajina bude potřebovat nejméně 50 let, aby vrátila ty, jejichž únos byl dosud identifikován.
Realita je bohužel taková, že bez nějakého bezprecedentního tlaku na Rusko, bez vzniku účinných mechanismů vlivu, není ani nutné mluvit o repatriaci všech obětí činů válečných zločinců. Přinejmenším proto, že Moskva má už léta a beztrestně možnost budovat trestní procesy, proti nimž stále neexistují účinná protiopatření.
